Reinkarnace a karma
Přírodní vědy přispívají k pochopení materiální podstaty věcí. Kosmický systém karmy nabízí rovinu pochopení pro jejich morální souvislostí. Ostatně je akceptována tato představa křesťanským náboženstvím (a také většinou jiných): "Co člověk zaseje, to také sklidí". (List Galatským 6, verš 7), nebo: "Oko za oko, zub za zub"(Korán a Starý zákon). Jak existují různé představy o nebi, tak existují naivní a filozofické modely karmy. Prostá představa vysvětluje karmu jako druh kosmického účetnictví: Naše dobré a špatné činy se pečlivě zapisují a na konci dostáváme účet. Proto je karma něco jako Mikuláš, který otevírá svoji knihu a potom buď odmění nadějí na příjemný nový život nebo potrestá těžkou, bolestiplnou novou inkarnací.
V některých východních náboženstvích je karma břemenem, které člověk musí nést. Přitom je třeba dávat pozor na to, aby se znova špatnými skutky nestalo ještě těžším a člověk si takto nezpůsobil "špatnou karmu". Dobré skutky naopak mají odlehčit karmickou zátěž. V každém případě se jí člověk chce zbavit. Otázkou je přirozeně vždy: Jak se liší dobré a špatné skutky.
Jiní zase věří tomu, že karma a reinkarnace mají něco společného s koncepcí evoluce vědomí - ne jako odměna nebo trest, nýbrž jako vyzvání a šance. Podmínky pro náš současný život jsme si sami vytvořili minulými životy. A jak se chováme v tomto životě, bude základem pro příští život. Karma je zákon, podle kterého jsme vstoupili na cestu. Když putujeme nesčetnými inkarnacemi, kde nás doprovází námi vytvořená karma, zúčastňujeme se gigantického procesu vývoje vědomí. Můžeme být jakkoliv malí a bezvýznamní - každý detail je pro celek důležitý a nezbytný.
Ještě jinou představu o karmě má esoterická reinkarnační terapie. Vychází z toho, že při stvoření získáváme všichni náš "karmický balík" (v astrologii odpovídá horoskopu) "balíček, který musíme nést", takzvaný kompletní učební plán: všechno, co se máme v životě naučit. V počátečních stádiích máme sklon k tomu, abychom udělali tyto domácí úkoly způsobem, kterému esoterika říká "nevykoupený": pomocí metody hej rup, bez upejpání, bez zamyšlení a bez zvláštního pochopení pro jiné. Téma agrese vyřizujeme "bezproblémově" vraždou. V dalším průběhu našeho vývoje se budeme učit prožít tyto situace na vykoupenější úrovni, konstruktivním jednáním a účinností. Ale než k tomu dospějeme, probíhá náš vývoj v karmickém smyslu na nevykoupené úrovni: Jsme střídavě obětí a pachatelem, postupujeme vpřed a padáme dozadu, a to tak dlouho, až uzraje čas k tomu, abychom prožili naše téma na vykoupenější úrovni.
Odpracovat starou karmu - ve smyslu se jí zbavit - nebo vytvořit novou nemůže oproti tomu nikdo. Stejně tak jako fyzikální energie zůstává v uzavřeném systému, to znamená, že celkem se jí nemůže vytvořit ani více, ani méně, zůstává i karma lidské duše vždy stejná. V procesu vývoje se pouze přeměňuje směrem od nevykoupené formy k vykoupené.
Rozhodující otázkou proto není, jestli karma narůstá nebo se zmenšuje, ale za jakých předpokladů se může přeměnit. Pro praxi to znamená, že můžeme doufat. Protože čím více domácích úkolů zvládneme, tím menší bude utrpení, které sebou nevyřešené úkoly přinášejí, a tím snadnější bude náš život.
Zdroj: Maškarní bál duše - Mathias Wendel, Ute York
Komentáře
Pokud má ale někdo pocit že jsem mu ukřivdil,omlouvám se.S tím problém nemám...
Já mám ale pro ně jen pohrdání, protože takové beranidlo jako mám já jen tak mít nebudou, ani když si tam naoperují břišní lalok. Já naštěstí mohu prohlížet pohyblivé obrázky a onanovat že až hanba je mi pro takové chuděry nevybavené.
Jezdil jsem k Minaříkově žáku a pokračovateli Jos.Studenému od 1995.Vědoucí pán.Škoda že tu již fyzicky není.
Tudíž, jsem toho názoru, že nejlépe pro reinkarnanty můžeme udělat jim pomoci vtělit své tělo i duši do nás.)
Proto si myslím že pro nás inetbuzny je nejlepší hodně kouřit penisi prdelí i hubou dokud nosíme tanga a naše řiť má správné okolí a není zaměnitelná s rosolem.
Vendelín Rosol
Na vrásky si jako stárnoucí zde diskutující buzna mažu krém proti hemeroidům,protože je laciný a já jsem sociál.
Jsem toho názoru, že penis by byl výhodněji položen vzadu,alespoň u jednoho z gay páru.Důvody jsou prozaické pro všestrané použití v misionářské poloze,mne již nebaví jebat zády k sobě.Též s kulkami vepředu by si mohl partner hrát.
To jako jeden z homosexuální komunity zde diskutujcí snad nemusím zdůrazňovat, že toto gayové prostě umí doceňit.
Pořádnou jebačku bych nevyměnil za nic na světě.
Nosit kulky vepředu bude jednou trendy,jde o jednoduchou operaci,anál také není třeba nosit vzadu, jde o jednoduchou operaci a prodloužení penisu, která teprve dostojí názvu penisu ocas.
Čau houmíci na dikturce, hezký dnešní internetový výjeb.
Boží názor snadno zjistíme, když budeme Bibli pečlivě zkoumat. V 1. Mojžíšově 3:19 jsou například zaznamenána slova, která Jehova řekl Adamovi poté, co jej spolu s Evou neposlechli. Čteme tam: „V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nevrátíš do zemské půdy, neboť z ní jsi byl vzat. Jsi totiž prach a do prachu se vrátíš.“ Adam byl vytvořen z prachu a při smrti se do prachu vrátil. Boží výrok byl jasný. Když člověk zemře, nenarodí se jako někdo jiný, ale přestává existovat.* Tak jako jsou protikladem teplo a zima, sucho a vlhko, světlo a tma, je smrt opakem života. Mrtví jsou opravdu mrtví. Není to snad jednoduché a logické?
Podle historiků a jiných odborníků si s myšlenkou o nesmrtelné duši pohrávali už obyvatelé starověkého Babylónu, města, které bylo založeno více než 2 000 let před naším letopočtem. Morris Jastrow mladší ve své knize The Religion of Babylonia and Assyria (Náboženství Babylónie a Asýrie) říká, že otázkou nesmrtelnosti „se vážně zabývali babylónští teologové“. Pro Babylóňany „byla smrt přechodem k jinému druhu života“. Pan Jastrow dodává: „Primitivní teorie o tom, že existence v nějaké formě pokračuje, vznikla nepochybně proto, že se lidé nedokázali smířit s představou, že už nikdy nebudou při vědomí.“
Dávné peruánské civilizace nejsou jediné, jejichž pohřební rituály byly založeny na víře v mystický posmrtný život. I v dnešní moderní době se mnoho lidí k posmrtnému životu upíná.
Představy o tom, co se stane po smrti, jsou velmi různorodé. Lidé věří například v reinkarnaci, stěhování duší, očistec, peklo nebo v možnost komunikovat s mrtvými. Všechny takové názory mají jeden společný základ — víru v to, že při smrti umírá pouze tělo a že něco nesmrtelného žije dál. Bible však žádný z těchto názorů nepodporuje. (Kazatel 3:18–20; 9:5, 10; Ezekiel 18:4)
Naopak učí, že člověk sám je duše, tedy živý, ale smrtelný tvor. (1. Mojžíšova 2:7) Boží slovo však ukazuje, že mrtví mají úžasnou vyhlídku. Píše se tam, že nastane „vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých“. (Skutky 24:15) Bible nejen říká, že taková naděje existuje, ale obsahuje také zprávy očitých svědků, kteří byli u toho, když byli někteří lidé vzkříšeni. (Jan 11:17–47; 1. Korinťanům 15:3–6) Miliony těch, kdo v minulých dobách žili a zemřeli, tedy mají před sebou nádhernou budoucnost.
ve starověkých kulturách typicky egyptská mysteria naprosto běžně, že adepti na kněží i faraoni procházeli duchovním výcvikem a jako zkouška způsobilosti proběhla tzv. malá smrt, kdy byl student zavřen do sarkofágu či pohřben pod zem. Kdyby se vzbudil nebo zpanikařil a vzbudil se předčasně pak by se udusil.
já nic podobného nikde nevidím.
5. Mojž. 18:10–12: „Neměl by se v tobě najít nikdo. . . kdo používá věštění, kdo provozuje magii, ani nikdo, kdo hledá znamení. . . Každý, kdo tyto věci dělá, je totiž něčím odporným Jehovovi.“
Babylóňanům řekl: „Ať tví astrologové, tví pozorovatelé hvězd, kteří předpovídají tvou budoucnost měsíc po měsíci, vytrvají a zachrání tě! Pohleď však, jsou pryč jako plevy. . . Tolik o tvých kouzelnících, s nimiž jsi celý život obchodoval: odklopýtali každý svou cestou a není, kdo by tě zachránil.“
Kozák dostal stříbrný Bludný balvan
za alternativní přínos egyptologii a kvantové mechanice
Kozák to pochopitelně zná nejlépe, neboť v jednom ze svých minulých životů, v době 12. dynastie, osobně redigoval originál knihy, kterou pak ve 21. století přeložil a opatřil komentářem.
Podle historiků a jiných odborníků si s myšlenkou o nesmrtelné duši pohrávali už obyvatelé starověkého Babylónu, města, které bylo založeno více než 2 000 let před naším letopočtem. Morris Jastrow mladší ve své knize The Religion of Babylonia and Assyria (Náboženství Babylónie a Asýrie) říká, že otázkou nesmrtelnosti „se vážně zabývali babylónští teologové“. Pro Babylóňany „byla smrt přechodem k jinému druhu života“. Pan Jastrow dodává: „Primitivní teorie o tom, že existence v nějaké formě pokračuje, vznikla nepochybně proto, že se lidé nedokázali smířit s představou, že už nikdy nebudou při vědomí.“
- Odpovědět
Pošli odkaz