Známé považujeme za pravdivé

Aby vyzkoušel sílu tohoto efektu, dal psycholog Ian Skurnik s kolegy z Michiganské univerzity skupině 64 dobrovolníků několik desítek informací, u nichž nebylo pravděpodobné, že by je předtím už slyšeli. Například "kukuřičné lupínky obsahují dvojnásobek tuku než bramborové" či "aspirin poškozuje zubní sklovinu". Vědci náhodně označili polovinu těchto tvrzení za pravdivou a polovinu za nepravdivou. Každé z tvrzení bylo přečteno nahlas a prezentováno na počítačové obrazovce alespoň jednou, některá zazněla až třikrát.

Polovinu dobrovolníků tvořili vysokoškolští studenti ve věku 18 až 25 let, druhou polovinu zdraví dospělí ve věku 71 až 86 let. O třicet minut později poté, co slyšeli a viděli soubor tvrzení, jim vědci předložili nový seznam, který obsahovalvšechna předchozí tvrzení a několik nových. Poté požádali dobrovolníky, aby označili, která informace je klamná, kterápravdivá a která je nová. Stejný kviz zopakovali o tři dny později.

Výsledek ukázal, že starší dobrovolníci byli mnohem náchylnější k tomu, aby si špatně zapamatovali  "známá" nepravdivá tvrzení jako pravdivá, což bylo ještě výraznější po třídenním odstupu. Navíc zatímco zopakování informace třikrát pomohlo mladším zapamatovat si její pravdivost či nepravdivost správně, u starších dobrovolníků se efekt "známé je pravdivé" ještě prohloubil.

Zdroj: ČTK