Moudrost a hloupost davu

Jamese Surowiecký, finančníh reportér amerického časopisu New Yorker a autor knihy Moudrost davu (Wisdom of Crowds)   upozornil na studie, při nichž bylo zjištěno, že soubor individuálních úsudků příslušníků davu bývá ve svém součtu - za určitých podmínek - daleko přesnější než úsudek jednotlivce.

Skupinový úsudek je daleko inteligentnější a přesnější než úsudek jednotlivce, v případech, kdy jde o hodnocení faktů, nikoliv tedy v případech názorů. Dokázaly to četné testy amerických sociologů a psychologů, uspořádané od dvacátých do padesátých let dvacátého století. Jejich výsledky však nejsou příliš známé mimo akademické prostředí.

Surowiecky cituje četné, neuvěřitelně překvapivé příklady. Například ten, kdy se v květnu 1968 ztratila americká ponorka Scorpion. Nikdo nevěděl, kde ji hledat. Námořní důstojník jménem John Craven měl plán. Shromáždil velký tým námořních specialistů, matematiků, odborníků na ponorky a záchranářů. Požádal je, aby uvažovali, co se ponorce mohlo stát a jak a kde se mohla z jakých důvodů ztratit. Informace od všech těchto lidí pak dal dohromady. Pomocí tzv. Bayesova teoremu (způsobu kalkulace, jak nové informace o události mění dosavadní předpoklady o její pravděpodobnosti) vytvořil kolektivní úsudek, kde ponorka ztroskotala. Byla nalezena 220 metrů od místa, které určil kolektiv.

Kolektivní moudrost davu však funguje jen za určitých podmínek (tyto citace jsou přímo opsané ze Surowieckého knihy).  Zaprvé, každý příslušník davu musí činit svůj úsudek na základě vlastních, nezávislých informací. Zadruhé, skupina nesmí pracovat kolektivně. Každý jednotlivec musí učinit svůj vlastní úsudek a nesmí být ovlivněn lidmi kolem. A zatřetí, musí existovat mechanismus, který dokáže všechny tyto individuální informace sloučit.

Problém nastává, pokud jednotlivcův úsudek je ovlivněn lidmi kolem. Často stačí silný jedinec, prosazující zcela nesprávné stanovisko a dav se mění v hloupé stádo, jež jeho nepravdu začne opakovat jako svatou pravdu. Pokusy behaviorálních ekonomů mnohokrát prokázaly, že lidé mají tendenci přizpůsobovat se chování či názoru ostatních i v případech, kdy je omyl naprosto evidentní.

I když účastníci jednoho z experimentů dokázali v první fázi každý sám za sebe bez problémů rozpoznat, která ze tří čar na obrazovce odpovídá svou délkou čáře namalované na tabuli, situace se radikálně změnila v okamžiku, kdy museli své odpovědi hlásit nahlas přede všemi. Stačilo totiž přesvědčit několik prvních „pokusných králíků“, aby odpověděli s kamennou tváří zjevně chybně (mezi délkou čar byl zřetelný rozdíl), a tlak prostředí se už postaral o vše ostatní. Běžný účastník takových experimentů prostě začne tváří v tvář tvrzení většiny také hlásat chybné výsledky. 

Jak se analogická situace projeví např. v okamžiku, kdy všude okolo vás vyrůstají domy, jež budou financovány právě takovým nevýhodným typem hypotéky, jaký vám dealer hypotečního ústavu právě nabízí, si není těžké představit.

Zdroj: Respekt, Britské listy

Autor: mk