Reklama

Vnímání a realita - Paul Watzlawick a problém pravdy

Když dva lidé vidí totéž, ještě to zdaleka neznamená, že také vnímají totéž. Co máme na mysli?

Byli jste už někdy na výstavě moderního umění a ptali se sami sebe, co tím chtěl umělec asi vyjádřit? A zjistili jste poté, že váš společník viděl na obrázku něco úplně jiného než vy? Pokud si myslíte, že je to jen tím, že se v tomto případě jedná o abstraktní zobrazení, pak vás můžeme ubezpečit, že i takzvaná realita je vnímána mnoha různými způsoby.

Každý člověk má svoje vlastní specifické vnímání. Realita do té míry neexistuje. Důvod spočívá v odlišnosti filtrů, skrz něž vnímáme svět kolem nás. K nim patří náš původ, kultura, zkušenosti, které jsme nasbírali, naše představy o hodnotách, soudy a předsudky, naše názory. Pomocí těchto filtrů interpretujeme to, co ve vnějším světě vnímáme. Problém spočívá v tom, že ostatní lidé také interpretují, mají ale do jisté míry jiné nastavení filtrů.

A tak se začneme přít o to, jaká je skutečně realita. Základním omylem je to, že většina lidí vychází z předpokladu, že jejich vnímání je vlastně skutečnost. Jeden ze zakladatelů takzvaného konstruktivismu Paul Watzlawick napsal na toto téma řadu velice humorných knih, ve kterých působivě popsal rozdíl mezi realitou a vnímáním. "Podle sebe soudím tebe... a všechno okolo." Tak zní stále ještě heslo mnoha lidí. Když si všimnu, že jiní vidí svět jinak než já, pokusím se je přesvědčit o svém názoru, tím často dosáhnu opaku toho, co jsem zamýšlel, totiž odporu. Z fyziky znáte zákon, že tlak vytváří protitlak. To platí ve většině případů i v komunikaci. 

První krok ke zlepšení vlastní komunikace s vnějším světem tedy spočívá v tom, že se musíme naučit nahlížet na odlišnost vnímání jako na danou věc a skutečně ji přijmout. Z NLP, neuro-lingvistického programování, pochází věta: "Mapa není území." Naše představa o světě se má ve vztahu k realitě asi jako plán města ke skutečnu městu. Těžko by nás napadlo jedno s druhým zaměňovat. V komunikaci se ale zpravidla právě tohle stává. Mapy jsou různě přesné, pomáhají nám při orientaci. 

Turistická mapa vypadá jinak než plán města, rybářská mapa jinak než mapa pro piloty. Abychom vytvořili předpoklady pro porozumění mezi námi a jiným člověkem, musíme získat informace o jeho mapě. Například pomocí otázek a naslouchání. 

Zdroj: Hans-Michael Klein, Albrecht Kresse: Psychologie - základ úspěchu v práci, nakladatelství Grada

Reklama
Reklama

Komentáře

johnyssimo jo… (Čt, 30. 10. 2008 - 19:10)
to je pravda všechno toto,. a co když mam ten problém a já ho mám, že všechny mapy všech lidí já vidím ne jedné svojí mapě, boužel nevidím skutečnou pravdu ale jen mapy všech ostatních. všechny sou uplně jiné (když o vnímání reality budem mluvit jako o mapě) a pak furt dokola hledám mapu jako jakýsi vzorec z jakého se na realitu budu dívat já.. jenže je tak mnoho způsobů dívání se na realitu. že sem v tom stracenej, a kuli své empatii sem stracene ještě víc. povíteli mi na todle psycho nakou dobrou radu budu moc vděčnej. pro mě je realita jen mix sraček ve kterých musíme plavat. dík jestli mi ukážete směr ke břehu. Johnyssimo
Vas. (So, 3. 1. 2009 - 12:01)
pěkný článek
Reklama