Vše se děje k našemu prospěchu

V zemi ranního úsvitu žil jednou tkadlec koberců. Všude po celé zemi chválili jeho umění a zručnost a jeho koberce byly velmi vyhledávané. Barvy měly zářivé a hluboké jako vzácné drahokamy a jejich vzory svítily jako ranní slunce. Den za dnem sedával tkadlec u svého tkalcovského stavu, zatímco jeho vnuk hlídal ovce.

Za jedné bezměsíční noci se na tkalcovo pole připlížil lupič a ukradl jednu z ovcí. Když sousedé uslyšeli o krádeži, přispěchali k domu tkalce. Jejich hlasy byly plné hněvu. " Musíme zloděje chytit! Musí být potrestán!"

Ale tkadlec pokračoval ve své práci a řekl klidně: "Vše se děje k našemu prospěchu. " Překvapeně a zmateně sousedé odešli.

(Začátek knihy "Štěstí v neštěstí" od Hanse Wilhelma)

Opravdu se vše děje k našemu prospěchu? Krádeže, neštěstí, zranění, nemoci nebo smrt přece nemůžeme označit jako pro nás dobré, či dokonce to nejlepší, že? Jak došel tkadlec koberců k takovému vnitřnímu klidu a k takovému odvážnému tvrzení?

Budeme-li pokládat tři postavy uvedené scény za zástupce tří skupin lidí nebo lépe tří vnitřních stavů, pak si snad dokážeme představit, proč jejich reakce vypadají tak rozdílně.

"Vnuk" jako nejmladší přijímá do svého života vše, co se mu přihodí, jako nové a v daném stavu. Nevykazuje ještě žádnou účinnou reakci.

Naproti tomu "sousedé" mají již životní zkušenosti. Znají střídavou hru dialektiky s dobrem a zlem. Z vnitřního nutkání se stále snaží dosáhnout vyrovnání, snaží se přivést výkyvy svého života ke "spravedlnosti" a "harmonii".

"Děd" je obdařen nejvíce zkušenostmi. Jeho pohled přesahuje pohled ostatních. I když stejně jako sousedé zažil dobré i zlé, nemůže toto otřást jeho duševním klidem, protože chápe s tím spojený úkol. Není tak pouze "dědečkem", tedy člověk zralým zkušenostmi, nýbrž jeho povoláním - posláním je být tkalcem koberců!

V  této postavě se setkáváme se zralým mikrokosmem, v němž je již možný nebo téměř dokončený základní životní obrat.

Kdo je schopen vedle pozemského životního pole rozpoznat také Boží požadavek, rozumí smyslu a správnosti všech životních a osudových nitek. Každá karmická situace chce člověka v jeho "odloučení" pouze dovést k pochopení. To patří k záchrannému plánu účinků božského vyzařování.

Člověk musí nejprve zažít zákonitosti pozemského životního pole a být doveden na jeho hranice. Pouze opakovaným zažitím omezení a nesvobody se jednou člověk rozpomene na svůj skutečný Domov a začne konečně vědomě hledat cestu návratu do Božího životního pole, aby tuto Zemi definitivně opustil.

"Dědečku, " řekl vnuk, když pomohl sejmout nový koberec z tkalcovského stavu, "proč pořád říkáš: Vše se děje k našem prospěchu! - i když se přihodí špatné věci? "  " Prozradím ti tajemství, " řekl tkadlec, zatímco rozkládal koberec na zemi. "Očekávám a vidím vždy to nejlepší? i ve svých nejtemnějších chvílích. Zřídkakdy známe důvod, proč se nám staly dobré nebo špatné věci.

Život se dá přirovnat k rubu koberce. Vidíme mnoho nití různých barev. Nitě vedou křížem krážem a zdá se, že to nedává žádný smysl.

Ale jednoho dne, " pokračoval, když mezitím obracel koberec, "až tuto Zemi opět opustíme, uvidíme tu správnou stranu koberce a poznáme, že vše vytvořilo dokonalý vzor. " A tak to je.

(Konec knihy "Štěstí v neštěstí" od Hanse Wilhelma)

Lectorium Rosicrucianum