Všechno, co mě potkává, se mě nějak týká!

Ničemu ale nepomůže, když se do tohoto zrcadla rozhořčeně pustíme slovy nebo činy. Jen se tím připravíme o možnost sebepoznání. Užitečnější by bylo vypátrat, co nám toto zrcadlo chce ukázat. Jsme-li ochotni opravdu nahlédnout do sebe, pak se setkáme se svými vlastními předsudky, se svými potlačenými emocemi, se svou vztahovačností a bezuzdností. Budeme moci na to vše pohlédnout, a tím to přivést do svého vědomí. Pak budeme muset připustit, že naše zcela soukromá pravidla, naše vlastní náhledy a způsoby jednání jsou zrovna tak nedokonalé jako u ostatních lidí. A právě v tom, že si to připustíme, že si to uvědomíme, je šance se od toho osvobodit.

Všechno, co nás potkává, nám chce něco říci, něco nás naučit. A obzvláště ty věci, které se stanou "náhodou". Tyto věci nás "přepadnou" pouze proto, že jsme je do určité míry přivábili. Nemá tedy smysl je ignorovat, odmítat je, a už vůbec ne s nimi bojovat. Budou přicházet stále znovu, aby nás nanovo "přepadly", tak dlouho, až budeme připraveni je přijmout.

Když takto všechno, co se nám přihodí, bedlivě a láskyplně prozkoumáme, jaký to skrývá smysl, bude nám to velmi užitečné na naší cestě k uvědomění. Zamezí to pak tomu, abychom reagovali "automaticky", a dopomůže nám to k náležitému a účelnému jednání.

Gnostická cesta je cestou dalekosáhlého uvědomění: uvědomění si skrytých aspektů své vlastní bytosti, uvědomění si sil, které řídí tento svět, uvědomění si toho božského v nás.

Neměli bychom takovéto šance stůj co stůj využít?

Zdroj: Lectorium Rosicrucianum