Depresivní myšlení
Tyto myšlenky mohou být:
a) depresivní:
"Nikdo mě nemá rád.", "Nestojím za nic.", "Jsem hloupá." "Proč já mám v životě takovou smůlu?"
"Nikdy nic nedělám dobře.", "Je lepší než já." "Jsem moc špatná matka.", "Ve všem selžu." "Dopadl jsem ze všech nejhůř "
b) úzkostné:
"Co se stane, když se mi to nepodaří?" "A co když to na mně všichni poznají?"
Typické depresivní automatické myšlenky zahrnují:
a) negativní hodnocení sebe:
"Jsem k ničemu." "Nic neprožívám."
"Všechno jsem to zavinil já."
b) negativní hodnocení okolností:
"Nikdo o mě nestojí."
"Dostal jsem strašně moc úkolů." "Život je hrozný "
c) negativní vize do budoucnosti:
"Nic pěkného mě už nečeká." "Nikdy se nevyléčím."
"Budu pořád sama."
Depresivní lidé mají nepřetržitě nepříjemné negativní myšlenky a každá z nich napomáhá udržování deprese. Tyto myšlenky však nejsou založeny na objektivních faktech, ale odrážejí skutečnost zkresleně, zveličeně, katastroficky a jen černě. Tyto negativní myšlenky mohou člověka izolovat od aktivit, které by mu pomohly, aby se cítil lépe. Výsledkem je, že se stále více oddává tvrdé sebekritice, např. že je líný, nezodpovědný, k ničemu, což způsobuje, že se stále cítí hůře.
Na rozdíl od depresivního je nedepresivní myšlení spojeno s pozitivním a sebepřijímajícím tónem. Vede k příjemné vyrovnané náladě a klidu. Obsahuje řadu sebepotvrzení, nadějí do budoucna a důvěry ve svět. Jsou to myšlenky typu: "To se mi povedlo.", "Z toho mám radost.", "Jsem se sebou spokojena.", "Je to moc pěkné.", "Už se těším na..."
Zdroj: Ján Praško: Co je deprese a jak se léčí, nakladatelství Triton
Související články
Reklama
Komentáře
Vynikajícím inhibitem depresí je alkohol.
Klinicky ověřeno!!!
Klinicky ověřeno!!!
Tak ,právě ten co napsal o alkoholu,by se mněl jít léčit.je to už podle slov nechutný člověk.
Nikdy jsem si nemyslela,že by tato nemoc mohla postihnout právě mně.Bohužel po porodu druhého dítěte jsem se zhroutila ošklivým způsobem a dodnes(již osm let) beru pravidelně několik léků.Doporučuji dbát rad lékaře a v užívání psychofarmak vytrvat!Výše popsané příznaky mohu jen potvrdit,bohužel manžel mi není oporou a já neustále toužím po lásce.Přeju všem hodně zdraví,radosti a slunce v duši.
Nikdy jsem si nemyslela,že by tato nemoc mohla postihnout právě mně.Bohužel po porodu druhého dítěte jsem se zhroutila ošklivým způsobem a dodnes(již osm let) beru pravidelně několik léků.Doporučuji dbát rad lékaře a v užívání psychofarmak vytrvat!Výše popsané příznaky mohu jen potvrdit,bohužel manžel mi není oporou a já neustále toužím po lásce.Přeju všem hodně zdraví,radosti a slunce v duši.
Nikdy jsem si nemyslela,že by tato nemoc mohla postihnout právě mně.Bohužel po porodu druhého dítěte jsem se zhroutila ošklivým způsobem a dodnes(již osm let) beru pravidelně několik léků.Doporučuji dbát rad lékaře a v užívání psychofarmak vytrvat!Výše popsané příznaky mohu jen potvrdit,bohužel manžel mi není oporou a já neustále toužím po lásce.Přeju všem hodně zdraví,radosti a slunce v duši.
kdo si myslí....,že když se ráno zbudí v blbé náladě a říká že má depku nebo táák...tak to vůbec neví o čem mluví protože taková deprese provázená depresivníma myšlenkama je něco při čem vám nejde dělat že vám nic není a velice doporučuji návštěvu psychologa dokud je čas....
to take bojuji s depresi po porodu druheho ditete take jsem se zhroutila (uz je to 6 mesicu) a furt nevym jak se z toho dostat.Jsem fakt hodne zoufala.Doufam,ze se z toho dostanu co nejdriv.
Občasná blbá nálada ještě není důvodem k obavám z deprese,ale beznaděj,trvalá lítost,pláč,ztráta chuti vůbec žít a dělat vše jen z povinnosti - to už je projev nemoci a z vlastní zkušenosti vím,že pomoci může JEN lékař.Nebojte se nikdo ho navštívit,už to,že se člověk vypovídá je nesmírně úlevné a po nasazení léků se začne stav lepšit.Každým dnem se člověk cítí lépe.
Občasná blbá nálada ještě není důvodem k obavám z deprese,ale beznaděj,trvalá lítost,pláč,ztráta chuti vůbec žít a dělat vše jen z povinnosti - to už je projev nemoci a z vlastní zkušenosti vím,že pomoci může JEN lékař.Nebojte se nikdo ho navštívit,už to,že se člověk vypovídá je nesmírně úlevné a po nasazení léků se začne stav lepšit.Každým dnem se člověk cítí lépe.
Deprese je horší než rakovina a docela mně těší, že je to i nemoc lidí významných, celebrit a tak. Je mi jich líto a nesnáším lidi, kteří nás mají za blázny atd. Doufám, že každému se to jednou vrátí a věřím na spravedlnost. Boj s depresí je velmi složitý a dá se říct, že celoživotní.
A bez toho cigára by to nešlo?Ta to na dlouho nezlepší.Věřím,že je to problém.Ale ten musel být(pokud to není od narození)něčím nastartován.Podle mě existuje jediná věc.Zjistit o fungování těla maximum,a podle toho žít.Perfektně vyživovat bunky,přeorganizovat si v rámci možností život ve prospěch klidu,pohody(je to těžké v dnešní době).Vzdát se více penez ve prospěch osobní pohody.Může to znít jako fráze,ale pojídání tabletek je řešení do budoucna?
www.help24.cz pro všechny kdo trpí depresí,můžete si popovídat s lidmi co mají stejné problémy.
PŘÍDAM SE K PŘÍSPĚVKU MÍŠI.MA VE VŠÉM CO NAPSALA PRAVDU.JÁ TAKY BYLA PLNA SMÍCHU ENERGIE APD.TRPÍM UNAVOU UŽ ASI OD DĚCTVÍ,TO SE ZA TOTALU NEŘEŠILO.VŽDY JSEM JEN SLYŠELA 15-LETA NAMA BÝT CO UNAVENA ,A TAK JSEM BOJOVALA A BOJOVALA AŽ JSEM Z TOHO NA DŮCHODU .TRPIM DEPRESAMA .JEDEN DEN JE TAK SKVĚLÝ ,MÁM POCIT ,ŽE BYCH POSTAVILA I DŮM,ALE NA DRUHY DEN NEJSEM SCHOPNA SE ANI UMYT,VYLEZT Z POSTELE.A TAK SE MI DNY STŘÍDAJÍ JAK POČASÍ.VĚŘTE MÍŠÍ JE TO JAK RAKOVINA DUŠE.NĚKDO ŘEKNE BĚŽ NA PROCHAZKU ,ŽIJ ALE JAK ????KDYŽ TO NEJDE MAM POCIT ,ŽE MÉ TĚLO VÁŽÍ TAK 200KG.DRŽÍM PRSTY MÍŠI PROTOŽE VÍM CO PŘEŽÍVÁ.PA..PŘÍŠTĚ
Míšo, úplně jste mně tím svým názorem dojala. Já s vámi plně cítím, protože to téměř stejné jako Vy , prožívám také. Myslela jsem si, že jsem líná, ale teď už přesně vím, o co jde.Bohužel to nejde k lepšímu a nelze to vysvětlit. Je to velmi složité onemocnění, které má řadu příčin. Boj s tím je opravdu těžký a cena za ten boj je vysoká. Hlavně to nepochopení v rodině. Hodně síly....
Ahoj Míšo a Jano.to co se děje uvnitř našého těla nepochopí žáden kolem ,pouze lidé podobní s touto nemocí.Míšo mně je 40 let,a jsem štasntna že jsem v pl.inv. důchodu.taky to mám z přepracováného organismu.Neumněla jsem odpočívat.Chtěla jsem aby mi rodina fungovala na 100 procent.Pocházím totiž z rozvedené rodiny a to je asi ten problém.A tak jsem se snažila a snažila.Ale mněla jsem 2 tváře ,před okolím velice příjemná,milá paní plná elánu a s velkým usměvem .Ale jen já vím co se odehrávalo ve mně .Vše bylo a je před lidma hrané.Za dveřma domova jsem opět podrážděná,smutná,a zoufalá. V hlavě se mi jen promítá co tu je vůbec na tom světě hezkého.Mám 2 dospělé děti ,manžela a tak nesmím být sobecká a snažit se žít.Je to těžké ale musím.Ale to je na dlouhé povídání,Míšo vy to máte těžší,jste na vše sama.Za tablety taky dávám asi jak Vy.Přejí Vám hodně jarního sluníčka a někdy příště.
Ahoj Míšo. To co tady píšeš mě úplně dojalo. Je mi 48 a děti jsou už z domu. Prošla jsem si tím peklem už 3x a mohu říct, že opravdu ten, kdo to neprožil, to nepochopí. Já koukám jak blázen, kolik Vy dáváte za léky. Já neplatím nic !!! Teď jsem celkem v poho, ale to počasí na mě také působí. Ale už jsem zase schopná fungovat a radovat se ze sluníčka. Mám dobrou doktorku, která mi zachránila život. Ahoj Jana
Jiná Jano, vidím, že věkově stejné ženy prožívají tyto pekelné problémy. Já jsem si tím peklem prošla dvakrát.Teď jsem celkem v pohodě, ale nerada bych to zakřikla. Nemá smysl to někomu vysvětlovat. Já s tím žiju již dlouhodobě a jen si říkám, ať to už není horší.
depresivní myšlení mám vždy po hádce s přítelem...už sem se chtěla i zabít nebaví mě to tady na světě..
jsem tady sama,mám depku.je mi 38.nedávno jsme se rozešli s přítelem,jsem na pracáku,nikam nechodím.synovi je 18 a má svůj život.před ním se snažím být silná,ale když jsem sama je to hrozný.připadá mi,že už pro mě všechno zkončilo,jsem zbitečná a nikdo mě nepotřebuje.pro prášky si jít nemůžu,nemám na ně.tak mi držte palečky,abych tohle hrozný období zvládla ve zdraví.tady to aspoň trochu pomáhá,se někomu vypovídat.díky Martina
Servr pro smutné www.help24.cz
Míšo,můžeš mi říci, proč máš vlastně tu depresi?Jaký máš důvod? Co tě trápí?Já vím, že se to hezky mluví, ale vezmi na vědomí, že skoro všechno se dá rozumně vyřešit.Je mi už skoro 6O, mám ledacos za sebou, hlavu vzhůru, jsou daleko a daleko horší věci na světě, věř mi.Před 6 lety jsem těžce onemocněla, sáhla jsem si až na dno a skoro nevěřila, že to dobře dopadne.Když se tohle stane, přehodnotíš celý svůj život, všechno má úplně jiné hodnoty a ty problémy, které člověk řešil jako nevyřešitelné, se najednou zdají malichené a směšné.Je to tak, i když se ti to teď nezdá.Mně pomohla práce.Něco, co je za tebou vidět a čím uděláš radost druhým. A taky kamarádka, jo, jo, taková na život a na smrt. Když jsem ji zavolala ve dvě ráno, bylaschopná se se mnou prokecat až do svítání.A to je dar. Rodina, přátelé a činnost.Jen nesedět a nepřemýšlet co by kdyby ....... Držím palce.
Tak mám z toho tvého dopisu husí kůži a slzičky.Opravdu si to asi neumím představit. Ono to je tak - člověk by si asi měl na vlastní kůži prožít něco, o čem si myslí, že by sám zvládl na rozdíl od druhého.Máš pravdu, nevím o tom nic. Taky jsem chodila na psychiatrii a brala léky, když mi řekli, že mám rakovinu a stála jsem před nemocnicí s papíry v ruce, hionilo se mi hlavou všechno možné, i to, že by bylo nejlepší to ukončit hned.A o těch dalších dnech a měsících ani nechci mluvit.Nějak jsem se z toho vyhrabala, můžu ti říct, že snad mám i nějaké "okno v životě",zkrátka, taky to nebyla procházka růžovým sadem.Každý si holt nějaký ten kříž neseme. Víš co mi poradila jedna sestříčka na onkologii, když viděla jak na tom jsem blbě? Řekla mi, bežte někam, kde vás nikdo nevidí a té vaší nemoci sprostě vynadejte, ale pořádně, a neberte si servítky, pěkně od plic ! Míšo, nadávala jsem jí furt.Fakt.Alespoň v tom mi to pomohlo, že jsem tolik nebrečela.A tobě držím palce.A o té depresi si něco přečtu, už kvůli tobě.A zase napiš, budu ráda.M.
Já Tě plně chápu jak jsem šla do důchodu tak to zacalo po nějaké době přestalo mě vše bavit nezájem,smutek,unava,skrátka cítila jsem se,že jsem kničemu.Prosla jsemm spoustu lekaru a vysetreni,ale pak jsem si nasla praci na dobu urcitou a bylo po vsech problemech.Prace skoncila a jsem tam kde jsem byla a tak jsem si rekla ne tak to nejde cpat se lekama a cazala jsem delat stranky o historii a soucastnosti meho mestecka,schanim foto a jine dokumenty a nemam cas myslet,ze jsem uplne k nicemu zamestnavam mozek tak na plno jak kdyz jsem chodila do prace.Cely zivot jsem pracovala s lidmi a moc me chybeli jak jsem zustala doma.Zkus si najit konicka nejakeho co te bavi a venovat se tomu uplne naplno me to pomaha.Take jezdim na kole do prirody a fotim.Nenech se v zadnem pripade prevalcovat jsem nanic. Hodne stesti Rose
Někde jsem četla, že na deprese je výborný rakytník - šťáva. Můžete vyzkoušet. Hanka.
Zdravím.
Mám 30 rokov a vačšinu života som trpel na nedostatok životnej energie. S tým súviseli aj depresie, ktoré som
občas mal. Moje fyzické zdravie bolo nič moc už od narodenia.
Pre niekoµkými týždňami som však začal brať magnezium vo forme laktátu magnezia a tiež pangamin.
Hlavne magnezium mi veµmi pomohlo.
Nálada sa mi úplne zmenila, zmenšila sa nervozita, mám omnoho viac životnej energie, radosti zo života, stratili sa porazenecké postoje.
Čo ma dosť prekvapilo, magnezium treba ho brať dve hodiny pred/po kalciu - bije sa s ním a železom pri trávení.
To je presne naopak ako som sa doteraz čítal v knihách.
Samozrejme µudia majú rôzne príčiny depresií ale určite je mnoho spôsobených
nedostatkom nejakých minerálov, vitamínov a podobne.
V jednej knihe som našiel 12 takých látok. Nedostatok každej spôsobuje problémy s psychikou.
Nedošlo mi, že až tak silne to pôsobí.
Hádam táto skúsenosť niekomu pomôže.
Mám 30 rokov a vačšinu života som trpel na nedostatok životnej energie. S tým súviseli aj depresie, ktoré som
občas mal. Moje fyzické zdravie bolo nič moc už od narodenia.
Pre niekoµkými týždňami som však začal brať magnezium vo forme laktátu magnezia a tiež pangamin.
Hlavne magnezium mi veµmi pomohlo.
Nálada sa mi úplne zmenila, zmenšila sa nervozita, mám omnoho viac životnej energie, radosti zo života, stratili sa porazenecké postoje.
Čo ma dosť prekvapilo, magnezium treba ho brať dve hodiny pred/po kalciu - bije sa s ním a železom pri trávení.
To je presne naopak ako som sa doteraz čítal v knihách.
Samozrejme µudia majú rôzne príčiny depresií ale určite je mnoho spôsobených
nedostatkom nejakých minerálov, vitamínov a podobne.
V jednej knihe som našiel 12 takých látok. Nedostatok každej spôsobuje problémy s psychikou.
Nedošlo mi, že až tak silne to pôsobí.
Hádam táto skúsenosť niekomu pomôže.
U mňa je to spojené - nedostatok energie=depresia. Mnoho depresii vzniká aj na podklade neliečenej alebo zle liečenej štítnej žlazy. Platí to staré "v zdravom tele zdravý duch" Človek asi nemôže mať výbornú náladu, ak je chorý a môže to byť "len" únava - ale je to nejaké neliečené ochorenie alebo nedostatok nejakých vitamínov alebo minerálov. Jaro, to čo si napísal o magnéziu je zaujímavé, pretože viacerí výrobcovia predávajú Magnézium-výpnik-zinok ako účinnú kombináciu, ktorá sa vzájomne dop?ňa!!!!
Záujmy a koníčky sú výborné na depresiu - ak má na ne človek energiu. Výborné "antidepresívum" je aj pár hodín na čerstvom vzduchu - nemusí byť ani nejaký veµký pohyb, len byť v prírode!
Záujmy a koníčky sú výborné na depresiu - ak má na ne človek energiu. Výborné "antidepresívum" je aj pár hodín na čerstvom vzduchu - nemusí byť ani nejaký veµký pohyb, len byť v prírode!
Já se řídím heslem panel story je fakt na bednu....Chce to relax: ticho, příroda,kravičky. Vždyť i ten hnojíček z těch milých zvířátek se dá použít na kytičky a já jsem takový vášnivý pěstitel kytek.... Rád si pohladím milou kravičku, ale nesmí moc kopat a být zákeřná. A těch je dnes bohužel moc.
Bude líp - každá stará herka jednou dokope. Život je super a důchod je pohoda.
Bude líp - každá stará herka jednou dokope. Život je super a důchod je pohoda.
Já se řídím heslem panel story je fakt na bednu....Chce to relax: ticho, příroda,kravičky. Vždyť i ten hnojíček z těch milých zvířátek se dá použít na kytičky a já jsem takový vášnivý pěstitel kytek.... Rád si pohladím milou kravičku, ale nesmí moc kopat a být zákeřná. A těch je dnes bohužel moc.
Bude líp - každá stará herka jednou dokope. Život je super a důchod je pohoda.
Bude líp - každá stará herka jednou dokope. Život je super a důchod je pohoda.
Pre vačší efekt som to ponúkl 2x.
Tak pa pa, paneláčci a panelačky.
Ať žijí dřevěné boudy a staré začouzené chaty nebo sruby?????
Tak pa pa, paneláčci a panelačky.
Ať žijí dřevěné boudy a staré začouzené chaty nebo sruby?????
A kadibudky!!! Prírodu mám rada, ale tečúca voda a elektrina tiež nie sú na zahodenie!
Přesně tak - Oskarko.Přece sis něco zapamatovala do života a nemusíš pořád žít z práce druhých...ha ha ha......Tak relaxuj v kadibudce.... A kup si hodně náplasti, budeš muset hodně lepit.
Děvče, máš průser..............
Dále viz. www.help 24.cz nebo com....
Lepší auto to chce taky a hlavně: Parkuj před značkou, děvčico,nebo v zahradě naproti..Tam je místa...........
Dále viz. www.help 24.cz nebo com....
Lepší auto to chce taky a hlavně: Parkuj před značkou, děvčico,nebo v zahradě naproti..Tam je místa...........
Peter, to se ti to mluví, to se ti jásá, když jsi v důchodu!!! A navíc, jak koukám, máš vlastní bydlení! A nikdo tě neotravuje svou přítomností! jo, to by byl život super, to mi nemusíš nijak barvitě líčit!
I s depkou. Protože jestli je něco horšího než depka o samotě bez spřízněné dušičky, tak je to depka mezi lidmi, kteří ti nadávají, že jsi líná a moudře radí, ať se jdeš projít, protože je to všechno z nedostatku pohybu. V nejlepší ráži tě posílají do blázince. Lahůdka. Fakt se těším, až manžel natáhne bačkory, synáček vyletí z hnízda a konečně si nebudu muset dělat násilí. Když budu chtít bulet, tak budu, když nebudu mít sílu vstávat, nevstanu a pak mi bude možná i jedno, že ještě žiju.
Já mám depku, prý úzkostnou - lahůdka. Mám pocit že jsem lína - dřív jsem byla spíš hyperpracovitá. Do stavu ještě větší depky mě uvrhne teďka třeba to, že v denním stacionáři po tobě chtějí abys ráno lehce cvičila... mám kolem sebe lidičky, který mě nenadávají, chápou mě, protože mě potkaly docela hnusný věci. Násilí si dělat nemusím, plakat bych mohla - ale nejde mi to.Když jsem celý den v práci, večer se zhroutím. Život na houby. Kdybych věděla, že se po těch prášcích co mám doma nevzbudím, nasypu si je všechny do sebe. Jestli si chceš v klidu zabulet a odpočinout a promyslet si svůj stav, jdi do denního stacionáře - dostaneš na to neschopenku, jsou tam fajn lidi, kteří pomáhají. Jo a pohyb - dřív jsem sportovala, ale teďka mě nedonutí ani za prase se projít. Jsem schopna únavou celý víkend proležet... Možná prý dostanu částečný invalidní důchod - a už tohle mě dostává. A to je mi něco přes čtyřicet. Fakt to stojí za houby.
Leni, dík za reakci. Znám tu tvoji úzkostnou, já jsem ji naštěstí už zdárně překonala před lety, takže naděje tu je. Zůstala "jen" ta, co vypadá jako černá díra. (únavou jsem proležela celý měsíc dovolené, o víkendu mě nikdo nedostane dál než na wcko, práci mám naštěstí hned u metra, sedavou, a jít na oběd? Ani omylem!)
Co se denního stacionáře týče - odtud by mě odvezli rovnou do vypolstrované cely. Hrůza pomyslet - relaxace, cvičení (dopoledne!!!), všechny ty ergo/arte/drama/blebleterapie, kdy se pracuje rukama a hlava má čas vymýšlet zvěrstva... Spolehlivá metoda, jak optimalizovat podmínky pro to, aby se mi mozek rozjel rovnou do temných míst. A když k tomu přičtu neustálou společnost 8:10 lidí, ze které není úniku... Ani ne po týdnu bych tam někoho majzla po hlavě nebo vyprovokovala, aby někdo konečně dorazil mě.(nepláču, vztekám se)
Naštěstí si nemůžu dovolit ztratit skoro 1/2 platu na nemocenské. Musím živit nejen sebe.
Jak říkáš - život je... no, budu dáma - ano, na houby. Už aby mi dal pokoj.
Co se denního stacionáře týče - odtud by mě odvezli rovnou do vypolstrované cely. Hrůza pomyslet - relaxace, cvičení (dopoledne!!!), všechny ty ergo/arte/drama/blebleterapie, kdy se pracuje rukama a hlava má čas vymýšlet zvěrstva... Spolehlivá metoda, jak optimalizovat podmínky pro to, aby se mi mozek rozjel rovnou do temných míst. A když k tomu přičtu neustálou společnost 8:10 lidí, ze které není úniku... Ani ne po týdnu bych tam někoho majzla po hlavě nebo vyprovokovala, aby někdo konečně dorazil mě.(nepláču, vztekám se)
Naštěstí si nemůžu dovolit ztratit skoro 1/2 platu na nemocenské. Musím živit nejen sebe.
Jak říkáš - život je... no, budu dáma - ano, na houby. Už aby mi dal pokoj.
máš pravdu - společnost lidí ze kterých není úniku, a kteří se snaží všechno svést na svoje rodiče..... povinná relaxace, kterou vlastně ani nechápeš a nic necítíš, a máš pravdu s tím obědem - nechápu, jak někdo už jen chce jít na oběd, a taky nepláču, je to k vzteku
Díky moc, že jsem si mohla přečíst vaše názory. Mám půl roku přítele, který trpí depresemi a potřebuji poradit. Když čtu vaše příspěvky, tak mám pocit, že čtu o něm. Hrozně moc bych mu chtěla pomoct, jenomže nevím jak. Utěšování ani tvrdší přístup nepomáhá. Mám ho nechat nebo se snažit mu pomoct? Myslím, že nemá smysl popisovat jeho stavy - je to od pocitu naprosté nedůležitosti přes sebeobviňování po úvahy o sebevraždě. Chtěla bych vědět, jak jako jeho partnerka mu můžu pomoct. Díky.
Anonyme, že mu chceš pomoct je jedině dobře. Ale připrav se na nejhorší. Člověk v depresi má všechno za problém. Ty musíš jenom čekat, až mu zaberou antidepresiva. NIC mu nevymluvíš, nevysvětlíš, stejně si mude mlít svou. Mně pomáhalo třeba jento, že mě někdo vyslechl, vzal na procházku atd. Drž se, ahoj.
Anonyme, že mu chceš pomoct je jedině dobře. Ale připrav se na nejhorší. Člověk v depresi má všechno za problém. Ty musíš jenom čekat, až mu zaberou antidepresiva. NIC mu nevymluvíš, nevysvětlíš, stejně si mude mlít svou. Mně pomáhalo třeba jen to, že mě někdo vyslechl, vzal na procházku atd. Drž se, ahoj.
Díky moc. Ale problém je asi v tom, že antidepresiva odmítá brát, k doktorovi nepůjde, že ho zavřou do blázince atd. Prostě se s tím chce vyrovnávat sám. Maximálně si vezme prášky na spaní a prospí celý den. Vytáhnout ho z postele a poslat do práce je nadlidský výkon. Na závěr si depku vždycky přikrmí tím, že vykládá, že ho stejně nechám kvůli těm depresím. Není to jednoduchý :-(
Ahoj lidičky, přečetl jsem si vaše příspěvky a opravdu závidím tomu chlapíkovi co se mu přítelkyně snaží pomoc. Deprese je i má diagnoza. S mým psychickým zdravím se sype i to fyzické. A je to hrůza......
Hodně dlouhou trpělivost, však zase bude OK. Jen kdyby začal užívat antidepresiva, určitě by mu časem pomohly.
Ahoj Kato, myslím, že tvůj blízký má dost podobný problém, jako můj otec.Jen stěží ho dostaneme z postele. Já sama jsem si depresemi prošla a vím, jak těžké je každé ráno zvednout tělo z postele, ačkoli spánek není hlavní potřebou.Depresiva jsem nikdy nebrala, jediné ,co mi pomohlo,byla nová práce,která změnila můj postoj k životu, zvedla se bevědomí, zavedla do prostředí zajímavých lidí a donutila každé ráno vstávat brzy z postele. :o)nemotivovala me pomoc mých blízkých, ale jejich příklad. záviděla jsem lidem, kteří byli šťastní a chtěla jsem být, jako oni....
Ja jsem si take prosla depkou ,ale ted jsem v pohode.To zalezi jenom na vas jestli chcete byt v depresi nebo ne nikdo vam stim nepomuze,a prasky vam taky nepomuzou musite chtit sami.A postel a spanek to je snad nejhorsi vec ,me pomahalo cvicit ,bezte mezi lidi do posilovny a bude vam lepe.
Mívám často deprese.Není tak docela pravda,že stačí cvičení.chodila jsem cvičit,do fitka.Tenkrát nám to nešlo tolik do peněz.ale chodila jsem sama.....Zkoušela jsem najít někoho,do by chodil se mnou.dvakrát se podařilo.A teď zase ne.A už jen to,že zase půjdu sama,mě přivádí k další derpesi.Jsem pořád sama.Tedy s dětma sama.Chtěli jsem jít s manželem na ples.Dal přednost hokeji.Já zase budu doma sama(s dětma).Na něco se těším,dopadne to jinak než si ředstavuji.Tak už se radši na nic netěším.Nemá cenu na cokoli se těšit.Vždycky se to pokazí.
Prosím,napište mi na můj e-mail,co dělat,abych se zase mohla radovat.Když se na něco těším,nevyjde to.Tak se raděj netěším.Když mám z něčeho radost,tak mi ji v zápětí něco zkazí.Tak se neodvažuju se radovat.Z prášků mám strach.Nechci získat závislost.veravitovcová"seznam.cz
Oprava:veravitovcova"seznam.cz
Věro, nebuďte smutná,zkuste se zamyslet i nad pozitivními věcmi, které máte, třeba např, zdraví? nebo vlastní bydlení?To víte vy sama.Člověk nesmí být moc náročný a nechtít od života mnoho.
Ale jinak existují různé druhy léků-antidepresiv, které nejsou uplně návykové a pod dohledem psychiatra, psychologa nebo i praktického lékaře se to nechá dobře zvládnout.
Člověk musí volit to menší zlo a ve vašem případě je určitě menší zlo užívat léky na zlepšení nálady než se trápit.Děti vás potřebují a rozhodně si přejí zdravou a usměvavou mámu, to je totiž jeden z největších vkladů, které jim můžete do života poskytnout.
Ono totiž když je člověk neustále smutný a bez nálady, tak jakoby ty další nezdary jen přitahoval.
S těmi léky se vám určitě bude lépe vše snášet a uvidíte že i časem se na svět začnete dívat z pozitivnějšího úhlu.
Vím to, jsem zdravotní sestra a v ordinaci tyto problémy řešíme velmi často, zvlášt v této době.
Lidí, které berou antidepresiva je hodně.A je fakt, že fungují.Základem je ale tyto léky brát naprosto pravidelně a dlouhodobě.Když se po čase stav upraví, pak se mohou vysazovat, ale postupně.
Jinak souhlasím s vámi, že samotné cvičení nestačí,pokud máte vyloženě časté deprese.
To spíš jedna z podpůrných berliček, ale takovýchto berliček musí být několik dohromady.
Nesmutněte a veřte, že bude líp. Mnoho štěstí.
Ale jinak existují různé druhy léků-antidepresiv, které nejsou uplně návykové a pod dohledem psychiatra, psychologa nebo i praktického lékaře se to nechá dobře zvládnout.
Člověk musí volit to menší zlo a ve vašem případě je určitě menší zlo užívat léky na zlepšení nálady než se trápit.Děti vás potřebují a rozhodně si přejí zdravou a usměvavou mámu, to je totiž jeden z největších vkladů, které jim můžete do života poskytnout.
Ono totiž když je člověk neustále smutný a bez nálady, tak jakoby ty další nezdary jen přitahoval.
S těmi léky se vám určitě bude lépe vše snášet a uvidíte že i časem se na svět začnete dívat z pozitivnějšího úhlu.
Vím to, jsem zdravotní sestra a v ordinaci tyto problémy řešíme velmi často, zvlášt v této době.
Lidí, které berou antidepresiva je hodně.A je fakt, že fungují.Základem je ale tyto léky brát naprosto pravidelně a dlouhodobě.Když se po čase stav upraví, pak se mohou vysazovat, ale postupně.
Jinak souhlasím s vámi, že samotné cvičení nestačí,pokud máte vyloženě časté deprese.
To spíš jedna z podpůrných berliček, ale takovýchto berliček musí být několik dohromady.
Nesmutněte a veřte, že bude líp. Mnoho štěstí.
Reklama
- Odpovědět
Pošli odkaz