Minulé životy, karma, paralelní světy atd. Jak to asi je?

Jeden Američan napsal o karmě. Je to pouze slabošská výmluva. Člověk se bojí svých bolestí, tak se vymlouvá na karmu. Tvrdí, že musí trpět. Je to způsob, kterým udržují totality a guruové své ovečky. Když má člověk bolesti, nic jiného mu nezbude, než to přijmout. Udělá vše pro odstranění bolesti, vstoupí do sekt, dá peníze apod.

Minulé životy-nevíme zda jsme je prožili. Může to být genetická informace, úryvek s filmu, naše fantazie atd. Hraje tam roli víc faktorů. Víme jednu věc, určitě nám to dobře pomáhá. Je to třeba vyndat. Nevíme, jestli jsme to byli opravdu my a jak jsme tu informaci získali. Nebudeme se trestat a mučit za něco, co mohlo být jinak. Jen to vyndáme.

Začal jsem o tom uvažovat, když jsem poznal plno Čachtických paní. Nebudu se trestat, že jsem zapíchl v minulém životě babičku vidličkou apod? Co když je to úplně všechno jinak? Třeba genetická informace, kterou má náš rod po staletí. Proto znám špičkově události a historická data. Třeba strach, kdy mozek vymýšlí možnosti a trápení, které ani nebyly. Je tak naučen. Dá se to vysvětlit všelijak.

Známý parapsycholog Břetislav Kavka dělal pokusy s lidskou duší ( pro někoho je to astrální tělo a milión jiných názvů). Uvolnil ji a poslal k Marsu. Pouze do vzdálenosti, aby člověku neublížil. Byla to vzdálenost, z které viděl Mars, ale ne tak dobře. Dostával informace (ověřil to mnoha pokusy), které měl člověk z médií a jiných zdrojů. Když je nemohl získat jinak, duše začala podávat informace, které měla zafixované odjinud. To samé náš mozek může dělat v mnoha případech. Naučí se na sebe házet vinu a chyby jiných a vymýšlí stovky hororových příběhů.

Co je opravdu pravda? Člověk neví, jak dál a špatně vidí realitu. Při vyndání těchto bolestí může začít fungovat a vidět jiným způsobem. Je potřeba vyndat tu hlavní, největší bolest.

Můžeme se na vše dívat pouze naší pravou hemisférou, naším citem a zapomenout na logiku. A nebo se můžeme dívat pouze levou hemisférou, naším racionálnem, a pak tomu, co si nemůžeme podržet, nevěříme. Můžeme se naučit používat obě hemisféry. Bude se nám lépe posuzovat svět. Dáme příběhům stejnou šanci. Někdy trochu logiky neškodí.

Je spousta názorů na všechno, mnoho církví a sekt. Třeba oslavy Vánoc. U nás chodí Ježíšek, v Norsku koza atd. Katolická církev tvrdí, jak mají být všichni tolerantní, ale přitom cepuje své ovečky do určitého krunýře. Jsou tedy tolerantní ke všem a všemu? Jak je to možné? Takto je to s většinou náboženství a směrů. Co je tedy pravda a co ne?
Sheakspeare řekl:? Být či nebýt, to jest otázka.?

David Stejskal

PS: Přátelé budu rád, pokud na toto téma navážeme diskusi.