Reklama

Porozumění karmě: příčina a důsledek

Zákon karmy je jedním z nejdůležitějších zákonů ovládajících náš život. Chápeme-li jej a žijeme-li podle svého pochopení, jednáme-li podle toho, co víme, zažíváme pocit úplnosti a míru. Žijeme-li neharmonickým způsobem a ignorujeme podstatu věcí, zakoušíme nesoulad, bolest a dezorientaci.

Zákon karmy je jedním ze základních přírodních zákonů, díky němuž vytváříme tyto nesmírně rozmanité podmínky. Je to, jako kdybychom byli všichni umělci, ale místo plátna a barev nebo mramoru či tónuje materiálem našeho kreativního vyjádření naše tělo, mysl a životní zkušenost. Obrovský pocit naplnění ve cvičení dharmy pochází z poznání této zákonitosti a z aktivního vytváření a modelování vlastního života.

Karma je sanskrtské slovoznamenající "jednání". Zákon karmy se vztahuje na zákon příčiny a důsledku: každý volní čin přináší jistý výsledek. Jestliže je čin motivován chtivostí, nenávistí či zaslepeností, zaséváme semeno utrpení; jsou-li naše skutky motivovány štědrostí, laskavostí či moudrostí, pak tvoříme karmické podmínky pro blahobyt a štěstí. Ilustrovat to můžeme analogií z hmotného světa: zasejeme-li jablečné semínko, strom, jenž vyroste, ponese jablka, nikoli mango. A jakmile je jednou jablečné jadérko zasazeno, sebevětší snaha či úpěnlivé prosby či naříkání nepřimějí jabloň nést mango. Jediný smysluplný čin, jehož výsledkem může být mango, je zasazení mangovníku. Karma je právě takovýmto zákonem přírody, zákonitostí příčiny a důsledku na psychologické rovině.


Buddha užíval slovo karma obzvláště ve vztahu k vůli, záměru či motivu jednání. Říkal, že karma je vůle, jelikož je motivací stojící za jednáním, která určuje karmický plod. Každému záměru v mysli je vlastní energie, jejíž mocí je přinést příslušné výsledky. Když chápeme, že karma se zakládá na vůli, vidíme obrovskou odpovědnost, již máme, abychom si uvědomovali záměry předcházející každému jednání. Jestliže si nejsme vědomi motivů ve své mysli, vyvstávají-li nedovedné záměry, pak jednáme nevšímavě podle nich a vytváříme si tak podmínky pro budoucí utrpení.

Zákonu karmy můžeme rozumět na dvou úrovních, ukazujících široké pole jeho působnosti na naše životy. Na první úrovni se karma vztahuje ke zkušenosti příčiny a důsledku v rozsahu jistého času. Provedeme určitý čin a někdy později začneme zakoušet jeho důsledek. Zasadíme mangové semínko a o mnoho let později ochutnáme plod. Druhá rovina pochopení karmy má co dělat s kvalitou mysli právě v okamžiku jednání. Když prožíváme mentální stav lásky, společně s ním přirozeně přichází pocit otevřenosti a radosti, který je jeho okamžitým plodem; podobně když se vyskytnou okamžiky chtivosti a nenávisti, tak kromě budoucích důsledků prožíváme bolestivé energie, které vyvstávají společně se jmenovanými stavy. Naše přímé uvědomění si toho, jak zákon karmy pracuje v každém okamžiku, může být silnou motivací k rozvíjení dovedných stavů mysli, tvořících jak naše štěstí v přítomném okamžiku, tak plody pohody v budoucnosti.


Jiná dimenze zákona karmy napomáhá pochopení toho, jak se vyvíjejí jednotlivé osobnosti. Jakkoli je pravda, že neexistuje žádná trvalá entita, žádná neměnná osobnost, kterou bychom mohli nazývat "já", je rovněž zcela očividné, že každý z nás je unikátně se proměňující a zřetelnou strukturou prvků. Je to proto, že každý svým vlastním způsobem, ať už vědomě, či nevědomě, kultivujeme různé mentální stavy. Pěstujeme-li dobrotivost, prožíváme její chuť v daném okamžiku a současně ji posilujeme jako zdroj v mysli, usnadňující její vyvstání v budoucím okamžiku. Jsme-li zlostní, prožíváme utrpení zlosti jako přítomnou karmu a současně posilujeme konkrétní mentální sklon. Stejně jako působíme na svoje těla nejrůznějšími způsoby pomocí cvičení, nebo jeho nedostatku, ovlivňujeme také svou mysl. Každý mentální stav, myšlenka či emoce, které prožíváme opakovaně, se stávají silnějšími a zakořeněnějšími. To, čím jsme jako osobnosti, je jen sbírkou všech sklonů mysli, jež jsme rozvinuli, a určitých energetických konfigurací, které jsme si vypěstovali.


Máme sklon popsanému podmiňujícímu mechanismu prožívání nevěnovat pozornost a místo toho se domníváme, že jak jednou prožitek odezní, je pryč bez pozůstatků či důsledků. Bylo by to jako pád kamene do vody bez zčeření hladiny. Každý mentální stav, který prožíváme déle, podmiňuje a posiluje sám sebe.


Zdroj: Jack Kornfield, Joseph Goldstein - Hledání srdce moudrosti, nakladatelství Eminent

Reklama
Reklama

Komentáře

Anaghiri (St, 18. 3. 2009 - 07:03)
To je laické. Karma je mnohem víc, je to v základu Vůle Stvořitele. Děje se mnoho věcí jen proto, že je to Jeho vůle.
Maret (Po, 2. 11. 2009 - 18:11)
Vždyť Ježíž z vůle stvořitele vzal všechny hřích na sebe. K čemu by mu byla tedy karma, Bohu. Po zavedení Ideologiky karmy v tibetu, který byl v dávný dobách před příchodem budhistu velice bojovný a dá se říc že Darma, tedy učení o čtyřech pravdách a karmě, osvícení, tuto bojovnost a i zločinost odstranila.
Maret-pokračování (Po, 2. 11. 2009 - 18:11)
Dá se říc, že karma složí především člověku a společnosti k socializeci jedinců ve společnosti, bez ohledu ne to zda reirkarnace a karma je pravda nebo ne. Toto je vzhledem k dané skutečnosti druhotné. Tak jako to zda ti Bůch odpusti všechny viny. Pokud ti neodpustí ti co jsi jim ublížil.
Maret-pokračování (Po, 2. 11. 2009 - 19:11)
A pokud cítíž opravdovou lítost karma se maže, získáš od Boha odpuštění, tak je to uvedené, smytí hříchu jako v Křesťanství. Je to součestí 4 pravd. A jak víte že to je vše pravda, proč by Ježíš umíral za mé hříchy, byl jsem snad u jeho ukřižování a podílel se na tom. Proč bych s měl reirkarnovat.
Martin-pokračování (Po, 2. 11. 2009 - 19:11)
Všechno to jsou Ideologiky, i když žádnou pravdu mí nemusí, vždyť já se radoval, měl radost a kde byla májá utrpení. Já se smál a nemoch jsem přestat a podle nich to bylo utrpení, že smích skončí v tom je utrpení. Kdybych se jenom radoval jak bych věděl, že se raduju, jiný stav než radost bych nezažil, to by bylo utrpení.
m. (Po, 2. 11. 2009 - 19:11)
muj nazor,nejsem primo verici,ale ve starem zakone se docteme,,OKO ZA OKO,ZUB ZA ZUB,,clovek nemuze uniknout nasledkum svych myslenek a cinu a treba se tomu branite vsi silou,jen duchovni praci sami na sobe dosahneme toho,ze karmu proste prijmeme,ikdyz na pocatku je nepopsatelny strah z toho co se v nas skryva.
Ovečka (St, 4. 11. 2009 - 08:11)
Kdyby se člověk měl řídit podle své karmy,NEMUSEL už by Ježíš Kristus kvůli nám a našim vinám chodit na kříž prolít svou krev za naše hříchy a hříchy všech.Jen vyznáním-pokáním z hříchú a uvěřením,že Ježíš zemřel pro tebe na kříži se člověku odpouští a má jistotu spasení-věčného života s Bohem.Ano,je to bláznovská zvěst,jak to popisuje jeden verš z Bible.
Neboť tak bůh miloval svět,že dal svého jediného Syna,aby žádný,kdo v něho věří měl život věčný. Jan3,16
Granvin (Ne, 8. 11. 2009 - 11:11)
Ježíš umřel za to, že předal učení, kterým se můžeme zbavit svých hříchů, je teda možný říct, že zemřel za naše hříchy. Jediný rozdíl je v tom, co si pod tím představíme. Klasické pojetí, které nám předává církem je z pohladu jiných nauk i logiky blábol.

Oko za oko, zub za zub.
Pokud se podíváme na Bibli analyticky, tak zjistíme, že se postupně vyvíjela v závyslosti na tom, jak se vyvíjeli lidi, pro které byla psána. Z počátku nám naši otcové předali pravidlo oko za oko, zub za zub. Byla to surová doba a tohle byla cesta, která byla přijatelná tehdejšími lidmi. Poté, když byli lidé připravení pokročit dál přišel Mojžíš a předal jim desatero přikázání - Nezabiješ, nepokradeš.... V té době už byli lidé připraveni tahle přikázání přijmout a na nějakou dobu jim vystačili. S příchodem nového zákonu ale starý zákon padá a Ježíš ustanovuje nové pravidlo, přikázání lásky. To je pravidlo, které jsme měli zvládnou, měli jsme na to 2000let, ale přesto jsme v mnoha případech často pozadu. Teď nadchází doba, kdy i tohle přikázání pomine, kdy nový zákon bude ustupovat do pozadí a doba Ježíše, Marie, a Boha otce končí a nastupuje nový řád, nová úroveň, kterou je těžko popsat slovy.
m. (Po, 9. 11. 2009 - 10:11)
,,Tak jako se clovek zbavuje starych obnosenych satu a obleka si nove,stejne tak duse uveznena v tele se zbavuje starych tel a vstupuje do novych.Nebot smrt ceka kazdeho,ktery se narodi a kazdeho,kdo zemrel.,,
Balieti (Ne, 22. 6. 2014 - 00:06)
Na karmu nevěřím, ale je pravdou, že nedávnou jsem si četl své dřívější komentáře a přijde mi, že dříve jsem byl rozumější. Duše špinavá, mysl nahnutá. Zdravá mysl a silnej duch, to je oč jde. Člověk to pozná, od toho jak je vnímavej, jak třeba radí, jaké myšlenkové pochody mu naskakuji, jestli dokáže reagovat stejně jako dřív. Dříve jsem měl pocit, že jsem uměl podpořit, taky se mi sem tam někdo svěřoval se svým trápením a člověk měl pocit, že, když něco řekne, tak neublíží, že to má aspoň trochu hlavu a patu, že člověk cítil jakousi zdravou pozici svého vnitřního kompasu. A mě to těšilo. Nebyli to sice žádné geniální myšlenky, ale byla z nich cítit zdravost a nezasaženost. Samozřejmě, ne každému bych se otevřel a ne od každého by mi to lichotilo, ostatně, šlo právě o jednoho člověka, jehož úsudku jsem dával velkou váhu. Nejde o to jen jednorázově poradit, vytrhnout dílčí názor, ale o větší objem, kterej by vykresloval jak pohled na svět tak i člověka, prostě takovej souhrn, kterej by odrážel člověka samotného. A teď chybí pocit, že mysl je zdravá, po jejímž boku by se člověk cítil dobře. Ta tam je výsadní postavení vrby. Mysl a duše, ten koktejl ztratil svou šťávu.
Reklama