Spontánní dětské vzpomínky na minulé životy

Tyto vzpomínky se obvykle vynořují spontánně v době, kdy se děti naučí mluvit. Představují často v životě těchto dětí značné komplikace a jsou dokonce spojovány s některými patologiemi, jako jsou fóbie, podivné reakce na určité lidi nebo různé idiosynkrazie. Tyto případy byly popsány různými dětskými psychiatry. Přístup k těmto vzpomínkami zmizí obvykle ve věku pět až osm let.

 

Ian Stevenson , profesor psychologie na universitě v Charlottesvillu uspořádal více jak tři tisíce takových případů a některé popsal v knize Twenty cases suggestive of reincarnation, unlearned languages and children who remember previous lives (1966, 1984, 1987). Jeho zjištění jsou velmi udivující. Byl schopen nezávislým vyšetřováním potvrdit dětmi vyprávěné příběhy, často s neuvěřitelnými detaily, i když vypustil vše, co bylo ověřitelné konvenčními postupy. V některých případech vzal dítě přímo do vesnice, kterou si pamatovalo ze svého předchozího života. Ačkoliv tam nikdy nebylo, znalo topografii vesnice, našlo dům ve které bydlelo, rozeznalo příbuzné a pamatovalo si jejich jména. 

 

Důvodem, proč si děti pamatují své předchozí životy mohou být okolnosti smrti, zvláště ty spojené s nějakým šokem, který "může prolomit amnézii". Nejživější bývají vzpomínky na událostí vedoucí ke smrti. Tyto děti typicky nevědí nic o událostech, které se odehrály dřívější osobnosti po jeho nebo její smrti. To je důležitý moment při rozhodování, jestli třeba telepaticky nerekonstruují detaily života z myslí těch, kteří zemřelé znali, nebo mají tyto detaily ve svých vzpomínkách. Nejsilnějším důkazem na podporu reinkarnační teorie je pravděpodobně výskyt mateřských znamínek, která představují následky zranění nebo jiných událostí pamatovaného života.

 

Při vyhodnocování těchto důkazů je důležité zdůraznit, že Stevensonovy případy nepocházely pouze z "primitivních a exotických" kultur ve kterých s na reinkarnaci věří, ale také ze západních zemí, včetně Velké Británie a USA. Jeho výzkum měl vysokou hodnotu a značný ohlas. V roce 1977 tomuto tématu věnoval téměř celé své číslo Journal of Nervous and Mental Diseses.


Zdroj: Stanislav Grof - Smrt a umírání -časopis Baraka č.4 - www.baraka.cz