Nohama na zemi

Terapeut mu v tom může pomoci například tím, že uchopí jeho chodidla, zatímco klient se soustředí na dech po celé jeho dráze, až k chodidlům. Pro klienta ale může být užitečné i to, že ho vedeme k tomu, aby se učil vědomě chodit, těžce našlapovat, tančit nebo předstírat, že má lví tlapy, kterými objímá zemi. Uzemnění může mít i jednoduchou podobu posezení u šálku čaje a diskuse o praktické integraci zkušenosti do každodenního života. Lze jej provést rovněž pomocí nějaké vizualizace, například napodobováním dubu, s pažemi nataženými vstříc slunci a kořeny (energie protékající chodidly) zapuštěnými do země. Také ho docílit při objímání stromu, práci na zahradě nebo s keramickou hlínou, hnětení těsta, pečení, když budeme provozovat atletiku, turistiku nebo stavět hrady v písku.

Chceme-li žít tak, abychom dosáhli duchovních vhledů a spojili se s hlubšími vrstvami sebe sama, musíme být tělesně i psychicky silní, aby se nám spokojeně žilo na této planetě. Bez toho můžeme prožívat dezorientaci, nadutost nebo velké úzkosti.

Ze životopisů některých křesťanských mystiků i ze záznamů psychoterapeutů, kteří léčí anorexii a další nemoci spojené s popíráním vlastního těla, je zřejmé, že lidé, kteří se po celá léta snaží oddělit ducha od těla, jsou často velmi nemocní a dokonce předčasně umírají.

Přistupujeme-li s úctou k úkolům každodenního života a pečujeme-li o zdraví svých těl, jsme silní a jsme schopni přenést vliv duchovního uvědomění do lidské dimenze. Impulsy vedoucí k hladovění a extrémní askezi se nepochybně vynořují z démonických nebo temných stránek této zkušenosti, které ani nejsou tolik spojené s transcendencí, ale jsou projevem nenávisti k lidskému stavu jako takovému. Opravdové osvícení přináší schopnost přijímat a ctít celou lidskou existenci a soucítit se všemi jejími omezeními.

Pořádek, disciplína a pravidelný životní rytmus v duchovní komunitě, jakou je ášram nebo klášter, mají praktické opodstatnění, protože nutí lidi se sklony k mystickým nebo éterickým stavům vědomí plnit úkoly, které opět zapojují tělo a mysl do běžné životní zkušenosti. Kromě toho zodpovědné duchovní komunity propagují umírněný a morální přístup k životu a život věnují práci pro ostatní, což podporuje psýché v procesu Kundaliní.

Obecně mohu říct, že lidé, které jsem poznala a kteří žili podle určitého řádu, pracovali nebo měli rodinu, podle všeho přijali tyto vyšší energie lépe a snáz než ti, kteří neměli nic jiného, čím by zaměstnávali svou mysl. Přehnaná organizace života by byla v průběhu intenzivního duchovního probuzení nesnesitelná, ale mírná disciplína a pravidelná práce mají nesmírný podpůrný účinek.

Nejsou-li lidé nacházející se v procesu Kundaliní spokojeni se svým životním stylem, pociťují často vnitřní potřebu učinit změny, které lépe vyhoví jejich fyzickým a emocionálním potřebám. Někdy dochází i k zásadním proměnám, kdy lidé zanechají svého zaměstnání, přeruší vztahy a opustí domov a přestěhují se na pobřeží oceánu nebo do lesů, do Indie nebo tam, kam je to táhne. U lidí, kteří se rozhodli takto jednat, jsem měla možnost pozorovat takové odhodlání, jako by je do víru jejich osudu strhávala neviditelná síla. V takových případech prospívá přítomnost či rada silného duchovního učitele nebo průvodce, rozhodnutí chovat se racionálně při péči o své fyzické tělo a pomoc přátel nebo lidí, kteří chápou, co se děje.

Čím zdravější je struktura osobnosti a těla před probuzením, tím lépe dokáže člověk zvládnout zásadní rozruchy a úspěšně následovat taková volání. Schopnost cítit se vyvážený a celistvý i v praktickém přijímání reality jsou tedy duchovními devízami nesmírného významu.


Zdroj: Bonnie Greenwellová: Energie transformace. Průvodce procesem probouzení Kundaliní, nakladatelství DharmaGaia