Strach z dětí z minulého manželství

Ahoj L, díky za Tvojí podporu. Máš pravdu, je těžké radit, když nevědí, jak všechno je a taky si všimni, že se ozvali hlavně ty ženy, které si vzaly nesprávného muže, rozvedli se a ti muži dnes kašlou na své děti a oni za to viní jejich nové přítelkyně a neuvědomují si, že za to nemůžou. S partnerem jsme o tom mluvili a právě se dohodli na kompromisu. Prostě musel pochopit i on jak je to pro mě pro svobodnou a bezdětnou těžké se s tím smířit a musel pochopit, že nemůže upřednostňovat dítě přede mnou. A myslím, že to pochopil. To se ale uvidí asi časem. Nezakazuju mu se s dcerou vídat nebo s ní volat, jak tu množí špatně pochopili. Jen jsem chtěla, aby jsme se domlouvali spolu na tom, kdy u nás bude a neplánovali naše víkendy podle ní, ale pokud chce přijet, bude se muset přizpůsobit našemu programu. To je snad normální, ne? Samozřejmě, že by mi vyhovovalo, kdyby děti neměl nebo se s nimi stýkal minimálně, to nebudu zapírat, nejsem pokrytec. Jen jsem se chtěla zeptat na zkušenosti ostatních, jak to řešili, jak se s ním smiřovali, kolik peněz platí jejich nynější partneři na děti z bývalých vztahů, jak často si je berou atd. Prostě jsem chtěla pomoc a radu, jak to usměrnit a dostat do přijatelných mezí pro všechny. S přítelem jsme to vyřešili, zatím to funguje, tak uvidím.A co ty? Máš i svoje děti nebo jen partnerovi? Jak jsi je přijala? Bylo to těžké?

Marto, urcite je nas vic, co Te chapou. Nejde o to, ze bych nechapala, vim, ze to vsechno neni jen cernobile - mit rada - nemit rada, ale ze je to natolik slozite, ze je to proste tezke, vsechno tady napsat do radku tak, aby to pochopili lide, kteri Te nikdy nevideli. Myslim, ze at to napises jakkoliv presne, vzdycky to bude tak trochu vytrzene z kontextu. A proto my jako cizi lide nemuzem dost dobre zvazit Tvoji vlastni situaci.Takze jsem si precetla Tvuj pribeh a vedela jsem, ze muzes mit problem. Jenze si myslim, ze je velka odvaha dat tady svoji "kuzi na trh" v takovem choulostivem tematu.Na druhou stranu je zajimave, kolik lidi Te dokazalo smahem odsoudit, ale myslim, ze spis vychazeli ze sve osobni zkusenosti a nesnazili se vzit do Tvych pocitu a pochopit. Myslim, ze nejlepsi je komunikace partneru. Je treba to probrat s partnerem, nekdy mozna i 100x. Tim se dovis, jak Tvuj pritel premysli, on bude vedet, co trapi Tebe a mate sanci to resit. Mozna, ze ani nepotrebujes tolik resit jeho vztah s malou princeznou. Mozna jsi jen diky tomu nejista ve vasem vztahu.Drzim Ti palecky k vyreseni situace:) I ja jsem manzelka, jejiz manzel ma dve deti z predchoziho manzelstvi.

Marto,napíšu ti na tvůj e-mail večer,teď musím odjet.Určitě se ozvu.Měj se.

Ahoj Vendy,jsi fakt moc hodná a chytrá. Je vidět, že z Tebe mluví zkušenost. To ty ostatní mě jen odsoudili a nedokázeli se na to dívat i z mé strany a spíš poradit, jak se s tím vyrovnat.Pokud to není moc soukromé, mohla bys mi napsat, jak jsi to prožívala Ty, hlavně ze začátku a jestli máš taky své vlastní děti nebo jen ty partnerovi. Problém je asi v tom, že nevím, jak se s tím vyrovnat a taky nevím, kam až můžu zajít a jak se v určitých situacích chovat. Taky se bojím, že pokud by došlo k nějaké rozepři, bude partner stát na straně dcery. Je fakt hodně rozmazlená a to je asi velký problém. Bojím se, že až půjde ještě víc do puberty, bude to ještě horší. Jestli chceš, můžež mi napsat na e-mail: Marta-Z"seznam.cz Budu ráda, jsi fakt moc fajn. Díky M.

Neboj,tvoje miminko ochuzovat nebude.Vypadá to,že je to chlap co umí mít rád a miminko je k zulíbání.Spíš budete mít trošku problém na to připravit malou princeznu.Já vím,že se ti teď zdá rozmazlená,možná je jako její maminka a to jí na oblíbenosti taky moc nepřidá,ale ona za to nemůže.To si vždycky říkej.To,jaká je,je zásluha jejích rodičů.Obou.A ty se stím musíš smířit a hlavně jí nezačít předělávat.Kdyby to bylo dítě třeba tvojí kámošky a ty jsi ho musela vychovávat,měla by jsi k ní vztah úplně jiný.Takhle jí pořád vnímáš jako sokyni.Když jste chtěli spát spolu,měli jste to vy dva probrat a malé to vyvětlit.Proč to tak je,že jí v žádném případě táta nepřestal mít rád.Mohli jste jí koupit velkého plyšáka,aby nebyla v posteli sama.Ona si taky brání jenom to svoje.Začni se chovat tak aby ani ona v tobě neviděla sokyni a začala tě brát jako kamarádku.Zkus jí doma zapojit,aby ti s něčím pomohla a pak jí pochval,jak je šikovná.Dělěj všechno po dobrém,s partnerem by jsi se měla domluvit,že zlobit se a trestat bude on.Nejvíc záleží na vás dvou,jak se k tomu stavíte.Kdyby jsi jí něco nedovolila(záměrně nepíšu zakázala),musí partner stát při tobě a ne to povolit.I když s tím nebude souhlasit,promluvte si o tom,ne před ní a pak to můžete spolu změnit.Víš,já už mám tohle za sebou.Dnes jsou obě holky dospělé,když přijdou pokecáme,dáme vínko,občas se jim dá nějaká koruna a je to v pohodě.S partneren mám krásný vztah a žijem jeden pro druhého.

Ahoj Vendy, díky za tvůj příspěvek. Myslím, že Ty jsi jediná, která mě pochopila. Možná jsem to i špatně napsala. Necítím k ní nenávist, spíš je to strach z něčeho nového nebo jiného. Taky nevím, jak dalece mohu zajít, jestli jí mám taky vychovávat a třeba jí požádat o pomoc v domácnosti, když je u nás nebo jí za něco napomenout nebo jestli to mám nechat jen na partnerovi. Dám ti příklad. Jednou si jí partner vzal a odvezl k rodičům, kde sám bydlel, než se nastěhoval ke mě. Já za nima přijela v sobotu odpoledne a měla tam spát. Ona byla zvyklá spát s přítelem v posteli, ale když jsem tam byla já, tak jí řekli, že bude spát jinde. Tak se naštvala a začala mít kecy. Přítel jí řekl, že to snad vydrží a že se nic neděje. Já nevěděla, jestli mám nějak reagovat nebo ne. Měla jsem sto chutí jí říct, že je rozmazlená a že doma mamince (která už od rozvodu domů přivedla asi 3 chlapi) taky neříká, že nemá spát s přítelem v posteli. Ale nemohla jsem, jen jsem byla zticha. Ona se pak omluvila, ale štve mě, že je tak rozmazlená a chová se, jak kdyby byla na All inclusive dovolené (jedna pisatelka to tady už tak taky vystihla). Nevím co s tím dělat. Myslí si, že on poběží pokaždé, když ona pískne. Na to se prostě nechci a nemůžu dívat. Chtěla bych to nějak usměrnit, ale nevím jak. Chápu, že jí v budoucnu pomůže a bude k nám chodit na návštěvu, to mi nevadí. Ty máš dítě? Nebo takovou zkušenost? Myslíš, že když s ním budu mít mimi nebude ho ochuzovat? Myslím o lásku a finanční podporu, když bude mít rád a podporovat i dítě z předchozího manželství?Díky za rady. M.

Ahoj Marto.Z toho co jsi tu psala,bych řekla,že máš celkem pohodový vztah s tátou a proto ho dopřeješ i dceři partnera.Akorát musíš tolerovat víc věcí,protože ty jsi to zažila jako 16tiletá,ale ona do stejné pozice dospěje až za 4 roky.Dej tomu čas.Pokud si šikovná,zaujmeš svého partnera natolik,že budeš na prvním místě.To vůbec neznamená,že by dceru odsunul.Vždycky tu pro ní bude a ty musíš být připravená i do budoucna,že jí pomůže,kdykoliv bude potřebovat.I finančně.Za pár let přijde jen na občasnou návštěvu a když bude něco potřebovat a bude si žít vlastní život.A ty si můžeš žít svůj život a klidně si miminko pořídit.Myslím,že tvůj partner se o vás postará.Pokud někdo upřednostňuje děti před partnerem,znamená to,že partnerský vztah přestává fungovat.Budeš muset hodně věcí překousnout,ale když někoho miluješ,tak se to dá.Měli by jste si o těchto věcech hodně povídat,v klidu,bez emocí.Povídejte si i s malou,měla by vědět co přesně cítíte.Komunikujte,pak se nebude bát říct,že k vám na víkend nechce.Prostě to nevadí a přijde jindy.A ty jí řekneš,kdy by jsi chtěla být s jejím tátou o samotě.Zkus být pro ní kamarádka,která dokáže jejího tátu v případě potřeby zastoupit.Za pár let dospěje a ty zjistíš,že si s ní popovídáš víc než táta,proberete holčičí věci a tvůj život může fungovat,jak ty sama chceš.

Tak koukám, jak jste se do mě pustili. No, alespoň tu není nuda. :-)Pokusím se odpovědět na vaše otázky a reagovat na vaše odpovědi.Myslím, že každý to má takový, jaký si to udělá. Vše je na domluvě a dohodě. Já jen píšu co mi vyhovuje. Je spousta žen, které děti z minulých vztahů bez problémů tolerují a spousta také ne. Máte pravdu v tom, že si to každý musí zvážit, jestli tohle chce nebo nechce tolerovat. Vy se tu chováte, jak kdyby právo na lásku a pozornost mělo jen to dítě. Proč bych byla se svým přítelem, kdyby se mi nevěnoval, kdyby mě neměl rád a upřednostňoval své dítě? Jak vám by se líbilo, kdyby jste se na svého přítele (manžela) spoléhali a on by vám při každé příležitosti dal najevo, že jste pro něj až ta druhá. Byla by jste nedej bože např. v nemocnici, potřebovala odvézt domů a aby se o vás staral a on dal třeba přednost výletu s dítětem, jak by vám bylo??? Přemýšlely jste o tom někdy?Já nebráním svému příteli dítě vidět nebo mu něco koupit, ale prostě je to už pro to dítě jen víkendovej táta a to dítě to musí pochopit. Je to tvrdý, já vím, ale čím dřív to to dítě pochopí, tím líp. Je jí 12 let, takže už není tak malá. Myslím, že ten problém je v tom, že 2 roky ho měla jen pro sebe (po rozvodu) a teď se musí dělit, přesně, jak to napsala myslím Vendy. Ale jak jsem již napsala, myslím, že to bylo dáno tím, že ona věděla, že nikoho nemá a tak jí bylo blbý říct, že k němu nepůjde. Kolikrát k němu nechtěla už tenkrát, když byli sami, protože je hodně rozmazlená a pokud jí někdo nabídl víkend na horách nebo jí třeba prarodiče od bývalé ženy naslibovali něco koupit, šla radši k nim. Takže ono je to tam takový divný. Myslím, že přítel jí dřív trochu nutil, aby šla k nim. Teď to nikdo nehrotí a to je ten rozdíl. Ona radši jezdí na víkendy s kamarády a má svoje zájmy a on má mě, takže jí tolik nenutí. To je spíš problém mého přítele, ale to asi patří do jiné diskuze.Vendy, moje dětství bylo v pohodě. Jsem taky z rozvedené rodiny, ale naši se rozvedli až když mi bylo 16 let a bráchovi 10 let. Byl to taky blbej věk, byla jsem v pubertě, tak by někdo možná řekl, že to ponesu hůř než malé dítě. Ale nesla jsem to docela dobře. Samozřejmě mi to bylo líto, ale nakonec jsem pochopila, že rodiče jsou lepší každý zvlášť, protože se nehádají. My s bratrem jsme po rozchodu zůstali bydlet u táty. On měl rodinný domek,kde jsme měli kamarády a chodili do školy, mamka si koupila byt. Možná si řeknete, že to je ještě horší, když odejte mamka, ale my tím nijak netrpěli. Táta byl fajn, staral se o nás, já mu pomáhala, s mamkou jsme se navštěvovali. S malými přestávkami jsem u táty bydlela do minulého roku, kdy jsem si koupila svůj byt. Vztah s tátou mám skvělej, ale nikdy bych mu nebránila v nějakém vztahu. Rok po rozvodu si našel přítelkyni s kterou byl 5 let a já i brácha jsme jí přijali v pohodě a chápali, že jezdí na víkendy s ní a na dovolené taky. Bráchu s sebou párkrát brali, já byla velká a už jsem nechtěla. Stejně je to teď, táta si našel novou přítelkyni, je s ní už 7 let a na důchod se k ní chce odstěhovat mimo Prahu. Víkendy i dovolený tráví s ní, bere ji do ciziny, k moři. Mě by nikdy nenapadlo říct ať za ní nebo s ní nejezdí ať jede se mnou nebo s bráchou. Prostě chci, aby nebyl sám a někdo se o něj staral. Asi je to tím, že jsem dospělá a brácha taky a už máme své životy. Mám ráda své rodiče, a občas se s nimi vídám, ale nijak je neomezuji, ani mamku. Oni mají své životy a já to chápu. Mám je ráda, ale nechci se na ně upínat, jsem samostatná. To vy asi nechápete. Vy se na své děti upínáte a proto asi pak nemůžete mít plnohodnostné vztahy. Je to ale každého věc. Každý má v životě jiné priority. Možná máte pravdu, že to poznám až budu mít své dítě. Myslím, že když jsou dva partneři co mají děti z předchozích vztahů, tak to asi oba překousnou, ale takhle, když je jeden bezdětný to jde hůř.Ještě by mě zajímalo, jaký máte názor na to, kdyby jsme se s přítelem vzali a měli naše společné dítě. Myslíte, že by omezil kontakt s dcerou, tak jako s tou první dcerou, když se mu narodila druhá? O to mi vlastně nejvíc šlo, asi jsem to špatně napsala. Nechtěla bych, aby moje dítě a mě zanedbával na úkor svých starších dětí. Nějaká pisatelka tu napsala, že pak se to mění, že chlap pak upřednostňuje svojí novou rodinu, máte s tím zkušenosti?Taky budu ráda, když mi napíšete, jak se vám žije s partnerem s dětmi z přechozích vztahů a jak často ty děti u sebe máte a co všechno jim kupujete, jak se k nim chováte, třeba mi to pomůže lépe pochopit celou situaci. Díky.

Tak Marto, zajímalo by mne, co odpovíš na včechny vyřčené otázky. Hlavně na otázky Saši a Laděny. Nebo Ti už konečně ostatní otevřeli oči a Ty jsi pochopila, jak moc se mýlíš?Sám jsem rozvedený, mám syna. Nemohl bych mít partnerku jako jsi Ty, naštěstí moje přítelkyně to bere úplně jinak než Ty. Moniko, na Tvém místě bych zvážil, zda chci spojit svůj život s člověkem, který už nechce děti. Aby sis to za několik let nevyčítala.

Moniko, take mam s tebou soustrast. Myslim, ze tvuj pritel by se mel nekde poucit o spravnem rodicovstvi a mozna by jste meli zajit k terapistovi a dohodnout se jak to vylepsit aby vsichi byli spokojeni. To dite by nemel rozmazlovat.

Marto,zkus se na to podívat ne z pohledu partnerky(ať už bývalé nebo současné),ale z pohledu toho dítěte.A ona ještě pořád dítě je.Měla svojí milovanou mámu a tátu a najednou se stalo něco,co nedokáže pochopit(nenamlouvej si,že to chápe).Táta od nich odešel a ona se s tím musela nějak vyrovnat.Nikdo na ní nebral ohled.Kdyby mohla volit,chtěla by mít tátu doma i za cenu hádek s mámou.Když se to po čase trochu uklidnilo a ona mohla tátu vídat,byla určitě šťastná že ho má a stýká se s ním a to dost často.V té době si vybudovali svůj nový vztah,který patřil jenom jí.A najednou jsi se vrátila ty.Rozbila jsi jí všechno,na co byla zvyklá .Její milovanej táta dává přednost nějaké cizí ženské.Jaké jsi měla dětsví ty,Marto?Měla jsi se svým otcem nějaký pěkný vztah?Musela jsi se o něj s někým dělit?Jak by jsi se zachovala,kdyby jsi byla dcerou ty?Já tě neodsuzuju,jenom bych tě chtěla víc pochopit a jestli o to stojíš,tak ti poradit.

Souhlasím s předchozím příspěvkem. Marto, jak můžeš napsat, že žádná ženská by netolerovala, aby ji zanedbával kvůli cizímu dítěti. To není cizí dítě, to je jeho dítě! Kdyby to žádná ženská netolerovala, všichni rozvedení muži by už navždy zůstali bez ženských. Proč myslíš, že tomu tak není, protože naštěstí na světě jsou i tolerantnější a ne tak sobecké ženy. Píšeš: On měl na výběr, nikdo ho do vztahu se mnou nenutil. A tebe do vztahu s ním někdo nutil nebo nutí? Věděla jsi, že má děti a s tím jsi do toho vztahu šla. A tvoje slova, že musí vzít na vědomí, že tě kvůli dítěti nemůže zanedbávat, to je moc. Takže tebe nemůže kvůli svému dítěti zanedbávat, ale vlastní dítě má zanedbávat kvůli takové huse jako seš ty? Uvědom si, že on se rozvedl se svou manželkou a ne s tím dítětem. Manželka je už bývalá, ale dcera je stále jeho. Trochu tolerance by to chtělo, pokud toho nejsi schopna, najdi si muže bez dětí.

Marto, je vidět, že jsi opravdu ještě mladá, hloupá a sobecká holka. Rozhodla ses pro život s rozvedeným mužem, který má dítě - děti, tak to tak musíš brát. Pokud nejsi schopna to strávit a pochopit, že to jsou JEHO VLASTNÍ děti, najdi si bezdětného. Tobě (jako partnerce) vyhovuje, jak se chová ke starší dceři, vidíš jen to, že platí jen pár korun a dceru vidí párkrát do roka. Opravdu si myslíš, že to tak je správné?? Nebo je v pořádku jeho chování k mladší dceři, se kterou se setkává mnohem častěji, bere ji na prázdniny apod? Jak bys chtěla, aby se jednou, v případě že byste se rozvedli, choval k vašemu společnému dítěti? Bez zájmu, žádné dárky, směšné alimenty, setkání 3x do roka? Zkus si představit tuto situaci: jednou budeš mít děti, rozvedeš se a najdeš si nového partnera. Ten bude mít takové názory, jaké máš dnes ty. Taky dáš přednost jemu před dětmi?? (Nemluvě o tom, že děti by s největší pravděpodobností byly svěřeny tobě a nový partner by je viděl denně a ne jednou za 14 dní nebo párkrát v roce.) Pro svobodnou bezdětnou holku není tvoje situace jednoduchá, každá by měla zvážit, zda má na to, aby žila s mužem, který už má děti a co všechno s tím souvisí. Ty na to evidentně nemáš. Snad jednou, až budeš mít děti, pochopíš.

aha, tak to jsem do diskuze nic nového nepřinesla, už to tu bylo mockrát řečeno :)

děti by měly být vždy na prvním místě. chlap, u které ho toto neplatí má předpoklad, že jednou pro něj nebudou na prvním místě ani děti, které bude mít s tebou. ono se to totiž většinou opakuje. a už vůbec je zvláštní mít vztah s člověkem, který děti má a ten partner nebo partnerka tuto pioritu nerespektuje. to je "cesta do pekel"

Marto nevim co ty presne myslis s tim zanedbavanim? Jinak normalni rodice maji deti na cely zivot,i kdyz deti vyrostou a budou mit svoje rodiny, jelikoz laska je tam dana od prirody.Proti zamilovanosti, ktera bohuzel vetsinou casem ochladne. A ja bych nebyla prekvapena, kdyby tvuj pritel si zase nasel nekoho jineho, kdyz ty budes busy se svym ditetem nebo z jineho duvodu. Nechci strasit, ale jeho historije.. Take nechapu, proc prosazujes ze ty vzdy musis byt ta prvni! Ja myslim, ze s takovyma lidma jako ty musi byt tezke zit. A jeste ta zarlivost, jaka to hrozna emoce. Jestli mate dobry vztah, (coz mi nepripada) a on je hodny, musite si najit nejakou vyrovnalost- cas pro jeho deti a svuj cas. Hlavne nezarli, pouzivejte logiku a nechovej se jako rozmazlene dite. Neprikazuj co delat, jelikoz co je hlavni, ze je k tobe hodny, ale kdyz tento svazek ti nevyhovuje, mozna by jsi se uz nikdy nemela davat dohromady s muzem co ma deti. Delas nejen sebe nazlobenou ale i jeho a ostatni. Mozna by jse meli zajit k terapistovi a pomoc rozhodnout jak co udelat pro spokojenost. Jelikoz on miluje sve deti a ty je chces odstrcit? Preji vsem to nejlepsi

Ale to se fatálně pleteš-dítě bude vždy na prvním místě,jelikož příroda je prostě neuprosná.Naopak-upřednostnit partnera je jaksi pudově nemyslitelné.Leda,že by bys s ním měla dítě i ty-rodič pak instinktivně tíhne k mladšímu potomkovi a k jeho matce.

Ahoj Katae,tvůj slovník je opravdu vybraný, jen co je pravda. Ty máš zkušenost takovou, já zase určité představy. Každý máme v životě jiné představy a priority. Jak jsem psala již v předchozím příspěvku (poprvé), má můj přítel již jednu dceru z prvního manželství a tu vídá jen opravdu minimálně (3x do roka, žádné dovolené, platí 600 Kč měsíčně, žádné drahé dárky). A je to asi i proto, že se potom oženil podruhé a měl druhou dceru, kterou upřednostňoval před tou první. Já jen teď chci to samé. Aby upřednostňoval náš vztah a naše dítě, které spolu chceme mít. Když to šlo jednou, tak proč by to nešlo znovu? Jeho první dcera nijak nestrádá a sama už k tátovi jezdit nechce, protože má své zájmy a koníčky. A stejně tak to bude za 2-3 roky s druhou dcerou. Už teď kolikrát k němu nechce, že má domluvený program s kamarády. A jestli si myslíš, že jsi k dětem připoutaná celý život, tak to chudáci tvoje děti, asi je musíš pěkně omezovat. Děti jednou budou mít svůj život a pokud ty je budeš upřednostňovat před vším, zůstaneš jednou sama. Protože pokud máš nový vztah a partnera opravdu miluješ, tak by to pro tebe mělo být to nejdůležitější. K dětem máš přece jiný vztah, lásku rodičovskou a né mileneckou. Ty máš asi přítele jen na zábavu a kdyby došlo na lámání chleba, nepostavila by ses za něj a opustila bys ho. Když dokážež napsat, že partnera lehce opustíš, ale dítě si připoutáš na celý život, tak to asi nevíš, co je láska a nemá cenu s tebou o tom diskutovat.A pokud můj partner chodí za dcerou potají, dlouho to neutají a pak bude mezi námi problém, protože nedodrží dohodu. A navíc, jestli jsi pozorně četla, dohoda nezní, že se s ní nesmí vídat, ani mu nezakazuju jí něco kupovat nebo platit alimenty, naopak to mu vždy připomínám, jestli vše poplatil, aby byl klid. Nevadilo by mi, kdyby za ní chodil a čekal na ní např. před školou a vzal jí na zmrzlinu nebo spolu někam šli. Jen nechci, aby k nám jezdila tam často na celé víkendy nebo za ní běhal pokaždé, když si pískne. To mohl, když byl sám. Ale teď má známost a nemůže se takhle chovat. Vztah má být kompromisem obou. On s tím takhle souhlasil a i mu to vyhovuje, protože jsme oba dost aktivní a na víkendy máme pořád nějaké plány a jeho dcera je dost líná, takže bychom kvůli ní museli trčet doma a to ani on nechce. Takže jsme to vyřešili ke spokojenosti všech ať si říkáš co chceš. On měl na výběr, nikdo ho do vztahu se mnou nenutil. Mohl se rozhodnout pro dceru a být sám, já nebránila. Bylo to jen jeho rozhodnutí. Ale pokud si vybral život se mnou, musí mě taky pochopit a vzít na vědomí, že mě kvůli dítěti nemůže zanedbávat. A on to pochopil a i mi řekl, že by se mnou chtěl mít miminko, abysme se o něj starali spolu. Hajzl to určitě není, ale má zdravý rozum a v hlavě srovnané priority. Ví, že kdyby se upnul na dítě, zůstane jednou sám, protože žádná ženská by netolerovala, aby jí zanedbával kvůli cizímu dítěti. Ty to jednou taky poznáš. Protože jestli svého chlapa bereš tak jak píšeš, tak se na tebe brzy vykašle a to by Ti patřilo!!

Ano, mám osobní zkušenost i s takovou mrchou jako jsi Ty, která brání a omezuje styk otce s dcerou a mám zkušenost i s tím, žemůj partner přijal to, že mí synové jsou u mě vždy na prvním místě.Je to naopak, Ty jsi pouze jeho partnerka, kterou může kdykoli snadno opustit a odpoutat se od ní, ale od své dcery se neodpoutá nikdy v životě, pokud ji má rád.A aby měl klid s Tebou, tak Ti něco naslibuje a bude se s ní scházet tajně a tajně si s ní telefonovat. To je jediné, co svým chováním dokážeš.A přeju Ti to. Jsi sobecké nevyzrálé rozmazlené děvčátko. A nejspíš musíš být i pěkně protivn, když kolem Tebe chí partner po špičkách a tají před Tebou pravdu. Jestli to není normální hajz, tak jeho dítě bude pro něj vždy na prvním místě.

Ahoj,vy co jste mě tak odsoudili a co si myslíte, že jsem egoistická a ješitná jste asi ti co už děti máte a podvědomě se tedy zastáváte toho, že jsou na prvním místě. Asi jste nečetli můj příspěvek pořádně, protože potom by jste mě možná lépe pochopili. Není to o tom, že bych jeho dítě neměla ráda, ale jak už tady někdo napsal na prvním místě musí být vždy nová žena a nový vztah. Protože dítě vyroste a bude mít svůj život, vdá se, ožení. Ale partnerka vám zůstane pořád (pokud se nerozejdete). Dítě vás jednoho dne přestane potřebovat a vy s těmito názory by jste zůstali sami. Znám spoustu příkladů z mého okolí. Nikdo neříká ať se na děti vykašle, platí na ně, občas si je bere, občas jim něco koupí, nijak nestrádají. Navíc těžko můžeme porovnávat pocity mužů a žen. Žena je k dítěti mnohem více citově připoutaná a proto i soudy při rozvodu nechávají děti většinou matce a otec se stává jen víkendovým tatínkem. Tak to je a bude. S tím se spousta lidí nechce smířit. A pokud by si mě můj přítel vzal a měl se mnou další dítě, stejně by se víc věnoval našemu dítěti, protože by s ním byl každý den a proto, že by bylo malé a potřebovalo více péče. Pak jdou automaticky děti z předchozích vztahů stranou (jedna pisatelka to tady taky psala) a podle mě je to správné. Vy co jste mě tu odsoudili si to možná nedokážete představit. Říkáte, že dítě je bytost, člověk který má své potřeby. To ano, ale já mám taky své potřeby a přizpůsobovat své plány cizímu dítěti se mi opravdu každých 14 dní nechce. Prostě žiju ještě jinak, možná až budu mít své dítě, tak to líp pochopím. Já jsem taky člověk a o svého přítele se nechci dělit, stejně jako vy se o své partnery nechcete dělit. To je snad přirozená lidská vlastnost. My jsme se s přítelem dohodli, každý udělal ústupek a on musí pochopit, jaká je to pro mě obět se s tím smířit. Mezi mnou a jeho dcerou nepanuje žádná nenávist, nakonec se ukázalo, že jí taky vyhovuje, že má víc volných víkendů pro svoje akce a kamarády. Vše bylo způsobeno tím, že byl dlouho sám a asi i dcera cítila, že je sám a je mu smutno, tak jí bylo blbý mu říct, že třeba nepřijede. Prostě jsme se rozumě dohodli a jako v každém vztahu museli jsme udělat kompromis. Já jsem v něčem slevila, on taky a tak by to asi mělo být. To vy co jste mě kritizovali asi nechápete. Těžko bych mohla být s člověkem pro kterého by jeho děti z předchozích vztahů byli přednější než já. Zkuste se na to dívat i z mého pohledu.Ještě by mě zajímalo, jestli vy co jste mě odsoudili máte vůbec děti nebo zkušenost s podobným vztahem, kdy partner má děti z předchozích vztahů????