POPRVÉ! První sex, první milování...

no ja sem ete nic nemela ale memu pertnerovi je 16 a me take.doufm ze to probejne bez problemu a hladce

Romane,v Boha véřilo hodně géniú lidstva,pochybuji,že jsi tím géniem.se svými názory se podobáš na člena komunistické strany v minulosti...

Karolíno, jak to myslíš, co je antikoncepce? Antikoncepce je všechno, co zabraňuje početí dítěte. Pokud myslíš hormonální antikoncepci, tak ta se bere pravidelně každý den. Zeptej se konkrétněji.

Chtěla bych se prosím zeptat co ej to antikoncepce kdy se musí brátprosím odpovězte mi co nejrychleji

před týdnem a něco, mě 18 příteli 22, nelituju

Tak jsem nějak dočetl to co tu psal Robert, no musím říct že když člověk věří at už čemukoliv že to nemusí být to nejhorší, taky bych mohl říct že muj medvídek který tu leží v postýlce vedle mě je moje žena a nutit si tu představu by mělo katastrofické následky. Tudíš si myslím že ten kdo věří v boha, je dost omezený tím čeho by chtěl v životě někdy dokázat, nmůže protože musí věřit, musí se modlit, musí chodit do kostela, a musí za všechno prosit, musí odpouštět a musí doufat a právě tady je kámen úrazu, ten člověk je přesvědčený že buh existuje, ale vubec neruší že je to jen v jeho hlavě, v realnem životě žádný bůh není, je to jenom jeho představa kterou kdysi dávno někdo vymyslel, a ostatním lidem se to zalíbilo, v dávných dobách a bohužel i dnes. Tím jsem chtěl říci že se tito lidé okrádají o pocity které by jinak mohli prožívat. Taky věřím že se mi povede dokončit můj životní project, ale nikdy bych nemohl věřit něčemu co neexistuje, nemůžeš si na to sáhnout, nemužeš to vidět, cítit, jsou to jen představy. Již mnoho lidí takhle zblblo a přišli o své majetky pro církev, proč je církev tak bohatá? Protože lidé věřili že když odevzdají své bohatství že se budou mít lépe a že tím něco dají bohu. Proto bych nikdy v životě v boha věřit nemohl. Je to jen představa kterou si věřící nosí v hlavách... To že tu díky bohu někdo našel dívku, je jen určitý způsob představy, ale nikdy bohu neděkujte. To už je jen utkvěné v paměti od nepaměti....

Me bylo 16 mu 19 a bylo to pro me poprve, ale za to nadherne. Sice to misto . . . na lavicce v lesoparku . . . :-D

Pro Romana - podlehla jeho kecům a slibům. Strašně ji měl údajně rád. Jednoduše řečeno - říkal to, co chtěla slyšet a sliby neplnil, proto to tak skončilo.

Zlata: Nezoufám, jen se bojím že se jednoho rána probudím stím že mi je přes padesát a zjistím že jsem asi někde udělal chybu. Jde o to že nejsem v ČR, a tudíš hledat nemá smysl, ale brzy se vrátím a tak pak uvidím. Stejně je to šílený...

Kmet: jsi fakt třída, ta holka byla mladá a nevěděla, docela by mě zajímalo na jakou návnadu jí zlákal. že se nakonec nechala odpanit, jak říkáš od prasáka.

Já začala v 17-ti, teď je mi 23, mému muži je 30 a kousek a byl můj první. Spali jsme spolu po půl roce. přišlo to tak nějak samo. Ono jsem se záhy dozvěděla, že já byla tenkrát také jeho první.

Kate, před mnoha lety jsem poznal také 20 let "starou" pannu. Nechtěla se milovat dříve, než se důkladně poznáme. Akceptoval jsem to. Chodili jsme spolu více než dva měsíce a nic. Pak začala mít ke mě nějaké výhrady, tak jsme se rozešli. V dobrém. Zůstali jsme kamarády. Brzy si našla jiného. Znal jsem ho, pěkný prasák. Pěla o něm ody jaký je. Velmi brzy ji to udělal a vykašlal se na ní. Pak najednou chtěla opět mě. Já jsem odmítl. Vyber si z mého příběhu co považuješ za podstatné.

Kate,věkem jsem Ti blízko a už je to dlouho co jsme řešila něco obdoného.
Je mi 23 a se sexem jsem začala v 17-ti(brzy pozdě, nevím, ale nelituji).
V 15 jsem se zamilovala do kluka o 5 let staršího, akorát se vrátil z vojny. Zkušeností měl také víc než dost, hlavně měl zlomené srdíčko a holky co byly po té, co mu ublížila byly jen ty zářezy na pažbě. Myslela jsem si, že by to se mnou mohlo být jinak,že bych mohla být ta "pravá". Mladá, blbá, naivní to jsem byla a svým způsobem jsem pořád. Ale vídali jsme se celkem 3 roky.Náš vztah(z mého úhlu pohledu) skončil, když mi bylo 18. Byl můj první, milovala jsem ho a nenáviděla zároveň. Ono, se nedá moc dobře předpokládat, že se bude dospělej kluk vídat s puberťačkou a bude 2 roky čekat. Nečekal, já pak byla zklamaná, všechno mělo nějak najednou jinej spád a nakonec jsem to vzdala. Stejně jsem nikdy nebyla jediná. Ale jinak to mělo své kouzlo. Uměl poslouchat,pomoct, poradit a to do dneška. Zůstali jsme přátelé a já na něj nenechám dopustit. Je to moje zlatíčko. Jen můj muž trošku žárlí, jsou toitž kamarádi, už hrozně dlouho. Ale chápe to. Navíc i ten můj bývalý a první mne má svým způsobem rád, ale prostě ne tak, jak jsem si přála já.
Nebuď taková jako já, ptej se, suď, zvažuj. Ono, ikdyž to nakonec dobře dopadne, rány na dušičce jsou a jsou někdy větší než by jsi čekala a hlavně začnou občas bolet,když to vůbec nečekáš.
Hodně štěstí.
Romane, nezoufej, slečnu určitě najdeš. Muži po 30 jsou totiž nejlepší a to si spousta dam vůbec neuvědomuje(mému muži je 33) a to nemluvím o sexuální stránce. Muži věkem totiž zrají.(Tedy někteří)Je asi krásný mít mladou a krásnou partnerku, ale není to všechno.

Kdyby bůh opravdu vstoupil do vašeho života tak byste to nedávali na net. Co třeba poučka Mistra Eckahrta který pravil: "Kdos poznal boha raději mlč" od toho také plyne poučka mlčeti zlato... což by ste měli pochopit pokud jste opravdu zasvěceni bohu jak říkáte. To že si dojdu do kostela nebo na shromáždění nějaké církve, to nic neznamená... důležité je hledat skutečně tam kde to je...

Romane, děkuju ti za sáhodlouhý dopis :)) Nemysli si, svoji hlavu mám. Původně jsem měla v plánu, že budu nad ním já, že se hned tak nedám. Ale čára přes rozpočet...prostě se zeptal, asi počítal s něčím jiným. Já s tím též nepočítala, že se to dozví tak brzy. Věřím na lásku, jeho znám skoro rok, měla jsem možnost sledovat - nebo spíš poslouchat ty jeho postupy. Taky jsem měla možnost udělat si obrázek o jaké holky šlo. Je zřejmě zvyklý, že s ním jde každá hned. Myslím si, nebo vím spíš, že u mě neplánuje, abych byla jen další čárkou v jeho pořadníku. On ví, jaká jsem, neublížil by mi. Možná se bojím, možná jsem to tak rychle nečekala (no i když u něj asi i jo). Asi mám spíš zakodované v hlavě, že tak brzo (myslím teď ten vztah :D, ne věk!!!), je špatně. Na druhou stranu si říkám, že asi těžko můžu v tomhle věku očekávat od kluka něco jiného...možná by se i takový našel, ale štěstí mi nepřálo. Tak napiš, budu se těšit :)

Jmenuji se Robert a jsem lékař. Chtěl bych se podělit o své svědectví , jak Bůh vstoupil do mého života.
Dá se říci, že pocházím z nevěřící rodiny. Oba moji rodiče (kterých si velmi vážím) prožili v dětství jakousi křesťanskou výchovu, ale po svatbě svoji víru ani v nejmenším nežili, takže jsem z jejich úst o Bohu nikdy neslyšel. Smyslem, na který se zaměřila výchova v naší rodině, bylo vzdělání (oba rodiče jsou vysokoškoláci) , a zejména sport. Já sám jsem hrál závodně 10 let fotbal, déle hokej, plaval jsem, lyžoval.....
Materiální zabezpečení naší rodiny bylo nadprůměrné (zejména díky tátově poctivé pracovní píli) -v podstatě jsme v ničem neměli nedostatek. Přesto musím říct, že mi v dětství něco podstatného chybělo. Kdybych to měl nějak formulovat, nazval bych to nedostatek lásky zadarmo. Chyběl mi prožitek, že si lásku nemusím zasluhovat. Že jsem milován i tehdy, když nepodávám zrovna nejlepší "synovský výkon". Když jsem se dobře učil a nosil domů samé jedničky, tak bylo všechno dobré. Když jsem však náhodou nebyl perfektní, dostal jsem to pocítit. Myslím, že mě to vedlo k tomu, že jsem se ve škole vybičoval k nošení samých jedniček, měl jsem je prakticky stále jak na základní škole, tak i na gymnáziu.

(pozn. Pro úplnost musím říci, že těch dobrých věcí, které jsem dostal od svých rodičů, bylo neskonale víc než těch negativních a že jsem jim za jejich výchovu vděčný. Určitě mě vychovali podle svých nejlepších představ a i dnes máme spolu pěkné vztahy).
Moje přesvědčení, že si lásku druhých musím zasloužit, však šlo se mnou i dále. Hrál jsem závodně fotbal a často jsem musel dělat všechno možné, abych se zajistil respekt starších kluků, kteří se mnou hráli - aby mě "brali", abych měl v jejich očích nějakou cenu....... Snažil jsem se tento svůj pocit nedostatečnosti nějak potlačit, ale moc to nešlo. Stále jsem toužil po ocenění od druhých. V pubertě jsem chodil na diskotéky, snažil jsem se budit dojem, že jsem "king" (hlavně před svými vrstevníky) , i když jsem v skrytu duše věděl, že je to jenom taková maska, že uvnitř mě je velká nejistota a skrytá touha být milován. Tuto lásku jsem však stále nenacházel.
Moje obrácení se datuje do druháku na vysoké škole. Nepřišlo vlastně skrze žádného člověka, který by mi o Bohu povyprávěl (v podstatě nebyl ani kdo...) Je to pro mě svědectví o tom, že Bůh si dokáže člověka najít kdykoli a kdekoli.

K tomu okamžiku došlo doma, o samotě. Četl jsem tehdy jakousi knížku (tady bych chtěl upozornit ty, kdo budou toto vyprávění číst, aby si nepředstavovali nějaký "mystický" zážitek. Už předtím totiž byla ve mně touha po něčem novém, touha najít něco, co by změnilo můj stav, který jsem před chvílí popsal).
Když jsem si četl tu knížku, tak jsem najednou uslyšel takový vnitřní hlas, který mě vedl k tomu, abych řekl: "Věřím v Ježíše Krista." Dodneška nechápu, odkud se to vzalo, byla to taková myšlenka, jakých člověka za den napadne spousta (nebojte se, schizofrenními hlasy netrpím). V tu chvíli ve mně bojovaly dvě věci. Jednak rozum, který mi říkal: "Neblbni, takových hloupostí se člověku za den urodí v hlavě, vzpamatuj se......". A jednak ta druhá věc, kterou jsem cítil v srdci- ta touha po změně, naděje, že by můj život mohlo něco opravdu naplnit.....
Věděl jsem, že tuhle větu "Věřím v Ježíše Krista" nemohu říci "jen tak". Vnitřně jsem cítil, že když tuhle "hloupost" vyslovím, že se něco změní. Jen jsem nevěděl co. Ještě asi 20 minut jsme s tím bojoval a pak jsem to řekl. Řekl jsem: "Věřím v Ježíše Krista". V tu chvíli jsem nevěděl, co to znamená, ale prožil jsem radost, jakou jsem nikdy předtím nezažil. V tu chvíli jsem věděl jedno: "Už nejsem nevěřící, jsem věřící!!!"
Od toho okamžiku jsem s tím Ježíšem Kristem začal mluvit (tenkrát jsem ještě nevěděl, že se tomu říká modlitba), začal jsem ho prosit za svoje potřeby, začal jsem děkovat za úplně obyčejný věci, které mi dělaly radost. A on mi začal "odpovídat" -třeba tím, že ty moje prosby, které byly často úplně dětinské, trpělivě plnil........
Poté jsem si v knihkupectví koupil "dětskou" Bibli a začal jsem ji sám číst. Zdaleka ne všem textům jsem rozuměl, ale přesto jsem v ní začal Boha stále více poznávat. Vždycky, když jsem Bibli otevřel, tak jsem řekl: "Bože, co mi teď chceš říct?" No a on mi vždycky "něco" řekl. Bylo to takové krásné období, trvalo asi půl roku.
Potom přišla doba, kdy jsem zatoužil se o své prožitky s někým podělit a vyjsnit si některé otazníky. Žádného věřícího kamaráda jsem však neměl. Jediný, na koho jsem si vzpomněl, byl můj spolužák z gymnázia. Byl to velikánský trapas, protože toho kluka téměř nikdo ze třídy moc nebral- nevynikal ani v "balení holek", ani ve sportu. V mnoha věcech, které se nosily, byl naprosto "out". Jediné, co jsem věděl, že byl věřící. Byla to pro mě hrozná lekce pokory, protože jsem za ním musel jít a vyklopit mu, co právě prožívám. Bylo to však ve mně tak silné, že mi to i za tu lekci pokory stálo. Musím říci, že způsob, jak vlídně a s pochopením mě ten spolužák přijal, byl pro mě novou zkušeností.
Byl to první člověk, který se mnou mluvil o Ježíši. Prožil jsem onu lásku zadarmo, o které jsem již mluvil. Tento spolužák ode mě za celou dobu studia nepoznal nic dobrého, a přesto dokázal ke mně být dobrý. ( I takový je Bůh - je dobrý i když my jsme s láskou na štíru.....)
Díky tomuto spolužákovi jsem se dostal do modlitebního společenství u sv.Tomáše v Brně, kam chodili hlavně vysokoškoláci. Tam jsem poznal, že víra má nejen osobní, ale i společnou dimenzi. A že obě jsou stejně důležité. Ve společenství jsem poznal spoustu opravdových přátel včetně svého budoucího kmotra. Pro tyto lidi (křesťany)vztah s Bohem nebyl jen nějaký "folklór". Oni s ním skutečně počítali a Bůh byl pro ně opravdu jejich Otcem (jak se říká v modlitbě Otčenáš). Prožíval jsem zde prakticky stoprocentní přijetí od ostatních, cítil jsem se být milován a moje sebevědomí šlo rapidně nahoru........Za rok a půl jsem byl pokřtěn v katolické církvi.
Také jsem se u sv.Tomáše seznámil se svojí budoucí manželkou, dnes spolu máme již 3 děti, a nikdy bych nevěřil, že s Boží pomocí může být vztah dvou lidí tak krásný. I po několika letech manželství se cítím být svojí manželkou milován a myslím si, že i mě to vede k tomu, dávat ze sebe to lepší, co ve mě je......
Než jsem uvěřil, měl jsem vztahy s různými děvčaty. Po určité době tyto vztahy vždy sklouzly k tomu, že jsme jeden i druhý začali žít spíše pro sebe než pro druhého, svět toho druhého nás po určité době přestal zajímat a vztah šel k ledu. Láska nám po určité době "došla" (jako když dojde v autě benzín a nemáte jej odkud doplnit- takže auto už prostě nejede....)

Ve vztahu s mojí manželkou je však i přes naše chyby po letech láska a důvěra, můžeme spolu mluvit prakticky o všem, dokonce i o našich slabostech, o tom, v čem člověk padá, v čem je trapný...
Velkou věcí, která drží náš vztah, je společná modlitba vlastními slovy. Na začátku, když jsme se takto začali modlit, to pro nás oba byl "velký" trapas. Dali jsme se tím jeden druhému vlastně všanc. Když však jeden odhalil při modlitbě své srdce, povzbudilo to toho druhého k stejnému kroku a naopak. A naše vzájemná důvěra (a tím i náš vztah) tím paradoxně rostly. I díky společné modlitbě je náš vztah dnes mnohem lepší než na začátku.

Chci se ještě vrátit k době našeho "předmanželského chození". Během této doby nám dal Bůh poznat smysl sexuální předmanželské čistoty. My s manželkou máme podobnou výchovu a do našeho vztahu jsme v této oblasti padli téměř po hlavě. Poznali jsme však, že i když je sex veliký Boží dar, ale je to taky "silná věc". V době, kdy ti dva ještě neví, jestli jsou stvořeni jeden pro druhého, kdy neví, jestli mají jít společně životem, tak v té době může sex přebít všechno ostatní, takže ti dva vůbec nemohou poznat, jestli k sobe patří. Nemohou náležitě poznat jeden druhého, ani dobré stránky ani chyby. A ani nemají chuť poznávat, protože jediné, co je zajímá, co přebije v tu chvíli všechno ostatní, je postel. Chyby partnera se projeví až později, a to je většinou už pozdě. Pokud to neskončí rovnou nechtěným miminem, tak přinejmenším hlubokou jizvou v srdci.

Poznali jsme, že Bůh nechce tím, že nám sex nějakou dobu nedopřává, o nic obrat, ale chce nás "sexuálním půstem" před manželstvím naučit jedno: aby v manželství byl sex něco, co nás dva spojuje a co není jenom takové sobectví ve dvou. (No, snad jsem to nějak vyjádřil.)
Na závěr bych chtěl povzbudit ty, kdo toto svědectví četli: v Bibli v 1.Janově listu, hned na začátku, je napsáno: "Co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme". Je to pro mě slovo, které mi hodně pomohlo. To slovo říká, že člověk nemusí být nějaký vzdělaný teolog k tomu, aby mohl ukazovat, že Bůh je dobrý. Stačí vidět věci, které Bůh vykonal v jeho živote. Bůh nechce, abychom vykládali věci, které neznáme, kterým nerozumíme, ale chce, abychom říkali věci, které známe, kterých se naše ruce dotýkaly.

Ahoj Otravaku. kdyby někdo chtěl popisovat moje první spojení s jinou živou bytostí, tak se asi budu hodně stydět. Vlastně jsem začal hodně pozdě, bylo to až po vojně, ježiš uže je zo přesně 10 let. První pohlavn styk je vždycky šílený, riskatní, nebezpečný, a nikdy nevíte co se dá očekávat. Pokud jste to opravdu nikdy nedělali, a úplně poprvé to zkusili. Jo bylo to v Praze, se přiznám, byl to trapas, prostě nic nefungovalo, paradoxem je to že slečna se kterou jsem to chtěl poprvé zkusit byla také panna. Což je úplně šílený a nikdo si nedokážete představit jaký to je. Vidíš Kate, přesně takhle jsem se cítil asi jako ted ty. Prostě jsem byl trochu vyděšený, první polibky a doteky se odehrávali na cestě na Petřín. Nikdy jsem ještě v té době žádnou holku neměl. No jo hold jsem byl pozadu asi. Musím le říci že poprvé to dělat s někým který to taky nikdy s nikým nedělal je jako kdybyste měli usednout za volant nákladního auta a odvést náklad :D prostě jsme se tomu museli tak šíleně smát že to bylo k nevíře, už je to svlékání a první stud. Něco jako, ježiš ona je nahá a já taky :D šílené, jak jsme to ale nakonec zvládli ani nevím, asi to je v genech, nikdo z nás nevěděl co dělat, věděli jsme jak líbat, to bylo asi tak všechno, zjistili jsme že ruce jsou taky pěkná hračka no a pohyby a polohy to byla doslova katastrofa :D kdo se má hýbat ona nabo on? :D Nakonec jsme se to naučili ale trvalo to dlouho než jsme věděli jak to do sebe zapasovat a jak kde co a jak dráždit a hlavně čím a jak rychle a silně a kdy :D a vidíte Kate jsem tady dal přednášku o tom jestli to má zkusit nebo ne. za těch 10 let, bože jak to letí se toho stalo hodně, možná sem si připadal jako bych doháněl to co jsem ztratil, člověk le nabere zkušeností mnoho a tak se stalo že roky běželi. Dneska mi je 30 let a stejně jsem ještě nenašel tu pravou slečnu. Ach jo. tak asi takhle vypadal muj první kontakt...

Ahojky Kate, Je ti 20 let, to je celkem už vysoký věk na panenství, teda co se týče dnešní doby. Chci ti poradit. Ty vš že ten kluk měl víc holek, říkáš že mu je 22 let a jsi sním 14 dní. Ono záleží na tobě jestli se sním chceš jen vyspat. Píšeš že ho to překvapilo že jsi panna, jo mě by to taky překvapilo :) holka ve 20ti a ještě panna, sen každýho mladýho kluka takovou slečnu zbavit panneství. Jde o to co očekáváš od vztahu, píšeš že tě to sním baví, zkus ještě ale říci jestli víš jestli to baví jeho s tebou, jestli náhodou nejsi třeba jen další čárka na zdi v jeho pořadníku. Pokud tě přitahuje a víš že má zkušenosti, možná být tebou tak do toho jdu, ale musíš si klást otázku jestli se sním chceš jen vyspat nebo sním být, jsi nezkušená a mladá, co jemu můžeš nabídnout? Jsi krásná a nezkušená? Sám jsem měl před půl rokem slečnu ve věku 21 let. Bylo to nádherné a překrásné stvoření.Ale vztah vydržel zhruba jen 4 měsíce, proč? Otázka je v tom že jsme si v nějaké věci nerozuměli. Možná začal mít zájem jen proto že jsi panna? Zkus se víc rozepsat. Jinak jak to čtu stále dokola ty chceš od lidí radu jestli se sním vyspat nebo nevyspat, stím že víme jen to cos napsala. Podle mě to bude takto: jednoho dne se rozhodneš se sním vyspat, třeba se ti to na poprvé nebude líbit a může to skončit špatně a nebo se ti to bude i
lbit ale za chvíli si tak za měsíc možná méně zjistíš, že jsi opravdu jen čárka na zdi v jeho pokoji. Já být tebou zkusil bych toho člověka více poznat, déle sním mluvit, prostě sním být a trávit sním čas, a právě čas ukáže. :) nebýt hrrr do sexu. Ježiš já bych ti mohl vyprávět, jsem kluk ale i já toužím mít 20ti letou nezkušenou mladou krásnou dívku které bych ukázal nový svět :) proto říkám, nikam nespěchej, nedej se, nedávej své panenství jen tak rychle nadarmo. Prostě ho poznej, pokud si myslíš že to je on, ten pravej, sama uvidíš. Ale potom si ho pěkně pohlídej a zmocni se jeho zbraní :) důležitý je toho člověka poznat, bohužel já na to neměl moc času a dodneška té ztráty lituju. Možná si ted připadám jako mistr světa který všechno ví a všechno zná ale být tomu tak nemusí, je to hlavně na obě co chceš. Pokud je to kus chlapa a víš že jsi mu sympatická a on ví že jsi ta pravá, tak to zkus. Můžeš si sním hrát, poznávat nepoznané, jen si toho hošáka pěkně proklepni když o něm víš že měl hodně holek. Ježiš už po tomhle jsem tě chtěl od něj odradit a dát ti své telefonní číslo :D ne.... musíš sama, myslím si že ti v tomhle nikdo neporadí, zkus se těch holek zeptat proč už s nějakou není, dozvíš se třeba víc než máš :) rozhodně ti ale nemůže někdo takhle radit, doufám že ve svých 20 letech máš už svojí hlavu. Pokud ti teda není 15 let :D Přeju nádherný orgasmy :D ale stím pravým!!! ahojky Roman.

Moje poprvé bylo v 17 na ušmudlaný rampě za diskotékou, totálně na šrot s borcem, se kterým sem málem otěhotněla. Takže všem radím, nepít a počkat si.

Potřebuji taky radu. Je mi 20 let a s nikým jsem ještě nespala. Ne, že by nebyly příležitosti, ale nějak mi za to nestáli. A teď - minulou sobotu jsem začala chodit s o dva roky starším klukem. Znala jsem ho už déle, vím jaký je, má hodně zkušeností, měl hodně holek. Ke mně se chová fakt hezky, nečekal, že jsem ještě nikoho neměla. Já ho mám vážně strašně ráda, je první, který mě vážně baví, se kterým chci být. Jen nevím, jestli je správné vyspat se s ním dejme tomu po 14 dnech. Nechci, abyste mě kritizovali, potřebuju radu!!! Ve mně pořád bojují PRO a PROTI...

Mě je teď čerstvě 15 a přemýšlím jestli to není moc brzo milovat se poprvý v 15. Jestli třeba nemám počkat do 18 kdy budu mít víc rozumu i když bych chtěla už teď..