ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Kacko,moc Ti dekuji za Tvuj prispevek.Neskonale jako Vy ostatni trpim.Je to tyden co se ode mne po 23 letech odstehoval manzel a sel za svoji laskou.Pry toho lituje,ale bez ni nevydrzi.Nejen ze jako nemilovana se citim hrozne,ovsem nebyla jsem nato propravena.Ani naznaky,ani pozdni prichody..Mam dceru,ale ta je dospela a nezije semnou.Muj manzel byl jediny a nejvetsi muj pritel!Vse jsme si rikali a nikdy by mne nenapadl takovy konec.Dokonce jsme si slibovali,ze pokud by se nam nekdo zacal jen libit,nebudeme pokouset osud a okamzite toho cloveka prestaneme vidat,abychom si nekazili jinak bajecny zivot.Rikali jsme si fakt i takoveto veci a proto ta zrada je strasna.Navic mi to sdelil 2 dny pote,co doktor mi rekl,ze je u mne podezreni na vaznou diagnozu.Cely zivot nenavidel lidi,co se v takove chvili opusti.Sam to udelal.
Pisi to tu pro vsechny,ale Tvuj prispevek mi obsahem a privetivosti dal trochu silu.Nevim,mozna jen na chvilku,ale i te si vazim.Ja opravdu nemam nikoho,navic jsme se odstehovali z velkeho mesta na polosamotu a ted tu koukam do poli...

Mám pocit, že se tu začínáme dělit na dva tabory. Ty co jsou podle jájiny tvrdí a přitom ti Jáji píšem jen to co jsme dělali my abychom neumřeli a pak ti, kteří říkají, že je to čerstvé a tak to může bolet. Ale milá jájo každý má jiny recept, jinou zkušenost, tady si pomáháme se vypovídat a pomoci jeden druhému, tady nemá nikdo zájem říkat, že to že jsi v hajzlu není oprávněné, jen si uvědom, že v hajzlu a v bolesti jsme tu všichni. někdo tu čekal roky než ten druhý se rozhodne vrátit, někdo dělal dobrovolně milenku, protože věřil, že se ten druhý znovu zamiluje,někdo trpí milenku tomu druhému a čeká, že ho to přejde. všichni jsme čekali a všechny nás to bolí. pokud jsi nepochopila co jsem ti chtěla říct a cítíš se dotčená tak s tím nic neudělám a věř, že to nebyl úmysl, jen znovu opakuji nikdo si nemyslí, že jsi slepice tak si se nazvala sama a nikdo tu nezlehčuje tvou bolest. naprosto jí chápu jen nechci abys dopadla jako sestra mé známé. 12 let s borcem, v prosinci žádost o ruku a hypotéka na byt a teď je v blázinci, protože spáchala sebevraždu, protože on musel za jinou. Chtěla jsem ti pomoci a né vytvářet tábory s jájou nebo proti ní... Tak se holka drž. .....Janko v pátek jsem se s ním setkala na plese, srdíčko zase poplach, ale pud sebezáchovy byl silnější, on neví co chce, ale nechce abych měla někoho jiného, ale on může, protože mi nic neslíbil, nemůže se milovat s jinou, protože se mnou je to moc krásné, ale nemiluje mě a nemůže mi dát to co chci...tento rozhovor mi připadal jako když mluvím s klukem ze 3 třídy a tak jem řekla konec, věděla jsem to už po té operaci, ale te´d jsem to řekla na hlas a tentokrát ani žádné milování, protože chci přežít a né zase čekat, rok a půl mě tak vysílil.Janko moc ti fandím, že si silnější a že se nehodláš utrápit a ten konec si řekla dřív než jsem to dokázala já. klobouk dolů. Vám všem, držte se a věřte, že sem píšou všichni, kterým někdo zlomil srdce. rozchod bolí bez ohledu na to jak dlouho trval a jak dlouho jste po rozchodu, pokud věříte, že se vaše láska vrátí, tak ten pravý rozchod teprve přijde a čas kdy to přebolí má každý nastavený jinak a musí si to prožít.a díky těm, kteří nás poslouchají ať tady, rodina a kamarádi nebo kolegové pak máme pocit, že na to nejsme aspoň sami. děkuju vám

Anezko a Magdo, pritele mam, zijeme spolu a uz mame termin svatby. Je to vztah, ktery zacal presne jako u tebe, Anezko, z rozumu. Mam ho rada, spoustu lidi by i reklo, ze to je laska, ale ja po svych zkusenostech vim, ze s opravdovou laskou se to neda srovnat. Nevadi mi to, mozna, ze jsem i trochu rada, protoze si stejne jako ty rikam, ze uz nikdy nechci zazit takovou nocni muru jako s byvalym. Kdyz vas opusti nekdo, koho mate radi, tak to boli, ale za par mesicu je to pryc. Kdyz vas ale opusti nekdo, koho milujete, tak to je rana asi na cely zivot. Jsem rada, ze jsem takovou lasku mohla zazit, vetsina lidi vubec nevi o cem mluvi, kdyz rika, ze miluje. Znovu bych uz ale do toho nesla.

Z me zkusenosti kamaradstvi existuje jen vyjimecne. Prave v techto situacich poznas, jak kamaradstvi obstoji. Asi je to blbe ted psat, ale nejlepsi je, kdyz je vas pritel ci muz nejlepsi kamarad. Potvrdili mi to i pary po 50tce, taky je to ale malo caste...

Holky, je to šílený. Asi je to nějak v nás, že i po takové době v sobě cítíme lásku k někomu, kdo nám ublížil. Včera jsem byla na večeři s exmanželem, byly potřeba vyřešit nějaké věci ohledně syna a já jsem zjistila, že k němu pořád něco cítím. Že jsem zapomněla na to jak moc mi ubližoval a jak to bylo strašný a že ho mám svým způsobem pořád ráda. Hrozný. A do toho mi dnes zavolal expřítel o kterým jsem tu psala a jestli by se mohl stavit. Řekla jsem ne, protože rozhodnutí, že nechci být pouze jeho milenkou je moc čerstvé a asi by mě nahlodal, kdyby byl milej a kouzelnej jak to umí. Jak jsem skoro nebrečela po rozchodu, tak dnes jsem položila telefon a brečím a brečím.
Jáji, my jsme tě nekritizobali, že si stěžuješ, jen jsme ti chtěli naznačit, že si ten vztah možná příliš idealizuješ. To že brečíš je logický, jasně, je to čerstvý. A to že to napíšeš, nebo řekneš je dobře, pokud to člověk dokáže někomu říct, nebo napsat určitě se mu aspoň o trochu uleví.
Jani, to s těmi kamarády je možná horší než s přítelem, protože rozchod, jasně, stává se, ale to že tě kamarádi nepodrží v tuhle chvíli, kdy je nejvíc potřebuješ, to je šílený. A co třeba nějaká blízká kamarádka, byť i ta kterou jsi dlouho neviděla. Podle toho, že jsi psala, jak jsi stydlivá se ti asi nechce moc nikomu volat, ale zkus to. O takových věcech si člověk potřebuje promluvit. Takhle to napsat je dobrá věc, ale z mé zkušenosti bych řekla, že spíš potřebuješ nějaký rameno, na kterým se budeš moct vyplakat.

Aurelie, take me zajima, kam az si dosla, jak to, ze na nej stale myslis?
Docela me to vydesilo, po 4 letech. Zijes s nekym?

Ahoj Hanko, musí to být těžké pro rodiče, pro naše je to také moc těžké. Mají mě dospělou na krku, zlomenou a nešťastnou. Já alespoň mám potřebu to křičet do světa - například zde na doktorce. Mám potřebu o tom stále mluvit, až některé lidi štvu. Je to pořád dokola, lidičky kolem mě mi radí, já stejně stále mluvím svou. Je to moc čerstvé.Držím moc palečky.

Ahoj. Děsí mě představa, že budu svého ex milovat i za čtyři roky po rozchodu. Aurelie máš už teď vztah? A jestli ano, jaké to je, když myslíš na někoho jiného? Ptám se proto, protože začínám s někým chodit a vím, že ho nemiluju, jen se
se mi líbí jeho vlastnosi a tak. Prostě to beru mozkem a ne srdcem. Na jednu stranu si říkám, že když ho nebudu milovat tak mi neublíží. Nechci už nikdy zažít tu mučící bolest z rozchodu.

Po delsi odmlce se znovu vracim na tuto diskuzi, kterou jsem kdysi zalozila. Holky, drzim vam moc palce!!! Ted, po temer ctyrech letech, ktere uplynuly od chvile co me pritel opustil muzu rict, ze se citim relativne v pohode. Uz to tak neboli, zustala jenom litost a ta laska..ta je tam z me strany bohuzel porad. Snazim se ji ale zasunout nekam do hloubky, aby mi moc neovlivnovala zivot. Jak se teda vyrovnat s rozchodem? Otrepana fraze, ze cas vsechny rany zhoji, je maximalne pravdiva. A z vlastni zkusenosti taky doporucuju - za zadnou cenu nebyt s byvalym po rozchodu v kontaktu. Ja jsem tuhle chybu udelala a zbytecne si o nekolik let protahla svoje trapeni. Teprve pote, co jsme spolu prestali komunikovat, jsem si byla schopna vnitrne pripustit konec bez sance na navrat a nekam se posunout. Mrzi me, ze nam to nevyslo a jeste vic me mrzi, ze s nim nebudu sdilet zivot. Ale plakat uz kvuli tomu nikdy nebudu.

takto hrozně se teď trápí moje dcera.Jsou to 3 týdny, co se rozešla po dvou letech s přítelem,s kterým už bydlela a pořád jenom brečí, nejí,nesvěří se,aby se jji ulevilo.Ztrácí se nám před očima,drží to v sobě a my rodiče ji nemůžeme a nemáme jak pomoct.Je to hrozné i pro nás, hlavně pro mně jako matku. Chtěla bych ji pomoct,ale nevím jak a navíc nás k sobě nepustí. Nemyslím jako do pokoje, ale žeby se vyžalovala, vypovídala,že by se jí ulevilo. Zdělená starost, poloviční starost. Ale na to nechce slyšet. Nemluví, jenom pláče. Je mi hrozně.

Ahoj všem,netušila jsem kolik lidiček (hlavně ženských) teď trápí rozchodem, myslela jsem si, že tak hrozně je jen mi:-) Už je to 5 měsíců, co se se mnou rozešel přítel po 6 letech. Důvodem byla ztráta vášně, která byla na počátku vztahu a dále, to že jsem již chtěla dítě, vzít se, prostě usadit se, což právě on nesdílel. Je mi 29 a připadalo mi to jako normální pokračování našeho vztahu. Nejhorší byl první měsíc, teď si pomalu zvykám. Nejhorší je ten prázdný byt, ta samota! Přes den se snažím se pořadně zaměstnat, stýkat se s kamarády, mám koníčky, ale ty noci jsou hrozné. Hrozně se těším na dobu,kdy potkám někoho úžasného a budu si říkat, to je dobře, že jsme se tenkrát rozešli, protože teď bych nebyla s osobou, která mě bude opravdu milovat. Jen doufám, že to nebude dlouho trvat, bohužel mé biologické hodiny bijou naplno! Všem raněným srdíčkům přeju, ať nám je brzy lépe, život je krásný, prostě si jej užívejme a nehoňme se za novou láskou, ona přijde sama, pevně v to věřím!

Ahoj,taky jsem se rozešla po 5 letech s přítelem a připadá mi,že se mi zhroutil celý život.Smůla je,že jsem na to sama.Měla jsem pár kamarádů,ale všichni se po tom rozchodu stáhli.Nemám si o tom s kým promluvit.Vím,že nejsem ideální a i v kamarádství jsem udělala chyby,ale myslela jsem,že kamarádi mě podrží.Místo toho se trápím nejen rozchodem ale i zklamáním kamarádů.Teď jsem poznala co znamená samota.A nevím co dál.Jak se z toho dostat.Jsem docela stydlivá a abych někam vyrazila sama,tak na to nemám odvahu.

Ahoj holčiny, děkuju. Právě že je to strašně čerstvé. Už se těším, až to bude za mnou.

xy ma pravdu. je to prilis cerstve, jeste nekoliv mesicu bude, a je to prirozene.
Budes v pohode, a uz ted se na tu dobu tes...

Jájino, nejsi holka s minimálním sebevědomím. Myslím si, že tvé reakce 3 týdny po rozchodu s člověkem, se kterým jsi strávila prakticky celou svou dospělost a nepochybovala jsi, že by to do budoucna mohlo být jinak, je úplně normální. Za čas to nebude tolik bolet. Krátkodobě ztracené sebevědomí se vrátí a bude určitě ještě větší než doposud.

To ne, snazime se Te jen dat dohromady realitou, nerika se nadarmo "pro jedno kviti slunce nesviti"
Ja nevim, jak jste na tom ted, ale osobne si myslim, ze je s ni dyl, nez jsi psala, jestli se nemylim, 2 mesice.
Takhle rychle by te neopustil, opravdu.
Vis co, nechala bych ho ted byt. Mozna se probudi, a nemusi to byt stejny jako u nas. Vis, ona taky cekala, mozna jeste ceka, ale ten muj byl pri rozchodu uprimny, a rekl ji, proc chce byt se mnou. Byla to tvrda pravda, ktere nemohla ona vubec uverit, po tolika letech. Porad to zkousela, a ja vidim, ze do tohoto bych nesla.
Zacni myslet sama na sebe, to jedine te muze zachranit. Proste se zdrave naser, a ukaz mu, alespon na oko, ze neni jediny co te v zivote zajima. Nebala bych se ukazat svoji bolest, ale noblesne.
Ver tomu, ze ty na to taky mas...Jsi sebelitostiva, ale nejsi vztahovacna, a to se mi libi...

Holky, já jsem osoba s minimálním seběvědomím. Docela mě ranily Vaše poslední příspěvky - tedy ta pravda do "očí". Já si myslím, že můj bývalý je naprosto hodný kluk, taky HO CHCI ZPÁTKY. Nedělám to brekem, nedělám to křikem, nedělám mu scény. Jediné, co mi udělal je, že si našel jinou a mě vyhodil z domu. Ve skrytu duše věřím na to, že to nemůže být pravda, že mi dva k sobě patříme, to přeci takhle nejde, myslím na něj každou vteřinu mojích dní. Proto je mi zle z těch pravd - nepřitahuješ ho a příklad že to u nich dvou může být jako u vztahu Magdy - to nemyslím ve zlém. Jsem jen prostě jedna opuštěná nešťastná ženská, která s přítelem plánovala ještě na podzim svatbu, připravovala se na mimi. TeĎ nemám nic. Proto tady kvílím a naříkám a připadám Vám jako slepice, co brání chlapovi ve štěstí. Jájina.

Kacko, mas velmi rozumne nazory, a je videt, ze jsi urcitymi zkusenostmi velmi, velmi dospela. Ne kazdy to dokaze.
Taky to tak citim s Jajinou, i kdyz tu bolest chapu, pokud sama nebude chtit, riti se do pekel.
Chtela jsem jen rict, ze ta ex meho pritele ho moc chtela zpatky, dokonce tvrdila, ze o me nikdy nebude mluvit, jen kdyz se vrati. Bohuzel ale netusila, ze to nejsem ja, kdo na nej tlaci, ale ze on tlacil na me, abychom uz spolu byli. Az mi ji bylo lito, jak se schazuje, jak prosi a chce zpatky nekoho, kdo uz ji nechce,kdo o ni nestoji. I pro me to bylo ponauceni, ze pokud se mi neco takoveho stane, nebudu prosit o lasku, ktera neni.
Osud tomu chtel, a myslim, ze dodnes se s tim ona nevyrovnala, nenavidi me vic nez jeho, pritom kdyby on nechtel, takto takhle neskoncilo. Pokud by tam byla jeste laska, je s ni, nikoliv se mnou. Ona tehdy mela pocit, ze my dve o nej souperime, ona netusila, ze on je jiz dlouho rozhodnuty, jen se bal jeji reakce, ktera samozrejme byla narocna.
Ale az najde jineho muze, uvedomi si, ze by nikdy nebylo jednoduche zapomenout na ranu, kterou ji zpusobil, a ten vztah by se stejne hroutil a hroutil, nikdy by mu uz nemohla verit, byl by to vztah plny trapeni.
Ona mu nikdy neverila, sledovala ho, proste ho sama od sebe odkopala do naruce jine, sebevedome zeny.
Zeny, pozor na to sebevedomi, pokud neni, neni dobre to prezentovat pred svym pritelem. Jajino, jak to bylo u tebe?

Janko a on te kvuli ni opustil? a jak dlouho nejste spolu, ze te takhle navstevuje...ja s byvalym jsem uz tri mesice skoro nepromluvila...ach jo, ja chci byt taky na ceste uplneho uzdraveni:(((

Káčko, s tvých vzkazů mám vždycky pocit,že mi mluvíš zcela z duše. Taky jsem zjistila, že chci víc a nechci jen nějaký vedlejšák. Mám pocit, že bych si tím zabila nejlepší roky s někým, kdo tě bere jen jako tu druhou. A rozhodně ho nechci nutit do něčeho co necítí, i když on sám asi taky neví. Myslím, že by v tom vztahu nakonec nebylo dobře ani jemu, ani mě. Dneska u mě byl, že s přítelkyní je to zas divný a že se asi zas rozejdou, no vyznělo to tak, že bych zas mohla hrát roli první dámy. Ale já už si to v hlavě tak srovnala, že jsem se rozhodla, že nechci. Už bych pořád měla strach, že se zas dají dohromady a já budu znovu odsunuta na vedlejší kolej. Byl by to vztah plný nedůvěry a výčitek. A to nechci. Myslím si, že jsem člověk a ne loutka v příběhu, která se dá tahat tam a zase zpátky. Byl z toho dost překvapenej, ale nakonec to vzal a řekl mi, že teprve teď pochopil o co vlastně přišel. Je to sice hezký, ale trochu pozdě. Nicméně si myslím, že dneškem začalo moje úplné uzdravení a že z nás za čas mohou být dobří kamarádi. A taky dnes konečně přišly ty očekávané slzy. Ale to už jsou spíš slzy úlevy, že už vím, co chci a že zas všechno bude dobrý.
Přeju vám, aby jste to taky nakonec zvládli. Někdy je to sice těžký a ty správný rozhodnutí ze všeho nejvíc, ale určitě to nakonec stojí za to.