ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Tobě taky... :)

Jájino možná to bude znít zle, ale ty se snažíš udělat z expřítele naprostou svini a to po něm tak toužíš, když je takový? Ne, byl to určitě fajn kluk, proč by si s ním byla 12 let a chtěla další roky. Ten kdo tu psal o osudu má pravdu a ten kdo tu psal, že máme právo milovat a odmilovat se má pravdu taky. Ti co udělají ten krok k rozchodu jsou automaticky špatní a my jsme ubožáčci, ale já dneska vím, že na lásku i rozchod musí být dva. Jájino ty si mu hlavně přestala věřit a to ten druhy pozná. Nezastávám se ho taky jsem se na ex zlobila a nenáviděla, ale dnes vím, že každý má právo jít, každý má právo na chyby a každý má právo být šťastný i když to zrovna není se mnou, ale s někým jiným.Chceš žít s někým kdo je k tobě slušný a hodný, ale myslí na někoho jiného nebo ho nechat jít a přát mu štěstí než u vás dojde ke zlu a naschválům. Jáji ty máš tak málo sebevědomí, pohrdáš sama sebou a nemáš se vůbec ráda. Pokud nemáš ráda svou postavu pokus se jí předělat, pokud kámoš nemá náladu tak se necítí být silný na tvou bolest, ale neznamená to, že tě nemá rád. jáji ty musíš žačít chodit k psychologům, protože ty se zajímáš jen o to co on a ta jeho ale, že si pomalu kopeš hrob tě vůbec nezajímá. je to hodně těžké, ale pořád musíš věřit, že nejdůležitější si ty!!!
Janko myslím, že ses rohodla dobře to dál s ním netáhnout jako milenka, já to dělala přes rok a fakt mě to zničilo, on mě nemiluje a já to musím respektovat, takže jsem taky odmítla roly milenky a řekla mu že mě to bolí, protože chci něco jiného a on řekl, že víc nemůže, necítí to. tak kam by to vedlo? asi by mi hráblo a to já nechci. Držte se a doufejme, že dorazí už ten né který za nás dýchá, ale ten co dýchá vedle nás a poslouchá jestli dýcháme my a je š´tastný protože slyší naše srdce.

Chci všem Lenkám, které tady jsou popřát krásný svátek... A nejen jim ale i ostatním chci popřát hodně sil, úspěchů a naděje...

Ok, Jajino, ja se ti nedivim, kazdy prozivame takovou bolest ruzne.
Vlastne te dost chapu, ale jsem si stoprocentne jista, ze neco z tve strany bylo spatne. A co je nejhorsi, treba si ho jen prestala pritahovat. Ono to kolikrat staci, vse ostatni muze byt v pohode. To ze se zamiloval, to se vlastne po dalsich letech s nim mohlo stat i tobe. Je to spatne, ale nikdo s tim nic nenadela.
Podivej, ja jsem ta na druhe strane. Ta, kterou si vybral chlap, i po tolika letech s jinou zenou. Taky planovali budoucnost, a taky se citila jako ty. Jenze ja na tom nebyla zrovna jinak. Zamilovali jsme se do sebe, a ja po hodne letech musela zacit palit mosty zrovna jako on. A vidis, ja myslim, ze jsem si s ni trochu podobna, stejna natura, jen proste jina v jinych vecech. Prestala ho pritahovat, a jeste k tomu /opravnene/ delala zarlive sceny. A to vse nastartovalo jeho presvedceni, ze ona uz neni ta prava. Nebyla spatna, jen v jeho ocich prestala byt osobnost, prestala byt pro nej krasna zenska. A mozna bych to nebyla ja, ale jina, kvuli ktere by odesel.
Zivot je pes. Ale i ten, co ublizi, si nese podivnou uzkost sebou. Tomu ver. Obvinuje Te, nema z toho dobry pocit. Rekla bych v porovnani, je to opravdu srab, protoze ja ani muj chlap jsme nic takoveho nedelali, neobvinovali.Spis jsme se to snazili umirnit.Vsechno jsme vzali na sva bedra. Tak by to melo byt.
Ta cesta uzdraveni je dlouha, muzete napsat, stejne ti udela co udelal ji, ale ja vidim, ze on se tak nejak placal na stejnym miste, se mnou nabral druhy dech, a navic jsme oba chteli zmenit nektery veci,od zakladu, a asi jen spolu se nam to podari.
Vis, vsichni okolo rikaji, vy se k sobe desne hodite, a to ji take znali vsichni, a nesjpis ji meli i radi. Ale zivot je zkratka nekdy nahore, nekdy dole. Ja byla dole taky, jindy a jinak, a vim, ze vsechno to dole hodne posiluje. Jen to clovek pozna az za delsi dobu.

Právě že to tak bolí.

Ahoj holky!!!Přidávám se.Jsou to parchanti....Myslím, že potřebují pořádné potvory, co jim srovnají ty hodnoty.Jak je člověk moc hodný a "nepoučí se",protože si nemůže pomoct,dopadne to přesně tak.Ať jdou k čertu!!!!Jen kdyby to tak nebolelo......Držím pěstičky

Jáji, Jáji, úplně s tebou cítím. Taky jsem si to prožila a prožívám. Je mi přesně tolik tobě, taky se na mě před pár měsíci vykašlal kvůli mladé, krásné holce. Byli jsem spolu 7 let. Cítím se jak odkopnutý, vycucaný pes. Hodně jsem do toho vztahu citově investovala a ze všech snů a plánů naší společné budoucnosti mi zbyly jen oči pro pláč, bezmoc s tím cokoli udělat a zoufalost. Možná jsem o kousíček dál než ty a vím, že se tím musím prohrabat sama. Je dobrý, že o tom píšeš aspoň sem. Vidíš, že v tom nejsi sama. Takových nás je, ale musíme se s tím nějak poprat a zpříjemnit si ten život. Máme před sebou ještě hodně let života a přece je neprotrpíme kvůli někomu, kdo nás zradil a opustil.

Choval se jako typický záletník, já jsem tušila, že mě podvádí, proto jsem si přečetla tu SMS, NIKDY! za celých 12 let jsem nežárlila, nelezla mu do soukromí, takhle to nesmí vyznít. Pořád mi mazal med kolem huby, že byl u rodičů (5 hodin) - pak si musel jet něco zařídit, že jde jen zavolat kámošovi ven, vypnuté vyzvánění má odjakživa, co šílím. Pak s tou dotyčnou strávil celou diskotéku, mě nechal sedět, začala jsem něco tušit, ONA mě ujišťovala, že se bavily o naší svatbě, jak on mě miluje atd. Stejně jsem byla podezíravá, proto jsem do té SMS šla. Poprvé v životě. Nevím, co mě osvítilo. I pak se oháněl tím, že je to od kamaráda, že se uťukl. Do posilky chodím, ale z donucení, doma bych se zbláznila. Vůbec mě to tam nebaví. Já byla veselá a milá holka , alespoň se to o mě říká, se smyslem pro humor, ale tohle mě opravdu položilo.

Jáji, teď budu trochu rýpat:proč jsi mu vůbec do mobilu lezla? Za prvé, je to hodně ošklivý porušení soukromí a za druhé, pokud jsi měla potřebu prohlížet mu mobil, tak buď nebylo všechno tak v pohodě, jak říkáš, nebo jsi hodně žárlivá a může to být onou příčinou. Ne, nemyslím si, že vina za rozchod je na tobě, myslím, že většinou (neříkám vždycky)za to aspoň trochu můžou oba.
A to že jsi malá a kulatá, to fakt neřeš. Co já vím, tak jsou chlapi, kterým se to líbí a za druhé, pokud budeš v pohodě, veselá milá holka, tak je vzhled až tak netrápí. Vím to z vlastní zkušenosti, do modelky mám fakt daleko. A navíc se minimálně s tou kulatostí dá něco dělat, teď máš čas, tak třeba zkus chodit do posilovny, můžeš tam potkat nové kamarády, zhubneš, budeš mít ze sebe lepší pocit a o tom to je. A navíc si můžeš říct, že to děláš pro sebe, ne kvůli někomu, ale kvůli sobě a bude ti líp. A aspoň vypadneš z domu a budeš chvíli myslet na něco jiného než na něj.

Magdo máš pravdu, jsem strašně lítostivá, možná mi to dělá i dobře takhle skučet. Já se ale hrabu pořád na místě a jsem prostě srab, nemůžu z té cesty prohry najít cestičku, spíš se zamotávám. Byla jsem s ním spokojená, vypadal, že je taky. Asi jen vypadal. Mě teď on napadá, že jsem se chovala k němu strašně, a za náš rozchod můžu HLAVNĚ JÁ. Přitom měl měsíc milenku a ke mě se choval pozorně, asi špatné svědomí. Ještě na závěr loňského roku jsme se bavily o svatbě, plánovaly děti. Nic tomu nenasvědčovalo. Popřál mi k výročí, pak jsem mu přečetla SMS od milenky, uhodila na něj a on na mě: Už tě nemiluju, zamiloval jsem se do jiné, sbal si věci a běž. takhle utl 12 let života, to bylo manželství, ale bez papírů a bez dětí. Ty děti jsme plánovali a už jsem byla objednaná na gyndu že se nám nedaří otěhotnět, brala jsem pregnavit, jedla zeleninu. Tohle byl pro mě ten "blesk z čistého nebe". Nic netuše, plánující rodinu Ti v den výročí řekne: Vypadni z naší domácnosti, sbal si co Ti je libo a běž, už tě nechci. To byl prostě ŠOK! Tak se mi nediv,že skučím a trpím jako blázen.

Prosím, netrapte se, člověk , který Vás opustí, opravdu není tím pravým. Ten pravý, milující, ten neopouští, ten za Vás je ochoten i dýchat .

To je sice hezky napsane, ale neco v tom nesedi. Takhle to citila vase dcera, ale do druheho nevidite. To ze s ni nebyl stastny, je proste osud. Ona bude stastna s nekym jinym, a on zase s jinou. Kdyz se jeden neciti stastny, musi nest odpovednost za bolest, kterou zpusobi, a to take neni jednoduche.

Jajino, je mi lito, ze Ti takhle ublizil, ale potrebovala bys trochu zdravejsi pristup. Jsi sebelitostiva, a ted sahas tam, kam bys nemela. Co ty vis, co lide rikaji ji o Tobe. Take to nemusi byt nic hezkeho, to nikdy nevis. Nesahej k pomluvam, mysli spis sama na sebe, a zacni s tim neco delat. Zesmesnujes se tim. Opravdu... Ten smutek a bolest, tim si projde kazdy, a je jen otazka, jestli z toho budes silnejsi, do budouciho zivota, a jestli se z toho nejak ponaucis. Bud vyhrajes, a nebo prohrajes. Ted si na te ceste prohry, tak sama svoji vuli zkousej zmenit svuj osud. K lepsimu.
Nemam moc rada, kdyz nekdo rekne, ze to byl blesk z cisteho nebe. Uvedomit si svoje chyby, to take k tomu patri, promin, ale neverim, ze ty sama jsi nikdy nechybovala. Zkus nad tim premyslet, co jsi mu treba nedokazala dat, nebo jestli vzdy chovani k nemu bylo spravne.

Ale jak se s tím vyrovnat když ho mám vedle v domě? A k tomu začátku jsem moc a moc skeptická. Víš, já nejsem zrovna seznamovací typ, malá, kulatá, nikdy o mě kluci nestáli. Nikdy mě nikdo nepozval na rande. Bydlím u rodičů, mám strach začít znovu.

Jájino, každý člověk má právo se zamilovat. A také neexistuje povinnost milovat. Takových jako ty je mnoho. I já. Neznamená to, že ten, který odešel nemá charakter. Prostě přestal milovat, přestal mít rád. To nemá s povahou nic společného. Srdci neporučíš. A my se s tím musíme vyrovnat. Každý konec je jen začátek něčeho nového.

Kdyby se ten čas tak nevlekl....Nejhorší jsou noci. Dnes jsem měla noční můru, ON s NÍ spaly u nás, já jsem křičela, nadávala, bila je, lila na ně vodu a oni se mi smály do obličeje. Probudila jsem se v půl třetí a do rána jsem se převalovala, myšlenky se mi honily hlavou. Takhle to mám už 3 týdny. Usnu díky skleničce piva hned, ale budím se takhle brzo a přemýšlím. I když vím, že nic nevymyslím. Včera jsem se o NÍ dozvěděla pěkné drby, najednou se mi trošičku ulevilo, že si hoch nabije nos, protože je to pěkná potvora a že má co chtěl.To, kvůli čemu mě prý nechal mu ona dá desetinásobně. To mě vzápětí přešlo a trápím se za něj, co ho čeká, jak se k tomu mohl takhle snížit, tohle přeci není on. Musel se zblbnout. Kéž by už přišel na její pravou povahu, jenže ona ze začátku bude hodná holka. Prý kvůli němu nekouří.

Je to hezký...ale je trochu rozdíl, když ti dva mají spolu dlouhé roky rodinu, děti, a další společné záležitosti, nebo když jsou jen sami dva a nejsou manželé.

to jste řekla fakt moc hezky....:o)

Čtu Vaše příspěvky, plně žalu, bolesti a trápení. Něco podobného prožila i moje dcera. První týden nástupu na VŠ ji sdělil její přítel, že neví, zda ji ještě miluje , navrhl pauzu.Pochopila správně, že byl vlastně zbabělý a nedovedl vyslovit slovo rozchod. Důvod? Prý spolu byli příliš často . Nechápala. Celé dny probrečela, nedovedla si odpovědět na otázku "proč" .Její situace byla o to těžší, že byla na koleji v jeho městě, 200 km od domova. Všechno jí to tam v ulicích připomínalo jeho. Nikdy předtím se nepohádali, měli krásný vztah. Ale nebyl to vztah opravdický. On studoval novinařinu, předváděl modely, natáčel reklamy a k tomu všemu jej provázelo až nezdravě silné sebevědomí. Ona? Studentka vysoké školy - skromná,pokorná, v očích druhých velmi hezká . Přešlo několik měsíců trápení, čas zahojil rány a objevil se nový přítel. Je to kluk do nepohody, inteligentní, slušný, celým srdcem ji milující . I když je to krásný mužský, nemyslí si to o sobě a spíš mu to sebevědomí schází.Dcera září a jen děkuje tam někomu nahoře, že to tak dopadlo .Takže závěrem bych chtěla dodat, že skutečně něco zlé je k něčemu dobré . Prosím, netrapte se, člověk , který Vás opustí, opravdu není tím pravým. Ten pravý, milující, ten neopouští, ten za Vás je ochoten i dýchat .

Jájino, pokud to jde, nechej to v krabicích. Ten byt, taky jsem myslel, že to na mě bude padat. A padalo, ale přešlo to vcelku rychle. Dost mi pomohlo, když jsem si u některých věcí říkal: "O tomhle jsi říkala, že bych to nedokázal a vidíš, dokázal. Jenže ty už u toho nejsi!" Spoustu věcí jsem chtěl dělat a dělal pro ni. Teď je dělám pro sebe a taky to není vůbec špatný. Hlavu vzhůru, když se člověk dostane na dno, nejlepší na tom všem je, že už být hůř nemůže a že se to bude jen a jen zlepšovat. A člověk si toho bude vážit, protože, co si budeme říkat, před tím, kdy to bylo OK, si toho jeden nevážil a bral to skoro jako samozřejmost.

Mono: no, když myslíš, vyvracet to nebudu i když by to nedalo moc práci, i tady na doktorce se o tom mraky příspěvků lidí, kteří je brali... ale tak to bývá, šedivá teorie, zelený strom života.

Tak já to peklo mám teď. Já mám dole 7 kilo, antidepresiva předepsaná, ale neberu je. Byla jsem po nich přiblblá. Bydlení teď budu muset řešit a je mi z toho na zvracení. Všechny své věci od něho z bytu, buď moje nebo společné, které jsem tam zabavila mám v krabicích ve sklepě a nemůžu se na ně ani podívat. A představa,že je budu aranžovat u sebe v bytě, že si budu zvykat na nový byt. FUJ.

Antidepresiva nejdou návyková!!!