ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Píšu, jak jsem to měl já, první měsíc to bylo peklo, shodil jsem 10kg, skoro jem nejedl, jen pil, nespal jsem atd... Nakonec jsem si musel nechat napsat aspoň prášky na spaní, anti depresiva jsem nechtěl, jsou návykový a vůbec je to svinstvo, ale někomu, kdo je totálně na dně můžou pomoct. Nakonec jsem se musel kvůli tomu přestěhovat, najít si novou práci a změnit část známých, aby mi ji nic nepřipomínalo. Dneska si občas pošlem smsku/mailíka, jak je, blahopřání k narozkám, svátku, Vánocům apod. Ale pořád ještě nemám na to se s ní vidět. Jo a ještě něco, vztah z trucu naprosto, ale naprosto nepomáhá, spíš naopak. Potkal jsem asi půl roku potom holčinu, co jí byla podobná vzhledem, vystupováním... jenže pak mi došlo, že nechodím s ní, ale s tou předchozí. Takže teď jsem sám, sice nejsem moc happy, ale nějak žiju. Přes den už je to vcelku v pohodě, akorát ty noci jsou peklo.

3 roky se mi zdají strašně moc. Vždyť já se v tom plácám 3 týdny a představa dalších 3 let, kdy nebudu "svá", ta vysmátá pohodová holka, to je strašný. Od 17 let jsem ho měla po boku, já prostě nemůžu být sama. Navíc ty prokletý biologický hodiny. Další 3 roky nebudu chodit po ulicích a do krámů jen abych ho tam nepotkala? No to prostě nejde.

Zdají se Ti 3 málo? Říká se, že rozchod bolí tak dlouho, jak dlouho jsi jej ve vztahu milovala. Já byl v tom vztahu víc jak 3 roky, takže to +- sedí. Že tě nemůže jen tak odstřihnout si říkáš ty, on to vidí jinak, ty jsi mu prostě v tuhle chvíli na obtíž. Ale neboj i tohle se časem srovná.

Toho se taky bojím, potkat je na nějaké akci spolu, to bych nepřežila. Teď otravuju "kamarády", ať mě někam vezmou a už mě to nebaví, musím jim lézt strašně na nervy. Představovala jsem si větší podporu. TeĎ mi zrovna jeden do telefonu řekl, že nemá peníze aby mě někam vytáhl. Já jich teď mám... Taky mi řekl, že je utratil na horách , kde teď byl. Co by mu udělalo, kdyby mě tam vzal taky. Ale co s jednou nešťastnou holkou.... Rodiče u mě stojí, brali by mě na výlety, na nákupy. Já ale potřebuju do bandy mladých lidí, abych se seznamovala.

Tak mám za sebou taky shledání s expřítelem a zjistila jsem, že pouhou milenkou nechci a nemůžu být. Bolí to. O víkendu jsme šli s partou na výlet a já jsem zjistila, že mi je špatně v jeho společnosti, že čekám víc, tak jsem to rázně utla. Navíc měl pocit, že příště by mohl vzít přítelkyni sebou, což bych nezvládla určitě. Blbý je, že kamarády máme společný, na akce jsme chodili spolu....tak jsem to postavila tak, že buď on nebo já, možná to je blbý, ale já si nezačala, ani jsem to neskončila. Myslím, že nemá smysl si prodlužovat utrpení tím, že ho budu vídat. Na druhé straně je mi ho líto, že už s náma nebude chodit, protože ho to bavilo, ale všichni jsou při mně, takže naši společnost musí opustit on.No, uvidíme jak to dopadne, snad mi nebude dělat naschvály, že by chodil s přítelkyní na ty samý akce co my.

Tři roky? Proboha, to snad ne. Já jsem ho měla 12 let každý den po boku, chtěla bych vědět, jak se má, co s ním je. To prostě neodpářeš, to je kus mě. Takhle mě nemůže odstřihnout.

Jájino a co by se změnilo, kdyby na tebe nebyl naštvanej ale stejně s tebou nechtěl být? Mám pocit, že by sis dělala zas jen planý naděje. Vztah je jak sinusovka, jednou nahořem podruhý dole. No a teď je zrovna to "dole". Bude to bolet, třeba 3 roky, jak mě...ale jednou to přejde. A najednou zjistíš, že je všechno pryč a že máš možná svýho bývalého ráda, ale jinak že mu přeješ, to, co má teď.

Lidi, jak já jsem nešťastná.Děkuju za podporu. Včera mi byl vrátit pár věcí a naštval se na mě. Hází vinu na mě, já jsem ho k té nové vlastně vyhnala, kdybych se chovala jinak,bla bla bla. Takže za vše můžu já. Já jsem to samozřejmě na sobě nechtěla nechat,měla jsem rýpavou, tak jsem do něj začala rýt, naštval se a odjel. To jsem nechtěla. Já ho tak chci zpátky.Doma do mě hučí, že mě definitivně vymazal ze svého života, že teď předělává byt, aby tam ta nová měla všechno jinak, zahlazuje stopy po mě. Jak to může dělat, vždyť to tak bolí. Já to nemůžu pořád rozdýchat. Udělal obrovskou tlustou čáru, je vysmátý, má byt, mladou přítelkyni a já, která za nic nemůžu trpím jako zvíře. Prostě jsem ho omrzela. Nemůžu to pořád vstřebat, musím se na něj naštvat, jenže všichni do mě hučí, že se ke mě choval jako hulvát, omezoval mě, teď to ale nevidím, já chci zpátky svůj starý život!!! Slzy už nemám, jenom se dusím. Už mě zpátky nechce, měla bych mít hrdost, zamyslet se nad ním, že mají všichni pravdu, já potřebuju někoho, kdo mi ty oči otevře, ale já už fakt nemůžu dál. Kdyby na mě nebyl alespoň naštvanej.

Lidičky, berte to optimisticky. V koloběhu života neustále něco končí a něco začíná.
Na zemi žijí tři miliardy ženských a tři miliardy chlapů. Proč ronit slzy kvůli jednomu. Těch pravých je mraky, budete-li otevřeni vztahům a nebudete sedět za pecí brzy ho najdete. A že toto moje doporučení zní trochu promiskuitně, k smích, žijeme jen jednou. Proč se trápit kvůli někomu, kdo vás nemá rád, když za prvním rohem je dozajista člověk, se kterým by jste si užili hromadu legrace, jen si musíme uvědomit, že pro to musíme něco udělat. Lomit rukama nad nepovedeným vztahem je jednoduché a levné, ale vybudovat nový vztah je tak trochu divočina. Podejte se tomu a uvidíte, že to stojí za to.

Ahoj,pritel me po 3 lete znamosti nechal s tim,ze vlastne nevi,co chce a nechce zadny vazny vztah (je mu 36 let!).Ztratila jsem chut do zivota,nic me nebavi,na paradu nemam naladu a dokonce nemam chut ani na cokoladu(a to jsem totalni cokoholik).Brzy budu mit statnice a vubec si nedovedu predstvit,jak se budu ucit.S pritelovou podporou jsem byla mnohem silnejsi a stastnejsi. Uz se mi to v minulosti stalo a trapila jsem se 2 roky.Nedovedu si predstvit,jak bude muj zivot pokracovat.Meli jsme plany a on si to proste rozmyslel.Trha mi to srdce a vsude po nem nachazim nejake stopy.Preju vsem,kteri tato muka prozivaji,mnoho sil a opravdove pratele,kteri je podrzi.

To Medůza:Moc tě obdivuji.Každý ale nedokáže být takhle silný.Tobě ale držím palečky.:-))

jájo,jájo...takže začnu také stejně...vím, co prožíváš....mám vlastně dva měsíce od rozchodu...a přítele jsem viděla před dvěma dny. Když mi napsal, že je konec,konečná, definitivní..po dvou letech, byla jsem zrovna v Tescu. Podlomily se mi nohy, doběhla jsem do auta..volala 100x, nebral telefon, neodepisoval...koukala jsem z auta a myslela na to, kam to narvu,aby muj konec byl co nejrychlejší..zavolala jsem našim ..otec pro mě přijel...matka mi dala lexaurin...otupělá..uřvalá..odulá, nateklá...člověk, který znamenal můj život, moje naplnění života..můj osud..osudovou jedinečnou lásku..lásku, která neměla obdoby, nebetyčný sex....byl definitivně z mého života pryč..protože se tak rozhodl...jak se s tímhle smířit? parchant, hajzl, kretén...volit smrt nebo život? Zakousla jsem se..každá činnost byla jak zdolat Mount Everest, přeplavat oceán...nutila jsem se...jít nakupovat vánoční dárky s kamarádkami, být víc se svou rodinou....vrhla jsem se na net, na rande...a tam jsem psala a psala o své bolesti, zranění....a domluvila si 3 schůzky....zatvrdila jsem se a zakousla...a donutila se....rozchod se stal v pátek a v pondělí všichni kolem začali, že jenom zářím, co se děje...že kvetu...atd....a víš, čím to bylo?..pohladila jsem se....a řekla jsem si, že jsem stejně nejlepší, nevýjmečnější...a že jen prostě k němu se hodí někdo jinej.....to i vynucené sebevědomí začne koukat člověku z očí..a začneš se radovat....ty hele..a já jsem během těch dvou let s ním a s nervami s ním...ztratila všechny své vlasy....a víš co?..všichni tři chlapi, s kterýma jsem se sešla, o mě stáli...zázrak.....teď se ale stal průser..dlužil mi peníze a před dvěma dny mi část dal...viděla jsem ho..podlomily se mi nohy..ale byla jsem drsná a nepřístupná...chtěl si očividně povídat...psal sms..ale fakt jsem byla tvrďák před ním....přiběhla jsem domů a brečela a brečím ještě dnes....ale nedám se....já nepotřebuji sice jemu nic dokazovat..ale sobě dokážu...že jsem osobnost i bez něj....že on je prázdná nádoba... a já budu v poho...dej se do boje...bojuj se svou sebelítostí....zakousni se , zařekni se... udělej to pro sebe....a uvidíš, jak celá pookřeješ.....

Jájinko, já to znám a myslím si, že většina to zažije. Celé to určitě vidíš tak, že je asi pětimetrová vrstva hnoje, dlouho nic a až pod ní jsi ty... ten stav přežívání si dobře pamatuju, opravdu neni nálada na NIC! když jsem nebrečela, tak jsem myslela na Něj. A teď mě ty zabitý týdny mrzej a jsem na sebe naštvaná. protože jak čas běží, vidíš to s odstupem a teď jsem dokonce vděčná, že s tím dotyčným nejsem. potkala jsem totiž svůj opravdový poklad, trvalo to sice delší dobu,ale zase vidím svět růžově. A to nekecám, příšlo to jako blesk z čistého nebe! strašná náhoda nás dala dohromady, žádné hledání. takže hlavně měj oči otevřené a to by v tom byl čert, aby jsi na novou lásku nenarazila. a když je to pravá láska, je to ten nejlepší lék na zlomené srdíčko:) přeji hodně síly! ale to my holky přeci jsme! SILNÉ!

Holčiny, děkuju za podporu. Kamarádku, které bych mohla o půlnoci zavolat nemám. Celé ty roky jsem byla pouze s ním. Vytvořily jsme si svůj svět a to byla hrozná chyba. Teď se v tom světě plácám sama. Nemám ani náladu dělat co mě baví, nechci si nic kupovat, prostě jen tak přežívám.

Jáji, tak si zkus podat žádost o obecní byt, to snad v MB máte. Já vím, že je to moc těžký, ale je to aspoň pokus a ten se taky počítá. Věřím, že teď ti musí být hrozně a pomoc ti v podstatě není, to chce opravdu ten čas. Zkus to vydržet a začni myslet na sebe. Já vím, že jsi psala, že penízky nejsou, ale třeba si kup nějakej malej dáreček pro sebe, udělej si radost a tak. Neboj, i když tomu teď nevěříš, bude líp.

jájinko,vydrž.vím,že se to lehce radí,ale jinak to nejde.nejlepší by asi teď bylo mít po ruce dobrou kamarádku a vyplakat se.držím palečky.

Napište mi něco, je mi strašně smutno. Bolí to čím dál tím víc. A navíc mám vážné problémy v rodině, takže se plácám opravdu na dně. Rady typu sportuj, čas, najdi si koníčky, můžeš si užívat... jsou fajn, to pochopím, ale až časem. Teď jsem opravdu před zhroucením. Nic mě nebaví, jsem tak strašně prázdná. Navíc o sebe moc nedbám, je mi všechno jedno. Připadám si jako ten poslední na světě. Ani byt si shánět nemůžu, protože nemám ani korunu. Podnájem u nás ve městě je mimo mé finanční možnosti, jsem z MB a tady díky Škoda auto je to astronomie. Šance osamostatnit se je nulová. Ach jooooooooooo, mě je na umření. Já už nemám sílu jít dál.

čas RÁNU zacelí, ale jizva zůstane. nebo to tak není,což?

Čas jizvu zacelý,ovšem jizva navždy zůstane.

Janko, rád bych řekl, že se to doma zlepšuje-kdybych si tím byl jistý :-)
Ale jistý si nejsem, je to občas lepší, občas je to zase divočejší. Mám-li prohlásit něco zodpovědně, pak tedy "nevím, ale ještě doufám" :-)