ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Káčko, Martino B., máte pravdu, že je to těžké. Taky vím, kde ty chyby byly a CHCI je napravovat, jenže na to jsou potřeba dva, co chtějí. Jeden nestačí.
Taky by mi možná bylo líp, kdyby ty náznaky naděje z druhé strany prostě nebyly, ale takhle se pořád zdráhám to vzdát, když vidím, že by tam možná nějaké šance byly. Třeba si to jen namlouvám.
Káčko, dej si chvilu pauzu, než uděláš nějaké to rozhodnutí, neměla by ses unáhlit a zvažovat to určitš v klidu. A neboj :-)

pro káčko:
Ahojky, Tvůj příspěvek mi vehnal slzy do očí...Zejména to, kde píšeš, že jsi našla své chyby..Cítím úplně to stejné,ale tu naději jsem stále nezabila.Nejde to. Pořád nějak věřím v takové ty "přitažlivé síly" a doufám,že mi zůstane osud nakloněný. teď, když jsem našla sama sebe a uvědomila jsem, co jsme měla:(( Je to hrozné, člověk může dojít opravdu až na dno...Ale musí se rozkoukat...a co pak, když znovu spadne...to nechci domýšlet...Tak se drž! Držím Ti palce. M.

pro martinu b. dík za kontakt, až bude chvíle určitě ti napíšu. Vidím to na příští týden ( o víkendu nemám přístup na net.)
Tak ahojky a díky. M.

Ahojky Jelene, myslím, že nejsme sobci, jenom máme to srdíčko jinak nastavený, můj přítel mě opustil před rokem, jen zbabělost, ale do listopadu jsme spolu spali, věřila jsem, že to chce čas a vrátí se, tvrdil, že s nikým jiným nespí a že zůstal sám, protože jsem mu prý ublížila...jenže včera jsem mu chtěla oznámit, že jsem asi těhotná, cítila jsem se mizerně a chtěla jsem to s ním sdílet i když byl jen milenec, sdílet mojí lásku k němu, kterou mám tak hluboko, šla jsem mu to říct, prostě jen, že mám podezření kvůli komplikacím a on ukazoval kamarádům ňáký slečný s kterejma se poznal na seznamce a pak jsem zaslechla jak kámoš říká a jaká byla ta minule z diskotéky?tolik mě píchlo u srdce, tak mě to bolí a modlím se abych těhotná nebyla, rok mi lže, dělá ze mě viníka, hraje si na svatého a toho kluka já milovala, čekal na něj rok, našla své chyby...musela jsem jít na vzduch a už druhý den řvu, chápu tě jak láska bolí, jak bolí, když se necháme druhym zraňovat a čekáme až ho to přejde, že nás zase bude milovat, jsem tak blbá strašně blbá, byla jsem součástí jen jeho hry, chce se mi umřít, je to horší než, když jsme se rozešli loni, teď je to tak bolaví, protože mi furt dával naději...nic na světě není tak těžké jako opustit milovanou bytost, která nám vědomě ubližuje a pase se na naší bolesti...mozek to ví, ale to srdíčko si nedá říct....já nevím co mám dělat, tak se bojím. Jelene drž se a vy ostatní taky a vemte si ponaučení z toho jaká jsem naivní blbka

Lani, děkuji za pochvalu, to potěší :-)
Nejsem učitel-češtinář, i když ke vzdělávacímu procesu nemám daleko. Ale to už bych zabíhal do skoro intimních podrobností, a to se mi nechce tak veřejně ;-)
A jelen z toho opravdu někdy jsem, nejen paroháč :-))
Já vím, že mi tohle radí spousta lidí, nejen ty, ale abych měl čisté svědomí, chci zkusit všechny dostupné možnosti, než to definitivně vzdám.
Díky všem za podporu, je to pro mne důležité.

pro dahi.da: napiš mi na email. berija"tiscali.cz

pro Martinu B. Možná je to odvážné, ale ráda bych tě požádala o nějaký " bližší kontakt", nechce se mi rozepisovat tady a asi bych to moc potřebovala, možná proto že tě vlastně vůbec neznám ale nějak jsi oslovila. Prosím, nehledej za tím nic. Jsem naprosto " normální". Ale nevím, jak to provést.

pro Martinu B.: I ty se drž, navíc si myslím, pokud mám šanci já, tak ty taky. Asi nejhorší je, když máš pocit, že jsi chyby udělala, ale že by jsi je dokázala napravit a tu šanci nedostaneš. Ale všichni kolem mi říkají, že ten můj taky nebyl žádný ideál a že určitě potkám někde lepšího, ale kde ho mám potkat už mi neporadí

Jelene, jaké je tvoje povolání?
(zaráží mě na dnešní dobu tvoje tak výborná gramatika), a jsi opravdu jelen?
Jinak ti radím - jdi o dům dál, slepený hrnek už vždycky zůstane jenom slepeným hrnkem. Přeji hodně štěstí.Vztahy s dětmi se řešit dají, čas bude hrát pro tebe.

Milá Táňo,
proč neděláš toho úředníka?
Nechtělo se ti učit?

pro snilek: Já Ti rozumím.Také jsem plánovala další dítě, sourozence pro dcerku, dnes už také nemám sílu...vůbec nevěřím.Bojím se, že už ani nikoho poznávat "nechci"...Nevím, zajímalo by mi, jestli to bude opravdu za těch pár měsíců, jak všichni říkají,lepší...A nebo ze mne bude úplná troska,která přežívá a nedoufá...Mám všeho dost, je to asi ale každého úděl..nevím, jaké si to kdo udělá, takové to má.Bláhově doufám, že mi uvěří, že mi pochopí, ale těžko...je to jenom ta pitomá "naděje", která až se rozplyne, nastane všechno znova...Jsme jen lidi.Nevím, proč se musí takhle trpět.A jsou opravdu horší věci...nechci domýšlet co ještě bude...Tak hlavu vzhůru! Třeba fakt na Tebe někdo někde čeká:)Na mne těžko:já už tu šanci promarnila.Kdo chce třicítku s dítětem když vlastně ona ani nikoho jiného už nechce...vidíš, na všem je troška plusu a i mínusu...Tak ahoj a drž se!!!

pro Martinu B.: je mi 27 let, ale všichni kolem mají už rodiny nebo žijí v dlouhodobém svazku a když to vezmu kolem a kolem tak než někoho potkám uplyne nějaká doba, taky můžu po čase zjistit, že to není ono (protože tak nějak mám pocit, že všichni "rozumní" muži jsou již zadaní), tak budu hledat dál, budeme se poznávat, sžívat, takže nejspíš uplyne několik let než budu moci s někým plánovat rodinu jednak a jednak jak poznám, že za pár let až vztah lehce zevšední z něj neuteče místo toho, aby o něj bojoval?, proto si připadám stará

pro snilek:
Určitě Ti všichni jako mne říkají: bude lépe, dívej se dopředu, stávají se horší věci...že? Nic nepomáhá, naopak to hrozně po tom ještě graduje...Radily by jsme stejně:( Smím se zeptat, kolik Ti je, že si připadáš stará??? Já jen, je mi 30, jsem rozvedená, mám dceru a ztratila jsem přítele, který si nás obou vážil...Vše znova od nuly, už po několikáté...Také na to nemám, nechci takhle žít!!! Chytám se poslední naděje, jak poloutopený člověk v bažině. S tím nic neuděláme, snad jedině čas, čas, čas!!!!:( Hlavně ne alkohol,prášky atd...taky mi napadá spoustu věcí...ale musí se jít dál:( nemám sílu, nikdo nám asi neporadí...:((((

pro Martinu B.: díky za podporu, já takhle žít nechci, ale nemůžu zastavit ten proud myšlenek, ze kterého vyplývá, že jsem stará, bezdětná, nechtěná a nemilovaná

pro snilek: jo,jo, jakobych mluvila já...Naštěstí se starám o dcerku,takže nemám dost sil na to jen spát:), i když bych občas dělala jenom a jenom to...V práci je to hrozné, nejde mi nic, neustále na to myslím....Přežít se to nedá:( ale musí:((( Drž se!

Zdravím všechny, před dvěma měsíci mě opustil ON, po pětileté známosti, půl roku před svatbou, i děti jsme plánovali, řekl jen, že si připadá jak ve vězení a že takhle nechce a nemůže žít a odešel, nedal mi šanci se vyjádřit, popř. změnit něco co mu vadilo, nic. Teď si zařídil život po svém i přítelkyni má, nedokážu se s tím srovnat, náš vztah rozhodně nebyl ideální, ale měla jsem pocit, že je to ten pravý, teď se bojím, že nikoho nepotkám, pořád se tak nějak potácím v depresích a nedokážu z toho ven, nic mě nebaví, nemám žádný cíl, z práce jen domů a lehnout si a spát až do rána

Pro evinu: děkuju za reakci:( No, to je teda opravdu síla. Co to city dokáží s člověkem...Jsem ho plná. Dovolil schůzku,dávám si naději, i když si ji v duchu odpírám..ale jak píšeš, mám pocit, že se zhroutím...:(Tak Tobě přeji,ať zmizí z Tvého srdíčka, co tam nemá být...

pro Martinu B.stalo se mi to pred sesti lety,lecila jsem to praci,alkoholem,placem a pak jsem se zhroutila.Dodnes,i kdyz mam jinej vztah a maly dite,tak dodnes jsem se s tim asi nevyrovnala a trpi tim muj nynejsi vztah.Rozbila jsem kvuli nemu detem domov,spalila mosty a on me po peti letech opustil.Nemohla jsem to pochopit,presne jsem to tak jako ty prozivala,nechtel me videt a tak,proste hruza.Uzavrela jsem se a do srdce si nechci nikoho poustet,aby mi zas nebylo ublizeno.Ale verim,ze to jednou skonci a budu zase takova,jako driv.Preju ti stesti a at se s tim rychleji srovnas.

mě se stalo přesně tohle po 4 letech.. a právě to prožívam kdy mi to včera napsala z práce po icq.. zajímavý po 4 letech najednou tohle.. život je boj

O tom, jestli mám nebo nemám nárok na něco, by se dalo diskutovat.
Ale nehodlám to jen tak vzdát.