ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Jáji, ono se to všechno spraví. Já když odešla od exmanžela, tak jsem bydlela dva roky po kamarádech, protože byt byl jeho. Ale nezoufej, ono vždycky je nějaké řešení. My už teď dva roky máme svůj ( teda obecní) byteček, sice malej, ale jsme v klidu. Tak zkus podnikat něco konstruktivního, hledej podnájem, podej si žádost o byt, nebo něco podobnýho. Aspoň nebudeš jen doma a budeš mít pocit, že něco děláš. Já vím, že je to blbý a že tím v podstatě uznáš váš rozchod jako definitivní, ale je to lepší, než zůstávat u rodičů, kde máš pocit, že to není tvoje bydlení. Pa a držím palce ať něco vymyslíš a je ti líp.
Káčko, jepravda, že naše domácnosti budou v jednom lesku a pak...no třeba si tam přivedeme ty nový skvělý chlapy. Jak to bude, jestli zvládnu být jen milenka ještě nevím, asi uvidím až příště přijde a hlavně až bude odcházet. Teď si myslím, že snad jo, ale jaká bude realita si netroufnu odhadnout. O Jelenovi jsem taky dlouho neslyšela, ale doufám, že to znamená že si to doma vyřešil k lepšímu a nemá takovou potřebu sem chodit. Snad jo. Tak se všichni držte a ať je vám líp.

Jak já bych ráda taky drhla linku, žehlila prádlo...... Jenže moje domácnost mě byla vzata, teď živořím u rodičů a nemám ani chuť ani náladu se v této už cizí kuchyni o něco starat. Sedím na posteli a bulím.

Jo to je super Janko aspoň si doma uklidíme. Taky potřebuju žehlit, fakt si mě rozesmála. S tím, že by byl jen milenec si musíš v hlavě srovnat jestli tě to nebude zraňovat, jestli vnitřně nebudeš očekávat vztah a megalásku. Pokud sama dokážeš mít jen hezký sex s někým koho znáš a nebudeš šílet z každého jeho odchodu pak je to o.k., ale jak to začne bolet a budeš čekat víc a on nemůže pak to nedělej. Hrozně to bolí. Promluv si s ním, co čeká on a co chce. Jančo ty fáze jsou fakt pravdivé tak já se pomalu začnu těšit na tu třetí i když nevim jestli byl náš vztah oficiálně ukončen, protože mi zavolal jak se mám a jak mi je po operaci a proč s nim memluvim. Tentokrát mě to ani nebolelo jen překvapilo jak to všechno ví. Pro mě ten vztah skončil, ale přeju si zakopat válečnou sekeru, protože on z mého života asi nikdy nezmizí a já doufám, že už se objeví někdo čerstvej, veselej a zodpověnej.Ale teď jdu Janko mejt taky tu linku to je jistější a je vidět výsledek. jelen ještě žije?

Káčko, máš pravdu, ono to tak je, že my silný holky jsme pro ty chlapy přístav do nepohody, ale pak zas jdou za tou svou myškou, o které si myslí, že by se bez nich zabila. Vím, že kdybych se mu rozbrečela, tak by se mnou zůstal, minimálně do toho večera a utěšoval mě. Jenže to já už po tom všem co mám za sebou neudělám. Doteď se mi ještě nepodařilo se z toho vybrečet, chce se mi, ale zároveň to nejde. Myslím, že by mi to aspoň trochu ulevilo, zatím jsem nějaká přepjatá a nervózní. No, ale třeba ne, třeba se to tentokrát obejde bez slz. Vím, že mě měl a svým způsobem má moc rád, ale ona pro něj znamená o moc víc. Ona ho potřebuje, já prý ne, já jsem samostatná. Ale na druhé straně nechce přijít ani o mě, jasně, proč by chtěl, nic po něm nechci, jsem vyrovnaná v pohodě...no prostě ten přístav. A navíc taky tuší, že mezi ním a přítelkyní to zas za chvíli sklouzne do starých kolejí a k dalšímu krátkému rozchodu. No a pak se mu zase bude hodit někdo jako já. Já teď řeším, jestli se zvládnu oprostit od toho, že ho mám ráda a brát ho jen jako příležitostného milence. Zatím nevím, nevím ani jestli to vůbec chci zkoušet. No, uvidíme, ono to nějak dopadne. Zatím mu nepíšu ani nevolám a snažím se dělat spoustu jiných věcí. Přes den to díky dítěti jde, moc času na nějaký přemýšlení nezbývá a večer...no vypadá to že konečně vyžehlím veškerý prádlo, umyju si vnitřek linky a podobně. Aspoň bude pořádně vygruntováno :o))

Nevim, jestli vám to pomůže, ale psychologicky má rozchod tři fáze. V té první váš partner o rozchodu už uvažuje, a vy o ničem nevíte, pak se rozejdete a člověk trpí jako zvíře, snažíte se toho parchanta dostat zas zpátky no a pak přijde třetí fáze. Jste už smířená s tím, že už se nevrátí, že žít se dá i bez něj, ALE to je přesně ta chvíle, kdy ho napadne, že byste to mohli zkusit znovu. Tahle fáze se dostavuje půl až rok a půl po rozchodu, ale to už o něj stát nebudete, tak si aspoň vychutnáte jeho lítost! Jste teď ve druhé fázi. Jsou různé prášky, které vám doktor předepíše na první "abstinenční" příznaky. Ale snažit se násilně zapomenout nejde. Ani se o to nesnažte. Mně to trvalo rok. Za ten rok jsem s nikým nechodila ani nespala, dala jsem si pauzu, ale myslela jsem na něj, nadávala mu, proklínala ho, a pak jsem už jen vzpomínala. Vyrovnaně, ne s lítostí. Pak jsem natočila reklamu, on se mi ozval, že mě viděl, jak jsem krásná a ať se s ním sejdu. No, neodolala jsem a sešla jsem se s ním. Když jsem z té zchůzky odcházela, říkala jsem si, proč jsem se pro něj rok trápila. Nebojte, všechno přebolí, i když za dlouho:(

Janko tak to si dobrá, že si to před ním vzala s ledovým klidem. Má totiž nejradši věty jako, že jsem silná holka já to zvládnu, protože jsem rozumná a ještě poplácání po rameni. Někdy mi přídě, že mrchy nebo šedý myšky co furt vyhrožujou sebevraždou nebo onemocní a nebo ty chudáčky milostivě zase přijmou maj větší šanci než my, ale zase je fakt, že pak sloužíme jako milenky aby od nich mohli ty chudáčci utíkat. Tak nevim co je lepší, jestli si nechat poplácat po rameni jako silná holka nebo vyhrožovat jako šedá myš, popřípadě bejt dost hustá mrcha. Jájino a tobě přeju hodně sil, ten pocit znám byla jsem 10 let s jednim i jsem si ho vzala, je to jako když najenou přestanout jít hodinky. Všechno je najednou jinak a nikdy to nebude stejné. Mě to, ale nakoplo a šla jsem dál, víc mě rozbil ten kratší vztah o kterém jsem tady už psala. Začni myslet na sebe vůbec tě nesmí zajímat co jí a jestli má tohle a jestli je zdaravej. Teď si ty a on je už dost velkej aby se staral sám o sebe, když se rozhodl odejít. Hodně štěstí.

Holky, věřte, všechno jednou přebolí. Já po všech nervácích s exmanželem našla taky konečně svůj klid. Teď mi byl sice značně narušen, ale zjistila jsem, že pokud člověkk něco takového překoná jednou, už je potom o hodně silnější. Já se dlouhou dobu snažila na chlapy úplně zapomenout, ale asi před dvěma měsíci přišel jeden... Známe se asi půl roku, ale byl zadaný, což je pro mě zcela tabu. Pak se s ním přítelkyně rozešla ( asi po stopadesáté) a začali jsme se víc stýkat. Bránila jsem se tomu, ale měl v sobě něco...no prostě mě to vzalo a já se cítila zamilovaná, konečně, po takové době. Bylo to moc krásný a já si dovolila mu věřit. Teď o víkendu byl u mě a byl nějakej divnej. Když jsem se ho ptala, co se děje, tak prý nic, tak jsem se uklidnila a všechno bylo moc hezký. Večer jsme šli na ples, přespal u mě...Ovšem ráno už byl zase divnej a přestože měl zůstat až do večera najednou řekl že musí domů. Znovu jsem se ho ptala co se děje a on mi nakonec vše vyklopil. Že bývalá přítelkyně je najednou ochotná ho vzít zpátky a on že to moc chce. To že by ublížil mě prý neřeší, protože ví, že jsem strašně šikovná a silná holka a tak... Je pravda, že jsem mu s úsměvem nachystala snídani, s úsměvem ho vyprovodila a dala pusu, jako normálně. Když odešel, roztřepala jsem se a chtělo se mi brečet. Ale nakonec jsem nebrečela. Řekla jsem si, že mi to za to nestojí. Je mi sice moc smutno, ale vím, že bude líp. Možná si řeknete, že to byly jeen dva měsíce, ale pro mě to znamenalo o hodně víc, byl to chlap, kterýmu jsem věřila a předtím jsem si myslela, že už to nedokážu. No, nestál za to. Ale on se jednou určitě objeví ten, kterej za to stát bude. Kterej si neřekne, že když jsem samostatná a silná, tak se mi nedá ublížit.

Já vím, jenže já na něj pořád myslím, co včera obědval, jestli má vše do práce, když mu vezmu auto, co bude dělat. No byla jsem s ním 12 let denodenně. Jsem na něj strašně zvyklá a závislá.

Jájo, ten můj se ani nezamiloval do jiné, jen mi prostě oznámil, že ke mě nic necítí a nikdy necítil a nerozuměl si se mnou, tak že je konec. Vím, jak se trápíš ale za rok ti bude jako mě jasný, že kvůli takovýmu idiotovi to nemá smysl.

Ahoj, další prořvaný víkend. V pátek jsem se s ním sešla ohledně věcí, které u něj mám a je to ještě horší. Potvrdil mi, že je zamilován a že už se nikdy nevrátí.

Třeba to tak dlouho trvat nebude, Jájino. Já jsem si uvědomovala lepší dnes než později s dětma, ale bylo mi to houby platné. Stejně jsem se strašně trápila. Jenže jsem ho zpátky nechtěla, už bych mu nemohla věřit. Máš pocit, že bys to dokázala, přenést se přes to a nevytahovat na světlo? Moje sestra odpustila manželovi nevěru když byla těhotná, on se hájil tím, že to nemohl "vydržet". Ale dodnes, když se pohádají, tak to řeší.

ahoj Jajino, moc me mrzi co prave prozivas....kdyz to ctu, mam z toho husi kuzi,pze pred tremi roky se mi stalo neco podobnyho.Taky ze dne na den si nasel jinou.Sice jsme spolu byli jen tri roky,ale pocity, co popisujes dobre znam. Rada bych ti poradila,ale vim,ze vlastne zadna rada neexistuje. Kazdy si to musi prozit a casem to bude dobry. Mozna jedinou vec co bych poradila,aby se to urychlilo....Musis v sobe najit silu a CHTIT se z toho dostat. Zivot je kratkej a je zbytecny se trapit pro nekoho takovyho.Vzdyt clovek, kterej je schopny neco takovyho udelat, ti za trapeni vubec nestoji!!! Ver,ze si zaslouzis nekoho lepsiho! Bude to sice trvat,ale urcite to prijde!Drzim palce!

Ahoj Jájino, zní to otřepaně, ale čas tu bolest opravdu otupí. Každým dnem, každou hodinou, každou minutou, bez něj a s uvědoměním si faktu, že se s tebou rozešel kvůli jiné, budeš silnější. Byla jsem a ještě trochu jsem ve stejné situaci. Přítel mě opustil téměř po 7 letech vztahu, sbalil si věci a ze dne na den mi zmizel ze života. Byl to ŠOK, protože jsem netušila, že někoho má, prostě jsem si naivně ještě ráno myslela, jak nám to spolu krásně klape a odpoledne se se mnou rozešel.Dnes jsou to 4 měsíce, neříkám, že to ještě nebolí, ale když si vzpomenu na první měsíc po rozchodu, kdy jsem si přála nežít, je mi hej. Dodalo mi to dokonce sílu. Přeji ti, aby si se s touhle nepříjemnou životní zkušeností co nejdřív vyrovnala.

Ahoj Ájo,
děkuju za zprávu. Tolik to bolí. Dva roky? To se zblázním. Je mi 29, chci rodinu, děti. Přeci mě takhle nehodí přes palubu. 12 let nemůže takhle zahodit.

Ahojky Jájino, úplně se mi svírá krk, když to čtu, je to vždycky stejné, co naděláš. Ptáš se, jestli se mu nebude stýskat. Bohužel, nebude. Teď určitě ne, ledaže by se v té nové zklamal a chtěl vrátit zpátky vztah, který fungoval. Teď se vznáší v oblacích, je zamilovaný a nic jiného ho nezajímá, a už vůbec ne tvoje utrpení. Když jsem byla v podobné situaci, naprosto zhroucená, uřvaná, neschopná čehokoli, přítel se mi vysmál, že hraju divadýlko, jeho však nedojmu (je přece tvrďas a rázně mě odkopl) a vesele odfrčel ke své nové lásce. Bylo to podobné jako u tebe, celkem žádné náznaky, žádné hádky, jen víc říkal, že je unavený z práce. No, to je kdekdo, byla jsem tak důvěřivá, až to bolí. Bydlel u mě, takže si pobalil své švestky a byl pryč. Trvalo to dva dny a já byla sama. Co najednou se všemi plány, měli jsme zaplacenou zálohu na dovolenou, rozdělanou kuchyň. Nic ho nezajímalo, poraď si sama, dodělej si to sama, trhni si nohou. řeknu ti, že jsem se pořádně vzpamatovala až tak za dvy roky. A malé zadostiučinění - právě včera mě vyhledal, omluvil se za svoje tehdejší chování, že byl ke mě tak hnusný. A že ho to moc mrzí. Nepřeju mu nic zlého, ale myslím, že dostal kopačky a tak už ví, jaké to je.
Drž se, čas to spraví, ale trvá to taaaaaaaaaak dlouho!

Ahoj všichni, zdravím, hladím a na dálku foukám ty Vaše bolavé, zjizvené dušičky, které se jen pomalu vzpamatovávají z toho šoku, šílenství a proplouvají životem spíš jenom jako ve snu, protože to bude chvíli trvat, než do skutečného světa skočíte naplno zpět. Vím, o čem mluvím. Někdy před více, než 2 lety jsem sem napsala svůj příspěvek, byla jsem čerstvě po rozchodu a ten můj stav Vám všem bude znít povědomě. Ač se to zní divné, spíš jako z lyrické básně, mě skutečně FYZICKY bolelo srdce, pokaždé, když jsem jen potkala někoho, kdo byl podobný mému bývalému příteli, který mě ze dne na den, bez hádek a zjevných příčin, opustil.... Nemohla jsem jíst, odpočívat, spát jsem se bála, protože to bylo jen čekání na svítání, nebo noc plná děsivých snů.... Brečela jsem dnem i nocí, když už jsem neměla síly ani na slzy, byla jsem jen apatická a unavená... Nejsem žádná chudinka, snažím se zvládat i úkoly, kteří ostatní prohlásí za nemožné, problémy či těžkosti beru jako zajímavou výzvu, tenkrát to ale bylo jiné... v té citové oblasti jsem ránu nečekala.
Nevím, jestli to někoho povzbudí, ale já už prožila dvojnásobně dlouhou dobu od rozchodu, než tu dobu, co jsem strávila s ním... Tedy rok s ním, od rozchodu už je to víc, než 2 roky... A přeci: občas si stále ještě vzpomenu, při zmínce o něm se mi udělá špatně od žaludku, ale ta nejhorší bolest už odešla, otupěla... Čas trochu pomohl, ale upřímně: byla to taková rána do tý mý romantický, zamilovaný duše, že od tý doby se držím stranou, pár pokusů o seznámení proběhlo, ale přestávám věřit, že budu ještě někdy tak strašně moc zamilovaná, šťastná... Jsem trošku starší, zkušenější a hlavně už odhodlaná si nenechat znovu tolik ublížit... Je to však začarovaný kruh: čím víc po lásce toužím, tím víc se bojím toho pocitu, kdy druhému člověku dáte do ruky svou duši, srdce, osud...
Takže samotářka se s Vámi loučí, přeju MNOHO SIL, rychle pádící čas, který skutečně přemůže to nejhorší a s novým rokem třeba i krásný, pohodový a "nebolavý" vztah... Viky ;o)

Ahojky, v den 12. našeho výročí mě partner oznámil, že mě nemiluje, že se zamiloval do jiné a ať se zbalím a odejdu. Takhle usekl 12 let života. Byla jsem s ním od 17 let, strašně to bolí. Nejím, pláču, život pro mě skončil. Včera jsem si u něj v pološíléném stavu byla pro věci a ta nová tam měla věci. Myslela jsem, že zešílím. Dnes máme schůzku, abychom vyřešily materiální stránku, máme spolu spoustu věcí od stanu po automobil. Strašně se toho bojím , ale úplně strašně. Chci ho strašně zpátky. Přišlo to úplně náhle jako blesk z čistého nebe. 12 let úplně zahodil. Jak to mohl udělat? V sobotu mě to oznámil a už v pondělí tam u něj měla ona věci. To přeci takhle nejde. Pomoc, jsem zoufalá. To se mu po mě nebude stýskat? 12 let jsme na sebe zvyknutý, známe se dokonale, a teď přišel ŠOK. Já už nevím, jak dál. J.

Janko moc děkuju, cítím, že máš velkou vnitřní sílu a máš v sobě už hodně vyřešíno a když to člově vidí napsané nebo to slyši nahlas tak je to jiné, plné odhodlání a šance fungovat dál. No a když ještě čtu příspěvek Jelena, tak mi připadá, že to všichni pomalu, ale jistě dotáhneme a taky přežijeme a možná si sami sebe začneme víc vážit. Jelene myslím, že děláš dobře, že najednou nevidí tvá žena doma chlapa, který je tolerantni a ona může co chce, ale že tam je konečně chlap, který stojí už na nohou a začíná být pro ní nebezpečný, proto se jí to nelíbí ona přichází o pozici. Drž se a fandím ti. Všem ostatním hodně sil a štěstí, ale stejně je to jenom na nás, na našem rozhodnutí.

Káčko...a další :-)
Díky, nepíšu, ale sleduju dál.
Doma pokračuju v tom, co jsem začal, pracuji na sobě, držím se směru vývoje. A krůček za krůčkem získávám lepší pozice-tedy alespoň si to myslím a doufám :-) Je to opravdu těžké, velmi těžké dostat zpět všechno (nebo i jen malou část), čeho jsem se předtím dobrovolně a v dobré víře vzdával tak snadno a lehce ve prospěch mojí ženy, když jsem si myslel, že to dělám dobře-jak naivní představa.
Nelíbí se jí, že už nemá takový vliv na mne a na události, a dává to silně najevo. A já vím, že nemůžu přestat, jestli chci něčeho dosáhnout-ať už to bude pro oba společně, nebo nakonec jen pro mne.
Pomohla mi rada psychologa z poradny, nebojte se té možnosti využít, když můžete. Pomohlo mi vypovídat se příteli-skuteční přátelé jsou ty pevné základy, o které se můžete v tísni opřít.
Hlavně neházejte flintu do žita a neblbněte, život za to stojí vždycky :-)

Káčko, moc ti gratuluju ktvému rozhodnutí a odvaze to s ním skončit. Vím jak moc to může bolet i když ti ten člověk ubližoval, ale to asi tady víme všichni. A to že tě nechal zrovna když jsi potřebovala psychickou podporu, aby jsi se vyrovnala s nemocí hodně vypovídá o jeho charakteru. No, ono na něho určitě jednou taky dojde. Držím palečky, aby jsi se brzo dostala z nemoci i ze špatných pocitů po skončeném vztahu. Ono už v podstatě může snad být jen líp, ne? :o)
Jane, člověk po rozchodu má mnohem víc možností než jen ty dvě které píšeš ty. Je to určitě hrozně těžký, taky to mám za sebou, ale určitě i když jsi byla s ním, měla jsi i jiné zájmy. Tak se do nich teď vrhni naplno a hlavně žij a užívej si. Pokud je ti opravdu moc zle, vyhledej psychologa, nebo aspoň hodně dobrou kamarádku, u které se můžeš vypovídat. Žádný vztah nestojí za to, aby se kvůli němu člověk zabil. Nikdy nevíš co krásnýho tě čeká za příštím rohem, tak neblbni. Podle toho co píšeš bych řekla, že jsi určitě ještě mladá a i když ti teď přijde, že se ti zhroutil svět, neboj, on čas je opravdu nejlepší lékař a hodných chlapů po světě běhá spousta. Já vím, je to otřepaná fráze, ale opravdu to tak je. Drž se a ozvi se jak ti je.