ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

jelene, to neni sobecke, to je pud zebezachovy, a vzhledem k tomu, ze si z casti k tomu prisel jako slepej k houslim, mas narok na ledacos.

V žádném případě se nevracej, protože on si to bude pamatova celý život a Ty bys to měla neustále na talíři, neustále by Ti to při každé příležitosti vyčítal, tzn. citově vydíral. A měl by časem i zdůvodnění pro svoji případnou nevěru. Časem to přebolí. Vydrž!!!

Ahoj všichni.
rozchod bolí. Bolí tak moc, že jsem si to nikdy nedokázala představit. Když člověk ztratí toho druhého pro své vlastní chyby a uvědomí ai až pozdě, co vlastně měl...je hrozné:(
Mám pocit, že to nevydržím, už téměř měsíc přežívám, snažím se najít nějaké východisko,snažím se tomu postavit čelem,ono to najednou nejde...Najednou je člověk "mrtvý", prázdný...
Byli jsem spolu 4 roky, byl to hodně moc "italský" vztah,ale byl pevný....Byl chatrnný, choulostivý,ale hluboký. Mám osmiletou dceru z rozvedeného manželství, on ji přijal, měli se rádi, všechno bylo fajn.Bohužel jsme si jeden druhého již přestali vážit a nesnažili jsme se dál o nápravu...Teď došlo k tomu, s čím jsme si oba dlouho hráli...Teď už je pozdě a neskutečně moc to bolí...Jsme slabý jedinec, nevěděla jsem to do téhle doby, kdy se v tom utápím, trápím se a nedokážu myslet na nic jiného...On už nechce.Nechce se se mnou ani sejít...Potřebuju v sobě nechat uhasnout tu poslední kapičku naděje...Pak se mi snad podaří vstát a jít...
Je zde někdo, kdo by mi dokázal vysvětlit, že to opravdu přebolí...že to musím zvládnout sama...(bez alkoholu a nalhávání se, že se ke mne vrátí)...?Děkuji..

káčko, nesnažím se být spasitelem.
Možná jsem opravdu jen sobec.
Je sobecké, chtít být s tím, koho jsem měl a mám rád? Asi je.
Je sobecké se s ním chtít bavit? Asi je.
Je sobecké, snažit se udržet pohromadě nejbližší bytosti, rodinu, protože při našem stavu soudnictví obyvkle děti dostane žena, bez ohledu na situaci? Asi je.
Je sobecké, neumožnit partnerovi volný odchod za jiným, ženatým, který se nechce rozvádět, ale už roky podvádí svoji současnou manželku? Asi je.
Je sobecké, nechtít si sbalit jeden kufr a prostě odejít sám a nechat všechno tomu cizímu? Asi je.
Je sobecké, chtít vědět, PROČ? Kde jsem ty chyby dělal, a jak je mám napravit? Asi je.
Je sobecké, snažit se napravovat svoje chyby, a přitom si nenechat s**t na hlavu? Asi je.
Ano, pak jsem sobec.

pro Martinu - Martino, pročetla jsem tvoje příspěvky a mám pocit, jako bys popsala situaci u mě doma :-( Krátce shrnuto - manžel mě podvádí min. dva roky, z roho rok a půl to vím a řešíme to. Táhne se to z několika důvodů: jednak jsem se to dozvěděla v době, kdy jsem otěhotněla, takže přes veškeré komplikace se nejdřív s definitivním rozhodnutím čekalo, až porodím, pak zas, až bude po šestinedělí atd. No a jednak já taky nějak nemám sílu manžela vykopnout a on se nemůže rozhoupat, teď se mu nechce od malé. A jinak je to to samý, co u vás - nejdřív taky říkal, jak miluje tu druhou, pak zas, že má rád vlastně i mě a miluje malou. Taky jsme byli už několikrát dohodnutí na rozchodu, jednou už měl i sbalenou tašku, ale nakonec on smutně koukal, já brečela a zůstali jsme spolu. Chodili jsme i do manželské poradny, ale všechno na nic. On je s milenkou pořád, i když pokus o rozchod s ní proběhl - taky z toho byl celý špatný, v depresích, trpěl, jak se s ní už neuvidí - no a do měsíce byli zas spolu :-( Teď jsme domluvení, že odejde do konce měsíce a já nevím, co bude. Když o tom mluvíme, tak je smutný, jak od nás vlastně nechce odejít a jde jen proto, že já ho do toho tlačím, ale přitom milenku opustit nechce. Jen jsem ti chtěla napsat, že přesně vím, jak se cítíš, jak moc bolí, když ti manžel řekne, ža má tu druhou rád, jak člověk dělá bláznivý věci, když někoho moc miluje, chce ho zpátky a přitom je ublíženej - pak je normální, že se u tebe střídají fáze, kdy ho moc chceš, kdy chceš udělat vše pro to, aby se vrátil a snažíš se být maximálně milá a nepřipomínat mu to atd., s fázemi, kdy jsi naštvaná, převládne to ponížení a bolest a najednou se tlak vystupňuje, tobě rupnou nervy a chceš se mu pomstít, pohádáš se, probudí se v tobě hrdost a říkáš si, ať táhne. U mě to tak je celý rok a půl - pohádáme se, já ho vyhazuju z bytu atd. a za hodinu jsem u něj v náručí a nikdy o něj nechci přijít. A většinou je to u nás prostě normální, chováme se normálně, jako by se nic nedělo, ale ono se děje. Říká, že má rád mě i ji - je to hrozný a pořád doufám, že třeba jednou bude mít rád zas jen mě. A k tomu se přidává fakt, že máme mimino - on má dcerku rád, ona tátu taky a nakonec si říkám, že špatná jsem já, když malé vyhazuju tátu :-( No, u nás to je zamotaný, jsem z toho dost rozhozená a v depresi, píšu jen, že ti rozumím a že mě zajímá, jak se to u vás vyvine, jestli tvůj manžel vydrží bez milenky a jestli vydržíte spolu. Napiš někdy, jak to u vás vypadá.

Taky verim prislovi, ze sejde z oci, sejde z mysli. Ale co kdyz z tech oci nikdy nesejde, protoze mate dite? Trpis bolesti z rozchodu, ale nemuzes na nej zapomenout, kdyz s nim musis byt porad v kontaktu. To, ze ho musis vidat ti zpusobuje neustalou bolest znovu a znovu a jitri starou ranu. Co poradite na to?

Jelene, ty si tu jako spasitel na světě?třeba je někde ta co nemá potřebu mít dva, tenhle svět a život v něm je jak z filmu, já prostě nechápu proč milujeme ty, kteří o to nestojí a opouštíme ty, kteří pak ve vnitř umírají. Všem hodně sil aby to pochopili, protože já už nemám náboj

S pravidly jsem přišel už dávno, ale jak chcete někoho "přinutit" "mírnou cestou" je dodržovat? :-)
Stojí mi to za to?
Ano, to je ta základní otázka. A netvrdím, že nemám pochybnosti.

Jelena, opravdu ti za to stoji?
Jedine radikalni reseni ji muze nakopnout k nejakemu rozhodnuti. nemyslim nuz na krk. Mirnou cestou jasna pravidla. Nenech se takhle trapit.

A co Martina, jak se ma?

Ne, zpravidla mi neříká, že bude s ním. Byly výjimky-třeba loni jejich týdenní dovolená, to nemohla nijak utajit. Přesto to většinou poznám, nebo je občas vidím někde já nebo někdo, kdo zná oba, a já se to pak dovím. A taky jsem je párkrát sám potkal.
Ona se o něm nebaví, ale mně to občas ujede, a řeknu, co si ot om myslím sám.
A o tom druhém vím skoro všechno-a možná i víc, než ona. Jenže zkuste jí to vykládat, do čeho se žene :-)) I když už je to dost dlouho, pořád to vypadá na totálně slepou zamilovanost, nebo neví co chce.
Jo, je to možná (moje) hloupost, ale tentokrát jsem se pořádně naštval a zabejčil, a nehodlám jen tak házet kulomet do pšenice :-)) Ale když bojovat, tak radši bez Míry ;-)

nevracej se k němu!!!!! když teď na tebe vyjíždí,tak později se k tobe bude chovat stále hůř a hůř a budeš litovat,že ses vrátila.rychle od něho pryč a nevracej se,jestli si nechceš zkazit život.věř mi!!!

Ahoj mam takovy problem podvedla jsem sveho pritele a nevim jestli se chce ke me vratit a rikaze me miluje ale nevi jestli se chce ke me vratit!Moc jesem mu ubklizila ale na druhous stranu jehodny i kdyz mam z neho strach k pome nekdy vyjede, ale moje mamka rikala ze kdyz mam ze sveho partnera strych tak bych to mela ukoncit tak jsem to udelala ale ted toho lituji a chci sek nemu vratit ale jak kdyz nevim poradte!dekuji

marcelko co se vlastne stalo:?

Ahoj Jelene, jen by mě zajímalo, jestli ti tvá žena říká kdy byla, kdy bude se svým milencem....? Řeší ten její druhý vztah, baví te se o tom? Nezávidim ti tvou situaci, na druhou stranu tě obdivuju jak si silnej a bojuješ! Jen hlavně s mírou :o)
Se mnou se přítel rozešel před Vánoci po 5 letech a našel si jinou kolegyni v práci... Po týdnu jsem mu začala chybět a po dalších 2 týdnech jsme se začali vídat a on mi slíbil,že to s ní ukončí....tohle období usmiřování bylo moc krásný, čekala jsem až jí to řekne a taky řekl.....opět se nastěhovl ke mně,ale po 3 dnech se opět změnil a řekl mi,že neví!!! Že neví co se sebou, co s ní, co se mnou. Nejhorší je,že se o tom nechce bavit. Takže jsme spolu každej den doma a já dělám jakoby nic a on taky. Chová se vlastně ke mně hezky,ale co se mu honí hlavou to fakt nevim. Nejvíc mě štve,že jí vidí každej den v práci. Nemůžu dělat nic, jen čekat nebo to ukončit! Možná mi taky poradíš co s tím.... Díky Laura

marcelko co se vlastne stalo:?

marcelko co se vlastne ptalo:?

ahoj lidi, cetla jsem vase prispevky a tak jsem si rekla, ze se s vama taky podelim, potrebuju znat nazor nezucastneneho cloveka:o)
Mám teď po rozchodu.Byli jsme spolu jen hodně krátce, ale Michal pro mě udělal hrozně moc.Choval se krásně, pozorně,byla s ním legrace,ale mohla jsem mu i věřit.Byl to první člověk,kterému jsem se takhle hrozně moc otevřela a on toho nezneužil a moc mi pomohl.V předchozím vztahu jsem totiž zažila psychické i fyzické týrání a vydírání.Nebylo to jednoduché a já to chtěla zapomenout.Jenže teď už vím,že to nejde.člověk o tom musí mluvit,musí si to připustit,pojmenovat a vyrovnat se s tím.Bohužel tohle uvědomění si přišlo pozdě.Až když jsem ztratila Michala, který při hádkách svým způsobem odnášel mojí bolest,způsobenou někým jiným.
Co mám dělat?Já o něj bojovala, upřímně a otevřeně jsem mu popsala všechny své pocity,problémy,bolesti a co cítím k němu.Jenže on už to nechce vrátit.Už jsem ho ztratila-tak mi to řekl a tak se i chová.A to se holt stává.Jenže já mám pořád v hlavě to krásné, o čem mám pocit, že už mi nikdo jiné nedokáže dát.A hlavně mám v sobě spoustu lásky,kterou chci dát, ale bohužel člověku, který už mi nechce dát svou důvěru...a to bolí.Jak z toho všeho ven?co se dá v téhle situaci dělat?

.....bude z Vas tupec?!

ahoj, pořád fungujeme stejně-a nevím, jestli je to dobře, nebo špatně :-)
Až do soboty bych řekl, že to bylo letos lepší, ale tenhle týden už to zase nabírá horší směr-prostě kladu odpor, a ono se to nelíbí :-)
S tím sexem, je to fakt, že to není, co to bývalo, ale když se jde na věc a pořádně, moc se nemyslí ;-) to spíš přicházejí ty myšlenky na toho druhého až potom....a není to moc příjemné, jenže utnout sex úplně by vedlo k ještě horšímu-možná, těžko říct.
Prostě, pořád ještě bojuju za záchranu, tak mi držte palce, třeba se mi to povede :-)

.....rozchod znam dobre, byl jsem opusten a ponechan daleko a v cizi zemi?!
Pouze cas, pratele..... Pouze cas to zhoji!
No nezhoji, spise otupi.....!