ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Milá Martino B. doufám, že jsi v pořádku, protože tu nevidím žádné příspěvky. Brzo se uzdrav, ale obě víme, že nejsi nemocná, že je nemocné tvé srdce a duše a já ti přeju ať se brzo najde někdo kdo jí pohladí. dále zdravím Jelena...tak ve finále jsem po operaci, došlo mi tam hodně věcí, rozhodla jsem se všechno zlé nechat na operačním sále, měla jsem velice komplikovanou operaci, jak jsem psala můj bejvalej, tedy poslední rok už jen milenec, který tvrdil, že spí jen semnou a ať dám všemu čas třeba se vrátí, tak v ten den kdy měl zavolat jestli nejsem těhotná, tak měl zrovna důležité rande, rozhodl se, že bude hodný a této ženě už neublíží jako těm ostatním, cituji ho, ve středu mě operovali, ten den byl v kině se slečnou.Mě se ani neozval. pochopila jsem, že mě jen využíval než našel slečnu pravou. řekla jsem dost, mám hrdost a znovu jsem se narodila takže nehodlám aby mi tuhle šanci být š´tastná zase vzal a používal mě podle jeho libosti, nehodlám být součástí jeho lží a zatajování, stále spoléha na to, že se nic nedovím.Takže bolí to, ale je konec a já i přes ty slzičky cítím úlevu a věřím, že na každé prase se vaří voda, protože každý rozchod je smutný, ale stává se to, ale nejhorší je, když ten co nás opustil nám ještě s radostí ubližuje a spoléhá na naší lásku a ví, že si s náma může dělat co chce.Včera se mi doneslo, že den po mé operaci ho slečna poslala domů, že ho nechce, že je moc hodný a ona se nechce vázat. Nechápu co jí zahrál za divadlo ani jí neznám jen jí vím, že si holka zachránila srdce. Takže fandím ti Janko a přeju tobě i tvému dítěti po tak dlouhých letech trápení toho normálního chlapa.Jane tobě k těm sebevražedným nápadům, měla jsem je taky, ale ono je pak jiné, když se smrti díváš do očí a pak děkuješ za novou šanci. Vím jak je těžké znovu začínat. Honzo 73 máš pravdu musíme mezi lidi, takže tvůj recept na bolest po rozchodu je super a je vidět, že u tebe zabral. Všem držím palce.A dík,že se tu člověk může vypovídat a vybrečet. Jelene napiš co nového.

Jane,takhle kdyby přemýšlel každý,tak jako národ vymřeme.Buď sebevědomá mladá žena a hlavně měj se ráda.

jane,to není řešení co jsi napsala,zažil jsem to samý co ty,ale už jsem v pohodě,musíš chodit mezi lidi,do bazénu,do kina,na diskótéku atd.Tady to tě určitě pomůže,držím Ti palce a vydrž,ahoj Honza.

Když vás opustí životní láska, tak máte jen dvě řešení, buď provaz na krk nebo kulka do hlavy, vím jak je to šílený, mě to drželo celý rok, já ho nemilovala, ale zbožňovala, když jsem ho viděla, jak objímá jinou, bylo mi to jedno, chtěla jsem mu jen ležet u nohou, pak mi napsal, že ten vztah pro něj nic neznamenal, a ve mě se v ten okamžik něco zlomilo, jako bych přestala cítit a snít, jako by se všechno ztratilo, dneska už jsem vyléčená, ale už jsem jiný člověk, už se nedokážu zamilovat, vím, že to zní hrozně, ale je to pravda, bohužel a musím se s tím naučit žít, a děsím se okamžiku kdy ho jednou potkám s jeho přítelkyní, to asi opravdu sáhnu po tom provaze

Přečetla jsem si celou tuhle diskusi a rozhodla se s vámi taky podělit o svůj příběh. Já byla s partnerem 7 let, což je vzhledem k mému věku hodně. Chodit jsme spolu začali v patnácti a já se do něj šíleně zamilovala, prostě jak to puberťačky umí. Nebyl a nikdy nebude ideál, ale já si ho tak představovala. Věděla jsem, že mi zahýbá, ale vždycky jsem mu odpustila a vzala ho zpátky. Několikrát jsme se rozešli, ale já se vždycky snažila být mu nablízku, stýkat se s ním - předstírala jsem, že jsem jen kamarádka a dokonce se s jeho přítelkyněmi bavila, i když mě to v hloubi duše šíleně ničilo.Ve chvíli, kdy se s přítelkyní rozešel, se ke mně vždy vrátil a já byla nejšťastnější tvor na světě. A tak to šlo pořád dokola, potácela jsem se mezi stavy euforie, kdy byl se mnou a říkala jsem si, že mě určitě miluje, protože jinak by se přece nevracel a stavy psych. zhroucení, kdy byl s někým jiným. V devatenácti jsem s ním otěhotněla a on mi nabídl jediné řešení - potrat, jinak že odejde a už ho neuvidím. Já se ale rozhodla, že si dítě nechám a poté, co jsem mu to oznámla se sbalil a odešel. Půl roku jsem ho opravdu neviděla ( ne fyzicky, bydleli jsme v jednom malém městě, takže jsme se potkávali, ale on se choval, jak kdybych neexistovala). Potom se mu to nějak rozleželo a on se ke mně vrátil. Musím, ale říct, že půl rok, kdy jsem byla těhotná a bylo mi hodně špatně a on se ani neukázal zasadil mé zamilovanosti vážné rány. Sice jsem ho opět vzala zpátky, ale už jsem nebyla tak nadšená jako dřív. Ale když mi pak navrhl, že se vezmeme, byla jsem šťastná a souhlasila jsem. Měsíc potom, co se nám narodilo miminko byla svatba a bylo to takřka ideální. Jenže po nějakém čase opět začal vyhledávat různé přítelkyně a já se znovu utápěla v depresích. Jasně, že bylo řešení od něj odejít, ale jak psal Jelen, těžko se odchází od člověka kterého milujete. Takhle jsem to vydržela skoro dva roky, ale pak jsem se rozhodla to ukončit. Několikrát jsem mu dala ultimátum, že buď já a dítě, nebo ty jeho holčiny, ale nikdy to neskončil. Tak jsem se jednoho dne sbalila a opravdu odešla. Bylo to strašně těžký, myslím, že si to všichni dovedete představit. Pak se vždy stavil, prosil a já měla mockrát chuť ho znovu vzít zpátky. Ale už jsem to vydržela a neudělala to. Teď už je to čtyři roky co jsme od sebe a dva co mám po rozvodu. Jasně že to bolelo a někdy ještě zabolí, sedm let člověk jen tak nevymaže, zvlášť když spolu máme dítě, ale je pravda, co se tu mockrát psalo, chce to čas. Teď už jsem schopná se s ním i normálně stýkat a když si přijde pro dítě, v pohodě spolu komunikujeme. Proč to vlastně píšu-chtěla jsem vám všem poradit, aby jste se nad člověkem, pro kterého se trápíte pořádně zamysleli. Já vím, že je to těžké, zvlášť pokud to byl váš vysněný přítel, ale určitě nebyl každý den jak z pohádky. Mě už je teď o moc líp, žiju sice sama s dítětem, ale netrápím se pro to. Věřím, že třeba ještě na mě někde ten "můj" čeká. Ne žádný princ, ale obyčejný chlap, který bude mít rád mě i dítě a nebude si potřebovat dokázat sobě a taky mě, že já jsem hloupá husa, které může udělat cokoliv a ona na něj bude stále trpělivě čekat.

Jak to všechno zvládáte?

Jediný co můžu z vlastní zkušenosti doporučit je čas...

Právě že o milence se nejedná...

Pro Danu: Myslím, že sytý hladovému nevěří....

zase jsem v krizi - pomooc, proč už mi nemůže být lhostejný??? proč to tak bolí??? já už nechci, já už nemůžu

pro L.

jestli se jedná o milence,vykašli se na to,za tu bolest to opravdu nestojí.

Pro croxx.
Cítím s tebou.to je opravdu hnus.co říci....hlavu vzhůru,na světě je hodně osamělých duší čekající na štěstí.

pro Káčko:naděje mi též skončila a mámpocit, že jsem se tak zahrabala do proudu myšlenek,že se z toho nedostanu.Jdu na neschopenku, nejde mi nic...Mějte se všichni dobře! A buďte sami sebou, pak se člověk může jen zbláznit!!!!

Ty si jenom myslíš že nemůžeš.Můžeš a hlavně musíš!!!!!! Podívej se na tenhle svůj příspěvek za rok a budeš ho vidět úplně jinak,uvidíš.

Řekněte - taky se vám tak strašně moc svírá srdce, když na něj myslíte? Taky máte pocit, že se vám srdíčko rozpadává na tisíce malých kousků? Máte pocit, že vnitřně jste zemřeli? Máte pocit, že všechny dny jen přežíváte, ale nežijete? ... Já už totiž nemůžu, už nemůžu vůbec nic.

Ahoj,prave prozivam to stejne obdobi,vcera jsem se psych zhroutila privezl mi veci a odjel s poslednim sluvkem "cau" chyba byla na jeho strane. planovaly jsme spolu celou budoucnost nic z toho neni ani nebude..nejak se tim prohrabavam ale jde to spatne mam ho porad v hlave.drzim palce!

Ahojky všechny Vás zdravím, mám hroznej kašel a jsem doma,kde se moc nedostanu na net. U nás funguje vše normálně i když vím že se mu po rozchodu s tou holčinou po ní stýská, žije se mi nic moc, protože žiju s člověkěm který má v hlavě někoho jiného, ale žijuhlavně pro ty děti, snad to nějak dopadne!!
Tak všichni hlavu vzhůru jako já!!!!

Káčko, na ultimáta si dávám pozor, protože jakmile jednou nějaké vyslovíš, musíš být připraven je taky dodržet.
Ale svůj názor dávám jasně najevo, říkám, co se mi nelíbí a proč. A taky co se mi líbí, a co bych chtěl.

Milá Aurelie , děkuj bohu , že jste neměli děti .Já tohle právě dnes prožívám půl roku.Rozpadl se mi vztah po 9 letech.Nebyli jsme manželé ,ale žili jak se říká celou dobu na psí knížku.Před 9 lety se ke mně přistěhovala s dvěma dětma ( 4 a 6 let ) .Takže jsem celou dobu byl pro děti tátou.Bydlím v menším měste ale družce jsem umožnil dělat kariéru v Praze.Ráno odešla a večer v osm se vracela.Po celou dobu jsem se o děti samozřejmě staral já,vařil jsem jezdil s nima na tréninky.Prostě bral jsem to ,byla to má povinnost.Bohužel družka když v zaměstnání dosáhla pro sebe postu nejvyššího tak si našla nového přítele přímo v Praze , který ji zajistil nový byt jen pro ni a děti.Sám bydlí ve svém bytě.No a jednou jsem se vrátil z práce domů a družka s dětmi tam nebyla.Dodnes se mnou nekomunikují - prostě uřízli mně.A protože jsem družku opravdu miloval a doposud miluji a děti měl rád jako vlastní tak mně to psychicky srazilo na kolena.Dodnes jsem se z toho nedostal , pokouším se navázat s nima styk - ale marně.Po 9 letech pro ně neexistuji.Takže denně chodím z práce domů , sedím sám a prohlížim si na PC tisíce fotek , které jsem za léta nafotil.Doposud nedokážu navázat jiný vztah a začínám si připadat jako zbyteční na tomhle světe.Ano přiznávám se , že úmysli nežít jsem měl.Naštěstí jsem tohle překonal , ale družka a děti mi pořád chybí.Vím , že mají nový život , nový byt , nové přátelé - a samotná Praha je kouzelná.Přesto se s tím vším nedokážu smířit.nepomohli ani přátelé,ani rodina ani psycholog.Prostě dal jsem tomu vztahu vše a nakonec se v tom asi utopím.Sám nevím co dělat i když jsem cokoli zkoušl.Prostě ať dělám co chci pořád mi chybí.Takže nejsi sama a já tobě přeju abys to překonala.

Martino. B a Jelene, díky za podporu. máte pravdu, že nás to aspoň donutí zjistit co jsme dělali špatně, najít chyby, ale co když je hledáme jen my a děláme viníky a zas tak hrozné věci jsme neudělali, na všechno jsou dva jak píšeš Jelene, takže i na ty chyby. A ta naděje Martino. B nás fakt někdy drží nad vodou, když už je to moc těžký, jenže taky se nám furt něco objevuje a my myslíme, že tan druhý nás má rád a že se vrací stačí sms, zavolá nebo se usměje, ale já tohle měla rok a už z toho není nic.Dneska jsem dostala výsledky, těhotná nejsem i když bych ráda byla maminou a měla vedle sebe chlapa co mě má rád. jsou to jen komplikace nijak vážné, ale bejvalej měl zavolat v 10 hod. jak to dopadlo, neozval se, asi si píše s novejma slečnama a slibuje jim lásku nebo šel do kina nebo oběd se slečnou z diskotéky.Já vím, že to je jeho věc mě jen bolí, že pořád lže a že všechno zatajuje a že ho možná mohlo zjímat jak ty testy dopadly. Milá Marino. B pro mě dnešním dnem ta naděje skončila. Došlo mi, že je konec. Kašlu mu na jeho úsměv a řeči a jdu dál jinak se utrápim věčnym čekáním. Doufám, že tobě ta naděje třeba vyjde, že tvá intuice je správná, možná taky proto, že už si se srovnala se vším hlavně sama se sebou, tak se ti možná vrátí. hodně štěstíčka. Jelene a ty si už dával doma ultimáta a výhružky nebo děláš jako, že se tě to nedotýká? Tak zatím určitě se ozvěte.