ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Ahoj, zažila jsem úplně to samé. Když se mi to stalo ve 20ti letech,tak jsem se rozhodla,že se od všeho odprostím a odjedu a taky jsem odjela do zahraničí.
Pak se vrátila a hlavu jsem měla úplně někde jinde a taky to bylo tím věkem samozřejmně.
No a asi 3 měsíce po mém návratu jsem se seznámila s mým posledním přítelem.
Milovala jsem ho jak nikdy nikoho, žili jsme spolu a prostě to neměl chybu, říkala jsem si,že je to až neskutečné,že může být tak něco krásného.Pak jsem mu našla práci a vše začalo upadat.I jeho zájem o mě až se se mnou rozešel. V tom stejném momentě mi odvezli tatítnka do nemocnice a čekali jsme jestli přežije.Ty chvíle bolesti a všeho bych nepřála nikomu.Navíc tam nebyl ten kdo mě měl podržet. On si totiž užíval někde se svou novou holkou. Je to už skoro 2 roky co jsme od sebe. Žiju,bavím se, hodně cestuji občas spím i s muži ale v duši,v srdci je obrovská trhlina, která se né a né zacelit. Asi to není dobrá rada pro tebe, ale jen my sami si určíme jak dlouho chceme trpět.Bolí to a bolet bude,ale věřím v to,že každému se to jednou vždycky vrátí.Drž se a přeji ti hodně síly v překonání.Budeš ji potřebovat.

Jak to tady čtu, ráda bych taky něco napsala. Možná to teď vidím z obou stran. Příteli totiž zemřel někdo blízký a jeho holka ho nedokázala podržet a podpořit, takže jel za mnou. Začali jsme se scházet a jednou prostě přišel s tím, že se s ní rozešel (chodili spolu 6 let) a že se zamiloval do mě. Ze začátku jsem nevěřila, že to je pravda, nevěřila jsem, že i já bych znovu mohla mít ráda, protože můj bývalý přítel zemřel při autonehodě. Ale ano, moc jsem se znovu zamilovala. Jenže jeho bývalá mu začala denně volat a psát, že na něj bude čekat, že ho miluje atd. A on najednou znejistěl a zjistil, že neví, co vlastně chce. Najednou si uvědomil, že 6 let je 6 let, a ty 3 měsíce co jsme spolu vlastně neměly být. Nakonec to vyřešil tak, že zůstává sám, řekl mi to včera. Nejhorší pro mě bylo vidět, jak strašně moc pláče, protože neví jak dál, má mě moc rád, chce se o mě starat, chce abych byla v pořádku, ale nedokáže se odpoutat od minulosti. Já to zvládla, ale spadla jsem znovu. A tak teď nějak nemám vůbec sílu se zvednout a pokusit se jít dál. Prostě mi to nějak už nejde...

Všichni píšou,že to chce čas a já to mohu z vlastní zkušenost jedině potvrdit.ČAS JE NEJLEPŠÍ LÉKAŘ!Utíkat před smitkem nemá smysl.Samy před sebou nikam neutečete.Všem držím palce.

Mě to trvalo několik let, než jsem se srovnala. Chce to čas. Věnujte se sobě, svým koníčkům a čas všechno zahojí.

Mraky prispevku (povetsinou od zen). Nemohla byste nektera, ktera to tu sledujete, shrnout v bodech, jak se vyrovnat s rozchodem?

Existuje pouze jedno jedine reseni a to je sebrat se a zdrhnout co nejdal! Je otazka, jestli to dokazes. Vetsinou, kdyz jsi uvnitr tak si myslis, ze problem neni tak hroznej, jako kdyz se na to divas zvenku. Ale vermi, tohle stejne skonci tak, ze te nakonec necha pro nejakou udajnou neveru a to uz te odrizne od vsech tvych pratel, popr. rodiny a ty se z toho slozis. Znam to, mam to za sebou. Tak se drz!

Olgo, na to se neda poradit nic jineho nez utec, dokud je cas! nechapu jak se muzes nechat takhle ponizovat..at se zacne lecit jinak radsi odejdi

poradte prosím..

Poradte mi prosím,mám tak strašně žárlivého chlapa pokud jdu někam s kámoškou sednout příjdupozději,hned jsem ho podváděla atd..prostě já mu vlastně nemusím ani nic vysvětlovat,protože on stejně ví jak to bylo,jsme spolu 6let a vše je super do chvíle když chci jít někam sama..sice si povidáme o všem ale kámoška je kámoška..nevěří mi nebo nechce..dokonce miřek že nikam chodit nebudu bez něj a jak se vzpírám vyhrožuje rozchodem ale já ho miluju jen ta žárlivost ..nechci být chudákem věčně sledovaná a navíc nic udělat posvém..a to mi nejde o diskotéky s kámoškama!dokonce jsem nešla ani na sraz ze školy..a toho více,snad by bylo lepší aby mne uhodil nemusela bych tak přemýšlet,každopádně asi budu dělat to co si myslím že je normální a pokud se se mnou rozejde tak je to jeho chyba,ale poslouchat jak jsem tam a s kým byla a co asi dělala a že lžu atd...to je hrozné!Máte s tím zkušenosti?Samozdřejmě mi hrabe v mobilu,diáři,mailu,ptá a vyzvídá se lidí kolem v kolik jsem odešla s kým atd..na to jsem si užzvykla ale to je vězení on si myslí že ho nemám ráda když chci někam chodit..mám pocit že se to musí již vyřešit už je to moc na mně..pomůžete?Co dělat?

Ahoj Hani, ja byt tebou tak si vemu dovolenou a jela bych sama treba na relaxacni pobyt a tam se pokusila popremyslet koho vlastne chces nebo jestli chces mit sama.A kdyz o tom nebudes premyslet tak poznas sama kdo ti chybi vic. Hlavne to s nema res at vedi jak ti je a uvidis jak ti pomohou. Drzim ti palecky.pa

ještě bych chtěla dodat,že jsem myslela,že se mi to nemůže stát.Že jsem se svým prvním přítelem navždy,žili jsme jen pro sebe,plánovali budoucnost,cestovali.Je pro mě stále ten nejmilejší,nejhodnější a nejsprávnější člověk na světě.Celou dobu,dokonce i teď přemýšlím,jak všechno srovnat a být s ním spokojená jako dřív.Moje srdíčko ho nedokáže opustit!Hanka

ahoj holky, čtu tady hezké a rozumné příspěvky/rady.Já se nějak hledám. Poradí někdo? Po deseti letech stabilního a hezkého vztahu jsem se zamilovala do jiného kluka/muže a on do mě.Jako z filmu.Děsně jsem to v sobě bránila,mnoho měsíců jsem ho odmítala a zmítali jsme se ve střídání odloučení a vášnivých setkání.Celou dobu jsem měla děsné výčitky svědomí,hledala v sobě vinua a cítila lítost,že nemám sílu tomu zabránit.Až po téměř roce jsem ten boj vzdala a původní vztah se přes všechny mé snahy rozpadl, už jsem se svému příteli nemohla podívat do očí. Happy end a začátek nového vztahu? Zdaleka ne. Nějak mi nejde být s novým přítelem. Může to být tím, že stále srovnávám a vzpomínám?? Mam srdce nějak rozkouskované a nevím, co teď. Vidim, jak je oba trápim, oba se mnou chtějí být!Vlastně čekám,že odejdou nakonec oba. Zní to strašně,jak to teď popisuju,úplně se stydím.Je už rok a půl a na krásných deset let mohu jen vzpomínat.. Je možné,že když člověk partnera kvůli někomu opustí,že mu to s tím novým díky vzpomínkám a bolesti z rozchodu nejde? Nebo zpočátku nejde? Vvažuji být sama nebo tomu dát čas..? Sama nebo vyčkat? Díky všem za zkušenosti! Hanka

1. Láska nejde vynutit!!!!!
2. Pokud tě partner/ka opustí, nikdy se neponižuj a nedoprošuj, jelikož jizva zůstane a nikdy se to nemůže vrátit do "zaláskování" a férovosti a upřímnosti v původním stavu
3. pokud ty již necítíš, to co dřív, zavčas to sděl svému protějšku a snaž se to nevyhrotit, aby nedošlo k nenávisti, optimum je zůstat přáteli
4. pokud je partner alkoholik či záletník, nikdy se nesnaž jej omlouvat a převychovat!!! Ještě nikdy se to nikomu nepovedlo!!!
5. když "odmilovávání" bolí, nejlepší je mít hlavu "zaměstnanou" kamarády/kami, koníčky, sportem, dobrou knížkou, tancem..... a nevrhat se za každou cenu do nového vztahu jen abych své/mu bývalé/mu "ukázal/a".....
ono to bolení pak přejde samo, vyšumí to, vybublá to a třeba v partě přijde i nový a ještě lepší vztah...
DÍVEJ SE NA TO Z NADHLEDU!!!!!!!
odpovědět >>

ahoj,vím jak ti je , se mnou se rozešla manželka,máme 6ti letou holčičku a před 14 dni se mě odstěhovala žena,musíš to brát jak to ,je to velmi těžké ale vydrž,určitě si najdeš jiného a lepšího chlapa který tě bude milovat a na rukouch nosit,držím ti pace

Ropuško, asi Tě nepotěším, ale chce to čas, čas, čas a čas. A bolí to opravdu dlouho a opravdu hodně. Věř, že jsem pročetla všechny výše napsané příspěvky a nikdo Ti tam nic jiného neřekne. A samozřejmě mluvím i z vlastní zkušenosti. Prostě to MUSÍŠ přežít.

Ahojky,pred měsícem jsme se s přítelem rozešli,prý ještě není připravený na vážný vztah.Chodili jsme spolu dva roky byly to ty nejhezčí dva roky. Nikdy jsme neměli problém.Smáli jsme se stejným věcem,dokázali si hodiny povídat, milování super a ted najednou je to pryč.Bolí to a nedokážu si pomoct. Stále ho miluju...,co s tím?

Ahoooj,ve čtvrtek minulý týden jsem přítelkyni odkázal na tuto diskuzi..No,budete se divit,ale pomohlo to..Sice dělala nějaké ty drahoty,ale máme za sebou další úžasný víkend..No,nevím,jak bude reagovat,jestli si náhodou tenhle můj přízpěvek přečte,ale chtěla jsi vědět,jak jsem dopadl,tak Ti to píšu..Zatím dobrééé..:-))

Tomáši,já bych z toho nedělal drama :-)myslím,že nějaké vysvětlování nebo nedejbože odprošování celé situaci jen zbytečně přidá zdání významu.Vždyť tohle se přece čas od času stává každému! (mě nevyjímaje).Jen klid-příjemné to pro tvoji přítelkyni určitě nebylo,ale jestli je prima(což určitě je,jak píšeš),tak už to dávno velkoryse přešla. :-)

Nerob si srandu. Dalsich 12 rokov ma to ma boliet? To snad nie.

Ahoj Tomasi, me se to stalo taky! Proste jsem mu najednou, asi po 3 letech vztahu rekla jmenem predchoziho pritele, proste to ze me vyletelo jednou rano, kdyz jsme zaspali! Dodneska nevim proc, ja jsem si na nej ani nevzpomela. Je fakt, ze podvedomi je potvurka a hraje si s nama skarede, ale ja jsem v tomhle taky mela svedomi ciste. Rada na to ale ai neni, chapu, ze jste oba z predchozich vztahu zraneni a vidite vic, nez skutecne je, ale pokud nemate mezi sebou duveru uz od zacatku, tak je to stejen zbytecny. Ale drzim palce a doporucuju si o tom s ni jeste od srdce popovidat. Dej vedet, jak jsi dopadl.