ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Beatka: no každopádně jsi ho vyhodila včas :-) vlastně když to zobecním,je vůbec otázka,jestli jde udržet (kvalitně) vztah poté,co dostane takovou ránu. Na základě zkušeností většiny diskutujících tady to spíš vypadá,že se to nakonec vždycky hne někam jinam,ať už k žárlivosti,závislosti nebo opakovaným nevěrám

Martino, mě to oznámil těsně před odjezdem na třítýdenní dovolenou. Kvůli synovi a jeho zdraví jsme jeli, bylo to u moře, tak se to nedalo jen tak zrušit. Taková dovolená byla pro mě jako ty tvé letošní vánoce, děs a hrůza. Místo radosti jsem se přetvařovala, dělala, jako že nic a jak se mi tam líbí. A manžel ležel na pláži, zasněně hleděl v dál a jistě myslel a toužil po své milence, pro něj to bylo jednoduché, on se přece zachoval čestně, nic mi netajil. Dokonce mi nabídl i milování a když jsem odmítla, řekl - no vidíš, pak se nediv. To byla hrozná podpásovka, dokud jsem o té druhé nevěděla, fungovalo vše v pohodě. Ještě teď je mi nanic, když na to vzpomínám. No, čas to opravdu zahojil, časem není nic tak hrozné, aby to nemělo řešení. Zní to asi banálně v tvé situaci, ale je to pravda.
Pro Coyot - v mém případě to neplatilo, že udělá zase - naopak, stal se z něj strašný závislák na mě a potom i žárlivec, takže jsme se stejně rozešli.

Souhlasím s Reyou.Vina je především na straně manžela,on má závazky k rodině,ne ta slečna.I když si já sama nedovedu představit,že bych se propůjčila k roli milenky ženatého muže,který má dvě malé děti.To bych si sama před sebou prostě neustála.Ale jak už tady několikrát zaznělo,je otázka,kdo je vítěz v boji o takového muže.Jednorázový úlet,snad,za dlouhá léta manželství se to asi může přihodit,ale opustit svou rodinu a malé děti,to už vyžaduje určitý typ charakteru.Já bych o takového chlapa neopřela ani hrábě.Udělal to jednou,udělá to zase-vždycky budou nějaké jiné,mladší,sexy.Tady prostě chybí zodpovědnost,rodina není obnošené triko,které zahodím,když už se mi tak moc nelíbí.

Martino, tvůj hněv je naprosto normální. Spíš by bylo divné, kdybys ji měla ráda. Aniž bych nějak chtěla přilívat oleje do ohně, jen bych ti chtěla připomenout, že o nic menší vztek bys měla cítit i vůči manželovi. Nikdy ho neomlouvej! Není batole, aby se nechal odloudit. Muselo mu být jasné, co ti udělá a jak ti ublíží - a jestli ne nebo jestli mu to bylo jedno, tím hůř (tady skutečně neznalost neomlouvá). Tím, že je s milenkou, ale vztah s tebou ukončit nechce, nemusí být ani tolik kvůli dětem, jako kvůli vlastní pohodlnosti (má vše: doma servis, trpělivou ženu a matku jeho dětí - a pak vedle milenku pro potěšení). Nebo si vážně myslí, že budeš v pohodě a bez vrásek? Nebo jestli se fakt budeš trápit, že to děti nepoznají? Tvůj manžel je především ten sobec, nezlob se na mě...

S těmi dětmi je to těžké - tady asi moc poradit nedovedu, protože s dětmi nemám zkušenosti. Jen si myslím, že děti mají právo na to znát pravdu. Možná ne teď hned, před Vánoci, ale časem určitě ano. Další věc: on sice teď (možná pod návalem špatného svědomí a věřím, že své děti skutečně nechce ztratit) se snaží vypadat jako hodný táta. Podívej se ale na to reálně: myslíš si např., že by např. děti opravdu a upřímně chtěl do své péče? To asi ne, i kdyby ti teď tvrdil opak. Protože ty děti se s jeho novým vztahem neslučují Velmi pochybuji, že jeho nová milenka o ně stojí. Je možné, že pokud se nebudeš chovat podle jeho představ, začne ti vyhrožovat, že ti děti vezme - v takovém případě bych mu nebránila - věř mi, přejde ho to velice rychle, jakmile si uvědomí, co péče o děti obnáší a jakmile uvidí kyselý ksicht své milenky.

Moc děkuji za rady, za povzbuzení v těchto těžkých chvílích, budou to naše nejsmutnější vánoce to mi věřte. Já prostě proklínám tu svobodnou, mladou mrchu co mi vzala manžela a tátu mým dětem!!! Nevím jak se s tím vyrovnám, mám strach z reakce dětí až jim to oznámí, jsou ve věku 6 a 10 let.Ale za to co nám udělal si to zaslouží.Teď mám pocit,že bude lepší když půjde.Ať si táhne k ní, i když láska k dětem mu to do dnešního dne nedovolila.
Martina

Beatko, Martino, nechci tu dělat reklamu jinému serveru, ale problému nevěry partnera se věnovalo několik témat poradny na www.kudlanka.cz (Zašátrejte do archivu!)Byly to příběhy žen, které se ocitly v podobné situaci, jako vy. Závěry jsou různé, ale plyne z nich jedno: člověk má mít svou hrdost. Udržet si manžela sice může být jisté vítězství, ale co dál s takto pošramoceným vztahem? Nová důvěra se buduje přetěžko.
Jenže než se člověk odhodlá k tomu řezu, tak je potřeba se s tím druhým rozloučit nejprve vnitřně.
Jak jsi psala, že prý to bylo osudové setkání (a ne chyba na tvé straně), tak mi věř, že stejně hrozné je slyšet, že je to tvoje chyba. Ať už to tvůj manžel myslel upřímně nebo ne, bylo to od něj aspoň slušné. Protože na vztah jsou vždycky dva a často je rozchod výsledek chyb na obou stranách.

A obecná rady k rozchodu jsou:
ČAS. Taky jsem sem psala, kdysi. Jestli člověk zapomene, to nevím. Asi nikdy úplně ne. Ale časem se s tím vyrovná a začne na to nahlížet jinak.
SAMOTA. Není dobré (zejména pokud stále bývalého parnera milujete) se vrhat do nového vztahu. Chce to alespon půl roku pauzu, utřídit si všechno v hlavě. S novým partnerem se to člověku nepodaří, jen se jiskří bolest, srovnává se... V důsledku to nepomůže nikomu.
KONÍČKY. Zabíjet čas, jak se dá. Makat na sobě. Dělat to, na co do té doby nebyl čas.
VHODNÁ SUBSTITUCE. Až uplyne potřebná doba "smutku" hledat dál. Je to nejtěžší fáze, protože často se nedaří hned. Jsou na to mraky dalších diskuzí tady na doktorce. Takže trpělivost.

Beatko, asi máš pravdu, protože já nejsem ten kvůli komu se rozhoduje, jsou to totiž hlavně ty kluci. A já k nim prostě patřím a to on nezmění.Ikdyž mám uvnitř v srdci strašnou bolest, mám ho i přesto co provedl ráda, tak si ale zase říkám, prostě mě na kolena nedostane, a já nesmím dát najevo, že nám bude chybět, vím že bude, nejen mě ale hlavně klukům, prostě 10 let života s někým koho jste měli rádi se prostě nedá zapomenout. O to je horší poznání, když řekne, ty jsi neudělala nic špatně prostě to bylo osudové setkání........ Je mi strašně těžko, ale navenek se musím chovat jinak a to jde taky moc těžko.Panebože jak tohle skončí. To je opravdu pěknej dárek k vánocům. Martina

Martino, jdeš na to dobře. Víš, on měl naše dítě taky rád, ale asi měl ten dojem, že mu bude stačit ten víkend dvakrát za měsíc, byl hodně pod jejím vlivem. Já jsem měla všechno na krku, syn byl hodně nemocný, pořád jsem s ním obíhala nemocnice a vyšetření, manžel s ničím nepomáhal. Ta druhá, starší, věděla dobře, jak na mužského. Vždy milá, vždy "připravena k akci", žádné problémy a nemocné dítě. No, docela hnus. Ale je fakt, že přišel zpátky až když viděl, že už ho opravdu nechci. To pak začal o všem přemýšlet jinak. Jak jsem se dala do pohody (i když často jen naoko před ním), už mu to vrtalo hlavou. Pokud ho chceš zpátky, je to nejlepší způsob, no a pokud ne, tak vlastně taky. Užijte si s dětma krásnou dovolenou a pak se uvidí!

Milá Beatko, moje děti ho milují a on je. Taky musím ještě napsat, že doma všechno fungovalo až na sex který se mnou přestal mít a to mi bylo podezřelé a začala jsem ho podezřívat a pak náhodně našla SMS která byla určena milence. Ten vztah stále pokračuje, protože není schopen to prostě ukončit ze dne na den. Takže já doma funguju úplně normálně, kvůli dětem musím. Normálně spolu komunikujeme, peru na něj, vařím mu, všechno funguje (jen není sex) teď to je jasné co se to provalilo, ani bych to nechtěla. Je přece myšlenkama u té druhé. Takže já jen čekám jak se vlastně rozhodne. Nevím jak to dopadne, ale začínám se zajíma o náš účet, jak bych všechno finančně zvládla apod. taky jsem se přistihl, že bych byla raději aby odešel ať je to ona komu vyčet že jí opustil kvůli nám a teď ho to mrzí.Třeba né a bude mu sní dobře ale už teď vidím , že se bez dětí neobejde, ví totiž že jim bude muset říct co mi udělal a proto nás opouští a to je pro něho tak strašná přestava tohle říci dětem, že neví ajk z toho ven. Ale já jsem se teď rozhodla mu to rozhodování ztížit ještě víc. Budu totiž milá, nekonfliktní,hodně času trávím teď s dětmi ať ví o co přijde když odejde. Tak a já vezmu děti k moři,tak jak si to vždycky přáli i bez něj!!!! I kdybych si na to měla pujčit.My se bez něho obejdem ale on bez nás (bez dětí) né!!!! A až na to přijde, tak už ho třeba zase nebudeme chtít MY!!Martina

Martino, mě se v něm žilo dost špatně. Když měl syn rok a půl, manžel zjistil, že "není vhodný typ pro manželství". Zjistil to s vydatnou pomocí rozvedené paní o 10 let starší než já. A hned začal jednat - advokát, rozvod... Odstěhovala jsem se k rodičům, bylo mi nanic, znáš to. Potom se mu to nějak rozleželo, přišel, že nechce ničit rodinu, ale pokračoval s ní dál. Asi po třech měsících jsem už nemohla já, je to děs, když sedí nebo leží, nepřítomně civí a ty víš, že myslí na tu druhou... Tak jsem ho vyhodila, on šel docela rád, že se to jako za něj rozhodlo, ale za půl roku byl zpět. Neřešila jsem to dál, viděla jsem, že s ní už opravdu není, choval se výborně. Měli jsme ještě dceru a žili pár let v pohodě, a víš na čem pak naše manželství ztroskotalo? Začal strašlivě žárlit, vzal si do hlavy, že mu to budu oplácet, ale až po letech, když jsem měla po mateřské a začala chodit do práce. Nebudu psát, co obnáší chorobná žárlivost, kdo zažil, tak ví. Dnes spolu tedy už nejsme, on se časem zklidnil a nechápe, proč se tehdy tak choval, ale je už pozdě. Děti ho nemají rády, pamatují si, co se u nás dělo, jeho to mrzí, prostě smůla.

Ahojky všichni!Před 2 týdny jsem přišla na manželovu nevěru, trvá asi 0,5 roku.Jsme spolu 10 let a máme 2 malé kluky.Pro mě je to horší, protože mi řekl, že jí má rád ale stále je s námi, protože miluje své děti a nechce je opustit, nechce jim ublížit,není mu jedno co s námi dál bude!A teď neví jak z toho ven. Toho mizeru mám ráda, ale co s ním!?Nemůže věčně sedět na dvou židlích.Já ho přece nebudu prosit o lásku aby mě měl rád.Řekl jen :mohl jsem se kdykoliv zbalit a jít, ale neudělal jsem to..
Poraďte co s ním. Jak se pak žije ve slepeném vztahu? Martina

Ahoj E,
jsem v podobný situaci.Rozešel se se monu přítel po 5 letech....vyměnil mě za dvacítku....Nemůžu ti ani nic radit, protože nemám sílu na nic asi tak jako ty. Snad jen malá útěcha je,že v tom nejsi sama. Všichni mi říkají,že mi pomůže jen čas a tak si pořád do kola říkám ať už je půl roku za mnou. Přesně jako ty - nejim, nespim a jen bulim a cítim se hrozně sama. Strašně to bolí.....

Pravda je,že můj současný přítel přišel v období mého "odmilovávacího se žalu",a tím pádem mi pomohl se odmilovat,ale už to,že mne v té době dokázal natolik zaujmout někdo jiný,v době ,kdy jsem si myslela ,že to je nemožné-už to něco znamená.

k Honzovi: Jak se vyrovnat s rozchodem? Rada jediná=ČAS. Před rokem a půl jsem tady skuhrala,jak se nemohu odmilovat,před nedávnem jsem asi po roce byla s bývalým přítelem na večeři a najednou jsem vůbec nechápala,co jsem na něm kdy viděla.Jsem vyléčená. Sice lítám v dalším problémovém vztahu,ale po této zkušenosti,kdy jsem si myslela,že už nemůže přijít někdo,kdo by " na mého bývalého měl",a on se vyskytl někdo,komu můj bývalý nesahá ani po kotníky,vím,jak je vše relativní.

Ahojky E,
momentálně Tě naprosto chápu, vím, jak se cítíš a mrzí mě, že další človíček musí zažívat tuto bolest, to prázdno. Nedokážu Ti asi moc poradit, protože sama si nevím rady. Nedokážu nic z toho také pochopit, přece se člověk nemůže odmilovat za pár hodin, dnů...tohle trvá podstatě déle, tak proč tohle dělají... Každý tvrdí, že to chce čas, asi ano, ale jak tento čas překonat a nezbláznit se z toho? Mě pomohla sestra, měla jsem u sebe někoho blízkého, který mě jen pohladil, objemul... Taky hodně pomáhá, když to člověk nedusí v sobě, ale vypovídá se, vypláče se, vykřičí, podle toho jak co půjde... Držím Ti pěstičky a přeju hodně štěstíčka.

Ahoj sysliku,
dekuju za pomoc,radu.Vim,ze to chce cas.Moc to boli.Nerozumim,nechapu,jak z niceho nic clovek muze prestat milovat.Jeste mesic nez se rozesel jsme chteli kupovat pozemek na dum.Tyden pred koncem mu vadilo,ze nemuze jet na oslavu mych rodicu.stale si to rozebiram v hlave,mam u neho spoustu veci a nemam silu pro ne jit.Meli jsme spolecne plany a ted jakoby se mi zhroutil zivot.Nic se mi nechce delat,nemuzu spat,jist...mam v srdci prazdno :-(

Ahoj E,
nevim jake to je kdyz se s Tebou rozejde nekdo, s kym jsi travila dva roky zivota. Se mnou se rozesla divka, se kterou jsme byli rok a bolelo to moc. Co jsem se naucil? Zaprve, chce to cas. Je to jako voda ktera tece pomalu ale omyje vse; nemusis se bat. Myslim si, ze dobre muze byt i to hledat pozitiva. Tim myslim, ne premysleni pouze (nevyhnes se tomu, abys o tom premyslela, ale nesmi Te to ovladnout a stat se tim jedinym co se Ti bude tocit v hlave) o tom kde jsi udelala chybu, proc se to stalo, proc se to nikdy nevrati a jake to bude dal. Zni to zvlastne, ale na vsem je neco pozitivniho. Mas zkusenost; ne zkusenost ze Te nekdo nechal a ze lidi jsou takovi a tvarohovy. Zazila jsi pravdepodobne dva roky krasneho zivota a, stejne tak jak ted nemuzes smazat bolest, ktera Te ted trapi, ty dva roky tam pro Tebe budou do Tve smrti. A ver mi ze bolest prejde, ale vzpominky zustanou. Vse co se deje Te obohacuje, ucis se, stavas se silnejsi a diky Tve zkusenosti budes treba jednou pomoci nekomu jinemu. Vim ze slova a ciny jsou dve rozdilne veci. Poskytuji Ti slova, snad se Ti podari je pomalicku premenit v ciny. Preji Ti hodne stesti a kdykoli budes potrebovat utechu muzes se na me obratit.

Ahoj.Pred 14ti dny se se mnou rozesel pritel.Byli jsme spolu pres dva roky a prozili jsme si spolu to pekne i to zle.V lete jsme zjistili,ze budeme mit dite,jenze jsme o nej prisli.Slibili jsme si,ze se za cas pokusime o nove,zacali jsme hledat pozemek na dum.Myslela jsem si,ze je vsechno v poradku a na dobre ceste.Jenze pak mi rekl,ze si pripada jak v tunelu,ze nevi jestli se mnou chce byt.O to aby to skoncil jsem si musela ve skutecnosti rict.Nevim jak se s tim mam vyrovnat.stale jenom brecim,vzpominam a premyslim kde nastala chyba.Nejak nemam silu,energii se s tim prat...

ahoj,můžety mi napsat váš názor:odešla ode mě manželka,důvod-kouření,alkohol a moje náruživost v sexu,přítele zatím nemá ,kouřím ale nikdy ne doma,alkohol to ano ale nikdy jsem manželce neubližoval-ihned jsem šel spát-prý to ze mě vždycky táhne a sex to ano ale jí to stačilo 2-3 za měsíc,peníze v tom rozchodu nehráli roli ,mám nadprůměrnej příjem,nevěrnej jsem jí taky nebyl tak mi prosím poraď te jak jí mám získat zpátky,slíbil jsem jí že s alkoholem přestanu to mohu splnit a to kouření tak to bude trochu horší ale mám jí a dceru rád...

Pro L: Děkuju, jsi hodná. Nějak se snažím, ale moc mi to nejde. Vídáte se spolu? Nebo aspoň si píšete nebo voláte?
Se svým přítelem jsem byla 3 roky a pak jednou jen přišli a řekli, že už nikdy ke mě nepřijde, že už nikdy neuvidím, jak se na mě usměje, jak mě pohladí... A právě to mě nejvíc mrzí, že mi ukázal novou šanci, ale pak mi ji vzal. A já jsem na to vše znovu sama... Vůbec nevím, jak dál, nějak všechno dělám jen automaticky, do práce chodím protože musím, ale vůbec mě to netěší jako dřív, před lidma se snažím vypadat v pořádku, ale nějak mě i to usmívání bolí...