ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Vím jen že je to svobodná holka, vím jak se jmenuje a odkud je, mám i její telefonní číslo. Jinak jí neznám.
Moje hrdost mi ale dodovolí ten telefon zneužít abych jí napsala SMS nebo zatelefonovala. To je prostě pod mojí úroveň.
Bibi ani nevíš jak jsi mě svým příspěvkem potěšila.Že všechno co dělám má nějaký smysl.Každá taková zpráva o tom, že v tom člověk není sám, že je víc lidiček kteří něčím takovým prošli, že v tom prostě nejsem sama!
Bibi díky!!!!
Martina

Martino a ty víš co je to za ženskou?? Znáš jí?

Já jsem si tímhle totiž také prošla, takže vím o čem to je. Zvolila jsem tu samou taktiku, co ty. Byla jsem milá, vstřícná, hodná, prala jsem, vařila, starala se o něho.....O to to jeho rozhodování bylo těžší.

On byl zamilovaný, spal s mobilem, psal básně.....Hrůůůza.
To utrpení, které jsem prožívala, si snad umíš představit.

On jí totiž začal uhánět tak moc, že ona se lekla a začala se mu vyhýbat. Pak začalo to pravé peklo! On si zoufal, sháněl jí, žárlil na ní....
Došlo to tak daleko, že jsme se o ní bavili... No a najednou přišel k rozumu. "Vrátil" se. V podstatě "přilezl" a prosil mě za odpuštění. A také řekl, že mé chování v té drama době , hodně napomohlo jeho návratu. Prý čekal žárlivé scény, řev....Zkrátka se chtěl "za něco" rozejít. O to měl těžší.

Tak, Martino, vydrž. Každé ponížení se ti vrátí.

Bývalá milenko,
díky za Vaši upřímnost.
Martina

Když jsem byla mladší, měla jsem postupně poměr se dvěma ženatými muži. Žádný flirt, velká láska, když došlo k rozhodování oba zvolili rodinu a děti. Dneska jsem na straně manželky a doufám, že můj muž by udělal to samé.

Pro xy:když ten můj svoje děti miluje a hlavně proto s námi ještě je!Pro ně on udělá první poslední!Vžycky byl dětěm skvělej táta.S tím svědomím máš pravdu a s tím teď bojuje. Tak ať si to užije. Martina

Ahoj Reyo!
Teď ho za to všechno strašně nenávídím, starašně, a říkám si jak to, že jsem ho nevyhodila zrovna, ale tam někde v mým srdíčku ho pořád mám, tak jako tam mám těch 10 let života s ním! Spíš je to o tom strachu z budoucnosti bez něho!Ale jak jsem už napsala, raději ať odejde a pak se připlazí a prosí o odpuštění. A jí ať vyčte to že nás opustil. Máš úplnou pravdu, že mě strašně zklamal a ponížil já sama nevím jestli o něho stojím, taky musím hlavně myslet na děti. Ale takhle by se přece správnej táta nezachoval, viď? Vlastně máš asi pravdu co si to namlouvám, to slovo správnej táta, mě teď trklo. Ne, asi o něho nestojím, ale říkat mu to nebudu, po vánocích se má vyjádřit jestli mi nebo ona, tak ho v tom jeho srabu teď nechám pořádně vymáchat!!
Martina

Celkem chápu, že Vás štvou ty řeči o čase. Já jim dřív taky nevěřila. Říkala jsem si, že prostě nejde zapomenout (a důvody byly podobné - jsme si souzeni, patříme k sobě, nikdy nikoho jiného nebudu mít tak ráda, atp.). Nemyslím si, že to funguje tak, že na toho člověka zapomenete. Spíš tak, že si časem o něm přestanete dělat iluze a vidíte ho jinýma očima. Pak na něj vzpomínáte jako na kohokoli jiného. Je to těžké období a musí se to přežít - není jiná varianta. Tak půl roku je nejhorší, ale na úplné vyléčení je potřeba aspon ten rok. Není nic divného, když určitý smutek trvá i déle, ale neměl by narušovat normální fungování v každodenním životě, schopnost myslet i na jiné věci a bavit se. Pokud jo, je na čase navštívit odborníka, zřejmě to pak svědčí o závislosti.

Martino: Obdivuju tě. Musí to být hrozné psycho. Ale fakt stojíš ještě o někoho, kdo tě takto zklamal a ponížil???

martino, ono je bohužel těm nadsamcům co odplouvají za svými princezničkami fuk, kde sou jejich děěti na vánoc, vidí jen sebe. Psala jsem před chvílí příspevek do rubryky 2. míza mužu na tomhle serveru. Můj drahý taky zapoměl že je třeba klukovi co mu říká táto, popřát k narozeninám a pochybuju, že mu pošle sms ale spon na vánoce. Oni totiž musí užít život... až budou na jeho konci, třeba pochopí, ale možná jsou takový slaboši, že si netroufnou bilancovat ani pak. Jen svědomí je bude bolet, o tom nepochybuji, každému co jeho jest...

Ahojky všichni, po víkendu Vás všechny zdravím. Stále čekám jak se nám tatínek rozhoupe, už jsem si taky připravila účty co a jak nám bude přispívat. Prostě se připravuju na tu nejhorší variantu.Zakazuju si být smutná, ale stejně je mi někdy do breku. Vím, že imkdyž se na to připravím sebe líp, tak to bude stjeně pro mě strašný. S klukama jsme o víkendu dělali cukroví a moc jsme si to užili.Ještě že ty dvě sluníčka mám!A co se týká toho že všechno spraví čas, určitě to je pravda, ale ani já si to neumím představit, že najednou budeme na všechno sami, jen tak se s tím nevyrovnám,ale pak si říkám, on bude sice s ní,ale jinak sám, přijde totiž o své děti!!!!
Martina

A důvod?!

ahoj můžete mi prosím poradit jak mám získat zpět manželku? je to už měsíc co se ostěhovala k rodičům,moc děkuji

Čas pomůže v tom,že právě na něj nebudete myslet hned po probuzení a ni když půjdete spát.V tom je jeho milosrdnost.Budete na něj stále myslet ale tak nějak jinak samozřejmě myslím,s odstupem času.Prostě se s tím naučíte žít.

Asi tak, já tomu věřím, že pomůže čas, ale když to slyším pořád, tak prostě už nevím... Je to těžké, když se ráno člověk probouzí a myslí jen na něj, a když večer usíná, tak na něj ještě pořád myslí. Asi je třeba se učit hodně věcí, ale ráda bych, kdyby to šlo méně bolestivějším způsobem...

no to je tezke odpovedet..me uz docela vadi ty odpovedi ze tomu pomuze cas...jak pomuze tomu, abych zapomela na nekoho koho tak miluju a s kym jsem toho tolik prozila? myslim ze to proste bude tak ze se naucim byt bez neho, nic jineho mi nezbyde

Jenže jak dlouho tohle člověk dokáže snést?

jo to znam..nedavno jsem ho po nejake dobe znovu videla a byla jsem z toho mimo..ja nevim jak budu zit bez neho..chci byt jenom s nim...mam pocit ze pokazde kdyz ho uvidim, tak se z toho budu tezce vzpamatovavat..chtela bych ho zpatky

Cítili jste někdy, že ten člověk je pro vás ten pravý? Že je pro vás všechno a nedokážete si bez něj nic představit? A i když vám ublížil, pořád doufáte, že se to změní, že se vrátí a nějak to zvládnete?

Ahoj,vidím,že jste tu samé nebojácné a tvrdé ženy.Ale stojím při vás.Kdybychom nedokázaly být silné,byly bychom za trosky a byly bychom jakési oživlé nádoby na rození dětí,dobré ještě akorát tak jako sporákové šmudly.Já mám však problém vyrovnat se s odchodem od manžela,ale z vlastní vůle,mám strašný strach,že to nezvládnu.Jsem matka 8,5leté dcery,nyní na začátku 9.měsíce.Nemám kam jít,navíc žít jen z mateřské,sehnat a platit podnájem,neumím si to představit.S manželem se ale často hádáme,pak spolu dlouho nemluvíme a já z toho přicházím o rozum,nemám žádnou podporu,někoho na koho bych se mohla spolehnout,ale žít takhle a trápit se stále,vychovávat děti v hádkách se mi také nechce.Manžel je sobec a nedokáže nikdy přijít a omluvit se,vždy musím já udělat ten první krok a dělat,že se nic nestalo.Dokonce i s rozvodem již několikrát souhlasil.Co mi poradíte,jak se s takovýn rozchodem vyrovnat?Kde vzít sílu?

Pro Martinu: čtu si tak průběžně tvé příspěvky a musím říct, že to máš asi vážně těžký... Ale vyprdni se na něj, když na vás kašle, a radši jezdí za jinou, tak Ty na něj taky kašli a dej mu to patřičně najevo... On si Vás podle toho svého chování nezaslouží... Já být Tebou, tak si seženu číslo na tu ,,mrchu" a napíšu ji, kdy si ho hodlá k sobě přestěhovat, když už si ho zatáhla (s prominutím) k sobě do postele, tak ať si ho veme celého... A Ty ho ober i o poslední kalhoty! On chce odejít, on si našel jinou, ale ať si za to alespon pěkně zacvaká... Obrala bych ho o poslední korunu!!!

Ahoj E, jak se daří....jak se to vyvíjí?
Ozvi se.... Laura