Hraniční porucha osobnosti
Diagnóza hraniční poruchy osobnosti
Hraniční porucha se postupně stala obecně akceptovanou nemocí, oddělitelnou od ostatních poruch osobnosti. Existuje dalekosáhlá jed nota v tom, jaké rysy chování pozorujeme v souvislosti s hraniční poruchou. Kritéria jsou shrnuta v tzv. DSM - III - R.
Obecný vzorec nestability v oblasti nálady, mezilidských vztahů a obrazu sebe samého. Počátek leží v rané dospělosti a porucha se projevuje v nejrůznějších oblastech života. Musí být splněno nejméně pět z následujících kritérií:
1. Vzorec nestabilních, ale intenzivních mezilidských vztahů, který se vyznačuje střídáním obou extrémů, přehnané idealizace a devalvace;
2. impulzivita u nejméně dvou potenciálně sebepoškozujících aktivit, např. utrácení peněz, sexuality, zneužívání omamných látek, krádeží v obchodech, bezohledné jízdy a záchvatů žravosti (kromě sebevraždy nebo sebemrzačení, viz k tomu bod 5.);
3. nestabilita v oblasti emocí, např. výrazné změny nálady od základního pocitu k depresi, podrážděnosti nebo úzkosti, přičemž tyto stavy obvykle trvají několik hodin, nebo v řídkých případech déle než několik dní;
4. nepřiměřená, silná zlost nebo neschopnost ovládat zlost, např. časté záchvaty zlosti, přetrvávající zlost nebo rvačky;
5. opakované vyhrožování sebevraždou, náznaky sebevraždy nebo sebevražedné pokusy nebo jiné sebemrzačící chování;
6. výrazná a trvalá porucha identity, která se projevuje ve formě nejistoty v nejméně dvou z následujících oblastí života: obrazu sebe samého, sexuální orientaci, dlouhodobých cílech nebo přáních ohledně povolání, v druhu přátel nebo partnerů nebo v osobních hodnotových představách;
7. chronický pocit prázdnoty nebo nudy;
8. zoufalá snaha zabránit reálnému nebo imaginárnímu osamění (kromě sebevraždy nebo sebemrzačení, viz k tomu bod 5.).
Zdroj: Heinz - Peter Rohr: Hraniční porucha osobnosti, Nakladatelství Portál
Komentáře
Snad uz to bude dobry a budu se drzet...poctive jist leky,dodrzovat rezim a moc se nestresovat...coz se lehce rekne...
A co bereš za léky? A jak se u tebe vůbec HPO projevuje, když nemáš sebepoškozovací a sebevražedné skolny? Každopádně budu držet palce, uvidíš, nějak to dopadne. Kdy nastupuješ?
A jak se to projevuje? No, když nebudu počítat dekompenzaci, tak v podstatě nijak zvláštně ne, v tom je právě ta potíž. Byla jsem taková uzavřenější, ale časem se to srovnalo, čím jsem byla starší. Ale tu dekompenzaci bych nepřála nikomu. Bylo to děsný,cítila jsem se jako v pubertě opět. Výkyvy nálad, splašená hlava, mdloby, až pocity na umření....byla to taková malá psychotická ataka,ale odeznělo to docela rychle, proto ty prášky, jinak bych dodnes nic brát ani nemusela. Dávají mi Abilify a jsem s tím lékem spokojená, už tolik nebrečím a nejsem tak rozhozená ze všeho :-D takže v pohodě.
A co ty? Jak je to u tebe?
Abilify beru také a jsem s ním spokojená. U mě převažovalo sebepoškozování, několik pokusů o sebevraždu, poruchy příjmu potravy, sebenenávist, depresivní propady a úzkosti. Při té psychotické dekompenzaci jsem měla bludy.
není mezi vámi někdo, kdo přecházel z AD citalecu na zoloft? Citalec mi vůbec nepomáhá, tak měním na zoloft (už je to rok), a chtěla bych co nejvíc zabránit vedlejším účinkům, které při začátku braní citalecu byly neúnosné. Nemáte někdo zkušenosti?
Teď mám zrovna pár dnů poměrně euforické období a bojím se, co s tím přechod na jiné prášky udělá... zkušeli jste to někdo "tlumit" diazepamem?
Díky a držte se :)
já z Citalecu přecházela na Zoloft, ale ok to nebyla na ani jendom z nich. Citalec jsem brala cca rok, na počátku jsem měla hrozné nežádoucí účinky, zesílení úzkostí, myslela jsme, že zešílím, ale tohle po 14 dnech přešlo, jen mi pak nezabíral, jak by bylo žádoucí. Na Zoloftu jsem byla cca 3/4 roku, ale také to nebylo uplně valné. Ted beru Wellbutrin z AD a pak ještě stabilizátory a antipsychotika. Diazepam mi dávali v PL, brala jsem ho 4krát denně, akorát mi na něj udělali závislost, pak byyl hnusný abstáky, takže Diák doporučuji jen jako krajní řešení nějakých jinak nepřekonatelných stavů a jen krátkodobě. A bereš ještě jiné léky, než Citalec? A brala jsi někdy něco jiného? Jinak na Zoloftu jsem neměla nežádoucí účinky žádné. Držím ti moc palce, at ti pomůže. Akorát já moc nemívala ta euforická období, tak s tím nemám zkušenost, u mě nálada většinou subdepresivní.
Citalec mám pocit se mnou nedělá nic, do toho mám stabilizátory, které to jakž takž drží, ale skáče mi to od zdi ke zdi. Mám krátké euforické epizody, obvykle 2-3 dny, dnes to právě skončilo a začínám padat zase někam, kam nechci. Před citalecem jsem nebrala žádné AD, jen sem tam neurol, rivotril, když bylo zle... Mám docela strach z užívání benzodiazepinů, spíše tedy jejich nadužívání, samozřejmě. Ale asi je to lepší než končit na pohotovosti...jen kdyby to člověk uměl včas poznat, kde je třeba si vzít, a kdy ještě ne.
Dnes jsem teprve druhý den na poloviční dávce citalecu, abych ho vysadila před zoloftem, a spíše než psychické bolesti mám fyzické (křeče a svalové stahy) a samozřejmě jsem podrážděná, ale to je spíše mnou než práškama...
Mám HPO diagnostikovanou chvíli, předtím jsem se léčila s depresemi, insomnií a OCD. Co ty, jestli se můžu zeptat? Jak dlouho to řešíš pod dohledem doktorů?
Snažím se zůstat v pozitivní sféře myšlení, že časem třeba dokážu existovat i bez prášků, mít normální vztahy, být schopná prožívat štěstí...Asi se to na rozdíl od ostatních lidí musíme nějak "naučit." Uvidím co se mnou udělá zoloft, jinak prostě budu zkoušet dál. Nic jiného se asi nedá dělat.
Co nejhezčí večer a dobrou náladu :)
A.
tak to jsme na tom podobně, s OCD jsem se léčila také, insomnii jsem měla před hodně lety takovou, že mě to dovedlo až do spánkového centra, se středně těžkou depresí jsem byla v PL. Ale HPO mám diagnostikovanou cca 4 roky a na psychiatrii se léčím 5 let.
A jak dlouho se léčíš ty?
A jaké bereš stabilizátory? Já brala ze stabilizátorů Lamictal, Tegretol, Lithium, Depakine chrono a ted mám Neurontin.
Také bych si přála mít normální vztahy, hlavně partnerský trvalý, ale zatím mi to moc nejde.
Kolik ti je, jestli se můžu zeptat? Mně je 27 let.
Moc ti přeju, aby ti Zoloft pomohl. Ale jiank si myslím, že u HPO je hlavní psychoterapie, chodíš někam? Já chodila na skupinovku a ted na individuál.
Tak hezký večer a at je lépe.
Na terapie chodím a cítím, že mi to pomáhá. Nikdy jsem nechtěla zkusit skupinovky, byla jsi na nějakých?
Já se na psychiatrii "aktivně" léčím od osmnácti, cca ve čtrnácti začali lékaři házet sem tam nějaký pojem jako "anxiózní porucha" případně "akcentovaná osobnost". A skončilo to nedávno s diagnozou HPO, poté, co jsem skončila těsně před svýma narozeninama na PL (řekněme že jsem neodhadla, jak hluboko můžu zajít...). No. Teď je mi dvacet a teprve se učím, jak se s tím nějak srovnat. Někdy to jde hůř (jako dnes) a někdy líp.
Zajímal by mě ale tvůj názor na ty skupinovky, pokud jsi chodila, a třeba i na pobyt na PL (já na revers odešla po domluvě se svým terapeutem, který si myslí, že by mě to odstřihlo ještě víc od reálného světa)...
Hezký večer a hodně sil :)
A.
já se tady nechci více rozepisovat, pokud chceš, tak mi napiš na mail: [email protected]
a napíši ti více informací.
Na skupinovek jsem chodila na několik, v PL jsem byla hodněkrát, pokud chceš, tak mi na mail můžeš napsat, proč ses do PL dostala, v jaké jsi byla a jak ti je na Zoloftu a kolik ho bereš mg, já ho měla 200 mg. Držím ti moc palce, aby pomohl. Hezký večer.
já se tady nechci...Ahoj holky. Já mám HPO kombinovanou s BAP a beru 300 Zoloftu a k tomu ještě AP. Zoloft je dobrý, zabírá, nemám žádné vedlejší účinky. Chodím rovněž na terapie, již tři roky, je to fajn, ale hlavně pomohly léky. Jinak funguji normálně: práce, rodina... Co Vy, jak to zvládáte?
já mám kromě HPO také ještě jiné diagnózy no a bojuji s tím, jak se dá, 5 let bylo hodně kritických, ale ted se to vylepšilo, také asi díky nové medikaci a terapiím. Jinak ještě nepracuji, chodím do školy. A ty nebreš na BAP žádné stabilizátory? A AD te nehází do (hypo)mánie? Četla jsem, že se to často stává a znám několik lidí s BAP, kteří právě berou jen AP a stabilizátory. Přeji hezký večer.
potřebovala...Ahoj, bohužel na mě nepomáhá vůbec nic, když to na mě přijde. Prostě všechno beru jako útok nebo důvod k tomu, abych útočila já. Zalézt a snažit se hádkám předejít se mým partnerům taky neosvědčilo, protože to jsem brala jako nedostatek zájmu z jejich strany. Nevím, co ti poradit. Jinak k odpovědím pro ostatní, co se týče medikace: jsem na Olanzapinu celkem 20mg denně, Neurotopu Retard celkem 900 mg denně, Lerivonu 30 mg a Rivotrilu 3mg denně. Bohužel nejsem schopna pomoct víc. Jen věz, že nás, lidi takto postižené, to bolí taky. Ne jen vás, jejich partnery.
A možná začneš taky něco jíst!!!
Když o tom nic nevíš,tak se do nich nenavážej,prosím.
Však ty si vzpomeneš pokud tě nedejbože něco takovýho potká .... a ono to fakt příjde na postiženého doslova "ze dne na den" vážně, nekecám. Když ten stav není, tak není ani žádná představa, jo to znám. Osobní zážitek vychová a pak rychle přehodnotíš pohled.
léčil jsem se s...Ahoj, tento komentář jsem potřeboval, díky! Je to pro mě světlo na konci tunelu. Cítím, že den ode dne ničím náš vztah, všechno přeháním, komplikuju. Nejhorší na tom je, že nedokážu přestat, když se pro něco rozpálím, takže místo toho, abych raději dal od věcí ruce pryč a sklidnil se, tak se ještě víc ve věcech šťourám a pak vyšiluju. Uvnitř bojuju a pak v jeden okamžik vybuchnu a ubližuju. Nedávám to, ničím sám sobě život a zničil jsem si už takto několik vztahů. Teď máme za sebou 4 roky a doposud to bylo tak nějak v klidu, ale to proto, že to bylo v klidu. Objevila se teď malá prasklinka a ve mě to vybuchlo. Nevím, kdy co dělat, reaguju přehnaně pozitivně nebo negativně. Snažím se manipulovat, ale de facto, když vím, co to manipulace je, tak to nechci a nedělám, ale to jen, když napíši email, zprávu, v mluvě to nezastavím a pak ... pořád se omlouvat není taky dobré. Chci přestat, chci aby to skončilo :(
já mám HPO už asi 5 let a musím říct, že se mi zlepšila, dříve jsem byla pořád v PL kvůli pokusům o sebevraždu a sebepoškozování, ted už jsem tam přes rok nebyla, sebepoškozuji se výjimečně. Na sebevraždu sice myslím pořád, ale odkládám to. HPO se má lepšit s věkem, prý nejvíce kolem Kristových let. Určitě je moc důležitá psychoterapie, systematická, pravidelná a dlouhodobá. Léky ji nevyřeší, jen se dávají na potlačení různých symptomů při HPO - deprese, úzkosti, kolísání nálady, psychotické stavy, sebepoškozování se.
Takže dostat se z toho dá. Já mám ale ještě jiné diagnózy, které tu nechci psát a se kterými bojuji, ale HPO je lepší, ikdyž ve mně pořád číhá.
Jsem Jiří a děkuji autorům všech stránek o HPO,i všem pisatelům za přínosné informace.Bohužel pro mne již poněkud pozdní:
Byla to láska veliká,ale po 6ti měsících už to tak nevypadalo.Z velkého pochopení se stalo velké nepochopení a trápení. Ač milující,odešel jsem s pocitem nenáviděného,nikoliv však nenávidějící. Nepřestal jsem tu osobu mít rád (nakolik ona mne jednoduše pustila z hlavy - život jde dál...) a hledal na netu důvod,proč se nám to celé tak podivně -pardon- podělalo.A přes stránky různého charakteru jsem došel až k webům o duševních poruchách (doporučuji první odkaz: ografologii.blogspot.com/2007/12/hysterie-v-psmu.html ;dále vitavera.cz ;psychozy.cz ,ad.) a tak pochopil,že jsem chodil s "Hraniční". Ne,nepletu se,ty symptomy jsou typické na 100% (i vaše příběhy o HPO jsou si podobné jako vejce vejci). V tom smyslu jsem tím rozpadem vztahu částečně vinen,tím,že jsem se k ní nechoval,jak by se v takovém vztahu mělo - totiž s ohledem na tuto skutečnost. Jenomže jak jsem mohl,kdyz jsem o této její poruše nevěděl?
A proč to sem píšu? Mám otázku na někoho s HPO,kdo sám sobě rozumí (velice objektivně popsal vztah s Hraniční osobou diskutér Chuck-Hraničář (psychoweb.cz/psychologie/hranicni-porucha-osobnosti--z--faldyna--hranicar-a-jak-s-nim-byt/), za což mu děkuji.
Dotaz tedy zní takto: Proč mi to asi o sobě neřekla?! Je to už dospělá žena a určitě ví,že tuto poruchu osobnosti má. Musí tedy už dávno chápat,že nepoznání jejího "Já" znamená zárove? i nepochopení jejího "Já" a tedy brzký konec všeho krásného.Možná to ale nemuselo jít od 10ti k 5ti,kdyby mi na začátku vztahu (pokud jej myslela opravdu vázně?) sama předložila literaturu (napr.H.P.Röhra nebo webovky) s tím,že toto si mám přečíst,chci-li k ní nalézt udržitelnou cestu.Pak bych věděl s kým žiju a pokud bych jí měl opravdu rád,(jako že velmi),určitě bych jí zrovna kvůli tomuto neopustil.Ani s ní nežil jen z lítosti.Naopak,ocenil bych její upřímnost a důvěru ve mne a o to více se snažil jí chápat a rozumnět jí.
Od té doby stále nahlížím do problematiky osobnostních poruch a přiznávám,že mne toto téma i dost zaujalo.Jen to jsem nevyčetl nikde,jak taková proměnlivá náklonnost může být opravdová,a jak moc hluboká může být i třeba nenávist hraničních lidí,poté,co se z idealizace stane devalvace (např.hrozí-li fyzický útok apod. - soudím,že asi ano).
Odehnal mne od ní vlastně můj 6tý smysl,který mne varoval,že toto v pohodě rozhodně není.O kolik by bylo vše jiné,kdybych o její poruše věděl,nevím.
Ted' už tedy vím,že má symptomy hraničně-histrionsko-narcistní poruchy-to je celkem dost komplikovaná osobnost,že? Jenže i ted',rok a půl po rozchodu o ní smýšlím zdvojeně - vnímám jí jako lhářku,ale svým způsobem jí stále miluji. Ač vím,že je to neuvážené, iracionální a zcela zbytečné.Jenomže pravdivé...
Za vaše případné reakce opřené o poznatky vám - vážení hraničáři (i ne-hraničáři) předem děkuji. Jiří
Urcite po mne nejde,to spís já mám od ní zakázano jakkoliv jí kontaktovat.Poslal jsem jí pozdeji pár (asi 10,ne víc) omluvných mailu s návrhy jak vse napravit,coz (jak dnes chápu) vse jenom zhorsilo...
Ale po pravde,tak nejak jsem bouchnul dvermi já,myslím,ze proto,abych nevybouchl na ní,to jsem si vuci ní nechtel dovolit a protoze vím,ze umím být cholerik,volil jsem tuto cestu.Podruhé vsak ty dvere zpet uz zustali zavrené...
Musím ríci,ze se ve mne proste hádalo telo s dusí celou dobu toho vztahu.Ale nakonec vidís - nezapudil jsem myslenku na ní,ani po takovém case... I kdyz by to asi bylo porád tak komplikované (ale kde není),chtel bych jí verit a jeste více,aby ona verila mne,ze to je (bylo) od srdce... Mel jsem vedet,co vím az ted',myslím,ze pro ní bych své vzorce chování zmenil.Vlastne jsem vnímal,ze se trochu stávám jí (jakobych nastavoval zrcadlo,coz nekdy pusobilo vzdorovite,detsky) ale i ona tak trochu mnou... Myslís si tedy,ze to se mnou mohla myslet uprímne? To je práve ta má otázka,nebot' ted' vím,ze histrionské osobnosti zahrají kazdou roli...
Asi práve proto jsem mel její dusi lépe chápat a být víc obsahem té vnitrní prázdnoty.Více reflektovat její prání,(párkrát jsem rekl "ne",coz dnes uz vím,ze nemelo být...) Pak by snad nebyl onen vztek..? Nebo bych ho dokázal nejak umírnovat,takto mi ale chybel nadhled a stahoval jsem se do ústraní.
Dopoustel jsem se evidentních chyb. Je více vecí,které bych -ve svetle toho poznání PO- býval chtel videt nastavené jinak.Jak jí,tak mnou,to je fakt...
Jde o to,ze bych rád pochopil více,myslím si,ze není HPO jako HPO.Jsou asi ruzné komorbidity, abuzy a ruzné silné osobnosti,coz' v konecném dusledku ovliv?uje to,jaký kdo je a jak se projevuje.Nekdo by si nepriznal HPO ani za milion - viz.clánky ostatních pisatelu(-ek). Nelze tedy zcela pausalizovat; nakonec kazdý z nás je nositelem nejaké diagnozy,jen se nad sebou zamyslet; a umet se podívat pravde do ocí.Já tak pochopil sebe,mojí dg. je sociální fobie (lidofobie :-) ),která po zmínené epizode narostla do takového rozmeru,ze jsem se jeste více uzavrel...Zatímco lidé s HPO jsou komunikativní a druzní - nezrídka z umeleckých kruhu (celebrity,zpevacky,keramicky,malírky,casto i rídící funkce...).
[email protected]
ja tento mail mam jenom ze ho mam-uzivam,pokud,tak ten seznam.
Tesim se na Tva slova a diky.Jirka.
Na vase abuzy se verejne neptám,ale máte-li zájem mi to o sobe ríci,pak muj e-mail,ten opravený,je tu i pro vás.Dekuji za vase odpovedi,jsou mi prínosné,tak jen do mne... :-) jirka.jouda
Vždy kdyz mám někam nastoupit tak se zhroutim. Dělá mi to i při po hovoru. Strašně rada bych šla někam pracovat ale když jde do tuhého tak to nezvládnu. Na internetu jsem našla jedny stránky které popisují různé druhy poruch osobností. Jedna na me sedí. Moje praktická doktorka me posila k psycholozce ale to mi nepomáhá. Někdy mám chuť si něco udělat protože si propadák k ničemu.
podle toho mála,co jsi o sobe napsala se nedá s jistotou nic urcit;mozná,ze más pouze snízené sebevedomí a proste si jen neverís.Prípadne Ti chybí motivace k tomu,abys podávala dobrý výkon.Clovek si musí stále uvedomovat,ze to co delá,delá predevsím pro Sebe.Dulezitá je i podpora od Tvé rodiny,prítele,kamarádu a kamarádek. Podpora nejblizsích posiluje sebevedomí a zvysuje výkonnost - stejné je to i opacne: kdyz' Ti lidé budou ríkat,ze na neco nemás,uz' dopredu se vzdás' nadeje,ze to vyjde...
Mej hlavu vzhuru vzdy,kdyz' si za necím jdes,a mej po boku nekoho,kdo Ti bude dusevní posilou.
...prípadne si na netu nalezni rady,jak upevnit své sebevedomí.
Nízký práh sebevedomí sám o sobe poruchou osobnosti není,ale muze k ní mít nakroceno,pokud se s ním neco nedelá - doba je divoká,musís' jít za svým odhodlane.Hlavne si ver' a uvidís sama.Preju hodne úspechu :-J.
www.spektrumzdravi.cz/jak-zvysit-sebevedomi
Strach je nicméne také povahový rys,ten ale vychází z (mnohdy neopodstatnených) predstav o tom,co se bude dít - tento strach nás uz' dopredu brzdí; tomu ale lze c'elit práve tím,ze posílíme své sebevedomí.Nabitím sebevedomí svým citum nikdo neuskodí.
City jsou potreba ve vztahu k rodine,partnerovi/partnerce,ke svým detem; nikoliv vsak pri hledání zamestnání.Jsem si jist,ze zamestnavatel ocení více zdravé sebevedomí,motivovanost,schopnost a ochotu plnit zadané úkoly,nez' cituplnost a empatii.
Proto bych rád nejen Lence,ale i jiným,kdo o to stojí doporucil knízku,lze jí zdarma stáhnout z netu ve formátu pdf.
Jmenuje se
Racionálne Emocní Terapie (RET) a
je celá práve o motivaci k lepsím výkonum a schopnostem - proste o tom,jak na sebe a své sebevedomí.Urcite stojí za prectení...
Jo,a Lenko,jestli Ti muzu poradit - nehledej v sobe poruchy osobnosti,fakt - vís,kdo hledá ten najde,to je stará pravda,tak radeji hledej více to dobré v sobe - treba práve pomocí RET.Preju hodne zdaru. :-J.
Mne osobne posilila,nasel jsem ji na netu v case,kdy jsem o sobe dost pochyboval a hledal se,potreboval podporu a posilu sklesleho mysleni.Pomaha i ulevit od bolesti.
Knizka predklada logicke otazky a odpovedi,ale neni to tezke cteni.A funguje,proto ji doporucuji.
a) Neustále vymýšlí jinou realitu a zcela přesvědčivě se jí snaží prezentovat
b) Snaží se mít rozehráno více mužů, ale nespí s němi, jen si hraje
c) Nepřerušila žádný kontakt se svými ex
d) Nedokáže být sama doma, stále něco potřebuje dělat
e) Uráží se za blbosti, člověk si musí dát pozor na jazyk
f) Nestále má strach, že něco neklapne, ale ve skutečnosti má všechno pod kontrolou
g) Její přítel o mně ví, ale jinou pravdu(ani nevím jakou)
Více bodů jsem u ní nevypozoroval, protože se známe jen 4 měsíce. Všechny tyto body mě dovedly k tomu, že tato osoba trpí historínskou poruchou osobnosti.
Možná si říkáte, proč ten blbec s ní stále je? Vždyť to je šílenost, ale ono to má své kladné stránky.
a) Nemám zodpovědnost
b) Skvělý sex
c) Skvělá společnost
d) Dobrodružství
e) Nic není jisté a co není jisté člověka přitahuje
pokračování
uz se do rachoty tesim...hihi
- Odpovědět
Pošli odkaz