Miluji 2 zeny - manzelku i milenku

Ja nemyslela Petro primo, ze bys sveho manzela za neveru odsuzovala. Ostatne vlastni ucastni v teto diskusi dokazujes, ze patris mezi ty podvadene manzelky, ktere se s tim nejak vyrovavaji a patraji a resi veci pokud mozno konstruktivne.Ja jsem nikdy v roli podvadene manzelky nebyla, protoze jsem zatim "jenom milenka", ale z hlediska svych dosavadnich zivotnich zkusenosti to vidim uplne stejne jako Trezka.

Terezko, diky za Tvuj pribeh. Zivot je opravdu plny prekvapeni a po procitani zdejsich pribehu si stale vice uvedomuji, ze kazdy clovek, kazdy vztah, kazde manzelstvi je tak odlisne, ze se neda najit jedno univerzalni reseni problemu. Neplati zadne rovnice typu: manzelstvi + nevera rovna se rozvod, nebo ze milenka rovna se zavrzenihodna osoba, nebo ze podvadena manzelka rovna se chudinka. Tak to proste neni! At uz se clovek ale ocitne v kterekoli roli, je urcite nutne hodne premyslet a nenechavat se jen tak unaset osudem. P.

Pro Petru: Pises, ze bys chtela znat nazor nekoho, kdo si v zivote vyzkousel obe role, tedy byt podvadenou manzelkou, ale taky milenkou zenateho muze... Tak tady me mas. Ja si to vyzkousela, nejdriv jsem byla podvadenou manzelkou a potom milenkou zenateho muze, tedy tou jeste stale jsem. Muj manzel si po 10 letem vztahu nasel milenku a to v dobe kdy jsme resili existencni krizi a meli opravdu hodne problemu (to hlavne jsem mu tenkrat nedokazala odpustit). Ja jsem situaci nezvladla a manzela vyhodila. Citila jsem se hrozne, podvedená, nejen jako zenska, ale i jako clovek. Dneska to vidim trochu jinak, s odstupem dvou let. Dneska jsem rada, ze s manzelem neziju, ale uplne z jinych duvodu, nez jsem tady popsala (tyka se to chovani meho manzela v poslednich dvou letech a jeho nezodpovednosti). Nicmene si myslim, ze zadny clovek neni dokonaly a ze tim padem muze udelat i chybu. Po tehle zkusenosti jsem prehodnotila zebricek hodnot, aspon co se tyka manzelstvi. Na jedno z prvnich mist uz neradim vernost, ale jine vlastnosti. Tudiz dneska bych asi situaci resila jinak, teda urcite bych ji resila jinak (teda co se tyka nevery). Ale stejne me to pekne vzalo a dost dlouho jsem se z toho nemohla vzpamatovat... No a ted ten druhy vztah. Po asi roce prisel ON a ja poznala co to znamena, kdyz po nekom touzis a i pres vsechny tvoje zasady s tim nemuzes nic delat a chces toho cloveka. A porad jenom premyslis, ze vlastne nekomu ublizujes a ze se nekdo muze citit jako ty pred rokem a ze to proste neni spravny a mas vycitky svedomi a citis se hrozne. A tak jsem se tak potacela a i on se potacel, zacatek vztahu byl o neustalem telefonovani ve dne v noci (pokud nebyl doma) a tak uz to nebylo jenom o touze, ale zacalo to byt taky o tom ze me ten clovek zacal zajimat. A pak asi po 2 mesicich prvni milovani... Ve skrytu duse jsem porad doufala, ze se mi to nebude libit a ze proste zustaneme kamaradi a tim se to cele vyresi, no nestalo se. Nas vztah porad pokracuje a ja, i kdyz se to bude asi zdat divne jsem stastna. Nerikam, ze mi to bude stacit naporad, ale ted mi to staci. Mozna jenom nejsem pripravena na normalni vztah (jak by rekla moje matka). No, neradim se ani mezi ty zly ani mezi ty hodny, neradim se ani mezi podvadeny manzelky ani mezi milenky, radim se mezi normalni zensky a vim ze se v zivote muze stat spousta veci, ktere clovek muze ovlivnit jenom castecne. A hlavne jsem se naucila byt tolerantnejsi, neni vsechno jenom bily nebo cerny, a hlavne nikdy nevis co Te ceka zitra...

Karlo, Tvuj nazor, ze chlapi by chteli mit prave 2 zeny, absolutne nesdilim. Jsem (nebo uz jenom byl?:o) pro zeny atraktivni a v prvnim manzelstvi jsem byl nekolikrat neverny. Myslel jsem si, ze jsem v manzelstvi spokojeny, ze mi nic nechybi, ale mel jsem nutkani poznat i jine zeny. A prilezitost dela nevernika. Na jednu stranu to bylo vzrusujici, ale na druhou stranu ztrata duvernosti a kazdodenni lzi byly ubijejici. Moje manzelstvi se nakonec rozpadlo z meho popudu, aniz by se na nevery prislo. Poznal jsem, ze v manzelstvi mi chybelo mnoho veci a mozna proto jsem je hledal nekde jinde. Dnes prozivam vztah, ve kterem nemam ani nejmensi potrebu byt neverny.

Zpětně jsem si přečetl Jokozunuv příspěvěk a musím uznat, že ho napsal velice pěkně a zajímavě. Chtěl bych jenom podotknout, že je to i otázka možností mít pravidelnou druhou milenku - myslím tím zaměstnání a finance. Protože pokud pracujete ve městě, kde bydlíte, máte pravidelnou pracovní dobu bez služebních cest, tak těch možností moc není. Jenom bych zde chtěl pro zasmání uvést příklad z doby, kdy jsem ještě sloužil v armádě. Kolega, který dojížděl z vedlejšího města a měl dávno možnost se nechat přemístit domů, to zcela zásadně odmítal. Uváděl mi, jaké je to perfektní - milenky měl ve městě kde pracoval, a vojáci - to je přece tak nepravidelná pracovní doba, a hlavně ty "nečekané" telefonáty aby se dostavil do zaměstnání. Navíc byl báječný vypravěč, tudíž o různé historky nebylo nouze.

Ahoj Karlo A. myslim, ze jsem v zadnem prispevku nepsala, ze odsuzuji sveho manzela a jemu podobne za neveru. Pokud bych ho odsuzovala, tak s nim asi uz nejsem. Ale kvuli tomu, ze mi byl manzel neverny prece nezmenim svuj postoj k zaletnikum, milenkam ci podvadenym. Do manzelstvi jsem nesla se stoprocentni naivni jistotou, ze se nemuze stat, aby me podvedl, ale doufala jsem, ze se to treba nestane. To, ze se to stalo, mi hlavne dalo tu zkusenost podvedene manzelky a proto ted o svych pocitech muzu psat. A pokud by se to v nasem manzelstvi opakovalo, tak to zase budeme nejak resit, ale at se rozejdeme nebo spolu zustaneme, muj postoj k nevere to opet nezmeni. Samozrejme, ze tady hajim zajmy podvadenych, ale stejne tak tu haji sve zajmy milenky a nevernici. Myslim, ze nejsme nikdo z nas schopni plne pochopit ty druhe, jelikoz jsme nikdo z nas, kdo tu psal, nezakusili v urcite fazi zivota byt napr. milenkou a v jine fazi zivota podvadenou manzelkou. Nazor takoveho cloveka by me tu velice zajimal, protoze ten jediny muze opravdu porovnavat pocity a hodnotit manzelske a milenecke plusy a minusy. Neni tu nekdo takovy?

Mozna potkavam muze, kteri maji "sklony" k nevere anebo potkavam docela normalni muze, ale mam proste oteverne oci. Ja nechci vypadat, ze hajim nazor, jak je nevera skvela a jak je nevyssi cas, abyste to "vy hloupi verni" konecne pochopili! Ja jsem jen chtela prispet k tomu, aby se o ni mluvilo, jako o normalnim jevu, ktery mozna neni zadouci, ale ktery existuje, existoval a existovat bude a na ktery se da divat i treba trochu jinak nez jako na"tu hnusnou odpornou zavrzenihodnou neveru a to nejen sexualni, ale dokonce jeste citovou" No Fuj. Je jasny ze kazdy si svuj problem s neverou resi sam po svem ale i tak maji ty vsechny milenecke pribehy tolik spolecneho, proto si myslim, ze je treba mluvit o prapuvodu nevery, nikoliv pouze o tom, jak nemravne a ponizujici to pro nektere je. Ja verim, ze existuje spoustu lidi, kteri povazuji vernost za zaklad vztahu a nikdy neverni nebyli a ani nebudou, ale takto zasadovych lidi je skutecne velice malo a duvod: proste zivot cloveka zmeni, prekvapi, zaskoci. Jokozuna prece taky psal, ze neveru puvodne zcela odsuzoval a ted je z nej ukazkovy zaletnik. Ja ti rozhodne preju Petro, aby ten tvuj byl z te vyse zminene skupiny, ale vzhledem k tomu, ze neni, tak je snad lepsi premyslet o tom, proc neni a ne ho jednoduse odsuzovat. K tomu, abych zalozila tuto rubriku me nevedla ma zkusenost s mym aktualnim zenatym pritelem, ale obecna zkusenost s muzi. Ja uz jsem to tu jednou psala a nechci se opakovat. Myslim proste, ze zadani muzi si nevsimaji cizich zen mene nez svobodni ... i presto, ze maji doma stalou partnerku, se kterou jsou vic nez spokojeni. Vsimaji si zen, okukuji je, vtipkuji o nich, mysli na sex s nimi a nevim co jeste.... ale jsou verni, protoze chteji byt verni, protoze nechteji menit sve zasady, protoze nechteji predevsim ranit svou partnerku a nahlodat jeji duveru, ale jednoho dne .... vlivem nejruznejsi okolnosti z rodinneho, pracovniho a osobniho zivota, jak uz tu bylo uvedeno... proste podlehnout. A kdyz se to provali, tak mozna reknou, ze to byla chyba a zachranuji strepiny sveho oficialniho vztahu a treba to skutecne chyba byla a ta milenka jim za nejakou krizi vztahu vubec nestala.... ale je pravedpodobne, ze by s tim sami neprestali, kdyby to neprasklo, proste proto, ze jim milenecky vztah poskytoval neco, co manzelsky nemuze prave proto, ze je manzelsky. Ja obdivuju vsechny muze, kteri si jsou schopni odrici milenecky vztah s zenou, po ktere skutecne touzi, z duvodu, aby nehazardovali z duverou sve partnerky, ale na druhe strane se snazim pochopit ty, kterym se to 10x podari, ale po 11.proste ne.

..."A ti, co to takhle zarizeny nemaji, tak vetsinou proto, ze proste nemaji dost odvahy, materialnich moznosti nebo zkratka stesti potkat tu 2. pravou."...Ted me vlastne napadlo, jestli Tvuj nazor neprameni z faktu, ze se z nejakeho duvodu setkavas s muzi, kterym je nevera prirozena a mijis se s Temi, kteri netouzi byt neverni a to ne z duvodu, ktere jsem si dovolila z Tveho prispevku citovat, ale proto, ze si vazi duvery sve manzelky a deti a svazek pro ktery se dobrovolne rozhodli je pro ne zavazny a dulezity?

A tak uz ho vsichni tak nekritizujte. Je hlavne a predevsim dobre, ze se tenhle muzsky postoj objevil, protoze to ja jsem puvodne chtela zjistit, jestli muzi umeji milovat 2 zeny a taky jestli vlastne vice nechteji v zivote mit proste 2 zeny spis nez jen jednu. Proste se objevil chlap, ktery to ma srovnany a pritom je ochoten se o svuj pohled podelit, i kdyz mu bylo asi jasny, ze se nemuze setkat s pochopenim obzvlast u neznejsiho pohlavi. Neni v tom sam, muzi proste chteji mit 2 zeny, ne 1 nebo 10, ale 2, a kazdou v jine roli a v zadnym pripade ty role nechteji prohazovat, jim prave vyhovuje, ze je to tak jak to je a velice je to naplnuje. A ti, co to takto zarizeni nemaji, tak vetsinou proto, ze proste nemaji dost odvahy, materialnich moznosti nebo zkratka stesti potkat tu 2.pravou. A ze to poprou? Mozna, ale ja jsem presvedcena, ze to ve skutecnosti chteji. Ze muzi nasi splecnosti proste nejsou k monogamii urceni a je nejvyssi cas, aby to zeny pochopily. Nerikam, ze je jednoduchy nebo spravy neveru tolerovat, ale je nutny vedet, ze skutecnost je takova, ze vernost je vlastne z dlouhodbyho hlediska neprirozena, alespon pro muze. Pro zeny je to jina kapitola, jako uz tu padlo.... Diky za ten prispevek Jokozuno, je supr, i kdyz pro mnohe mozna depresivni, a diky i za ty dalsi negativni ohlasy.

Nedávno se mi zdál velice živý sen. Byla jsem v něm nevěrná příteli. Tedy, byla, snažila jsem se... Probudila jsem se z toho snu hrůzou, protože i v tom snu jsem věděla, že svůj druhý vztah musím tajit, vymýšlet si výmluvy (nebo neinformovat :-) to je totéž - aspoň pro mě), navíc ten dvojí život... Moc mi ten sen pomohl v tom, že jsem se přesvědčila o tom, že na nevěru prostě nemám. Nemám na to neustále přemýšlet, co jsem komu řekla a co zatajila. O čem nesmím mluvit tady a o čem naopak můžu... Schizofrenní život prostě není pro mě.

Věřím Jokozunovi, že je šťastný a spokojený, obohacený, věřím i tomu že dokáže žít s manželkou tak, že jejich rodinný život vedlejší vztah vlastně obohacuje a že tím netrpí spíše naopak. Ale moc nevěřím tomu, že další zúčastněná - budu říkat milenka, i když to Jokozuna tak nebere - je s touto situací spokojená a vyrovnaná. Už proto, jak on sám píše, že si myslí a to i já, že ženy jsou monogamní, a myslím si že i ta milenka by mnohem raději měla jeho sama pro sebe a tento současný vztah pouze trpí. Protože vlastně nemá jinou možnost - ví že se on nerozvede, možná ani ona sama by se rozvádět nechtěla. Říká se opravdu, že muži se snaží rozsévat své sémě a žena hledá jednoho opravdového muže pro výchovu svých dětí. A i když už jsou tyto naprogramované biologické povinnosti - plození dětí - splněny, je to stále v nás - muži nemají problémy mít dvě ženy, a ženy když už mají dva muže, tak to není pro ně ideální stav a kdyby mohli volit, tak by volily stejně jen jednoho. Ale jako ve všem - i tady jistě existují výjimky, lidé jsou různí, jistě by mi mohli někteří oponovat.

Jokozuno, pises, ze nelzes, pouze ,,oni nejsou informovani". To je to same!!! A pokud si to nepriznas, tak jsi pokrytec a alibista. Za dva roky jsi pry nemusel manzelce nikdy lhat. A jak odpovidas na otazku typu: ,,jak jsi se mel v praci?" nebo ,,co jsi dnes delal?". Pokusim se odpovedet Tvym zpusobem a pouzit Tvuj slovnik: ,,manzelce na tyto otazky nelzu, pouze ji presne neinformuji".

jokozuna;keby aj Tvoja manželka prichadzala domov s iného toho druhého sveta ako to opisujes tak vase manželstvo by bolo už uplne ideálne.Predsa aj Tvoja manželka môže milovať dvoch mužov naraz.A ked to posilni vaše manželstvo tak je to uplne super nie???????

Jokozuna, mam pocit, ze mas ten bajecny dar byt si vsechno zduvodnit a pred sebou obhajit jako spravnou vec. A dokonce to i podat. V Tvem pribehu je mnoho ALE. Zkusim jenom jedno za vsechny. Kdyz Tebou popisovany trojlistek je pro vsechny tak prospesny a umis to tak skvele podat, proc nejsi uprimny ke sve manzelce a neodhalis ji treti stranu trojuhelniku? Vzdyt pokud ji to rozumne podas, bude na Tebe pusna, jak jsi se obetoval pro zlepseni manzelstvi:o)))

Nelžu, mám je rád, nejsou o této věci, že jsem polygamní informováni. Navíc, a je to dost překvapivé, skutečně lhát jsem za celé dva roky ještě nemusel, nikdy nepadla otázka, na kterou bych nevyhnutně musel odpovědět lží. Pokud bych musel žít ve lži, nezačal bych nic, respektive bych to nepřipustil. Pokud žiju v něčem, tak ve schizofrenii, přecházím z jednoho světa do druhého světa, ale jsou tak důkladně oddělené, že se prakticky nepřekrývají.

Ahoj jokozuno, pises obrovsky rozumne a je videt, ze sis uz na vsechny otazky odpovedel. Ja ale citim, ze je v tom jeden hacek. Uz pekne dlouhou dobu sve, jak pises, milovane pani a detem lzes a zneuzivas jejich duvery k Tobe. Ani v tomto necitis zadnou vycitku?

Moc zajímavé téma, přemýšlím o něm a žiji ho asi dva roky. Jsem 14 let velmi štastně ženatý a ještě před 3 lety jsem měl názory jako Zdeněk, pohrdal jsem nevěrci, neměl jsem žádnou toleranci a pochopení pro tyto "výstřelky". A pak se stalo, že na mne jedna krásná mladá hezká kolegyně vystartovala a já si začal ujasňovat jak to se mnou vlastně je. A asi po půl roce jsme došel k závěru, že jsem asi spíše polygamní, že láska ke druhé ženě nemusí NAPROSTO změnit nic na mojem vztahu k mojí paní, prostě jsem si to ujasnil a až PAK jsem akceptoval nabídky kolegyně. Byly jak se ukázalo opravdu čistě sexuálně zaměřené, tak jsem z toho rychle vycouval, protože obohacení se prostě nekonalo. A pak aniž bych v nejmenším hledal se objevila ONA. Žena mého věku, vdaná, nádherná /myšleno osobnost uvnitř/, moje paní je o 10 let mladší. Začal vztah nejdříve v platonické rovině, který se pak stal vztahem s velkým V, včetně nádherného sexu, porozumění. Záměrně nepoužívám slova milenka, protože je to o něčem jiném. Neřeším tím vztahe, nic co by doma chybělo, doma to moc pěkně klape / a je to teď ještě bohatší/, nechodím k jedné žalovat na druhou. Moje profese mi umožňuje žít prostě ve dvou zcela oddělených světech ve kterém je v každém jedna úžasná žena, kterou mám rád, plně a se vším, jen velmi dbám za její plné pomoci, aby sety světy nikdy nezkřížily ani v nejmenším. Riziko prozrazení sesnažíme minimalizovat k nule, protože bych nechtěl svojí milované manželce ublížit ani v nejmenším, mám rád moje tři děti a jsem jim lepším otcem, protože taky z práce přicházím v lepší pohodě než předtím, mám pro ně více chuti a méně únavy, s oběma ženami mám krásný sex, i když s každou je to jiné, mám obě rád velmi a nedokážu říci kterou více. Jistě doma mám závazky hlavně k dětem a zázemí a jsem manželce za mnoho vděčný, takže nepřichází do úvahy aby mohla někdy prohrát. Moc nerad bych jednou volil, doufám, že se to neprovalí a volit nebudu muset. Myslím, a tím se snažím odpovědět za sebe na Karlinu otázku, že muž může milovat dvě ženy prakticky rovnocenně ( naopak jsem přesvědčen že u žen to je jinak a snad pro to svědčí i výsledky výzkumů, že žena nemůže být biologicky než mono-nevím co). Osobně vidím ten důvod skutečně v tom, že člověk trochu zestárne, získá sebevědomí a postavení, které mu prostě umožňuje postarat se o dvě ( i více žen) tak to biologicky prostě sepne a hledá, kde by mohl být platný jinde než v rodině, která tím nemusí být ochuzena. skutečně si myslím, že to má taky hluboké biologické kořeny a pokud to v naší kultuře není běžné, tak se s tím člověk skutečně musí předem dobře duševně vyrovnat. Nemám žádné pocity viny, to by nestálo za to, racionálně jsem si zpracoval, že to prostě není nic špatného, obě ženy (i ta druhá je vdaná, má větší děti a normální vztah s manželem) mne milují, cítí se vztahem nesmírně obohaceny, stejně jako já ze vztahu čerpám pro sebe obohacení citové, rozumové i sexuální. Hodně jsem v této souvislosti uvažoval o těchto vztazích u Mormonů, kteří nám jsou o hodně bližší než Arabi, kde to, protože to neodporuje obecným zvyklostem nečiní nikomu ze zůčastněných žen žádné trauma, pamatuji si nedávno v televizi s Mormonem soud, kde do něho hrdě kráčely z každé strany zavěšená jedna jeho milující žena a houfec dětí a pokud je ten muž uživil vypadalo to dost idylicky. Tak takhle podobně to chápu i já, i když se saozřejmě s mojí druhou paní skrýváme před světem žijeme plnohodnotným životem. Snad takhle, třeba to bude názor, který diskusi obohatí. Jistěže moje tolerance a to nejen k nevěře získala jiný rozměr, nemyslím si, že kdyby s jakéhokoliv důvodu můj druhý vztah třeba skončil, že bych si hledal jinou "milenku" spíše určitě ne, ale když mne to štěstí v životě potkalo mít dvě milující ženy, tak si toho předvším velmi vážím.

Není možné stejně milovat 2 ženy.Milenku většinou cíleně nehledáme, ale přesto ji nalézáme.Proč? Asi dokáže vyplnit mezeru, která se v určité chvíli objeví asi v každém vztahu.Může to být stres v práci ,nástup do zaměstnání po MD, nezvládnutá situace po narození dítěte ,sex ...?Většinou se milenkám daří posílit sebevědomí(jak je vidět i z předchozích příspěvků), které muži pro svůj"zdravý vývoj" asi potřebují a dovolí jim zaujmout opět první místo v hierarchii , kterou samozřejmě převzalo narozené dítě.Souhlasit musím s názorem , že jistě tato situace dokáže naučit "chápat" a tím pádem i tolerovat podobné připady.Přeji všem , aby se v těchto vztazích tak nepotáceli jako já. Jinak bezva téma, kdyby se týkalo někoho jiného.

Ale jo, tak ja chapu, ze ses rozhorcena. Mozna jsem v nekterych prispevcich trosku moc rozohnila vasne. Musela bych si to ted vsechno zpetne precist, abych treba pochopila, co te tak strasne namichlo. Na druhe strane ale asi neni divny, ze clovek je o svym nazoru presvedceny jako o tom spravny, to je snad normalni, proto ten nazor ma. Nikomu ho nevnucuju, jen jsem to napsala. Vyhodou diskuse je ta, ze si muze psat kazdy co chce a ten, co to cte si muze vybrat co bude cist a co ne. A hlavni prinos to ma v tom, ze se clovek mozna nakonec a hlavne zamysli sam nad sebou. Ja sveho pritele skutecne respektuju a vazim si ho za jeho postoj, asi taky proto, ze bych to proste v jeho situaci neumela resit nejak lip. Mozna je to pokrytecky, ale prasknout dverma a nechat za sebou spadnout barak taky neni vzdycky ta nejlepsi variata. Ale hlavne, ze se clovek zachova jako spravnej chlap!!! Spravnej chlap pro jednu, grazl pro jinou. Tato diskuse ale nebyla puvodne smerovana k tomu, aby se delili zucastneni na kladase a previty, ale aby lidi sdelili svuj nazor na to, jestli jde milovat dve zeny zaroven. To, ze sem pridal kazdy svuj pribeh vyjadrujici zaroven jeho postoj je snad normalni, aspon to ma nejaky kontext. Ja samozrejme neodsuzuju milenky, ktere sveho zenateho milence nakonec vybojovaly a ani milence,kteri se zachovali primo a rozcisli to i kdyz pritom opustili deticky. To zalezi pripad od pripadu, tady nezastavam nazor, ze deti jsou snad nejaky duvod zustavat spolu, kdyz to neklape a milenka vlastne situaci jenom vyresi pro vsechny k lepsimu. Ale co kdyz to klape, o to tu slo. Proste o pripady, kdy je zenaty chlap spokojeny doma a proste zahyba a takovych, troufam si tvrdit, je vetsina. Ja nevim, proc jsme neverni. Ja jsem neverna nebyla a treba taky jednou budu, co ja vim. Proc jsi byla neverna ty, Niki? Mela jsi problemy sama se sebou. Hm. A proc jsou neverni ty tisice a miliony dalsi. Proste kazdej ma nejaky duvod. A proto nejsou jeste prece vsichni bezcharakterni padousi. Ja nerikam, ze je ten "muj" nejakej uzasnej prototyp chlapa, kterymu by se mel postavit pomnik, ale je to bezkonkurencne jeden z mala skvelych chlapu, ktery jsem kdy v zivote poznala. Takze pokud je jeho jedina vada, ze je zenatej, ta tu jsem mu proste odpustila. A nemusela jsem. Ale chtela jsem. A nejsem tim zcela urcite skvelejsi, ale jsem stastnejsi. Ani nechci proklamovat, ze je snad spatne, kdyz zena trva na tom, aby ji byl manzel verny. Problem je spis v tom, jak je to proste v praxi. Ja nevim, me nikdo "oficialne muj" jeste nezahybal nebo jsem o tom nevedela, takze na to by mely odpovedet ty manzelky, co uz neveru resily. Nektere odpustily, nektere sbalily zaletnikum kufry, na to neni univerzalni reseni, to je vec kazdeho, do jake miry mu to srazi sebevedomi a jak moc zaklada svoji vlastni sebeuctu na faktu, jestli mu je partner verny ci ne. Mozna bude nejvetsi problem v tom slove DELENI. Jo, je hnusny delit lidicky na hodne a zle podle zmineneho modelu a jeste hnusnejsi je delit se vubec. Jenze o se zivot obcas nepta!

Karlo... souhlasím s názory, že jsi velmi rozumná a chytrá holka... ale tak neskutečně pokrytecká že to mlátí do očí. Jak ty přesně dokážeš rozlišit milenky, aspoň na dvě skupiny - ty "hodné" co netlačí (tam jsi ty) a pak ty "zlé" co tlačí na rozvod... Ty "rozumné" manželky, které neobhájí vlastní sebeúctu a pod tíhou pseudoargumentů se dělí o tělo i duši svého muže (víš, že tvůj přítel spí, že se miluje i se svou ženou..říká ji při tom miluju tě... při své inteligenci to víš) a pak ty "nerozumné" (ale které ví na co mají - nedělí se). Tečka. Ti "hodní" podvádějící muži kteří jsou natolik silní aby drželi vztah s ženou, kterou milují a spojují je vzpomínky, a spousta jiných věcí (nevěř že děti... uff, není mi dobře ze slabochů zneužívající děti k ospravedlnění svých slabostí), ale natolik slaboši aby udělali ROZHODNUTÍ - a ten "hodný" je ten tvůj samozřejmě... a pak ti "zlí" kteří se prostě UMÍ rozhodnout a jdou kam CHTÉJÍ (dle tebe ne, ty si přece ceníš že své děti neopustí)...Za muže mluví činy, ne slova... je podstatné co skutečně dělá, ne o čem mluví že dělal, bude dělat, chtěl by dělat, udělá...Díváš se na to velmi velmi černobíle... píšeš chytře a rádoby tolerantně... víš, nevěřím ti Karli (pro upozornění - taky jsem kdysi sbírala sbytky ze stolu = byla milenkou... můj příběh je jiný, mě na něm nezáleželo, měla jsem problém sama se sebou, protože i já jsem byla v dlouhodobém vztahu, takže nevěrná svému a milenka ženatého současně)... máš na všechno odpověď a vysvětlení (myslím, že jsi mladší než já), ale trošku mi to zavání prostě obhajobou... sama tomu a hlavně sobě moc nevěříš, nejsi moc silná žena... nevím proč ti stačí jen část muže (protože ty jen část máš, nenalhávejte si někdo že lásku, ten potenciál co máte, lze násobit dle chuti... to jde k dětem, ne k "cizím" lidem, což muži jsou)...Fandím ti, aby tvé probuzení bylo co nejšetrnější... ale prosím (kvůli tobě) nelži si do vlastní kapsy jak si ceníš že miluje svou ženu, s ní a že neopuští děti... a pokud to tak opravdu je, jsi starší než jsem si myslela a tvé city už jsou velmi otupělé...Tohle není útok proti tobě... ale nemohla jsem nezareagovat na tvé dělení lidí dle vlastních potřeb - ti co jednají jako ty jsou ti "hodní", ti co ne jsou "mrchy, masochistky, nefér muži"... ve skutečnosti se ta tolerance nevěrou zmenšuje, že ano...?