Miluji 2 zeny - manzelku i milenku

Nesouhlasim se Zdenkem, ze manzelka nema moc sanci. Naopak, manzelka ma plno sanci, a hlavne spoustu trumfu v rukavu, akorat si toho neni vedoma. To milenka nemam moc sanci, predne nema skoro zadnou sanci ukoristit toho sveho vyvoleneho natrvalo. Pokud teda vychazim z toho, ze obe zeny usiluji o to jedno a to aby ten "schizofreni" muz zustal prave s nimi. Pro Petru: Nemyslela jsem to tak, ze by snad milenky umeli milovat lip nez manzelky, jenom proto, ze jsou milenky. Samozrejme jim nic jinyho nezbyva nez tolerovat, kdyz prisly jako "druhe", ale to nemeni nic na tom, ze je to tvrdy vycvik tolerance, ktery se sice casem zuroci, ale vyzaduje hodne odolnosti. Taky si vubec nemyslim, ze manzelky jsou nejake zubozene zamindrakovane obtloustle chudinky. Spis naopak, ja mam naroky na partnery hodne vysoke, takze je logicke, ze kdyz jim nekdo vyhovi, tak je to osobnost, ktera ma co nabidnout, tudiz si ma i z ceho vybirat. Takze neni duvod, proc, kdyz ja jsem prece tak skvela ;-), by mela byt ta "prvni" mene skvela. Problem je spis v tom, ze zenaci si na manzelky dost casto stezuji, takze milenky pak maji pocit, ze ten chudacek je doma utiskovany nejakou ochechuli. Ten muj to nastesti nedela. Moje uvaha spis vychazela z toho, ze by me zajimalo, co k tomu teda muze vede. Petra napsala, ze to proste byla chyba a chybovat se muze, ze jo. Jenze taky napsala, ze netusila, ze to trva, i kdyz se to uz jednou provalilo. Ja jen, jestli tvuj manzel nebyl skutecne donucen okolnostma a chovanim sve zarlive milenky, ale v podstate on sam by si ji nejradeji nechal jeste dalsi 3 roky? Nechci provokovat, jen by me zajimalo, co vlastne ti chlapi chteji...Dik.

Myslím si, že muž který to táhne se dvěma ženami je gauner. Buď se zamiluje do druhé a se ctí odejde do nového vztahu (i s případnými riziky) nebo je tím, jak jsem to nazval výše. I já jsem byl kratičkou dobu gauner a přesně vím, proč se mi to líbilo: změna, pocit že ještě nejsem v životě odepsaný, že není problém si najít někoho dalšího, řeší se úplně jiné věci než domácí úkoly dětí - např. jak pěkné obrazy kreslili impresionisté ap. Je to pohodlí - doma mít vypráno a u sousedů se bavit. Já jsem klopýtl alespoň s vdanou ženou a stejně starou (asi jsme oba řešili krizi pětatřicátníků)a navíc jsme ani jeden neplánovali rozbít rodinu, ani dlouhodobý vztah. Samozřejmě, že svobodná milenka si musí ukrádat čas se svým milým, ale je to zpravidla ona kdo kormidluje se vztahem. Manželka moc šancí nemá a zvlášť pokud to neví.

Ahoj Karlo Antonie, musim Ti oponovat ve Tvem nazoru. Pises:...milenky se deli o sve milence od pocatku....vychazi to z toho, ze proste toho muze miluji natolik, ze ho chteji i za cenu, ze se budou delit...Ja si nemyslim, ze maji milenky na rozdil od manzelek ,,silnejsi,tolerantnejsi ci opravdovejsi" lasku k partnerovi, a proto jsou ochotne se delit. Ja si myslim, ze je to tim, ze jim proste nic jineho nezbyva! Bohuzel se v zivote muze objevily az jako druhe a nic s tim, ze manzelka existuje, proste nenadelaji. Jsem naprosto presvedcena, ze kdyby se soucasne milenky seznamily s muzem drive, nez soucasne manzelky, urcite by se jim existence druhe zeny nelibila. Mozna by se s tim po case smirily, ale ze zacatku by proti tomu urcite bojovaly. 90% lidi vstupuje do manzelstvi s tim, ze neplanuji byt neverni a podvadeni, jejich partner s tim souhlasi a proto maji v nasi kulture pravo nedelit se o sveho partnera s jinou (jinym). Mozna jsem to spatne pochopila, ale z Tveho nazoru jsem mela pocit, ze city milenek jsou doslova ,,lasky-plnejsi" nez city manzelek. Je to pripad od pripadu a v neverach jsou obvykle manzelky popisovany jako ty ,,v kazdem smeru horsi", ale to neni podle meho nazoru spravedlive. Je to jednostranny pohled a mozna kdyby se mnoha milenka ocitla na chvilku v domacnosti sveho mileho (aniz by ji kdo spatril), divila by se, jaka ta ,,nedokonala" manzelka ve skutecnosti je. Musim rict, ze tady v teto diskuzi rozhodne ,,kopu" za podvadene manzelky, ale rada se zamyslim nad nazory a zkusenostmi druhe strany. Petra

Jeste jeden maly dodatek pro Petru. Ona psala, ze si neumi predstavit, ze by se delila o sveho muze s cizi zenou. To je asi to prvni, co vsem podvadenym manzelkam vadi ihned. Ja jen chci podotknout, ze vsechny milenky, at uz jsou svobodne ci vdane, se od pocatku deli o sve milence a to v plnem rozsahu. Samozrejme, vybraly si to ony samy, dobrovolne, ale ne, ze by se jim to libilo, to vychazi z toho, ze proste toho muze miluji natolik, ze ho chteji, i za cenu, ze se budou delit. Mozna to zni extremne altruisticky, ale je to tak. Ja vim, ze muj pritel ma rad svou zenu a ze s nezustava jen "kvuli detem" a taky vim, ze nas vztah je casove limitovany ale i tak stalo zato vse, co jsme dosud spolu prozili a nikdy toho nebudu litovat. Snad jedine, co me mrzi je to, ze nebude moci byt nikdy otcem mych deti, to by se mi fakt libilo. Chci tim jen rict, ze laska je proste otazka velkorysosti.

Pre Anulu:Karla jsem porad ja a porad ta stejna, taky Antonie, ale tim se netrap, ani jedno neni my pravy jmeno,ale na tom snad tak nesejde. Otazek jsem si jaksi nevsimla, omlouvam se.Predne: Neda se rict, ze muj problem s neverou ma hlubsi rodinne koreny. Muj otec ma sice dlouhodoby milenecky vztah, ale to jsem se dozvedela az pote, co jsem uz s zenatym muzem chodila. Takze zadna vazba tam neni, snad mozna jen genenticka, pokud se to da zdedit. ;-))) Moje matka o mem vztahu s zenatym muzem vedela od zacatku a samozrejme ze, se bala, ze mi to znici zivot, ze budu cekat na sveho prince na bilem koni a propasnu najakou opravdovou zivotni sanci. Ale na druhe starne me postavila nohama na zem a vysvetlila mi, jak to s neverou chodi. Ne, ze by mi rekla, ze je muj idealni otec neverny uz roky, ale trosku me seznamila s realitou po te, co jsem to zjistila sama. Je zajimave videt problematiku nevery z obou stran. Proto nekdy z legrace rikam, ze by kazda manzelka mela byt nejdriv milenka, aby umela pochopit, rozchodit a vyresit situaci az bude sama celit problematice nevery sveho manzela. Pokud jde o mou matku nemyslim si, ze by se obetovala nam, resp. respektive, ze by kvuli nam zustavala s mym otcem. Ona predne meho otce mela a ma rada, jak vetsina zen, co sem jako podvadene manzelky pisi stoji taky o sve zaletne manzely. Ja rozhodne a myslim, ze ani ona, bychom nezustavaly s muzem "jenom" kvuli detem. Pokud se rodice nemaji radi a v beznem zivote se to pozna, tak jejich spolecne souziti muze detem jen ublizit a dokonce je i negativne ovlivnit do budoucna. To je lepsi zit oddelene a vychazet spolu pokud mozno na urovni, kdyz uz clovek neni schopen s otcem (nebo matkou) svych deti zit. To je muj nazor. A taky logicky: kdyz uz se rozhodnete s nekym mit deti, tak snad je pro Vas ta osoba natolik dulezita, ze nejaka nevera nemuze to citove pouto z gruntu zrusit. Proste at chcete ci ne, mate spolecnou minulost, vzpominky, zazitky, ale i pritomnost a to provazi soubor emocionalnich vazeb, ktere prece nejde zrusit ze dne na den, nekdy ani ne z desetileti na desetileti.Pro VSECHNY:Jsem rada, ze tu zaznela uz parkrat veta, ze nelze milovat 2 zeny, ze proste jednu milujete vic a jednu mene. Aspon v tom mam vic jasno, i kdyz to v podstate nic nezmenilo. Ja mela pocit, ze muzi proste umeji milovat 2 zeny zaroven. Problem by asi nastal v definici, co je milovat a co je mit hodne rad. Ale v tom se pitvat nehodlam. Nekteri z Vas mate to stesti, ze jste diky nevere prisli na to, ze milujete sve zakonne partnery, to je ta lepsi varianta, gratuluju. Horsi je asi, jak priznal Tonik, ze manzelku ma praste rad a milenku miluje a tak to je. Jedna vec ale vyplyva hromadne ze vsech prispevku, i kdyz nekdy skryte, ze jde o boj kdo z koho. Clovek jako bytost slaba a zbabela ma proste nejradeji bezproblemovost, takze ten, kdo nedela problemy, projevi vzdy pochopeni a jeste ma obecne dobrou naladu, ten ve vztazich vyhraje vzdy, aspon z dlouhodobejsiho hlediska. Pokud se milenka dopusti toho, co bylo vyse napsano, jako ze kontaktuje podvadenou manzelku nebo zacne delat ultimata, ma jednoznacne prohrano, a na druhe strane je pravda, ze pokud manzelka neprojevi ani kousicek snahy o velkorysy zpusob reseni problemu, tak doslova vrha sveho muze jine zene do naruce. Napadlo Vas ale nekdy, ze clovek neni skutecne urcen k monogamii (mongr..cosi-jak se to jmenuje u zen, ani nevim)? Ze se vsechny pribehy ukazuji vlastne, ze clovek (obecne, mozna muzi vic) inklinuje k tomu mit 2 partnerky a to jednu pro zazemi a zivotni jistotu a druhou proste pro radost ze zivota v trosku jinym pojeti, nez mu nabizi ta prvni?Me nejde o to obhajovat polygamii, nebot v nasi kulture nema tradici a nikdy by se neujala a v islamu je stejne zalozena na narovnosti zen a muzu, ja se jen snazim pochopit, co vlastne muzi potrebuji a hledaji. (O potrebach zen mluvit nechci, protoze to by bylo treba otevrit dalsi diskusi.) Mne se totiz zda, ze nevera konci vzdy tim, ze to nekdo z te trojice nevydrzi a proste to praskne a ve chvili, kdy zacnou byt problemy, tak si muz automaticky vybere (samozrejme, ze casteji manzelku, protoze tam ma pevnejsi koreny a deti), ale obecne spis tu, ktera proste dela mensi dusno. Nicmene, kdyby k tomuto nebyl okolnostmi donucen, nebyl by nahodou nejstastnejsi, kdyby mel manzelku i milenku a to stabilne s rozlozenim sil, jake je, takze zadna zmena domacnosti atd? Ja vim, ze to nejde a ze clovek nemuze mit vse, co chce... to jen takova uvaha, ze proste ta nase skvela kultura a vychova, ze se clovek vda nebo ozeni a do smrti miluje jen jednoho cloveka, je naprosto zcestna....

Ahoj všichni,srdečně Vás všechny zdravím. Podváděné manželky a manžely, jejich manžely záletníky a ženy nevěrnice, milenky marně bojující i ty smířené a spokojené v roli dvojky, a samozřejmě i Vás beznadějně bojující milence pokud vůbec existujete. Obecně proti nikomu z Vás nic nemám, ale asi více sympatizuji s těmi z Vás, kdo jste se stali obětmi nevěry a držím Vám palce, abyste se s jejími následky dokázali alespon? částečně vyrovnat a zapracovat na sobě tak, aby Vaše první zkušenost byla zároven také poslední. Sám jsem jednou, asi před 3lety, svou milovanou ženu zradil a tenhle chat mi dává příležitost zapřemýšlet s odstupem času, co mě k tomu vlastně vedlo a k čemu jsem si tím vlastně

Ahoj Zdenku a ostatni prispevovatele, mam take pocit, ze rozdilne naroky v intimni oblasti velice casto vedou k nevere. A je pravda, ze kdyz se jeden z manzelu najednou setka s osobou, ktera je pro nej nova jina a jaksi exotictejsi, ma pocit, ze nasel ,,sexualni nebe", ale mozna kdyby si vzpomnel na sve zacatky s manzelem (manzelkou), uvedomil by si, ze tyto pocity mel/a take, jen na ne ted uz nejak zapomnel/a, protoze se mu staly znamymi a tedy i vsednimi. Jeden moudry clovek, kdyz se ho ptali na sex s manzelkou po x letech, odpovedel:,,S milenkou je sex jako mlade vino, vyborne a vyrazne to chutna, je to vzrusujici a bourlive, ale druhy den Vas po tom vetsinou boli hlava. S manzelkou je to jako mleko, je to dobre, prijemne, zdrave a uklidnujici, nijak extra se u toho nerozdovadite, ale rano je Vam dobre a prijemno na dusi."S manzelem jsme uz asi deset let a v sexu jsme jiz prosli mnoha obdobimi - horsimi i lepsimi, ale po te nevere jsme si uvedomili, ze na sobe i po teto strance musime ,,zamakat" a opravdu to jde. Ted po deseti letech naseho spolecneho zivota se nam zda, ze jsme si po intimni strance nikdy tolik nerozumeli a opravdu i ted nachazime nove vzrusujici prvky, ktere nam nase milovani obohacuji. Myslim, ze pokud clovek ke svemu partnerovi stale citi citove pouto (a to muzi, kteri sem pisi citi), mel by zapracovat prave na tom vztahu, pro ktery se sam a dobrovolne rozhodl a nehledat citovou kompenzaci jinde. Vim, ze se to jednoduse pise a v praxi je to horsi, ale stejne vsem drzim palce. Petra

Milá Petro, velice pěkně jsi to sem napsala, řekl bych tak nějak i smířlivě a pohodově. Myslím si, že až na několik omluvitelnych (zase jenom z mého subjektivního pocitu)a pochopitelných připadů (jenom namátkou - manžele chtěji nadále zachovat rodinu, ale žijí si každy svým citovym životem nebo manžel nejeví zajem o sex a manželka to bohužel potřebuje k životu ap.)se jedná o zavrženíhodné jednání. Nemoralizuji, jenom to nazývám patřičným jménem. Uznávám, že k tomu může vést celá řada důvodů a příčin, ale jeden model ale asi vítězí - soužití doma zevšední, krásné slovíčka obdivu se již téměř nevyskytují a najednou se objeví někdo, kdo nás obdivuje, chce být pro nás krásný atd, atd. Abych byl objektivní, i druhá strana v manželství by si neměla být jistá, že svazek manželský udrží všechno a že již o sebe nemusí dbát ap. Myslím si, že jsme schopni takhle potkávat celý život někoho s kým si budeme myslet "že s ním je to ono". Ta problematika je velice složitá, vím že existují ženy, kterým jde o to se vdát a jsou ochotny se překonávat v sexu když ptáčka lapají a po narození dítěte - najednou mění své chování. Sám nevím co bych dělal v tomto případě. V celé řadě příspěvků výše si ale milenky jenom dokazovaly, že jejich chování je v pořádku, ale není.

Ahoj Jolo, take jsem jednou byla podvadenou manzelkou. Zkusenost to byla pro vsechny velice bolava a nepekna. S manzelem jsme si to vyrikali a myslim, ze se i v necem procistil vzduch. Dokazala jsem mu tu bolest, kterou zpusobil jednou odpustit, ale vim, ze podruhe uz bych se s nim rozesla. Myslim, ze clovek dela v zivote hlouposti, ale je mozne se z nich poucit a priste uz svym chovanim neublizovat. Vis, mam pocit, ze kdyby to udelal jeste jednou, tak mi tim dava najevo, ze si s mymi city zahrava, jak se mu chce a to bych uz neprekousla. Mame dve male deti a samozrejme, ze pro ne, ale i pro sebe, chci pohodovou rodinu se vsemi cleny, ale odmitam se o manzela cas od casu delit s jinou zenou. Vim, ze neni nevera jako nevera a kazda se muze posuzovat jinak, ale je jasne, ze kazda nevera ublizuje. S manzelem mame hezky vztah a uprimne musim rict, ze se opravdu milujeme a chceme spolu byt. Ta nevera se bohuzel stala a prispela k ni rada faktoru, jako stresove obdobi, narozeni prvniho ditete, opravdu silna aktivita milenky atd., ale mame ji za sebou a oba jsme si mnohe uvedomili a ujasnili. Zvlastni na tom nasem pripadu bylo to, ze milenka se manzelovi jevila jako idealni zena, ktera ma na jeho stesky vzdy cas a pochopeni. Pak ale kdyz to prasklo a on se s ni chtel rozejit, udelala mu naprosto neskutecnou scenu a po nekolika pokusech ho dostat zpet s nim naprosto prestala komunikovat. Myslim, ze to byla ta chvile, kdy si manzel uvedomil, co se vlastne muze vyklubat s (do te doby temer idealni) zeny-milenky. Ted je to uz asi tri roky a prestoze to byl muj muz, ktery takto ,,ulitl", boji se o nase manzelstvi mnohem vic nez ja a velice casto mi rika, ze ho nikdy nesmim podvest, ze on by to vubec neunesl. Je to vsechno dost paradoxni.Na zaver chci rict, ze si nemyslim, ze jedna nevera musi znamenat konec manzelstvi nebo nejake strasne nabourani manzelstvi do budoucna. Jak uz jsem rikala, clovek dela chyby a muze se z nich poucit, ale pokud se nepouci a sve rodine ublizuje zase a zase, tak je to s prominutim na pytel. Ja bych uz dalsi neveru ,,nerozchodila". Drzim palce vsem podvadenym manzelkam (i manzelum), aby nasli silu se s tou bolesti vyrovnat, preji vsem milenkam, aby si uz nasli nejakeho nezadaneho chlapa a meli s nim pohodovy zivot, ve kterem se nemusi se svou laskou skryvat a delit a prosim ty co podvadeji, aby sve ciny opravdu zvazili a uvedomili si, ze manzelstvi je jako horska draha - nekdy jsi dole, nekdy nahore. Ti muzi, kteri sem pisi maji vetsinou stale jeste pekny vztah ke sve manzelce a verim, ze se na tom vztahu da hrozne moc pracovat a neresit to utekem k jine zene. Mejte se vsichni pekne. Petra

Pre Antoniu Karlu:chcela by som vediet ci si sa predtým predstavovala iba ako Karla,alebo sa teraz jedná o inu Karlu?Lebo pre samotnu Karlu som mala jednu otázku na ktoru mi neodpovedala a viac sa ani pod menom Karla ani do tejto diskusie nezapojila.

Díky za tuto diskusi,já píšu z pozice té podváděné manželky.V našem manželství to není bohužel poprvé,při 1, manželové milence to s námi jednoznačně spělo k rozvodu a tehdy jsem ,myslím,dělala spoustu chyb,kterými jsem ho vháněla do náruče té druhé.Otočilo se to až v okamžiku,kdy jsem ji a existenci tohoto vztahu hodila za hlavu a začala se chovat tak,aby hlavně mně samotné na mě záleželo,Manžel začal mít zájem znovu o mě,ten vztah mimochodem trval 3 roky,já to zjistila po roce,pak jsem si myslela,že to skončilo a zažila jsem znovu moc pěkné manželství,až převzala iniciativu ta milenka a informovala mě o tom,že s mým mužem slaví 3. výročí své životní lásky.Tím ovšem u mého muže skončila.Dnes je tu ta situace opět,bohužel s tím rozdílem,že se nám mezitím narodilo 2.dítě.Milenka je nová,všichni tři o sobě už víme,já to chtěla řešit rozchodem,ale manžel o tom nechce ani slyšet,doma se ke mně i dětem chová velmi pěkně,já se snažím také,ale-vím,že s ní to stále pokračuje a stojí mě to opravdu spoustu sil být ta příjemná,milá vstřícná,taková,jakou on hledá.Nevím,jak dlouho to vydržím, i když je mi jasné,že život s námi mu vyhovuje,děti a myslím,že pořád i mě má rád a tvrdí,že rozvádět se nechce,Dnes už vím,že je to otázka "výdrže a čekání",ale nějak mě to už nebaví,čekat až se mu opět ta milenka omrzí.

Cau stepi. Jsem na tom asi stejne. Myslim, ze kdyz se na to diva clovek z odstupem casu, tak to muze brat jako prinos do zivota. Proste krasnych momentu, ktere cloveka obohati a treba taky pouci na cely zivot, neni nikdy dost. Ale brecet o vikendech doma fakt nema smysl. A je prirozeny, ze chce clovek casem nekoho "pro sebe", jen je otazka kdy se o nej treba zacne zase nedobrovolne "delit" s nejakou jinou. To je ale zivot. A nevera tu proste je, proto je lepsi o ni mluvit, at uz na webu s anonymne nebo mezi partnery oteverne. Pro Anku: smirovani se s milenkou je tezka vec a pro vetsinu lidi naprosto nepredstavitelna. Z pribehu Tonika je videt, ze jemu neco schazelo a tak to nasel jinde. Myslim, ze se to tyka vetsiny mileneckych vztahu, protoze po case se na kazdem najdou chyby, ktere nam lezou na nervy. Podvadene zeny za kazdou cenu hledaji, kde je problem, co jim teda schazi, proc a co jejich partner hleda jinde a trapi se tim mesice a treba i roky. Napadlo Vas nekdy, ze partner treba nehlada nic, ze proste narazil na bytost, se kterou si rozumi a nemuze ji odolat a proste se zamiluje. Ze to treba nema nic spolecneho s Vami, ze Vas ma rad taky a nic mu na Vas vlastne nevadi. Ono je tezky se s timto smirit, ale ja myslim, ze nejdulezitejsi pokrok podvadene manzelky spociva v tom, uvedomit si, ze jeji chyba to vubec neni a prestat se obvinovat. Prekousnout ovsem fakt, ze je vsechno v poradku a pritom ma partner paralelni vztah, to je skutecne hooodne narocne. Pokud jde o syndrom zavirajicich se dveri, ktery se u muzu kolem 50ti skutecne objevuje, myslim, ze to neni az tak rizikove. Protoze muzi, kteri inklinuji k tomu sbalit 20ti letou divku ve svych 50ti to delaji skutecne pro pocit mladi a casem prijdou problemy s extremnim vekovym rozdilem a s jinymi prestavami o zivote. Navic muzi v 50ti uz maji casto zabehnuty zivot a jsou zvykli na standard a pohodli, takze je docela pravdepodobne, ze je to casem prejde. A taky jsou casto dost inteligentni na to, aby jim doslo, ze v jejich 60 letech bude jejich zena na vrcholu svych zivotnich a sexualnich sil a tudiz vznikne jednoznacny nepomer. Myslim, ze kdyz se 50ti letym podvadenym manzelkam podari tuto dobu prekousnout, tak ze maji docela vyhrano a 50nici se zase vesele uklidni. Pokud ovsem nepotkaji v 50ti letech zivotni sanci, ale to se jim muze stat i ve 40ti a 30ti...No jo, je to holt slozity.....

Ahojky,myslim, že bych mohla taky přispět svou troškou do mlýna. Můžu tedy hodnotit zatím jen svou zkušenost coby milenka. Měla jsem dvouletý vztah s ženáčem. Je pravda, že mne stál ke konci hodně slz, ale jsem moc ráda, že jsem si to vyzkoušela. Můžu říci, že ho doteď velice miluji a když ho potkám (naštěstí ne moc často), tak mi srdíčko poskočí a jsem ráda na světě. Slzičky už mi oschly. Naučil mne totiž velké toleranci a hlavně,naučil mne mít ráda sama sebe. Po dlouholetém vztahu, který jsem ukončila, mi přišel jako sluníčko, měl jiné zájmy, oproti původnímu vztahu jsem byla hýčkaná a tak jsme si navzájem dávali sílu do života.On měl dvě malé dětičky, které moc miloval, a hned na začátku jsme si vyjasnili, že nebude nic měnit. Možná to zní z jeho strany sobecky, ale já byla taky ráda, že se po mne nepožaduje a není mi vyčítáno, kde je ztacená druhá ponožka a kdo zas trefil při jízdě autem kanál. I když jsem trefila popelnici. Zkrátka pohodička. Myslím ale, že dlouhodobost takového vztahu záleží tak trochu na věku. Aspoň u mne se projevila potřeba hnízdění. V 31 jsem prostě toužila už mít doma chlapa s kterým můžu počítat a k tomu nějakou ratolest. Rozcházeli jsme se skoro rok, ani jeden jsme si nedokázali představit být bez sebe. Aspoň za sebe mluvím. Bylo to opravdu těžký. Možná konci napomohla i trocha má hrdost. Čekat na to, kdy přijde, vědět, kdy odejde. Mít vedle sebe v noci prázdno, o víkendech společně neplánovat. Přesto jsem moc ráda, že jsem ho potkala a myslím, že i teď, kdy jsem už šťastná s někým jiným, těžím ze svého vztahu s ženáčem. A přitom doufám, že už nikdy více a že se vědomě neocitnu na druhé straně.

Karlinko, bravo. Výstižněji si asi za nás na Denisu reagovat nemohla. Deniso, odsoudit nás může jen ten kdo v naší kůži nebyl, nikdy nic podobného nezažil, nedovede si to představit a má bláhový pocit, že se mu to nikdy nemůže stát. Máš ale plné právo cítit nenávist k jiné ženě, která ti např. přebrala muže či přítele. To je lidské. Jen nechápu proč to adresuješ "všem svobodným ženám". Nevěru přece páchají i ženy vdané, naprosto stejně jako muži.Nápad s homeopatií se mi líbí, děkuji za něj. Domnívám se stejně jako Smajlinka, že má žena t.č. není ve stavu přiznat si nutnost nějaké terapie. Já sám se varuji vět typu: "Začni se léčit..." apod. Vždy to vzbudilo spíše averzi. Zkouším metoduzažehnávat rozmíšky již v ůvodu např. tím, že si vezmu na starost děti a nechám ji volné působiště v něčem jiném. Někdy to samozřejmě nejde. Každopádně díky za dobře myšlená slova. Tou poznámkou s ubližováním vlastní ženě se snažím vystihnout její nevinnost v našem trojúhelníku. Prostě se před ní přetvařuji a jsem k ní falešný, to je celé. A taky si tak trochu masochisticky sypu popel na hlavu. Ahojte

Jiste Deniso, ale o tom je tato diskuse, pokud jsi to nepochopila. Prave o tom, ze kazdy je jednou nahore a jednou dole a ze na kazdeho jednou dojde. Ver, ze i milenky to maji tezke a nezprijemnuji zivot zenacum jen tak z nudy, ale proto, ze je samy miluji a rozhodne se jen tak zbuhdarma nebavi skodolibe tim, ze treba nekde fnuka jejich zakonna manzelka. Tato diskuse je prave proto, aby se ji zucastnily vsechny strany se svymi prispevky a abysme tak mohli pochopit postoj a duvody nekoho, v jehoz roli nejsme a treba jednou budeme. Ale kdyz se tak divam na tvou reakci vychazejici evidentne z nenavisti ke konkurenci, jejiz konkretni existence ti zrejme zkomplikovala zivot, zda se, ze bys to znas vsech potrebovala asi nejvic.

Odsuzuji všechny svobodné ženy,které chodí nebo jinak obohacují život ženatým mužům.Jednou, až bude te dámy vdané, se Vám to všechno vrátí.Taky přijde mladší, hezčí, jiná než Vy!

Nedá mi to, abych zase na Toníkův příběh nezareagovala... To, co popisoval bylo jako by to vyprávěl můj přítel. I jeho např. velmi mrzela reakce manželky na defekt na autě, který se skutečně udál, a to v Praze, v pátek odpoledne na přeplněné křižovatce. Navíc cestou z autoservisu. Jeli někam na víkend z Prahy. Jeho žena zareagovala tak, že místo aby ho psychicky podržela, jak by tolik potřeboval Toník a zrovna tak můj přítel, začala na něj křičet, jak to, že to auto stojí a nejede. Byla to patová situace. Auta kolem troubila... kdosi plivnul na sklo a odjel... přítel tam stál s plným autem věcí, za ním dvě děti... Zavolal

I ja dik za odpoved Toniku. Zase jsem si trochu rozsirila obzor. Jedna vec je skutecne nepochybna a to ta, ze nevera rozviji schopnost tolerance vuci lidem, jejich chovani a jejich pohnutkam.

Cítím potřebu zareagovat na vaše dosavadní maily. Přiznám se, že nevím odkud začít. Vaše reakce jen dokazují, že nevěra je komplexní problém a nelze ji stupidně zobecnit vysvětlením, že muži jsou prostě nespolehliví sobci. Každý z nás v životě chce být šťastný a je jen na něm čemu dá priority. Reakce naprosté většiny z vás žen jen logicky dokazují jak zcela odlišně tuto situaci chápe podvedená ( a právem dotčená) žena a jak ji cítíte vy v roli milenek. Předně, nečekám pochvalu za své jednání. Jsem si vědom toho, že Boží mlýny melou a opravdu se bojím trestu. Smajlinčnin příběh a její bilancování nad ztrátami a zisky svého milého v novém vztahu mi nahánějí husí kůži. Bohužel, je to riziko, které jsem na sebe vzal. Pokusil jsem se jen co nejlépe odpovědět Karle Antonii na její otázku. Můj závěr je, že NELZE 2 ženy milovat naprosto stejně. Kdo to tvrdí, lže oběma i sám sobě. Již sama nevěra (pominu-li chronické sukničkáře a kalhotářky) většinou vznikne tím, že něco dlouhodobě postrádáme. Bylo by jednoduché, kdyby to šlo napravit, Anko, opakovaným chválením svého protějšku a diskusemi s ní. Já sám se o to stále snažím. Asi špatně. Tvrdím, že mi nedělá problém usmát se na svou ženu, pohladit ji nebo dodat důvěru. Jen jsem začal být skeptický k tomu, že by to přineslo kýžené ovoce. Někdy je to sisyfofská práce. Je to můj neobjektivní pohled na věc- jsem si toho vědom. Má žena by jistě uvedla spoustu důvodů proč je taková a co jí např. na mně chybí. Problém vidím v tom, že neumí třídit věci na podstatné a méně podtstané. Je dosti puntičkářská a neumí z ničeho slevit. To ji ve finále silně stresuje, a proto vybuchuje velmi často. Např. při příchodu z práce se mnohdy nestačí pomalu ani vyzout a už je tragédie- nezalil jsem kvítka, syn si neuklidil věci, na chodbě přede dveřmi jsou neurovnané boty, apod. Strašně moc se přemáhám, abych v těchto situacích zachoval klid. Někdy mi to nejde. Sám přijdu z práce, pozdravím ženu, dám ji pusu a teprve potom vnímám děti. V té chvíli je mi zcela ukradené, jestli nemají uklizeno nebo zda-li zalijeme kvítka za hodinu. Nedovedu si představit, že bych spouštěl tyátr např., že nemám teplou večeři, že nemůžu v prádelním koši nalézt svoje svršky nebo, že špatně zaparkovala auto před domem. Prostě jsme každý jiný, jistě se ve vztahu měníme- k lepšímu i horšímu. Bohužel to špatně snáším. To vše pro mne nejsou důvody k tomu, abych opustil ji i děti. Pořád ji mám rád, ale hodně těžím ze vzpomínek. Pamatuji si, že byla jiná. Teď si uvědomuji, že ji líčím jen negativně. Tak tomu není. Jsou dny, kdy je mi s ní hezky a o to větší výčitky mám já i má milá. Pak se Anko, těžko můžeš divit tomu, že zjistíš ( a to vycítíš) ve svém okolí člověka, který Ti napopak dodává sílu již jen svou přítomností, laskavostí a nezjištností. Já jsem milenku primárně nehledal. Pomalu jsem se smiřoval s tím, že vztah v manželství může upadnout do nepříjemného stereotypu. Žádné problémy jsem před milenkou tehdy neotevíral. Najednou jsem zjišťoval, že mi cizí žena rozumí lépe a dovede mi poradit v krizových situacích. Byl jsem zvyklý na panické a předrážděné reakce své ženy v nepřijemných situacích, kdy naopak potřebuji podporu já (např. defekt auta na silnici). Najednou někdo, kdo zachová klid a řekne: "Nic si z toho nedělej, to zvládneme". Věty, které tak často říkám já jí mi najednou říká cizí žena místo mé vlastní. To je asi důvod, proč mě primárně oslovila a začala zajímat. Sexuální vztah byl později a i ten mi hodně imponuje. Souhlasím s vámi, kteří tvrdíte, že i vztah s milenkou se mění a může sklouznout do stereotypu. Já svou milou nevidím denně ani ji nemohu pravidelně navštěvovat. Proto se nám náš vztah daří udržovat v té stále "vášnivé" poloze. Až později jsme si řekli, že jsme se platonicky přitahovali již asi půl roku předtím, než já jsem jí naznačil co opravdu cítím. Bránil jsem se před sebou přiznat si, že jsem se zařadil do zástupu těch mrch co trápí své ženy, ale nic na svou omluvu nemám. Je to prostě tak. Apachovi lze závidět, že mezi nás mrchy nepatří a "kráčí dál za svou láskou". Ance se nedivím, že se při čtení rozzuřila. Těžko k tomu mohu zaujmout stanovisko. V jednom ale spatřuji snad trochu pozitivum. Od té doby co se mi to stalo jsem daleko méně kategorický k jiným lidem. Vtipům a pomluvám na adresu záletníků z okolí se již ze zásady nesměji a nevěru jako takovou neodsuzuji. Nikdy totiž nevíme co k tomu vedlo. Neznáme kořeny toho, proč jeden či oba ve vztahu strádají. Jsou-li to věci, které lze napravit je dobré se o to snažit. Sám nedovedu a nechci jiným radit- plácám se v tom. I já jsem nikdy nechtěl žít ve lži a těžko to nesu. Svým upřímným přiznáním bych však svou ženu natolik definitivně ranil, že to neudělám. Co bude dál nevím. Přál bych si někdy, aby se našel někdo třetí kdo bude pro mou milou ideální partie. Pak se toho leknu a při pomyšlení, že bych ji ztratil je mi moc teskno. Vám všem zatím moc děkuji za maily.

Jak je vidět, každý opravdu žije tak, jak to umí nejlíp. Vím, že podváděné manželky se musí cítit hrozně, když čtou to, co tu všechno bylo napsáno. Na druhou stranu ani pro muže, kteří mají dvě ženy to zřejmě není to nejideálnější. Žít pořád v napětí, že to může kdykoliv (a to může, přiznejme si) prasknout, a co potom... Např. můj přítel nesnesl manželce lhát. Dokázal to dva měsíce, pak musel s pravdou ven. Sám říkal, že nedokáže žít ve lži. A když se zbavil tohoto břemena, řešil v podstatě další - stále žil dvěma životy. Což taky není lehká situace. Snažil se vše kombinovat a vyřešit tak, aby jsme se jeho žena, děti a ani já necítili o něco ošizení. Výsledkem toho všeho bylo to, že to přestával zvládat. Navíc mu žena stejně dala ultimátum, takže se musel rozhodnout (ale do nekonečna by to tak stejně nešlo, to nám oběma bylo jasný). I když se to několikrát odsunulo, a i když se pak rozhodl, stále se žilo tak, jako by se nic nedělo. I mě tehdy říkal, že mě MILUJE a ženu, že má rád. Dneska? Má mě RÁD! A co tedy vlastně získal? Má mě rád, rozumíme si snad ve všem... (přesně jak to napsal kok) stále je tu to souznění (i když pod vlivem zamilovanosti bylo větší!, nebo se nám to dříve víc dařilo???), máme SNAD stále stejné životní cíle a hodnoty. O sexu jsem už psala... Co ztratil? Hlavně děti, jezdí za ním dost sporadicky, a je to hlavně na nich, bydlíme od sebe asi 200 km... odešel z Prahy, musel prodat auto, aby zaplatil dluhy z manželství, dost se mu snížila životní úroveň... A já? Je mi zatím 25 let, ale jednou bych chtěla aspoň jedno dítě. Jenže přítel živí své dvě, navíc bychom chtěli domeček... To vše prostě nepůjde, oba jsme státní zaměstnanci, takže není z čeho moc utrácet... Takže sice žiji s člověkem, kterého nade vše miluji, ale vím, že nemůžu mít všechno, a že jednou třeba to dítě ani mít nebudu... Ničeho nelituji, jsem opravdu ráda, že jsme spolu, ale víckrát bych do vztahu s ženatým mužem už asi nešla, věřte mi... I když, srdci člověk asi těžko rozumem něco přikáže, žejo?