Miluji 2 zeny - manzelku i milenku

MA, haha aha, uz to chapu,mozna bych si mela rychle jeste nez se vdam najit zenace, abych si pak az budu podvadena manzelka pripadala jako ze jsem si taky uzila a prispela ke kolobehu a ze me to teda nemusi tak mrzet a navic budu chapava k chudakovi milence ktera jen blahove ceka a nevi :))))...no nevim, nechci rikat nikdy,ale mam docela jasno,ze vdavat se nechci a mam docela i jasno v tom,ze me to od nevery nezachrani...nechci si ani hledat zenace,pripadalo by mi to, ze ja bych se trapila,manzelka by se trapila...a on? Kdyz dve se hadaji, treti se smejeNo mas pravdu,vsecko zle je k necemu dobre, mozna si na tebe jeste nekdy pozdeji vzpomenu a teprv ocenim,jak budes mit navrch,jsemale docela citlivka a radeji bych se podobne prevenci vyhla,me staci me chyby,kteryma se ucim a jsou k necemu dobre,jako treba ze obema svym drivejsim klukum jsem byla neverna se svym soucasnym...sice kazdemu jen jednou za dva roky ale to je jedno,nuti me to chapat, ze kdyz uz i ja,takova putka...tak to asi teda fakt kazdy a klidne spani mi to rozhodne neprinasi,ikdyz uz je leta po vsem. Nikdo neni dokonaly,ze? Preju hezky den.

Vis, ses evidentne docela chytra holka. Protoze pri nasi evropske kulture jsme spis odkojeny tak, ze mame tendenci brat neveru jako osobni zradu, vrchol emocionalni prohry a zacatek naproste beznadeje. Ja jsem otevrela tuto diskusi, aby mi nejakej chlap vysvetlil, jestli teda miluji obe, nebo jen jednu a jak je to v dane chvili teda s tou druhou, at uz je to jakakoliv. Ale to, ze nam clovek nepatri jako majetek, tak skutecne je. Nelze si prece narokovat pravo, ze nikdy nikoho nebude mit rad podobne jako nas. Prakticky tomu stejne nejde zabranit a to se to nemusi ani nakonec realizovat jako fyzicka nevera, bohate staci ta psychicka. To uvidis sama, mozna proste fakt existujici milenky nezkousnes. A mozna je to tak dobre. Otazka je, co by mel clovek vsechno tolerovat. To si musi kazdej zvolit sam. Nekteri muzi tu tvrdi, ze dokazi milovat dve zeny zaroven, ze sice kazdou jinak, ale obe moc. Nekteri tvrdi, ze to nejde. My zeny bysme se asi spis shodly na tom, ze to nezvladneme a nebo by nam to aspon maximalne nevyhovovalo, kdybysme mely pocit, ze milujeme oba a smerujeme k jiste schizofrenii. Tem chlapum to tak neva, to je aspon moje zkusenost a taky ta, ze to, ze maji milenku neznamena, ze manzelku nemaji radi, aspon do te miry jsem uz muzskou psychiku pochopila a to si nekdy rikam, ze uz je to na muj vek az dost, a ze bych se tim mohla konecne prestat zabyvat. Ale jde to blbe, neb se me to jeste porad dost uzce tyka. Ale myslim, ze az budu jednou na druhe strane barikady, tak budu mit o tisic pracent navrh nad zenami ve stejne situaci, ktere zily za mlada "pocestne" ;-) Tim nechci delat reklamu nekonvencnim vztahum, spis proste vsechno zle je prece k necemu dobre....

KA,asi mas pravdu,ze o tom moc premyslim a bojim se preventivne.....ceho? Ne, ze ho ztratim,ztratila jsem v zivote uz par blizkych lidi, takze ikdyz je to vzdycky tezke, troufam si rict, ze vicemene vim,co muzu od svych emoci cekat a jak s nimi nalozit, spis jak rikas nesnesu pomysleni ze by rano se miloval,objimal a libal se mnou, vecer s nekym jinym a pak zase se mnou,ze by se mnou zustaval z pohodlnosti, jen pro to,ze mame deti,nebo spolecne zazitky a vdecil mi za domov,nebo aby mi neublizil,ze by me mel sice sice rad,ale milenku by MILOVAL,jak tady panove pisou. Bojim se toho soupereni s ni,kdy ona o me bude vedet a ja o ni ne,bojim se,ze o nej prestanu stat,kdybych to vedela. ......mas pravdu,moc premyslim,asi to fakt chce resit az v konkretni situaci a nechtit byt hned pripravena,autem se taky naucis jezdit az kdyz do nej sednes, muyu taky trosku pocitat s tim,ze ta situace prece vubec nemusi nastat a pokud nastane,ze ji nemusim zvladnout na jednicku,treba ani nebudu mit chut...ted jdu na obed,to chut mam,no aspon neco (ps,diky za prispevek)

Netrap se tim Kapko tak moc. V prubehu zivota sice clovek prichazi o nektere idealy, ale neznamena to, ze by proto nestalo zato zit. Myslim, ze podstata spociva v tom pochopit, ze nas partner nebo pritel nebo manzel neni proste nas majetek, i kdyz na nej treba mame "papir" a podle toho se chovat, to je vse. Jedna vec je bat se o to, ze nas partner opusti, ze o nej proste prijdeme, coz nechceme a druha je ta, ze nesneseme pomysleni, ze proste muze taky spat s nejakou jinou a nedej boze ji mit i rad. S tim se vyrovnava hur. Takze je nutne si odpovedet na to, co ti vic vadi a podle toho se zaridit. Ale bat se preventivne je blbost.

M, rozumim a souhlasim, snazila jsem se nelezt do vztahu s rizikovym tvorem a ja sama se snazim byt nerizikova, takz se snazim byt takovou, jakou popisujes, ale uz ne tak mooooc jako zezacatku, to jsem myslela, ze kdyz budu dokonala,budu mit odstup, budu nad veci,nebudu se mu tzv moc michat do zivota,budu se spis starat o sebe,ale pritom mu vzchazet ve vsem vstric,ze pak me neopusti pro jinou,pote, co jsme se asi po 3 letech pohadali,jsem pochopila, ze byt dokonalou se mi nepodari,ze stejne nejake ty neshody budou,ze se nemusim tak hlidat byt za vsech okolnosti za kazdou cenu v pohode,mozna je to zacatek konce,ale proste uz me ta tzv dokonalost docela vycerpavala, navic mezitim mi vzsvetlil, ze teoreticky se to stejne stat muze, tak jsem trosku slevila a obcas si dovolim nesouhlasit nebo po nem chtit pomoc ci podporu,uz nejsem takova jednicka co zvladne vse sama a nikoho neotravuje. Od te doby se sice ja osobne citim lip, ale nas vztah uz neni takovy stribrnz vitr jako byval....no holt casy se meniMA, to teda nechapu, ze jeste vsichni tri jste neskoncili nekde na psychiatrii, neco takoveho se prece neda vydrzet delsi dobu....no ale asi da,kdyz to tak vedete, mzslim,ze milenky maji vyhodu v tom, ze jsou pro muze lahudkou,zatimco manzelka -uz pri tom slove jako by naskakovala husi kuze,doufam,ze se nikdy nevdam- to je deni chleb,proto jsem vzdycky citila s manzelkami,ktere se nicim neprovinily,jen ze se zamilovaly a toho muze si vzaly,ted vidim, ze milenka musi byt bud pekna mrcha a nebo uplny andel,kdyz dokaze mit vztah o kterem vi,ze neni naporad....je to skvela pojistka proti zavislosti,ke ketre mz zeny tak rady tihneme....vztah s zenatym muzem te nemuye tak snadno ucinit zavislou,docela zavidim,ale zpovzdali, nemam chut to zkouset,tu jeho zenu obdivuju,ja presto, jak uz jsem na vernost rezignovala jsem docela citlivka a tohle....no docela by me zajimalo,jestli bych to ustala,asi poprosim draheho, aby si nekoho nasel,haha

Cau Kapko, rada zen nepochopi princip nevery do konce zivota, nektere zmeni svuj nazor, kdyz se jim to uz stane a tak jsou nuceny zacit patrat a treba se snazit i pochopit, ale je jen malo tech, ktery s timto rizikem realne pocitaji uz preventivne a tak jsou aspon trochu psychicky pripraveny. Nema smysl to zas tak dramatizovat, je mozna ze se bojis neceho, co nikdy neprijde, ale na druhe strane mas supr pritele, kdyz ti tak otevrene rekl, ze at je zena jakkoliv skvela, tak je mozne, ze jeji partner ji bude stejne neverny a to proto, ze muze proste jine zeny pritahuji a myslim, ze kdyz se o nejakou takovou snazi, tak jsou schopny i mnohem vetsich vykonu, nez s tou svou oficialni. A to ne zrovna jenom sexualnich vykonu, ale proste se obecne vic snazi. Kdyz ti to takto uprimne rekl, tak asi taky vi, ze ses dostatecne sebevedoma a silna na to, abys tuto myslenku vubec unesla. Moje osobni zkusenost je ta, (a to jsem jenom milenka), ze muzi ze vseho nejvic ocenuji velkorysost, proste kdyz jim zena nevyhrozuje, nevycita a je nadveci. A je jedno v jake roli ta zena je. V mym osobnim pripade se domnivam, ze kdyby byla manzelka ponekud vetsi "semetrika a hysterka", tak bych uz se svym zenatym pritelem davno zila ja. Ona je bohuzel-bohudik na urovni, takze i presto, ze se to uz provalilo, ustalo to ohromne a opatreni, ktere se v danou dobu museli udelat, byli rozhodne na strane moji, ne jeji. Sice spolu chodime stale, ale az to jednou skonci, tak ho rozhodne vyhraje ona, to vime oba. Takze zalezi ciste na tom, za jakou miru tolerance ti zrovna ten tvuj partner bude stat...

Anula - bol by som velmi rad, keby si sa ozvala, alebo dala vediet, ako to dopadlo. Prechadzam velmi tazkym obdobim a rad by som si vymenil nazory, skusenosti. Ak mozes, ozvi sa mi na e-mail.

Ahoj "Kapičko", dovoluji si přispět drobnou poznámkou k této diskuzi. Myslím, že záleží v každém případě na protějšku, tedy partnerovi, na jeho vychování, inteligenci, všech jeho vlastnostech (ať holky či kluka) a hlavně na temperamentu a (nejspíše) genetickému sklonu k nevěře. Zkrátka někdo být nevěrný nedokáže, jiný by to alespoň jednou či parkrát rád zkusil (nejspíše proto, aby měl srovnání se svým partnerem) a jiný dokonce beru nevěru jako "příjemný sport". Důležité pro tzv. podváděného partnera je: být pro toho svého (resp. tu svou) vyvoleného(vyvolenou) tím nejlepším v jeho srdci a mysli. Zásadní je skutečnost, že tvůj protějšek tě považuje za "mimořádnou" ve všech důležitých ohledech a měl by být sám přesvědčen, že mu nabízíš daleko víc, než všechny ostatní. To by měla být fakta snižující existenci nevěry. M.

Ahoj vsichni!Dekuji vsem za jejich nazory a zkusenosti. Tato diskuze me opravdu oslovila, a proto bych i ja prispela svou troskou do mlyna.Presto, ze jsem se vzdycky drzela toho - nikdy si nezacinat nic se zenatym muzem, tak presto jsem jednou neodolala. Poznali jsme se na prac.ceste v zahranici a nas vztah byl zprvu ciste pratelsky. Moc jsme si rozumeli, travili jsme spolu stale vice a vice casu /to vse se odehralo v zahranici/a mezi nami vzniklo jakesi souzneni dusi. Teprve pozdeji po oboustrannem odolavani doslo postupne i na libani,objeti,doteky a milovani. Oboustranne jsme se do sebe zamilovali,po nekolika mesicich jsme spolu zacali i bydlet a zit. Spolecne jsme se rano probouzeli,varili,prali,uklizeli,travili volny cas,milovali se a v objetich usinali. Nas vztah byl /a porad je/velmi velmi otevreny, zalozeny na vzajemne duvere a porozumeni. Vedeli jsme, ze mezi nami vznikl hluboky vztah a ze milujeme sebe navzajem. Oba dva jsme oddalovali navrat z prac. cesty az do posledniho okamziku,protoze jsme vedeli, ze tim skonci take nas partnersky vztah nikoliv vsak nase pratelstvi.Po navratu bohuzel vsechno prasklo. Muj pritel se vratil ke sve zene a diteti.Vim, ze me miluje, ale vim take, ze ma rad i svou zenu.I kdyz mu nevari a nijak ho neobletuje, je matkou jeho ditete.Nikdy z me strany nepadlo slovo o rozvodu,protoze jsme si hned na zacatku ujasnili,ze on sve dite miluje natolik,ze se ho nedokaze vzdat. A ja to po nem nemohu chtit. Nas rozchod skoncil jeho odjezdem do Cech a byl plny bolesti. Kdyz to cele prasklo,tak se se mnou spojila jeho zena /znala moji totoznost/.Pocitovala jsem obvrovsky soucit a vycitky svedomi a nakonec jsem se ji snazila jeste pomoci vyjasnit si situaci. Vim, ze muj pritel zustane se svou zenou,aby neztratil svoje dite, ale vim take, ze me hluboce miluje a ze si oba dva prejeme zustat prateli.

ahoj vsichni,precetla jsem celou diskusi a moc dekuju za prispevky,uz delsi dobu se zajimam o tohle tema ne proto ,ze by se me prave tykalo (nebo o tom nevim),ale proto, ze zacinam pomalu chapat, ze nevera proste k zivotu patri jako dychani,jidlo,piti a smrt. Pred casem jsem ji odsuzuzovala,pak,kdyz jsem zacinala chapat, ze opravdu se to stava spouste lidi,jsem se snazila ne ji omlouvat, ale pochopit, proste se dovedet,proc to muze laka ,jestli to berou tak fatalne jako zeny, vcem ji chapeme jinak a proc to vadi. Po tunach rozhovoru se svym pritelem jsem nakonec pochopila,jak bezne to muze byt, hlavne me zajimalo, co muze zena udelat proto, aby ji muz neverny nebyl. Milacek mi rekl,ze zabranit tomu nemuze,proste nemuze byt by byla sebeheyci,nejmilejsi,klidna,pristupna na milovani vseho druhu,proste nemuze. Propadla jsem naprostemu pocitu beznadeje,marnosti,zvlaste s vedomim, ze nejsem ani nejhezci ani nejklidnejsi,mivam sve dny...ale proc se tim trapit,kdyz vlastne byt dokonala stejne nepomaha. Nakonec jsem to prijala jako informaci,jako matematickou rovnici,kterou mechanicky zvladam,ale nejsem schopna aplikovat dal, prijmout za svou. Jak jsem si ale precetla tady ty vase dotazy.prestala pro me vyt nevera jedovatou carodejnici,prestala sjem se ji bat,vetsinpou ctu,ze sve manzelky milujete dal,.....ja si vazne nedokazala predstavit,ze by to tak mohlo byt, dri proi me nevera znamenala explicitni odmitnuti manzelky a vrchol neucty k ni. Dost mi pomohl priklad s laskou k tedem,take nemiluju to mladsi ci starsi vic,asi pomalu zacinam chapat, ze lide nejsou monogamni. Memu priteli je 28,jsem jeho prvni holka,je velice pravdepodobne, ze ne posledni,doufam,ze ve chvili,kdy ji prestanu byt a dozvim se to,budu stejne tolerantni a racionalni jako ted,haha

Ahoj Karlo-Antonie. Chceš názor z pohledu muže-nevěrníka, máš ho mít. Přečetl jsem celou diskuzi a s údivem vidím dva styčné body naprosté většiny příspěvků: prvním je naprosté přehlížení sexuálních problémů a druhým je mládí diskutujících. Můj příběh i názor je právě opačný:Kdysi dávno, před desítkami let mi žena začala říkat NE tak často a důrazně, že se náš manželský život měnil v manželskou poušť. Měl jsem ji rád, měli jsme dceru, kterou jsem miloval, ale onanie mi k uspokojení moc nestačila, tak jsem si našel milenku. Myslel jsem, že to bude jenom kvůli sexu, kvůli uvolnění nahromaděného napětí a pak že zase bude dobře. Žena byla můj vlastně první dlouhý vztah, sexuálních zkušeností jsem měl co by se za nehet vešlo a všechno, co se dělo do té doby ( asi 5 let) v ložnici jsem považoval za naprosto normální a běžné. A najednou jsem poznal, že milování může znamenat oboustrannou touhu, že se dá milovat naprosto všude, nejen v maželské posteli (hotel,příroda,lavička v parku - do té doby naprosto nepředstavitelné a předem vyloučené), že ženu není nutno každý večer desítky minut dobývat a přemlouvat, že ženský klín není rašple a žena není prkno. Navíc že si mohu s jinou rozumět a souznít, zkrátka zamiloval jsem se a ona taky. Trvalo to několi let, dokonce jsme se dostali až před interrupční komisi ( a těď suď, už ty odsudky slyším) a žena se nic nedověděla. Ta druhá nikdy nevypustila z úst slovo rozvod. Když se začala blížit ke třicítce , já jsem toho měl dost a podal jsem návrh na rozvod, řekla mi, že nemám právo brát dítěti tátu a protože se sama obává samoty, že se musíme rozejít. A opravdu se se mnou rozešla. Bolelo to strašně, ale rozvod se nekonal a já jsem zůstal se ženou. Tehdy jsem ji všechno řekl. Jak a proč k tomu došlo, jak dlouho to trvalo, ani ten potrat jsem nezatajil. Snad jsem i doufal, že bude chtít odejít ona. Nestalo se, naopak se začala snažit a po čase byla na světě druhá dcera. Jenomže po druhém porodu, když viděla, že jí nic nehrozí a že život plyne dál, všechno se vrátilo do starých kolejí a přesto, že jsem se bouřil, bušil pěstí do stolu a vyhrožoval odchodem,se během krátké doby ze mě stal mnich v celibátu a tak to trvá dosud a druhé dceři je už 21 let. Jenom láska odešla do nenávratna a změnila se ve lhostejnost a korektnost. Domácnost funguje, dětem - pokud se o dospělých lidech dá mluvit jako o dětech- nic nedochází a já si musím těsně před důchodem říkat, že tu ženu, která se mnou bydlí nesmím začít nenávidět. A celá ta dlouhá léta vím, že jsem prohrál svoji životní lásku, k jiné jsem se už nikdy nedokázal přiblížit, natož navázat vztah. To byl můj příběh a ten názor? Vydržet v manželství kvůli dětem je chválihodné a úcyhodné, ale může to vést k prašpatným koncům. Nic v životě není zadarmo, žádná příležitost se nevrací a vlastní spokojený život je hodnota, za kterou se má jít. A jestli to děti ocení, nebo ne je naprosto jedno. Mohl jsem mít jinou rodinu, prožít spokojených x desítek let a těšit se na společné stáří.

Přátelé, jenom prosím rozlišujte Zdeněk a Zdenek - jsme tu dva. Mějte se a veselého Silvestra.

Ahoj Brano.Ked citam Tvoj pribeh akoby som citala ten svoj,ale v opacnej pozicii,lebo som zena a taktiez som nikdy nehladala nic iné.Som vydata 11 rokov a pred 2 rokmi som taktiež zažila to čo ty.Jednoducho sa objavil najprv sme boli dva roky kolegovia a potom čoraz viac nam bola prijemna spoločnost toho druhého.Tiez som zistila,že je to muž mojho života,ale každy ma svoju rodinu a deti .Presli sme odhalením našho vztahu na obidvoch stranach,na niejakom ukončení a dalšom trapení.Nebudem sa rozpisovat chcem len napisat,že nedaju sa milovat dvaja muži rovnako.Jeden je otec mojich deti a ten druhy vsetko ostatné čo mi chýbalo v 11 rocnom manželstve.

Je to velmi zaujimava diskusia a myslim si, ze mam tiez cosi k tomuto problemu. Zenil som sa po osemrocnej znamosti, bola to prva a jedina zena mojho zivota. Odolaval som zvodom, pokuseniam, jednoducho som nemal potrebu hladat inu zenu. Ani pre dusu, ani pre telo. Mam okolo seba ludi, u ktorych "to patri k postaveniu" mat milenku. Bral som to vzdy s rezervou a odstupom. Az jedneho dna vstupila do mojho zivota ona. Nehladali sme jeden druheho, jednoducho sme sa spoznali. Zo zaciatku sme boli kamarati, potom sme zacali byt dovernejsi priatielia - ale bez sexu. Az sme obaja zistili, ze jeden druheho potrebujeme viac, ako sme ochotni si pripustit. Vtedy - v tom obdobi - som tvrdil, ze ich obidve milujem rovnako - a tak som to aj citil. Casom sme si vytvorili velmi silny vztah so vsetkym, co k tomu patri. A zistujem, ze to nie je milenka - ale zena mojho zivota. Nie je lahke ani pre jedneho, lebo obidvaja mame svoje rodiny. A tak ako som to tu cital - jednu mam rad, ale druhu MILUJEM. A viem, ze ak sa nic nepostavi do cesty, som pripraveny zacat s nou novy zivot. Je to velmi skrateny pribeh, ale vysledkom je odpoved na otazku: V mojom pripade som si myslel, ze sa da milovat obidve rovnako, ale nie je to tak. Klamal by som seba aj vas. Prisiel som na to spolu so zmenou pohladu na vztahy a zivot.

Odpověď pro Zdeňka - jen se snažte, vy milenky, děljte jim pomyšlení a pak se jednou možná dočkáte. Plnohodnotný a láskyplný vztah však podle Zdeňka bude jen s milenkou, takže buďte rádi, že jsou ženatí, protože až nebudou a vy budete ta, kvůli které se rozvedl, stanete se asi časem manželkou. A tu je třeba nahradit novou láskyplnou milenkou. Nemyslím, že by Zdeňkův příspěvek hovočil o tématu této diskuse. Ten vypovídá na téma Jsem ten největší sobec - hýčkejte mě! Ale možná je to jen můj dojem. Nemyslím si však, že by v manželství láska být nemohla, jen není tou mileneckou, to aby se Zdeňek rozcvedl a měl každý 2. -3. rok milenku novou. Jen té, ktrá ho "donutí" k rozvodu bude smutno z toho, že je všechno asi trochu jinak. A o takového chlapa bych nestála ani jako manželka, natož jako milenka. Nemůže se přesi jen dávat, nejen brát!

Odpověď Aje: Nikdy jsem Tě ani Tvého ženatého partnera neviděl a nemůžu soudit, co on je zač a jaké má s Tebou úmysly. Ženatý muž bývá velmi citlivým a pozorným (též i výkonným) milencem a má (obecně) v oblasti pořizování milenek násl. důvody: Buď je doma nespokojen a nedostává vše potřebné a v dostatečné míře, po čem touží, nebo je plně spokojen a milenku si hledá jen jako kratochvíli ke zpestřování a obohacování svého běžného a sexuálního života.Je nutné si uvědomit, že normální, rozumný ženatý muž (ve valné většině individuálních případů - kromě několika ojedinělých "záblesků", kdy je po 20 letech manželství beznadějně zamilován do slečny o 25 let mladší) jedná převážně chladně, po velmi důkladném rozboru vlastní životní situace. Rozvádět se bude pouze ze dvou důvodů: 1) situace doma je několik dlouhých let permanentně vyhrocená a obrat k lepšímu je už v nenávratnu. !Situaci ale velmi podstatně stimuluje existence potomstva v nespokojené domácnosti!2) Musí mít téměř absolutní jistotu, že si "ochočil" anděla, se kterým se jeho životní styl a úroveň o 2 až 3 třídy okamžitě zvyšuje, a to téměř ve všech oblastech života - (těchto případů je ale v tomto složení méně než šafránu)Takže: ženáč Ti buď: společně ke Tvé i jeho vlastní spokojenosti bude se "zvláštním a okouzlujícím třpytem v očích" tvrdit, že Tě nade vše miluje a kvůli Tobě a pro Tebe se rozvede a přitom je v dané intimní chvíli vnitřně přesvědčen, že v nejbližších 15 letech tak stejně učinit nemůže (a vlastně ani nechce - vždyť něhu, zamilovanost a pocity "beztíže" chlap začně za relativně krátkou dobu velmi citelně ztrácet i kdyby se zamiloval do Adriany Sklenárikové). Velmi dobře si uvědomuje, že mladší děvče v roli partnerky je sexuálně velice dráždivá volba, která se však osvědčuje přibl. prvních 2-5 let společného soužití. Potom zákonitě následuje peklo! Nic se Ti nesnažím rozmlouvat, píšu jen pár myšlenek Tobě k vlastní úvaze. Nechci tvrdit, že mezi chlapama neexistují vyjímky, ale je jich zatraceně málo. A nakonec po několika měsících či spíše letech zjistíš, že zdánlivě ideální chlap má např. nějakou skrytou a pro Tebe velice zásadní úchylku, pro kterou s ním nemůžeš žít. M.

Zdenku, ty radis milenkam, aby byly prijemne, laskyplne, oporou pro sve zenace? A co bys poradil manzelkam, aby byly protivne, unavene, resily neprijemne problemy. A zenaci se pak mohli s klidnym svedomim vrhnout do naruce milujici milenku, kdyz manzelka postradala jejich klady?

Zdenku, Tvuj prispevek na me pusobi dost zvlastnim dojmem. Muzu se zeptat, proc to same neradis take milujicim manzelkam? Co kdyz je ten bezpecny pristav prave u nich?

Jo a taky pečující matkou a skvělou kuchařkou a pořádkumilovnou hospodyní a nadšenou do svých koníčků. Hmmmmmm - to je super žena. A ty jsi takový supermuž???

Andulko jsi bezva ženská...to ti říkám za nás všechny ženáče, kteří jsme zamilováni do své milenky. Velká část žen nás ženáče, kteří máme mimomaželský vztah, považuje ze děvkaře, kance a případně nám přidělují ještě mnohem horší přídomky. Ale ty jsi schopna vidět problém i jinak. Ano jsme obyčejní smrtelníci toužící po lásce, po lásce dávající i přijímající.. ale take jsme schopni pevně milovat své děti. Je-li muž v takovém dilematu potřebuje od své milované trpělivost, nepotřebuje nátlak, on potřebuje vědět, že ta jeho milovaná ho opravdu miluje tak, že mu to vyváží případnou ztrátu přízně svých dětí. Proto Vám všem holky, kterým Vám na vašem ženáči záleží a opravdu ho milujete, radím. Doveďte ho k rozhodnutí mimořádnou pozorností, něhou, vynalézavostí v milování, buďte mu nápaditou a svůdnou milenkou i kamarádkou do nepohody a neustále ho v tom posilujte, aby došel k poznání, že Váš cit k němu je stály, neutuchající. Projevujte mu pozornost, ucházejte se o něj tak jako když jste se namlouvali. Drobná příjemná překvapení, dárky v podobě drobných roztomilostí, to vše jej v těžkých chvílích porovnávání hodnot a v rozhodování utvrzuje, že Vy jste ta prává pro kterou to stojí za to udělat. Ta rozhodovací situace je velmi těžká a jedíně příliv vašeho citu a odevzdanost mu pomůže vplout do toho správného přístavu.