Podstata žárlivosti
Žárlivost je záhada. Je to nejméně známá emoce, o které se také nejméně hovoří. Na první pohled ji lze jednoduše označit jako mocichtivost, marnivost nebo sebestřednost. Mnozí se domnívají, že závist a žárlivost lze snadno pochopit, poněvadž se ví, o co se jedná. Leč zdání klame - závist i žárlivost lze definovat jen obtížně, protože vyrůstají ze vztahových souvislostí. A protože každý vztah je komplexní, není nic tak, jak se na první pohled zdá - zvláště v oblasti partnerství a milostných vztahů.
Jak dochází k tomu, že je s těmito emocemi spjato tolik zahanbujících momentů, a proč se je pokoušíme skrývat i před sebou samými? Ve své psychologické studii o žárlivosti Sokoloff říká: "Hněv ani strach takové zahanbení, které bývá spojeno se žárlivostí, nepůsobí a ani nevyvolávají podobný protest." Tato emoce podle všeho ohrožuje integritu subjektu více než všechny ostatní. Vždycky je spjata s velkým nebezpečím: jednak proto, že ji lidé zastírají a popírají, jednak proto, jak působí na žárlivého člověka a daný objekt.
Sokoloff se ptá: "Patří žárlivost k lásce?" Tvrdí, že Francouzi jsou od přírody velmi žárliví a věří, "že žárlivost doprovází lásku jako stín každého člověka". Cituje také Montaigne, který vidí původ žárlivosti v sexualitě. Moliére prohlašuje: "Nežárlí jenom ten, kdo miluje bez vášně." La Rochefoucauld naopak považuje sebelásku a marnivost za skutečné zdroje žárlivosti.
Zdroj: Stíny duše - Anne Maguirová
Komentáře
Preji mnoho stesti a trpelivosti na tvoji "drsnejsi" ceste!
- Odpovědět
Pošli odkaz