Nevěra

Pedrossi, Pedrossi, ty mě honíš, člověče, za ten Bruntál se omlouvám, pokud to bylo příliš osobní, ale když ty jsi tak krásně naběhl, dva dny jsem na to čekal, je to takový fór o paní na vyšetření, a já když mě napadne nějaký dobrý fór, tak ho prostě realizuju, vybavíš si jak má lidi roztříděné Z. Jirotka v Saturninovi ? Představa mísy s koblihami - tak jsem ve většině případů ta poslední kategorie. Ale zpátky k tématu - jsem vcelku mile překvapený, že tomu někdo může rozumět, chvíli jsem se pozastavil nad tím, jak píšeš, že fyzická nevěra se lépe tají. V mém případě není co tajit, mě se nikdo neptá a já se nikomu nesvěřuju, přesně v duchu hesla mého dědy : muži mlčí, šlechtici nemlouvají. Cizí vlas na límci košile je mou ženou sundán, stočen mezi prsty a s úsměvem vyhozen do koše se slovy : hm, má roztřepené konečky. TEČKA, obrovská TEČKA, nepitvající, nežalující, nevyčítající. A mě ani nenapadne okusovat si nehty - ví to, neví to ? Já to také nevím a nepátrám a nesleduji a nevím co ještě. Příjde mi to šíleně ponižující, pro oba. Hypoteticky : budu-li podezřívat a bude-li mi vadit do té míry, že nebudu spát, jíst a budu vyslýchat a sledovat a možná i fyzicky ubližovat, nejsem nic jiného než hovado, které ubližuje druhému a degraduje sám sebe někam na úroveň, pro kterou nemám slovo. Další je možná odpověď, nebo rada slečně, která píše výše (to se mi povedlo, možná, že u toho psaní ještě těžce dýše), že ten její jí podvádí, ona to ví, on tvrdí že to není pravda, atd. Je to vcelku jednoduché - posadil bych ho proti sobě a natvrdo mu to řekl. Sám v sobě bych předem vyhodnotil, kam až jsem ochoten jít, když mi to vadí, že to nepřekousnu a on toho nenechá, tak se s ním rozejdu dřív, než bude pozdě. Pokud mi to vadí, ale jsem ochoten to "nějak" tolerovat, musím se snažit, aby k tomu neměl moc důvodů. Někdo zahýbá programově, někdo víceméně náhodou a někdo, jako já, bez toho nemůže existovat. Neumím si představit v této situaci sebe, buď to "umím" a nebo "neumím" a pak mám problém, ale já osobně nevím jak bych zareagoval na přímou výzvu k volbě, protože věrný, v tom pravém smyslu slova, nebudu nikdy.

No.. :-) Tady už je to lepší než ten Bruntál. Myslím, že jsi právě velmi dobře vyjádřil pocity člověka ve středním věku, který se snaží žít, co to dá. Zatímco, někdo se připravuje na důchod, tloustne, hloupne, chřadne a chřadne, ty žiješ. Dokonce se zdá, že žiješ podle vlastních představ, což hodně lidí říct nemůže. Vždycky jsem tvrdil, že lidi spolu nejsou jen kvůli sexu a že nevěra je někdy nutná k udržení vztahu. Myslím, že fyzická nevěra se lépe překonává a odpouští a daleko líp se skrývá. Nikdy to ovšem nezáleží jenom na jednom partnerovi. Asi je potřeba, aby i v manželství byl člověk člověkem a ne majetkem toho druhého. (už vidím ty reakce) Díky tady za toto vyjádření.

Když se tak prodírám tímto tématem, vím zcela přesně, že když napíšu to, co chci napsat, neubráním se smršti výpadů o sobectví a nevím čeho ještě. Svou ženu mám velmi rád, jsme spolu dost dlouho na to, abych věděl co můžu a nemůžu čekat, takže vím, že v sexu od ní nikdy nedostanu to, co bych chtěl. Poprvé jsem byl nevěrný, pominu-li fázi "chození", dva týdny po svatbě, nikdy to nebyla náhoda nebo sex na jednu noc. Zcela vědomě a cíleně jsem vyhledával ženy, které to tak prostě chtěly. Všechny věděly, že jsem ženatý a že nemám vůbec v úmyslu se rozvádět. Vždy to bylo a stále je velmi jednoduché. Své děti miluju a moje rodina mi vytváří mantinely, které jsem nikdy nepřekročil a které nikdy nepřekročím. Na otázku je-li mi moje žena věrná, bych musel popravdě říct, že nevím. Není mi to "jedno", ale prostě to nijak nezkoumám, asi jako ona to nezkoumá opačně. Nejsme jeden s druhým "sám" a máme si pořád co říct. Všechny domácí práce děláme oba, vyžehlím dětem kalhoty stejně jako ona poseká zahradu, uvařím večeři stejně jako ona přivrtá polici na stěnu. Normálně, v klidu a bez násilí. Přesto spáchám nevěru kdykoli si vzpomenu, možná že i pro vlastní pocit jakési nezávislosti. A necítím sebemenší pocit provinění. Prostě to tak je a kdo jsi bez viny, hoď kamenem. Pravda je, že jsem byl věrný - své milence, toto období, které bolelo jak čert, jsem popsal v rubrice "Orgasmus u žen" a tehdy jsem udělal přesně chybu, že jsem jinou nechtěl. Takže - jsem připraven.

Mám problém a nevím si už s ním dále rady...Mám přítele se kterým si báječně rozumíme a mám ho opravdu moc ráda,ale zjistila jsem,že mě podvádí!Ale on neví,že já vůbec něco takového vím..Když se ho zeptám na věrnost,tak se zlobí,že mu nevěřím...Už nevím co mám dělat!!Nechci ho stratit!!!

To Marcela:píšeš, že by jsi se mohla pokusit o změnu. Zkoušela si to? A když ano, tak proč svého manžela neopustíš? Kvůli dětem? Vždyť jsou přeci odrostlé.

Myslím, že nevěrou si každý řeší nějaké partnerské problémy. Pokud se ovšem nejedná o nevyrovnané jedince. Já sama jsem si neuměla představit, že bych mohla být nevěrná, jsem 20 let vdaná a představa, že bych mohla milovat a být šťastná s jiným mužem pro mě byla nepředstavitelná. Jenže manžel na mě stále nemá čas, a když ho náhodou má, tak sportovní přenosy a sklenička jsou přednější. Děti odrostly a já se cítím sama. Jistě mohla bych se pokusit něco v manželství změnit, ale k tomu musí být dva, kteří chtějí. Náhoda možná osud tomu chtěl, že jsem poznala muže se kterým prožívám chvíle plné štěstí, pohody a krásného milování. Zkrátka samotu jsem vyřešila takhle. A myslím, že kdybych doma měla více pozornosti, nežnosti, a nebyla jen služka, tak by mě ani nenapadlo být nevěrná.

Já bych Lio tak úplně nesouhlasila. Stavíš jako mustr na všechno společenská pravidla střední Evropy. Jako nejpřirozenější ve smyslu sexuální fylogeneze člověka mi připadají spíš zvyky některých primitivních kmenů: ženy a muži bydlí odděleně, ženy s dětmi. Kdo má s kým dítě, je v podstatě jedno. Když se nad tím člověk zamyslí, je to podle mě optimální. Bydlet s chlapem a starat se o něj je pro zlost, a když bydlí spolu ženské, vždycky se nějak dohodnou. Zapřísahat se, že když si někoho vezmu, do smrti se na jiného nepodívám, ve mně vzbuzuje obavy. Prostě se mi zdá, že jsme to my Evropané trochu přepískli s tou monogamií a párovým soužitím, sami jsme si na sebe ušili bič:)..člověk není pořád jen zamilovaný (s antikoncepční fází v zamilovanosti naprosto souhlasím, jde mít v posteli někoho jiného, ale za nic to nestojí), a když tak po dvaceti letech neuspokojivého soužití s manželem přemýšlíš o hodnotách a o tom, jak je podvádění špatné..nevím, život máme jen jeden. Nicméně, já jsem prošla fází podvádění a teď mám dva roky partnera a na nevěru si ani nevzpomenu, prostě nemám potřebu. Jestli se vezmeme a ta potřeba někdy vyvstane, budu se jí bránit. Že to ale půjde až do smrti, to stoprocentně slíbit nemůžu. A nemůže nikdo.

Ix,to rozhodně neplatí všeobecně-k polygamnosti "od přírody" má mnoho lidí hóóóódně daleko.Myslím si,že za polygamnost se schovává alibismus lidí,kteří podvádějí (= jsou nevěrní),aby si ospravedlnili to,že vědomě (sex nebo sex na vyšší úrovni=milování nelze dělat nevědomě :o) ) svým partnerům zahýbají.Vem si vývoj člověka jako druhu z hlediska "sexuální fylogeneze".(Jinak asi budeš souhlasit,že člověk není zvířátko nebo uzel hormonů,který se nedá zvládnout,že?)U člověka na rozdíl od promiskuitních druhů opic(šimpanz)neexistuje odkrytá ovulace - ovulující ženu (na rozdíl od šimpanzice)nepoznáš.A to už ani čichově :o)Člověk neprovádí sex jen za účelem plození (na rozdíl od zvířat)-troufám si tvrdit,že v našich končinách je to z důvodů plození v cca 10%.Pro výchovu (a výživu) dítěte je ve všech směrech žádoucí,aby bylo vychováváno oběma rodiči,ne jen matkou.O tom je spousta psychologických a sociologických studií.Na závěr:rozhodně nesouhlasím,že nevěra k lásce patří.U mne muž (ani žena) v žádném případě v očích nestoupne,když se dovím,že podvádí (ostatně nesnáším podvody v jakékoliv činnosti člověka - je to podlé a slabošské)-ba právě naopak - úpřimně jimi pohrdám.Nevěra nemůže absolutně nic v lásce okořenit - proboha co?(Jedině tak pošramocené sebevědomí uťápnuté slepice nebo kohouta,který chce mít doma sexsymbol - to ale PAK NENÍ NEVĚRA,když je tento způsob vztahu navzájem nebo i jednostranně v partnerství tolerován.Na tento způsob vztahu ale cca 80%lidí prostě nemá žaludek-to ostatně ukazují rozvodové statistiky :o(.A taky mne zarazil příspěvek Ály:..."Chápu že i v největší zamilovanosti se může vyskytnout někdo,kdo je Vám nadmíru sympatický a s kým si neustále máte co říci"...-tak takto zamilovanost nefunguje.Ve fascinační fázi milování je člověk tzv. antikoncepční k jiným partnerům-jinak nejde o zamilovanost,pokud se mu někdo další hodně zalíbí.

Je-li nekdo nevernej, pak nemiluje partnera (v tom pravem slova smyslu). Na druhou stranu si myslim ze kdyby mne partner podvedl, snad bych to jednou prekousnout dovedla - pokud by to byl jen jednorazovy ulet. Ovsem to nemuzu rict s jistotou.Udelal-li by to podruhe, tak konečná.Taky zalezi dost na situaci, jak bych se to dovedela.Ja jsem zatim nikoho nepodvedla a nehodlam s tim zacinat.Kdo si mysli ze podvadet partnera je v poradku, je dost jednoduchej tvor kterej toho druheho "nemiluje"A ze se to ten druhej nedovi? To je prachsprostej podraz. Lež.Jen si podvadejte, ono se vam to vrati a bude vas to hodne bolet. Snad si pak vzpomenete na to jak jste zvesela podvadeli vy. Chovejte se k druhym tak, jak chcete aby se oni chovali k vam.Je mi z vas spatne. Pak se nedivte ze jsou tu pohlavni nemoci a taky zlomena srdce.Kdyz si chcete uzivat, tak radeji nikoho nemejte, budte sami a jenom si chodte uzivat, ale neoklamavejte nikoho.Ty, kdo jsi bez viny, hod kamenem.Ja bych tim kamenem hodit mohla !Jo a jeste jedna vec. Taky si myslim ze pokud se podvadi, tak neco ve vztahu neni v poradku. Bud tam neni laska nebo tomu chybi neco jineho. Nazory ze je vsechno skvely, par se bezmezne miluje a neexistuje problem, presto jeden druheho podvede, je nesmyslny.Zdar!

Je dost zábavné sledovat, jak chlapi pohoršeně reagují na ženskou nevěru. V nějakém průzkumu prý vyšlo, že náš národ je nejtolerantnější k neveře. Mluvili ale dotázáni o nevěře svého partnera nebo o nevěře někoho cizího? :-)))

a jak je vam,devcata a zeny,ktere po skonceni mimomanz.vztahu s kolegou nadale setrvavate s nim v zamestnani??Da se jen tak zapomenout a prekonat,ze vas kvuli sve zene nechal?Neni to stresujici??Nebo ho chcete i nadale??

Ahoj Skalo,po delší době jsem se podívala na tento chat.2.5.jsem Ti nechávala zde pozdrav.Jen se chci zeptat jak se Ti daří?Julie

vvv, a co takhle pohlavni pud? Ten ma v sobe prece kazdy a je (nekdy) dost silny k tomu, aby se clovek "paril" s opacnym pohlavim, prestoze k tomu nema na prvni pohled zadny (jiny) duvod.

qqq?????tak proc jsou neverni i muzi , kteri muzou bejt naprosto spokojeny? proste jen vyhledavaji dalsi vzruseni...proc se muj kluk diva na ulici po jinych holkach, kdyz mi tvrdi, jak je se mnou spokojenej? nechapu.....

?????Nevera???????Za tim je vzdy problem v paru...Kde je nespokojenost jedn.partnera,tak nastava nekdy i nevera...Ale pak ty nasledky......

Tvrde vyzadovat, x podminek, brat jen okrajove, dotlacit, vynutit... To je, Katko, tvuj recept na stastny vztah???

Je podle vas nevera kdyz si ten druhy smskuje skoro cely den s nekym (rodice,kamaradi,pribuzni, ... ) a vy o tom nevite a pak to zjistite ? Jak se v takove chvili zachovat abyste se zaroven nestali spatnymi vy ze jste spehovali jeho (neb to zjistite "podlosti") ?

Bellezzo, musíš být hrozně hodná ženská. Hrozně fajn, tolerantní, chápavá, trpělivá..teď už je asi pozdě, Tvůj muž by nechápal, proč najednou vyvádíš, ale tenkrát jsi měla opravdu tvrdě vyžadovat my nebo ona, a když ne ona, tak se vším všudy, rozhodně změnit práci, to je přeci pochopitelné a jasné a před tím rokem by to muž určitě bez výmluv udělal. A že ho ona nechtěla nevím co..prokrista, co to je za přístup?! Chtěla bych stát se svým mužem u telefonu, až by jí důrazně poslal do háje, to by byla podmínka číslo dvě. Pak už bych měla alespoň základ, pevnou půdu, ze které se dá z kolen zase vstát na nohy. Jistotu, že tohle už je prostě pryč. Ty se brodíš pořád tím hnusným bahnem, nemáš sílu vstát, ani nemůžeš mít! Mám takový pocit, že to Tvému drahému prošlo úžasně lehce. Řekla bych, že vůbec nedoufal, že by to mohlo jet ve starých kolejích, pohoda, chvilku scénky a pak zas teplý večeře, vzorná rodinka a bejvalka pořád u nosu, co víc si přát! Bellezzo, nechci být zlá, mám to taky za sebou, párkrát, ne sice s manželem a dětmi, ale vím, že člověk je naprosto zmatený, neví, jak to udělat dobře a co vůbec chce, že vlastně strašně chce a zároveň strašně nechce tutéž osobu. Je to rok, jistě jsi na sobě zapracovala, jistě máš spoustu zájmů, které Tě drží nad vodou. Ještě si dej půl rok na to, abys byla se vším kromě svého muže spokojená. Se sebou, vzhledem, váhou, koníčky, znáš to. Se svými dětmi, se svým okolím, kámoškami, se svou domácností. Je to záhul, ale aspoň Tě to odvede od černých myšlenek. A manžela ber jen tak okrajově, to je důležitý! A až to všechno bude, urči si fakt pevný termín, tak radím- investovat do svého muže, jestli ho budeš ještě milovat, znovu ho upoutat, opečovat, a vymyslet něco razantního, co můžete spolu: odstěhovat se jinam, začít stavět dům, cokoli- a dotlač ho ke změně práce. Jestli zjistíš po tom půl roce, že Tě trápí jen ta představa, že pořád pracuje s ní, vynuť si změnu. Jestli Tě bude trápit Tvůj muž jako takový, porozhlédni se jinde- a ten razantní krok proveď s někým jiným, koho budeš milovat, s kým budeš šťastná. Tak jsem to udělala já. Dneska jsem za to na sebe hrdá. Pa,k.

Marketo,zuzzko,asi takto:ani ve snu mne NIKDY nenapadlo,ze nasemu manzelstvi muze neco ublizit.Jsme spolu 15 let,k tomu 4 roky chozeni,byli jsme 1 telo,1 duse.Dve super deti-uz teenageri.Ja jsem dost naivni,vzdy vidim v kazdem jen to dobre a to spatne jsem vzdy prominula.Kolegyne meho muze mne z fotek znala,ja ji ne,jen podle slyseni.Prala jsem svemu muzi,ze ma v zamestn.spriznenou dusi-navic vdana,s ditetem,o hlavu vyssi nez muj muz a starsi.I to vam dava nejakou jistotu,i kdyz si ted trochu protirecim,ze?Ale v kazde zene byva kapicka strachu o toho sveho.Navic zacala davat dohromady nase deti-spol.akce,sport,...Zjisteni,ze maji spolu minim.1 rok pomer,bylo hrozne.Nejdriv clovek neveri...Jen jsem se klidne zeptala,zda chce ji nebo NAS,ze ma moznost volby..Rozhodl se pro mne.A ze tedy budeme resit,co dal...Mysleli jsme,ze to bude jednodussi..Problemy delala kolegyne,nechtela meho muze opustit/navic muj muz nebyl ve firme prvni,s kym mela pomer-jeji muz ji uz opustil/.Asi ji nebylo dobre,ze si muj manzel vybral mne..Sceny mu delala jak dlouho..Do toho ja-po pocat.soku prisly neprospane noci,neschopnost uverit podrazu sveho muze,hledani chyb v sobe,psych.zhrouceni,...Je to uz rok,kazdy den prinasi neco dalsiho..Musela jsem a musim normalne fungovat-varit,uklizet,prat-jsou tu i deti-a ty do toho zatahovat nechceme..NIKDY to uz nebude jako driv,ucime se spolu zit znova.Zhrouti se vam vse..Mozna jsem moc citliva,jina by to resila jinak..Moznost odpusteni tu je-ale to by nesmel muz pracovat nadale s NI..To se vam porad oteviraji stare rany..Procetla jsem vsechny prispevky,kazda nevera je jina,ale vsechny jsou v podstate stejne-vetsinou UBLIZI...Vztah -kdyz mate deti-je dobre zkusit zachovat,¨stoji to mnoho usili,ale pokud oba chteji,JDE TO.Samozrejme nekdy s vypetim sil.Vydrzim hodne,ale DRUHOU neveru ASI NE.To uz bych se stydela sama sobe se podivat do oci.Ponizeni je to hrozne...Mejte se krasne,Belezza

Ahoj,katko,je to fakt bolestive-cekat denodenne,zda si spolu neco zase zacnou nebo ne.Dari se mi nemyslet na to,mit hlavu vztycenou,ale jednou za cas to ve mne vybouchne...To vis,muz argumentuje tim,ze by tezko hledal podob.praci a ta jeho koleg.-ta take neodejde,na to je prilis tvrda,bezohledna.Takze muzu jen doufat,ze ji muj muz opet nepodlehne..Tak to je asi tak ve zkratce to,cim prochazim uz asi rok...Belezza