Nevěra

Pratele,a jaky je vas nazor na neveru na pracovisti?Muj muz mel rocni pomer se svoji podrizenou-ja samozrejme NIC nevedela-kdyz se to prozradilo,skoncil to,chce byt se mnou a detmi,ale ta nejistota ve mne zustava..Vidaji se spolu denne,od ni muz odesel,a o meho muze se porad snazi..Muzu ja neco delat?A jaky je vubec pocit i tech DEV,ktere takto rozbijeji manzelstvi?I kdyz ona vi,ze ji muj muz uz nechce,proc ma tolik trpelivosti a snahy ho dostat k sobe zpatky?Muzi jsou SLABOSI,vztah byl ukoncen pred rokem a mne je z toho porad smutno...Belezza

Již mě opět obchází ďábel a hledá, koho by pohltil. Náš Spasitel nám slovy Evangelisty ukládá, abychom si raději vyrvali oko a utnuli úd, který nás svádí k hříchu, je lépe vstoupit do Božího království bez nich, než pláč a skřípění zubů v ohnivé peci. Církev ale už kastraci nedovoluje ani neprovádí, jak to mám tedy udělat, abych nezhřešil v očích Hospodinových? Je hříchem užívat antiandrogeny, po nich se ztrácí úplně zájem o sex, dosáhnu takto boží Milosti, není to ale podvod? Musím totiž knězi vždy slíbit, že to již neudělám, aby dal rozhřešení, ale pak stejně vždy zhřeším. Bede

Tak již jsem zde znovu, abych-slovy proroka Izaiáše-na vás udeřil a rozptýlil vaše Bohu protivné názory: Co po nás Bůh opravdu požaduje, čím se mu nejlépe odvděčíme, vždyť to Jemu vděčíme za své bytí, on nám neustále dává naše Bytí. Je to na prvním místě pohlavní zdrženlivost. Svatý katolický katechismus zakazuje dívat se na ženu, která není naší ženou před Bohem a církví, s tělesnou žádostivostí. I toto je Bohu odporné, i za toto Bůh potrestá smilníky věčným ohněm, nebudou-li se včas kát a nepřijmou-li Jeho vůli. Já, než jsem prohlédl a poznal věčnou pravdu a nalezl klidu pro svou duši ve svatém církevním společenství, jsem nezřízeně masturboval. Dnes, kdy mi byla dána Milost našeho Pána a dovoleno pít ze studnice Jeho věčné lásky a moudrosti, se dopouštím tohoto hříchu obvykle ne více než dvakrát do týdne. Neustále se ale snažím vykonávat Jeho vůli a žádám o pomoc Ducha Svatého proti smrtelnému pokušení, avšak ďábel je často mocnější. Pak je ale nutné se co nejdříve jít vyzpovídat knězi, který uloží pokání. Vím, jak nesmírně Pána urážím, ale má lítost je upřímná.

Ahojky,díky moc za povzbuzení a za tvůj příběh.Docela mi pomáhá vědět jak podobné věci prožívají jiní, i když vím, že rozhodnout se budu muset stejně sama. Pocity mám však naprosto stejné. Mám strach nejenom z toho, že už to nebude ono a že to nedokážu překonat,ale také z toho, že když to nezvládl jednou, nemusí to zvládnout ani příště. A přesně jak říkáš, nechci být jen hračkou a tou co ustupuje a tiše trpí. Teď tomu nechám čas a uvidím jak se to vyvrbí. Možná nás to posílí, možná nás to zabije. Ještě jednou díky a mej se.

Omlouvám se za zmatečnou první větu. Původně jsem chtěla napsat mému případu, pak jen tomu a nějak se mi to vymklo z rukou :-) a je z toho pěkný blud.

Ahoj Radko,to co jsi napsala se nápadně podobá mému tomu, čím jsem si prošla já. S přítelem jsem chodila necelé tři roky, když vše začalo. Oba dva pracujeme, ale také každý v jiném městě a vídáme se jen o víkendech. Taky jsem poznala, že se něco děje, ale nic mi neřekl. Tajné SMSky a maily, deprese, opíjení se, aby si "vyčistil" hlavu, špatné svědomí, nechuť k sexu, ... to vše provázelo i náš vztah v té době. Bylo to o to horší, že to trvalo asi tři měsíce a trápili jsme se oba. Chodily jen zmatečné SMSky, ve kterých měl výčitky svědomí, nevěděl co vlastně chce. Po určité době jsem se dozvěděla, že ho udolává nějaká slečna a on si najednou není jistý ničím, svým životem, svou prací a naším vztahem pochopitelně taky. Bylo to krutý a já taky měla pocit, že když ho dokáže někdo tak zvyklat, tak by asi náš vztah neměl dál pokračovat a taky už jsem mu vůbec nedůvěřovala. Chvíli mu to trvalo, ale taky přišel s tím, že to necítí tak jako ona a že chce mě a byl idiot, když o tom pochyboval. S tím jsem se pochopitelně nechtěla smířit. Říkala jsem si, že nejsem přeci nějaká hračka, kterou může zahodit do kouta a pak až ho omrzí druhá, tak mě chtít zase zpátky. Takže jsme si prošli i obdobím, kdy jsem ho nechtěla já a on o mě moc usiloval. Chtěla jsem se přestat trápit a začít bez něj a jinak. Ale nakonec to dopadlo jinak a jsme zase spolu. Možná je to hloupost a možná už to nikdy nebude fungovat, tak jak by měla, ale snažíme se. Snad jsem mu i částečně odpustila, ale něco je stále ve mě a nevím, jestli to časem povolí úplně nebo nás to rozdělí. Jen se snažím pochopit, že chybovat je lidské, nikdo není dokonalý a uklouznout může každý. Ale je jen na tobě, jak to cítíš a zachováš se v takové situaci. Chce to čas, nejednat ukvapeně, třeba si dát i tu pauzu a zjistit, jak na to jste a jak vám je, když nejste spolu.V každém případě přeju hodně štěstí.Gina

Ahojte,pročetla jsem už snad půlku chatu ale jsem z toho možná ještě víc zmatená. S přítelem jsme spolu chodili 2,5 roku. Jelikož on studuje v jiném městě než ve kterém pracuji já tak jsme se vídali víceméně o víkendech ale v dobách volna hodně často i v týdnu. Nebyl to teda typický vztah na dálku jehož problémem bylo "nevidění se". Měli jsme víceméně pohodový vztah, stejné témata k hovoru - oba studujeme VŠ, stejné názory na vztahy a život obecně. Všichni nás považovali za pohodový pár,který se po škole určitě vezme.Věřila jsem tomu i já - před 14 dny jsme ještě mluvili o koupi auta. No a najednou byl konec. Zamilovala se do něj jeho spolužačka,kterou doučoval matiku, a on (pravděpodobně okouzlen jejími city) se do ní prý zamiloval také. Další víkend už bylo všechno špatně - přítel se opíjel, poslouchal dokola stále 1 CD a utápěl se v depresích.Věděla jsem, že je něco špatně ale nechtěl mi říct co. Další týden jsme byli spolu a já si všimla typických rozchodových příznaků - tajné smsky, čtení horoskopů neznámého znamení, nechuť k dotekům a sexu. Po týdnu jsem toho už měla dost a udeřila na něj. Přiznal se že neví kudy kam, že na ni musí stále myslet a že neví co má dělat. Prý mi nechtěl ublížit protože ví jaká jsem a co jsem všechno pro něj udělala atd. Tvrdil,že má v hlavě zmatek a neví co s tím. Nechce s tou holkou nic mít protože jsme si něco slíbili a proto asi potřeboval "volnost" aby do toho mohl jít. Navrhla jsem mu buď čas na rozmyšlenou nebo rozchod - ani nevím na čem jsme se vlastně nakonec domluvili. Já jsem to brala jako konec a taky jsem tak hodlala žít. Po 14 dnech se ovšem ozval s tím,že by chtěl vědět jestli by to šlo mezi námi ještě nekdy vrátit. Že si uvědomil, že k té holce necítí to co ona k němu a jediné co cítí je strašné prázdno. Nevěděla jsem co říct - snad,možná, těžko říct. Nic jsme si neslíbili. Řekl,že nejlepší bude když bude chvíli sám, ale zmínil,že náš rozchod bere spíše jako tu pauzu. Mě tento rozhovor samozřejmě zase trochu rozhodil, protože nevím co dělat. Mám pocit,že už nic necítím - ani lásku,ani nenávist,snad jen bolest. Říkám si, že druhá šance je přece od toho aby se dávala, ale na druhé straně nemám žádnou jistotu,zda to s návratem myslí vážně nebo zda si jen chtěl ověřit jestli by měl ještě někdy šanci. Možná jsem příliš podezřívavá ale už nevěřím ničemu. Myslíte si,že takováto citová a následně i sexuální nevěra se dá odpustit? Samotný sex bych odpustila určitě, ale říkám si, co vlastně cítí k tobě,když se dokázal takhle zbláznit do někoho jiného.Mám v tom zmatek. Nejradši bych se na něj vybodla ale je mi líto toho co jsme mezi sebou měli.

Milý Aleši, zdá se, že jsi hodně odbočil od tématu této diskuze. Zřejmě tě hodně pobouřilo, že opět někdo apeloval na naši jedinečnost na tomto světě. Člověk není jen shluk "naprogramovaných" buněk - i když nás věda dokáže rozložit na nejpodrobnější genetické informace my sami stále máme možnost vědomě o sobě rozhodovat!! O správnosti našeho života a tedy i o naší věrnosti a čestném jednání - nejsme zvířata řídící se pouze pudy a instinkty. Ateismus je stejně religiózní jako kterékoliv jiné náboženství nebo filozofie, ovšem obávám se, že ty nejsi ani skutečným ateistou. Nevím, kde jsi dostal masáž o "davech neurotizovaných hříšníků", o církvi, která "ženské tělo nazývala ďáblovou hubou", o řeholnících, kteří "jsou devianti" a o protiřečící si Bibli. Myslím, že mluvíš o něčem, co sám vůbec neznáš, nebo možná spíše jen opakuješ fráze - promiň, ale tak se chová pouze hlupák. Mluvíš o útlaku a přitom jsi sám nesvobodný a v zajetí své nenávisti / svých mylných představ.

Milý katolíku, je veliké štěstí, že naše společnost se již téměř zcela dokázala vymanit z náboženského útlaku, kterým byla sužována téměř 2000 let. Je veliké štěstí, že v ČR je pouze 32.1% věřících a preference KDU-ČSL limitují nezadržitelně k nule. Když vzpomenu na ty davy nešťastných a neurotizovaných lidí, kteří se ve smrtelné hrůze před věčným zatracením tísnili před zpovědnicemi, aby se vyzpovídali ze svých údajných sexuálních hříchů, cítím se opravdu smutně. Když vzpomenu na svinské mučení nevinných žen nařčených z údajného čarodějnictví a které místo ženského těla dle církve bylo "ďáblovou hubou" a jak krutě se na těchto partiích nesčetných nevinných ženských těl vyřádili církevní inkvizitoři za použítí rozžhavených želez a kleští, je mi na zvracení. Kněží a jeptišky jsou anomálními osobnostmi, jsou to devianti; z pohledu vývojové psychologie je jejich sexuální vývoj morbidní. Na dobrovolném sexu dvou dospělých osob není vůbec nic nemorálního, vůbec žádný "hřích" to není, nikomu se tím neubližuje. Kromě toho Bible je naprosto vadná kniha s tisíci vzájemně si protiřečícími místy.

Katolíku - jsi-li bez hříchu, házej kamení...jinak máš samozřejmě pravdu, že hřích nás vzdaluje Bohu - vzdalujeme se jeden od druhého... ale neodsuzujme slepé, že nevidí... a ti kteří nechtějí vidět budou hodně nešťastní až dříve či později budou nuceni otevřít oči.Pablo, já vím, je to opět moralizování, ale tentokrát jsem chtěl ostatním vzkázat, že ne každý věřící je tak radikálně vyhraněn jako Katolík. Mimochodem, Bible je plná příkladů a naučení o sexu a hříchu - a i kdyby pro někoho nebyla ničím jiným "než kronikou", může být svědectvím, že před 2000 lety měli lidé hodně stejné potíže a trápení a problémy s láskou a pokušením.

nejlepší je "legalizovaná nevěra" což je můj název pro trojku muž a dvě ženy (z toho jedna vlastní) :-)) nebo ne?

Katolíku, doufám že jsi jen neškodný blázen. Z tvého názoru cítím jistý druh fanatismu, ale každý máme právo na ten svůj. Tvůj postoj je stejně nesprávný, jako postoj těch, kteří s úsměvem na tváři podvádějí své partnery pro zábavu a tím jim ubližují. Nepřipouštíš žádný kompromis a takový přístup je pro život nepoužitelný. Nikdy jsem svého přítele nepodvedla. Milujeme se a přesto nejsme manželé. Není to hřích - je to přirozené a lidské. Naopak chovat se tak, jak jsi popsal, není vůbec lidské. Tvůj názor mi připadá pokrytecký, fanatický, sobecký, netolerantní, omezující základní lidské potřeby. V tomto duchu snad nemůže žít žádný člověk tak, aby byl šťasný. GinaPS: Je správné mít na život i vlastní názor a umět i víc, než papouškovat citáty z bible.

Vážení diskutující, Vy si nejste vědomi, odkud pramení Vaše problémy? Je to Váš odklon od Boha a církve, která je tělem jeho jediného Syna a našeho Spasitele, který zemřel za naše hříchy. Kdybyste se řídili Božími příkazy, jak jsou nám zjeveny v Písmu, takovéto problémy byste neměli. Církev katolická, tj. všeobecná, dobře činí, když předmanželský a mimomanželský sex vůbec nedovoluje, tzv. "světský rozvod" vymysleli nevěřící, Písmo řiká: "Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj." Nejvyšší autorita hlavy katolické církve toto mnohokrát potvrdila, že toto je nedílnou součástí naší katolické víry. Viz encykliku Persona Humana, odtud víme, že masturbace není v souladu s Božími zákony a je to konání, které jde proti lidské přirozenosti, a které je navíc těžce nezřízené. Navíc není dovoleno se domnívat, že v sexuální oblasti nedochází ke smrtelným hříchům, není tedy rozumnější zachovávat pohlavní zdrženlivost před manželstvím? Bůh je milosrdný, ale hřích nenávidí, odměnou smilníkům za jejich krátké uspokojení nad "pohlavními výpary", jak kázal církevní Otec Svatý Augustin, je věčné a nevýslovné utrpení v pekle. Dnešní lidé zapomínají, že předmanželský sex byl a je stále druhým nejtěžším hříchem po vraždě. Viz 6. přikázání Desatera. To samé máme potvrzeno v encyklice Evangelium Vitae z roku 1993, kdo používá hormonální antikoncepci nebo kondom, těžce hřeší a slovy samotného Jana Pavla II. patří ke kultuře smrti. Dle Kongregace pro nauku víry mimomanželský a předmanželský sex nejsou dokonce větší nezřízeností než homosexualita. Nevím vlastně, proč jsem volil KDU-ČSL, když oni nevyvíjejí žádnou činnost k provedení legislativních změn, tj. postavení mimo zákon homosexuální pohlavní styk, prodeje a výroby strašné pornografie, styku nesezdaných osob, interrupční vraždy a antikoncepce. Toto vše Bůh nenávidí a úkolem nás křesťanů zde na zemi je vykonávat Jeho vůli. Není snad celá naše kultura založena na křesťanství? Bede

Já nevím holky.Asi to máte v povaze.Já jsem na tom byla úplně stejně.Podváděla jsem přítele a do očí mu lhala,celý rok a půl.On to věděl.Prosil mě a byl psychicky na dně.Já si však nemohla pomoct.On věděl,že jedzím o víkendu za ním a toleroval to.A v tom se to asi zlomilo.nakonec jsem ho opustila a žiju se svým milencem.a můžu Vám říct,že věrná jsem,ale jem proto,že bydlím v cizím městě a on mi nadá příležitost.Uvnitř jsem však nepolepšilelná...

Mima,ani já nejsem zastáncem řešit manželský problém rozvodem.Já též pocházím z rozvedené rodiny a věř že jsem si prošla peklem.Říkáš že ženy které jsou nevěrné,by mohly být třeba coury.Jenže každá nevěra má své důvody a někdy je nevěra jediné východisko z toho,aby se člověk(žena)nezbláznil.Jestli chceš,napíšu ti jak já jsem se dostala k mému mimomanželskému vztahu,který trvá již víc než dvacet let.Zajímalo by mě,jestli bys v mé situaci našla třeba jiné rozumnější východisko,než jak to řeším já.Můj email>akokoskova"seznam.cz

Staromodní kdyby sis chtěla popovídat, tak mi napiš na mimaD"seznam.cz Ahoj mima

Ahoj Staromodní. Znáš to přísloví

... a bude pomerne jedno, ze mas pravdu.

Mimo, jestli touzis po vetsim ohlasu tak staci reagovat na nejaky prispevek s tim, ze pisatelka je devka. To se hned vsichni vyroji jak vosy. Osobne vyzkouseno...

Ahoj" Staromodní" ! Jsem ráda, že jsem se dočkala aspoň maličkého ohlasu, na můj příspěvek. A ještě radši, že mám spřízněnou dušičku.S pozdravem mima