Nevěra

Milá Eliško, s tvým názorem souhlasím, vím že Milan není můj vysněný partner, ale já se od něj nedokážu odpoutat, jsme na sobě oba dva závislí. Já ho mám ráda, miluji ho, ale ne tak, jak bych chtěla nebo jak by chtěl on. Hodně dlouho jsem milovala jiného a on, i když to zjistil, mi to odpustil, protože chtěl být pořád se mnou. Bylo to od něho šlechetné, ale možná to neměl dělat, třeba už jsem teď mohla být s tím, po kom toužím. Problém je v tom, že kluk, do kterého jsem zamilovaná, je také zadaný. On vlastně svoji přítelkyni neustále podvádí, a to byl jeden z důvodů proč jsem s ním asi nezačala chodit, když on chtěl, bála jsem se jeho nevěry. Proč jenom jsou všichni tak nevěrní?! Já jenom doufám, že jednou opravdu najdu toho pravýho a nebudu muset ubližovat Milanovi, zároveň totiž ubližuji také sama sobě.

Ahoj Megan, jsem ráda, že jsi mi odpověděla. Víš ono není tak jednoduché někoho opusit po dvou a půl leté známosti. Ne že bych nechtěla, ale prostě nemůžu. Vím že není správné mu ubližovat, ale myslím si, že mnohem víc by se trápil kdybych ho opustila. Je na mě strašně závislý a bojím se, že by mou ztrátu neunesl. Už jednou jsem se s ním rozešla a on za dva měsíce přišel s prosíkem a já tomu podlehla a vzala jsem ho zpátky. Snad proto, abych nebyla sama, ale nadruhou stranu vím, že bych sama nebyla, několik mužů by mě rádo viděli po svém boku, ale já je odmítala a teď na druhou stranu po nich toužím. Asi nejsem normální. Monika

Teda Hanino,ty máš náturu.Já bych se asi picla!Zajímalo by mě,jestli jseš s ním dál?Já bych nemohla.A to že to všichni věděli,no to si neumím představit.To jako že já jsem ten "veselej"paroháč a všichni si to o mě povídaj?I když nevím,jestli bych to dokázala někomu říct.Jen tak přijít a říct prober se,ten tvuj to dělá s jinou.Co si o tom myslíte vy ostatní?Říct,nebo mlčet?Jinak Hanince držím palce.Pokud jsi s ním,tak ať se z toho nezblázníš a jsi-li pryč,tak ať to zvládneš.Ahoj

Milá Moniko,píšeš,že je ti dvacet.To je věk,kdy je zbytečné se trápit tím,že tě přitahují i jiní muži.Prostě to vyzkoušej,protože až budeš milovat toho pravého,tak tě tyhle chutě prostě přejdou.Budeš chtít být s ním a ne s někým jiným.Ale nemyslím si,že nevěra je něco normálního.Já vím,lidi to dělaj,ale taky třeba kradou a většina lidí to za normální nepovažuje,i když to tolik lidí dělá.A až tě tvuj milovaný podvede(ne že bych ti to přála),tak poznáš, že je to horší bolest,než to,že chceš někoho jiného.Měla jsem hodně mužů,než jsem se vdala,ale vždy jsem byla věrná.Vdávala jsem se v 31 letech a vím,že ve dvaceti je opravdu brzy se vázat na jednoho člověka.Třeba jsi jen nezralá na vážný vztah.To není nic špatného,naopak.V tomhle věku je to přirozené.Pa

Milá Moni,jestli-že Tě přitahují neustále jiní muži,tak pro Tebe není asi ten pravý.I když to nikdy nikdo nevíme,ale neustále něco hledáš a po jeho boku neustále budeš hledat.Máš totíž jiné představy o svém životním partnerovi.Tak a teď zavři oči a představ si, že jsi vdaná za svého přítele a jste spolu už třeba deset let....a uvidíš jestli se ti to protiřečí a chtěla bys poznávat nové muže nebo je to pro Tebe představa příjemná.Myslím, že je ti příjemná představa v podobě nových mužů, pak tedy nekraď svému příteli čas a neprodlužuj mu bolest ať má také dost času se z toho vzpamatovat a najít si přítelkyni. Tak hodně štěstí a buď rozumná při rozhodování.A moji radu neber jako přímou a konkrétní, přeci jen Tě neznám, ale je to můj názor.Tak pa a napiš jak ses rozhodla.Megan

Ahoj, je mi 20 let a za svůj kratičký život jsem měla jen jednu vážnou známost, která stále trvá, ale už to není jako na začátku. I když ani na začátku to nebylo takové, jaké bych si to přála mít. Nezačala jsem s ním chodit proto, že bych ho milovala, ani vlastně nevím, proč jsem to udělala. Krátce poté, co jsme spolu začali chodit, jsem poznala skvělýho kluka, který mě strašně přitahoval. Oba jsme po sobě pokukovali a Milan o tom věděl, ale já mu nechtěla ublížit. Postupem času jsem začala mít Milana ráda, ale nemilovala jsem ho. Zamilovala jsem se do toho druhýho. Několikrát jsme se tajně sešli až jsem nakonec Milana podvedla. Bylo mi to jedno, protože jsem strašně chtěla být s tím druhým. Cítila jsem se s ním jako opravdová žena, žádaná a přitažlivá. Pak jsem zjistila, že jsem udělala velkou chybu, ten kluk mě jenom využil ke svým sexuálním hrátkám, ale já mu odpustila, protože jsem ho milovala, a možná ještě miluju, i když si to nechci připustit. Nevěru nepovažuji za nějakou špatnou věc, asi to bude tím, že na to koukám z druhé strany, mě zatím nikdo nepodvedl. Teď se strašně trápím, protože pořád cítím, že mě to táhne k jiným mužům a já se bojím, že to udělám znovu, znovu svého přítele podvedu. Neměla bych se s ním raději rozejít? Asi jo co?

Chápu, že nejhorší je, když se člověk o nevěře partnera dozví až jako poslední... Moje mamka tohle zažila taky... Tohle je podle mě ještě horší než samotná nevěra jako taková...

Po dlouhé době jsem se opět zapojila do debaty,ale nejprve jsem si vyhledala svůj příspěvek z května a musela jsem se sama sobě smát.Píču tam , že mě můj muž nepodvádí dlouhodobě a že beru antidepresiva.No, od té doby jsem přišla o iluze a o prášky a taky a o pár "kámošů".Tak tedy,manželova nevěra v lázních byla jen špička ledovce.A v podvádění je mistr.Celý loňský rok se v tom zdokonaloval.Takže,jsem si vzala notorického nevěrníka.Vše se provalilo,když se mi vyzpovídala jedna jeho bejvalka.Asi jí mě bylo líto.Je mi 29 a jsem stále naivní jako malé děcko.Asi jsem si tuto lekci zasloužila.Ale co mě dostalo na kolena,byl fakt,že to tolik lidí vědělo.A co víc, že ho spoustu mých kamarádů krylo.Nikomu jsem nestála za to aby mi otevřel oči.Stále slyším , že mě mají rádi a nechtěli mi ublížit,ale já na to nějak neslyším.Je mi zle ze všeho co se stalo.Ale prášky jsem hodila do koše a přestala fňukat,jaká jsem chudinka.Jenom ve mě umřela ta hodná holka,co se ka každému chová slušně a otevřeně.Lidi jsou svině a já si už nenechám ubližovat.čau

Milá Megan,máš-li pocit,že Tvé rozhodnutí je správné a jsi s ním srovnaná,nezbývá než popřát rychlé zotavení a štěstí v životě.Totéž přeji Tvému muži.Ať je Tvůj život plnohodnotný a jsi spokojená vždy s tím co děláš a stejně ať to vnímá i Tvé blízké okolí.Měj se moc fajn. ahoj Julie

Ahoj Julie,Děkuji Ti za vše,ale myslím, že je mi takhle lépe. A jsem ráda, že mne někdo poslouchá a snad i rozumí.Megan

ahoj Megan,vidím,že se u Tebe dali věci do pohybu.Přesto stále nemám pocit,že bys byla o svém rozhodnutí přesvědčená.Zkus si ještě jednou přečíst příspěvky na téma Tvého problému.Myslím,že Tvůj návrat k manželovi by neměl být o tom,že se opět vzdáš svých koníčků a podlehneš jeho nátlaku.Návrat jak už jsem psala by měl spočívat v tom,že OBA partneři na sobě začnou pracovat a budou se snažit pochopit druhého a vyjít mu vstříc.Do jaké míry je tato změna smýšlení možná u Tvého muže nevím,jelikož ho neznám.Neznám ani Tebe a tudíž nemohu vědět do jaké míry sis trvala na svých koníčcích a kde se u vás stala chyba.Nechci Tě zvyklat pouze se Ti snažím nabídnout objektivní pohled.To že jsi v době rozvodu a oddělení od manžela rozhozená,je pochopitelné a je fajn,že máš různé aktivity,při kterých se odreaguješ.Život není ale jen o koníčcích,což jistě dobře víš.Pokud jsi přesvědčená,že si udělala správně a že už vaše manželství opravdu nelze UZDRAVIT tak to je ten krok vpřed,za kterým jdi a neunášej se myšlenkami zda nemáš udělat zase krok zpět.Balancovala bys tak na mrtvém bodě a zbytečně se trápila.Pokud se manželství podaří uzdravit ke spokojenosti obou partnerů,dosáhne člověk opravdu pocit plnohodnotného vztahu.A já myslím,že šance na uzdravení je téměř vždy.Měj se moc fajn a přeji hodně štěstí!Ahoj Julie

To jsem ještě já Megan.Myslím, že pokud bych se vrátila, asi by to bylo pro mne velmi těžké,protože by manželurčoval ty manželská pravidla a o tom jsem přesvědčená, že bych mohla zapomenout na všechny svoje koníčky a aktivity a měla bych pouze domov a práci. A manžela. Máte pravdu v tom , že každý chlap má své "muňky" a nejsem si jistá, jestli se mi chce zvykat si na nové zvyklosti atd..Jsem nerozhodná, opravdu mi není můj muž lhostejný, ale nevím ,jestli krok vpřed nebo vzadVzdala bych se všeho,co mne baví a naplňuje.Tak pa všichniVaše Megan

Drahá Julie,bydlím u rodičů, myslím,že Vaše příspěvky mi pomohly.Není mi sice hej, ale chodím na bowling,do fitnessu, na solárium a zkouším pomalu, ale jistě žít. Hledám si malý domeček, který bych měla jen pro sebe a chtěla bych mít chvíli klid od všech. Jen ty Vánoce budou smutné...Občas si pobrečím, když na to pomyslím.Dnes jsem podepsala papíry k rozvodu. To je fofr, ujmul se toho manžel/bývalý/. Jen mi je smutno, že se mne nikdo neptá se zájmem jek mi je a co jsem dnes dělala a chybí mi se o někoho starat se.Je to divné, ale občas se v sobě nevyznám.Pokud budeš mít čas, klidně napiš.Megan

Júlia !Po nedeli sa Ti určite ozvem . Nejedná sa mi len riešenie môjho problému, ale spoznať človeka Tvojho kalibru v zmýš?aní o týchto problémoch takým to spôsobom je už dnes ve?mi vzácne .Teším sa na dialóg.SKALA

MILÝ SKALO,ozývám se Ti ještě jednou.Přečetla jsem si totiž všechny Tvoje příspěvky a tím pádem se mi otevřel Tvůj životní příběh a objasnil mi Tvé otázky.Dovolím si zareagovat na Tvůj konkrétní případ.Jsi velmi citlivý člověk a pevně věřím,že se Ti Tvá manželka naplno vrátí.Jak už jsem napsala jednou jsem nevěrná byla a nechci to NIKDY opakovat.Také jsem dále psala,že můj současný muž měl milenku a tudíž si prožívám situaci z druhé strany.Zkusím Ti na základě mých zkušeností poradit.To,že jsi vytrval a bojuješ za Tvé manželství,je velmi dobré.Také je fajn,že sis uvědomil chyby,kterých si se dopustil a chceš je napravit.Znovu Tě odkážu na citát z knihy "Miluji Tě"je v něm opravdu veliká moudrost.Neznám podrobnosti Tvého příběhu a tudíž budu odhadovat.Pokud je si Tvá žena vědoma,že dělá(nebo dělala)něco špatně je to základní krok k nápravě manželství.Druhým takovým krokem je,aby chtěla svůj mimomanželský vztah ukončit(pokud ho již neukončila).Není to vždy jednoduché.TRVEJ na tom,aby se s Tvým sokem(mohu-li ho tak nazvat)neměla možnost vidět(kromě náhodných setkání).Pokud spolu pracují ať raději odejde a najde si jinou práci!Dalším krokem je samozřejmě otevřenost partnerů a komunikace.Pokud tohle funguje je vše na dobré cestě,ale ještě není vyhráno.Nastává srovnávání se se vším co se stalo-u nevěrného člověka je důležité,aby si uvědomil co pro něj partner znamená a dokázal na100% ukončit milenecký poměr.Dále,aby si uvědomil,že je jeho partner zraněný a bude mu trvat než bolest přebolí a dle toho by měl k němu přistupovat.Také by nevěrník měl odpustit sám sobě(je to velmi důležité)-u člověka podvedeného je důležité,aby odpustil partnerovi(odpustil upřímě z celého srdce).Srovnávání s nevěrou je velice náročné.Člověk cití velkou bolest a zklamání a také ponížení.Ponížení je opravdu velmi nepříjemné a je těžké se s ním vyrovnat.Chceme-li opravdu dosáhnout harmonie,musíme však svoji hrdost trochu potlačit.Poddáme-li se myšlenkám typu-"co si to ke mě dovolil(a),jak teď vypadám? atd" ničeho nedosáhnem pouze se utopíme ve vlastní hořkosti.Proto je velmi důležité to odpuštění.Člověk se musí postavit vlastním negativním myšlenkám a říct si,že už je to pryč,už to jednou odpustil a ZAČÍT OPRAVDU ZNOVA.To co píšu je VELMI náročné zvládnout,ale je to dobrá cesta.Velmi Ti přeji,aby se vaše manželství stalo krásné a harmonické.Máte děti a tudíž,aby bylo pro ně hřejivým domovem.Přeji hodně síly,vytrvalosti a lásky.Budeš-li chtít ozvi se a napiš zda Tvá manželka spolupracuje na uzdravení manželství?Rozloučím se opět myšlenkou a držím Ti palce ahoj JulieMILUJEŠ-LI NĚKOHO VÍCE NEŽ ON(A) TEBE,NEZTRÁCEJ ODVAHU,S TRPĚLIVOSTÍ POKRAČUJ V ZASÉVÁNÍ.ČAS A RYTMUS NEMUSÍ BÝT PRO KAŽDÉHO STEJNÝ.

Milá Megan,koukám,že jsme na téma Tvého problému rozvinuli pěknou diskuzi :-).Chci Ti jen popřát opravdu moc štěstí a lásky v životě.Rozhodnutí je pouze na Tobě.Pokud Ti naše příspěvky jakkoliv pomohly je to moc fajn.Loučím se ahojky Julie

Ahoj Anulo,máš pravdu,že 7 let je dlouhá doba.Snažím se napsat Megan objektivní názor.Přijde mi,že se koukáš na jejich situaci příliš jednostraně.Při odpovědích vycházím z toho,že ani Megan,ani jejího manžela neznám osobně.Tudíž neznám ani okolnosti,kuli kterým sklouzl manžel po půl roce zpět.Je možné,že to byla hra,ale také je možné,že v tom hrálo roli něco jiného.Do jaké míry se Megan postavila za svoje názory a potřeby??A do jaké míry jí je manžel odepřel??Nechci soudit člověka aniž bych ho znala a opravdu se snažím napsat Megan objektivní názor.Upřesnila jsem vše ještě v odpovědi pro Megan a Bian.Myslím,že napsat "vykašli se na něj" je odpověď velmi krátkozraká.Teď přijde možná vhod a ulehčí rozhodování.Rozvod a ztráta manželství(tím spíš 7letého)je velký zásah v životě a s odstupem může Megan i její manžel vidět vše jinak.Měj se moc fajn ahoj Julie

Mas pravdu Anula,je to len pretvarka.

Pre Juliu:Julia precitala som si Tvoju odpoveď pre Megan a chcela by som k tomu nieko?ko slov.Megin manžel mal 7 rokov na to,aby pochopil jej city,jej myslenie,jej potreby,radosti a vsetko co k tomu patrí.Začal sa správať milo a snažiť sa až vtedy keď mu oznámila,že odíde.Avšak po polroku snaženia a ja sa nebojím povedať hrania divadla ako mu na nej záleži sklzol znovu do stereotypu,pretože si myslel,že už je všetko zažehnané.Avšak je to láska k Megan,alebo strach čo by sám robil,ako by to vsetko zvládol???

Ahoj Bian a Megan,manželovo chování bylo bezesporu sobecké.Myslím,že to nic nemění na faktu,že by toho mohl litovat a chtít začít znovu.Zda je tato změna možná nejlépe posoudíš sama Megan-znáš ho přece dost dlouho.Zda mu dáš šanci,či ne je na Tobě.Souhlasím s Bian,že bys měla začít naplno žít.Je třeba zvážit zda je to možné po boku manžela či nikoliv.Předpokládám,že nechceš zůstat sama a je třeba si uvědomit,že každý člověk má své chyby a můžeš se za nějaký čas dostat do patové situace s někým jiným.Co pak??Znovu odejdeš??? Chci jen říct,že manželství je nádherné ale zároveň náročné.Myslím,že mnohdy stojí za pokus jej uzdravit.Zda je to i váš případ musíš zvážit sama.Moc vás obě zdravím ahoj Julie