Nevěra

Ahoj Megan, tušil jsem, že se nic podstatného nezmění, veděl jsem, že za nás (za ženu) nikdo nic nevyřeší, přesto jsem ustoupil v tom, že budou Vánoce, a že se pokusíme to udělat tak, aby byly co nejvíce v klidu. Vím, že je to odsunutí problému na pozdější dobu. Návštěva proběhla sice v poklidu, ale to jak k tomu přistupovala žena mě dost zklamalo, je jasné, že před úplně cizým člověkem nikdo nemá chuť se moc vypovídat, přesto si myslím, že k tomu mohla přistoupit alespoň tak otevřeně jako já (a taky to pro mě nebylo jednoduché, že ano). Nakonec jediným malým pozitivním signálem bylo to, že by si chtěla promluvit s někým sama a nejlépe s psycholožkou.Takže asi zase napíšu někdy v lednu, protože mám dovolenou, uvidíme jak se to bude vyvíjet. Jinak přeji všem tady hezký Vánoce a šťastný nový rok.Michal

Ahojky Michale, doufám, že se včera začalo něco řešit.Hlavně tam nesmí Tvoje paní lhát, jinak je to ztráta času. Bylo by lépe, kdyby jsi je nechal s lékařem nebo poradcem? o samotě, protože před Tebou nebude opět upřímná. Toto vše mám za sebou a ted? je mi už dobře. Nedávám Ti moc dobré vyhlídky, ale jsem ráda, že Tvoje paní na to přistoupila a možná, že to chce opravdu udělat tlustou čáru a začít znovu. Ale to není tak jednoduché, vzpomínky nevymažeš.Musíš to sám posoudit, jak se k tomu staví.No nic přeji Vám mnoho a mnoho štěstí do toho nového života.Hlavně Tobě, vím ,jaké to je. Až zase budeš mít čas, napiš mi a buď obezřetný!!Aby to nebyla jenom hra, která to celé bude prodlužovat. Ahojky a držte se.Megan

Ahoj Deni, jsem ráda, že jsi se konečně rozhodla pro jednoho z nich, vím, že tě to musí bolet, že jsi dala přednost Honzovi před Pájou, kterého tak miluješ, ale ono to časem přejde a uvidíš, že bude zase dobře. Je správné, že o věcech rozhodujete spolu, ale o potratu, ke všemu když dítě není jeho, spolu určitě rozhodovat nemůžete, byla by to katastrofa, jsem si jistá, že by to nepřijal, protože něco jiného je ho s někým podvézt a něco jiného je mít s ním dítě. U mě je to docela dobrý, s Milanem teď vycházíme skvěle až na nějaké maličkosti, takže pochybuji, že bych od něj v nejbližší době odešla. Na Mílu už taky tolik nemyslím, ani na to nemám čas, jóó Vánoce jsou tady. Přeji ti, aby ti všechno dopadlo dobře, a aby ses už nemusela trápit.

Tak dnes se jde do poradny (ne, že bych to potřeboval), o průběhu budu informovat, jsem i trochu zvědavý, co se budou ptát, a co bude moje žena blekotat. Nečekám, nějaké převratné změny, ale třeba se posunem někam o krůček dál. Ještě se ozvu. Zatím.

dekuji moc alene a vale za odpoved .Budu se snazit a vzdy si vzpomenu co jste mi napsaly.Vim, ze jsou na svete horsi veci a ze snad vse jednou preboli.manzel se snazi travime vice casu sami a nas sex. zivot je lepsi.Aleno napis nekdy jak je jak to zvladas.Jeste jednou holky diky.Demi

Moni děkuju za zodpovězení mých otázek. Opravdu nevidím jiného východiska..ani nevíš, jak moc mě ničí představa, že se vzdám něčeho po čem jsem vždycky tak toužila :,-((. S Pájou jsem to ukončila a teď je mi z toho na nic, strašně moc mi chybí... :,-(((, ale bude to tak lepší pro nás pro oba. Nedokázala jsem v sobě najít sílu, abych od Honzi odešla a proto nemám právo po něm dál chtít, aby čekal, jestli ji někdy náhodou najdu. O tom, že půjdu do nemocnice se nesmí dozvědět, je to krutý, je to právě on, kdo by měl rozhodovat společně se mnou..., ale nemůžu mu něco takového říct. Kdyby to bylo jen trochu možný, řekla bych mu pravdu...poslední dobou nepřemýšlím o ničem jiném, ale vážně není jiného východiska :,-(. Nedokážu vysvětlit a popsat všechny okolnosti, nechci se nad tím zamýšlet, páč to hrozně bolí a je mi na nic :,-(. Připadám si jak blázen, zazvoní telefon, a já se bojím podívat na displej kdo že to volá. Mám strach, že odloučení od Páji nezvládnu, ve chvíli kdy mi zavolá, nebo napíše, jsem ztracená a budu v tom znova až po uši. Strašně moc mi chybííííííííí :,-((((((. Připadá mi, že jsem se vzdala jediného štěstí, které jsem měla....Ale dost o mě...zblbla bych z toho. Moni a jak to vypadá u Vás? Už je to s Milanem trochu lepší?

Deni, neboj se, ono to všechno dobře dopadne, jenom je mi líto, že si to děťátko vážně chceš nechat vzít, já mít zase tu šanci, tak už to neudělám, ale na druhou stranu tě chápu, mí dítě s jiným klukem, než se kterým chodíš, a navíc když ho tak málo znáš je hloupé. Tak a teď k tvým otázkám. Nikdo na mě nečekal, protože s Milanem jsem v tu dobu nechodila, on tam sice za mnou přišel, ale já dělala že spím. Problémy jsem žádné neměla, musím na něco zaklepat, pohlavní styk máš zakázaný na dva nebo tři týdny, teď si přesně nepamatuji. Žádnou léčbu už jsem dále neměla. Tak a teď hlavu vzhůru a musíš čelit svým problémům, před nima se neschováš, bohužel. Doufám, že ti to všechno dobře dopadne.

Ahoj Michale,promiň, že jsem si nepřečetla předchozí příspěvky,neopakovala bych to ,co tu již bylo napsáno,ale nemám moc času na čtení a čtu si jen tvůj dopis.Zajímá mne, jak řeší ostatní páry takovéto životní situace podobné mým problémům.Michale, drž se a zvládneš to, neznám Tě, ale vím, že opravdu nebudeš sedět v koutku a brečet. Není to pro vás,muže, důstojné. Napiš co a jak, třeba se ti uleví. Život je moc krásný a my jsme tu jenom chvilku, tak si tu chvilku musíš pořádně užít, ať máš na co vzpomínat ve stáří. Tak pa a napiš .Megan

Děkuju Megan. Nejsi první, kdo mi to takhle řekl i já to tak vidím.A v podobném duchu jsem to ženě také řekl. Jsou dvě možnosti, 1. náš vztah bude pokračovat za určitých pravidel,(k této možnosti mám blíže) 2. je konec, vyřešíme výchovu dítěte a nějaké ty drobnosti s majetkem, a já jdu od toho. Nebudu čekat dál až se někdo rozhoupe. V případě 2. varianty si nemyslím (i když to určitě není jednoduché), že bych seděl někde v koutku, brečel a litoval se. Takže určitě ještě napíšu. Zatím.

Michale, v tom případě nevím, co se to s ní děje, měla by být spokojená se životem, jaký vedete, ale bohužel se nudí.Nedávej jí čas na rozmyšlenou a bohužel musíš udeřit, neznám Tě, ale přeci nejsi trouba a nenecháš se natolik ponížit manželským trojúhelníkem. Máš, hochu, svoji hrdost a drž si ji pevně. Bouchni do stolu a řeš. Dáš-li ji čas, nic se nevyřeší,protože Tvoje paní bude spokojená s tou situací, že má dva muže. Myslíš, že je to sexem?Je to sice důležitá součást manželství,ale ne podstatná.Promluv s ní co nejdříve, ale nedělej ze sebe hlupáka,život je krátký na to aby jsi se trápil pro člověka, který si tě neváží.Žen je mnoho, Tvoje žena není ta pravá pro Tebe,dokáže-li žít v takové situaci a nakonec půjde za hlasem svého srdce stejně. Nepros ji, neslibuj a pusť ji do života.Pokud k sobě patříte, pak k sobě cestu najdete.Ale nic nezmůžeš pokud se nebude nic řešit.A pokud to necháš tak, jak to je, uteče ti bez vysvětlení a to by bylo pro Tebe dost těžké.Zachovej se jako chlap, prosím!Uvědomuji si Tvoji těžkou situaci a vím,že to co jsem Ti napsala, není nic co jsi chtěl slyšet, ale potřebuješ otevřít oči.Život je moc krátký na to, aby jsi s ním takto zacházel.Po mém sedmiletém manželství,Ti mohu důvěrně říci, co se ve mne odehrávalo a také Ti trochu mohu poradit.Možná se budeš zlobit za tento dopis, ale opravdu se snažím Ti otevřít oči a chci, abys nepromarnil čas.Ahoj Megan

Smajlinko, Ájo.Nepsal jsem proto, abych se poradil. Šlo mi o to, abych upozornil ostatní na jedno z nebezpečí, které číhají v partnerských vztazích. Není mi 50, ale málem 60, nikdy jsem nekradl, nic nezprivatizoval ani nic nerestituoval, takže, nemajaje chalupy,chaty ani druhého bytu, nemám kam odejít ( na hlavním nádraží se mi penzi trávit nechce). Začínat znovu ve 40 není snadné, ale jde to; pořád je nějaká perspektiva zaměstnání nebo podnikání, ale v penzi nejde s holýma rukama a bez střechy nad hlavou začínat nic. A nejde jenom o sex, ten se dá v nejhorším případě i koupit (posledních pár let chápu návštěvníky bordelů), nehledě na to, že si člověk zvykne. Cizí nebo odcizený člověk ale začne lézt na nervy a žít s takovým člověkem pod jednou střechou a nevyletět z kůže je pořádná zabíračka. Ájo - další pokusy v tomhle směru jsem raději nepodnikal, abych nerozbil duševní rovnováho docela.V posledním odstavci máš 100% pravdu, to všechno chybí víc, než samotný sex. Proto NEMĚLA pravdu ta druhá. Bohužel jsem došel k závěru, že obětovat se dětem je možné jen do určitých hranic - žijeme svůj život a odpovídáme si za něj sami sobě, ztracené příležitosti se nedají vrátit a vidina stáří po boku člověka, kterého nemusíme mít a jehož přítomnost vadí až počínající nenávisti je děsivá. A na tohle jsem myslel při psaní. Je opravdu lepší odejít včas a dát sobě i partnerovi možnost, než dopadnout jako já - mimochodem manželka si dodnes myslí, že je všechno v nejlepším pořádku a když jsem se pokusil na toto téma zavést diskuzi vůbec nechápala o čem mluvím.

Moni děkuju. Vím, že jsme si měli dát pozor, ale teď už je pozdě zpytovat svědomí...stalo se a já to nevrátim, i kdybych chtěla :,-(. Je mi z toho na nic a mám děsnej strach. Nechtěla jsem, aby o tom kdokoli věděl, ale po tom co si mi napsala mi něco takového nevyjde. Říct to Pájovi..nemůžu, chtěl by si to dítě nechat a já teď opravdu nemám sílu čelit tomu všemu a ještě ke všemu s tím maličkým v sobě. Že ubližuju sama sobě..dobrá, asi si to zasloužim, ale nechci, aby neslo všechny ty nepříjemný následky to maličký. Byl by to jen začátek konce, kdybychom si to s Pájou nechali...vždyť se skorem neznáme, copak by to mohlo fungovat jen kvůli děcku? A nechat si to maličký s Honzou (aniž by věděl, že vlastně není jeho)..nemůžu, Pája by to nedovolil, věděl by, že je to jeho a nikdy by si to jen pro sebe nenechal. Mončí ani nevíš, jak jsem bezradná, zničená, vynervovaná a bez sil postavit se čemukoli. Honza mi podezírá čím dál tím víc..., je mu divný, že odmítám jeho, byť jen sebemenší dotyk...ale já zkrátka nemůžu :,o(. Moni prosím Tě, ještě několik otázek k interupci...mužu? Byla si tam sama, nebo na Tebe někdo čekal? Měla jsi po tom nějaký problémy? Je po tomhle zákroku nutná nějaká léčba (o zákazu sexu na určitou dobu asi ani nemluvě, viď)? Je to hloupá otázka, ale ve chvíli, kdy bych chtěla, by se to opravdu nikdo nedozvěděl...musím přemýšlet i nad takovejma blbostma. Děkuju předem za Tvé odpovědi.....já už jsem vážně bezradná a přijde mi, že tohle nemá řešení! :,-((((((((((((

Ahoj Deni, nejdřív ti musím trochu vynadat, že jste nepoužívali ochranu, jak jsi mohla takhle rizkovat?! A teď ti tedy řeknu jak to probíhalo. Ráno jsem přišla na příjem a tam jsem vypisovala nějaký dotazník. Pak nás, bylo nás totiž několik, odvedli do pokoje. Měli jsme na sobě tu jejich trapnou košili, vypadala jsem v tom jak strašidlo. Musíš být odlíčená a ani nehty nesmíš mít nalakované. Čekali jsme nějakou dobu a pak nás postupně odváželi na sál. Předtím nám dali nějakou injekci, něco jako oblbovák. O mě si mysleli že jsem tam snad omylem a tak jsem šla poslední, to už ta injekce dost působila a mě se motala hlava, takže jsem sotva došla na ten jejich operační stůl, navíc jsem tam vlezla obráceně a když jsem se chtěla otočit tak jsem málem spadla, ještě že tam byl ten mladý doktor, který mě chytil, jinak bych tam sebou určitě praštila. Celý zákrok moc dlouh netrvá, vlastně ani nevím jak dlouho, protože když mi dali injekci na uspání, tak už jsem o sobě několi hodin nevěděla. Vzbudila jsem se asi ve dvě hodiny a v pět jsme šli domů. Ale nesmíš mít nějaké komplikace, to si je pak nechávaj přes noc na pozorování. Ale jestli ti můžu na závěr poradit, nedělej to, já jsem toho potom strašně litovala a nemůžu si odpustit, že jsem zabila dítě, vždyť to byla moje krev a vzešlo z lásky. I u tebe to tak je, dobře si to rozmysli, ale je to vlastně tvoe věc, takže bych ti neměla co radit. Ještě ti musím říct, že to stojí kolem tří tisíc, ono záleží v jakém jsi měsíci. Já byla v necelém třetím. A pokud víš svojí krevní skupinu, tak to budeš mít zase o něco levnější, testy totiž stojí 600,- a na gyndě zaplatíš 666,-, tolik to alespoň stojí u nás. Jenom blbá žádost o interupci ti stojí tolik peněz, to je hrozný. Doufám, že jsem ti řekla vše, pokud bys chtěla ještě něco vědět, tak klidně napiš, ráda ti odpovím.

PAVOUKU,smutně se to čte ... ten trvalý pocit nenaplněného života. Ale v 50 opravdu nic nekončí.Tvoje vedlejšáková slečna měla víc rozumu než ty. Když už člověk splodí děti, měl by koukat, aby jim udržel fungující rodinu. Je sice pravda, že když děti doma nevidí citové vztahy mezi mámou a tátou, že nemají co kopírovat ve svých partnerských vztazích, ale pokud rodina funguje, je to pořád pro ně lepší než rozvod a žití s jedním z rodičů nebo novým jeho partnerem.Pokud už máte děti dospělé, je to o něčem jiném. Mě je 41 a dokážu si představit, že v tomto věku už člověk váhá s tím, aby začínal znovu a ty jsi ještě starší... Asi je nutné v takové situaci zvážit všechna pro a proti. Pokud máš doma klid a jinak se ženou vycházíte, rozhodně bych to řešila přítelkyní. Mimochodem - od té první jsi pak už žádnou neměl??? V tvém případě by to snad bylo naprosto omluvitelné.Také znám život v manželství bez sexu - dokonce je tu o tom také diskusní rubrika. Sex není problém si najít mimo manželství. Jenže on je problém většinou někde jinde - že chybí každodenní přitulení k tomu druhému před usínáním, že chybí takové ty drobné dotyky, pohlazení, polibky .... a to milenec ani milenka nenahradí.Alena

Ahojky Moni,můj dnešní příspěvěk asi nebude mít hlavu ani patu, ale prosím Tě o radu. Ve svém příběhu si psala, že po rozchodu s Milanem si šla na potrat. Moni je mi ze všeho na nic...ale budu muset podstoupit to samé (je to Páji dítě), nechci aby se to kdokoli dozvěděl, ani Honza, ani Pája. Oba by to dítě chtěli, ale já nemám sílu na to, nechat si to maličký a pak se s ním uvnitř postavit všem kolem sebe a konečně se rozhodnout. Mončo prosím Tě, napiš mi jak to probíhalo a jak dlouho si byla v nemocnici. Je to jen otázka jednoho dne? ...nechci aby o tom kdokoli věděl...je tohle vůbec možný? Prosím Tě o brzskou odpověď. Děkujuuuuuuu.

Pavouku, a proč se ženou zůstáváš dál, když už děti odrostly a nemáte si co říct? Vždyť je ti teprve 50! Znám lidi, co i v 70-ti souloží (možná víc než my mladí (25-30 let) :-) )! Pořád máš ještě kus života před sebou!

Hanina> z meho pohledu je pro mne dulezita odpovednost _MEHO_ partnera. Hormonalni pochody kazdeho bezdomovce z Hlavniho nadrazi jsou pro mne mene podstatne, nez ze se houfuji vlastovky.I kdyz na 'to' (hrube receno) musi byt dva, kazdy jedna sam za sebe a muze kdykoliv odmitnout. Pokud se nekdo citi jako nalev hormonu bez moznosti kontroly, nemel by mit obcanku.

Souhlas.Take si myslim, ze chlad mezi rodici deti poznamena mnohem vice nez nekompromisni rez ustici v nedeformovane vztahy.

Ahoj Hanino,Demi a ostatní! Ženil jsem se po čtyřleté známosti a dcera se narodila pět měsíců po svatbě. Už před svatbou mě žena začínala občas odmítat a po porodu se naše chutě takřka rozešly - já chtěl denně a ona tak 1-2x za měsíc. Neumíte si představit, jak je chlapovi v nejlepších letech ( bylo mi kolem 25 let) , když se musí neúspěšně doprošovat a nakonec tiše onanovat vedle spokojeně spící ženy, kterou miluje. Vydržel jsem to asi 2 roky a našel jsem si milenku. Ženu jsem měl rád a myslel jsem si,pochopitelně hloupě,že se bude jednat jen o sexuální vybití. Z počátku to tak taky bylo, ale s ubíhajícím časem se z toho vyvinul vztah.Peripetie toho druhého vztahu jsou o něčem jiném, ale po asi 5 letech, kdy žena na nic nepřišla a já se objednal u advokáta mi to druhé děvče na rovinu oznámilo, že nikdo, ani já, nemám právo brát dceři tátu a rozešla se se mnou. Situace sice netypická, ale stalo se. Zůstal jsem tedy s rodinou kvůli dceři. Frekvence styků se pozvolna prodlužovala, přes to se povedla s odstupem 8 let druhá dcera. Po druhém porodu jsme se ženou ještě několik let spolu žili (tak 4-5x do roka), ale asi před 15 lety naše styky ustaly docela.Prostě - oženil jsem se proto,bych mohl onanovat.Od té doby jsem začal cítit, jak se citově oddalujeme. Teď je mi hodně přes 50, děti jsou z domu a já jsem nucen žít s úplně cizím člověkem, se kterým si nemám co říci a nemám úniku. Ten pocit naprosté samoty a nedvratnosti je na psychiatra, zvláště když si připustím, že za pár let jsem v penzi a budu ji muset vidět den co den celý den. Tedy na závěr: sex patří k životu a jeho zanedbávání, byť pod ušlechtilými záminkami, je nejlepší cesta k rozvratu rodiny, nebo psychiky jednoho, nebo obou zúčastněných. Pokud je velký rozdíl mezi touhami, je jediná cesta - od sebe dřív, než se začnete nenávidět a ubližovat si. Děti v tom nehrají žádnou roli. Nešťasní rodiče v takzvaně fungující rodině jsou pro ně větším nebezpečím, než přátelsky komunukující rodiče po rozvodu.

Jenom malá připomínka: od Honzy vždycky s tvrdým y.