Nevěra

Neexistuje recept jak z toho ven.Ale rozhodně si Michale musíš doma udělat jasno.Já přežiju nevěru,ale nesnesla bych a by se "kurvil"dál,já o tom věděla a čekala,co z toho bude.Jednou je se mnou,tak to nebude dělat jinde.V případě ,že tomu tak nebude,nebudu mít slitování.Ale zase si nemyslím,že je to vina jen toho jedno,jak píše PRIESTO.Na to snad musí být dva.Stalo se mi,že to na mě zkoušel jak ženatý,tak svobodný.Nejsem světice,ale nějak mě to už nezajímá.A nebudu se ani mstít tím,že mu to budu oplácet.Vyžaduju aby ke mě byl slušný,když už je nevěrný.A tak si prostě MUSÍ vybrat.A pokud si vybere tu druhou,pak se ale s ní nebude slejzat za mými zády.I když k té pomstě... .Strávila jsem hodiny vymýšlením,jak JI znemožnit.Dělalo mi to dobře.Našla jsem pár pěkných způsobů(třeba jí donést do práce jeho špinavé smradlavé fusakle a vysypat je na její stůl,když už s ním spí ať se taky stará),ale zůstalo jen u teorie.Dneska mám to nejhorší za sebou.Jsem schopná si z toho dělat legraci.A hlavně ,přestala jsem si něco vyčítat.Nekontroluju ho,ale mám svý zájmy.Hlídá malou jak o život,dělíme se o domácnost a nestydím se ho požádat aby došel nakoupit atd.Dřív jsem měla výčitky, že jsem špatná matka,manželka.On byl jeho veličenstvo,co nic nedělá,ale všechno smí.Takže já jsem na tom vlastně vydrělala,ale zažít TO celý znova,už nechci.

Vcera mi dosla trpelivost. Rekl jsem ji dve moznosti. Uz i to, ze jsem ji dal dve moznosti, je ode mne vice nez dost. Bud bude fungovat dal s nami nebo se rozejdeme. Dnesek ma rozhodnuti.

DEMI,souhlasím s Alenou.Taky jsem sem psala svůj příběh-červen,srpen,je velmi podobný tvému.První manželova nevěra byla také tříletá,pak ji ukončil.Asi za půl roku mi zemřela neteř-mladá krásná holka, při autonehodě, a já držela svou sestru a mámu dost dlouho nad vodou a při "životě". Tenkrát jsem si říkala,že bych dala cokoli za to,aby ona žila- všechny ty milenky...Samozřejmě měnit se nedalo.A teď je to už půl rokü,co jsem muži přišla opět na dlouhodobý vztah. Vše jsem absolvovala- nenávist,chuť vše okamžitě ukončit,tzn. rozvést se,rozhovor s tou milenkou,psychologa,špehovala jsem mu telefon,sama sobě jsem byla protivná.Doma máme 2 děti,z toho jedno osmiměsíční mimčo.Byla jsem na dně,on mi neustále tvrdil,že chce být jen s námi,ale přitom s ní to trvalo dál.Dnes nepátrám,nevím,jestli to trvá,jestli ano,tak se s ní musí vidět velmi málo a říkám si,že ji to musí omrzet,jedno mi to ale není.Důvěru v něj nemám už vůbec.Ale je to fajn táta a ke mě se chová snad líp než předtím.Tak si to "užívám".Je potřeba sehnat si své zájmy a důsledně trvat na tom,aby ti je manžel umožnil prožívat,tzn,aby taky pohlídal děti a ty jsi mohla jít někam pryč,ne jen on,Já vím,že ze začátku na to nemáš vůbec chuť,ale věř,že jeho začne velice rychle zajímat,kde a s kým ty trávíš svůj čas.Nesmíš to jen dělat na "just"jemu,ale proto,že tě to opravdu baví,třeba chodit cvičit.Nebát se začít,s čímkoli.Dřív jsem byla názoru,že nevěru nikdy neodpustím,dnes si říkám,že by byla škoda připravit děti o skvělý domov.Poznamená je to na celý život,Sama jsem si to zažila.Někdo může mít jiný názor,ale důležité je,jaký vztah s manželem máte,Z toho vycházej.Nechtěj to řešit hned,dej si určitý časový odstup,přeju ti,abys to zvládla a moc sil.Jeden kamarád mi řekl,můžeš hledat vinu u sebe ,ale je docela klidně možný,že ta vina není u tebe,tak se už konečně přestaň obviňovat,ty jsi skvělá a za to ,jaký je on,nemůžeš!Souvisí to s tím sebevědomím,znám to ,nejdřív jsi hluboko pod zemí ,je potřeba odrazit se od toho dna a začít zase stoupat nahoru,ahoj,držím ti palce

DEMI,to není nic tak hrozného, co se stalo, i když ti to teď tak připadá. Kritické období, kdy ses věnovala hlavně dítěti a příležitost při žití manžela mimo domov ... přímo ukázkové prostředí pro nevěru. Kdyby byl tvůj manžel klasický "nevěrník", vystřídal by za tu dobu žen více. 3letá mimomanželská známost o něčem svědčí - a i když nebudeš teď souhlasit, tak to svědčí spíš o jeho dobrých vlastnostech. Je to muž a tak má polygamii v genech, ať chceme nebo nechceme. Zůstal u tebe, má tě rád a miluje vaše dítě. Nepokaž si to! A jediný způsob je opravdu ten, přestat o tom mluvit. Zůstane to v tobě - časem to bude hluboko uložené, ale bude to tam, s tím nic nenaděláš. Jsi-li ale moudrá žena, využiješ to k svému prospěchu! A i tebe ta událost ovlivnila. Už nejsi naivní manželka věřící na absolutní lásku a věrnost. Víš, že tohle se může stát - nejen jemu, i tobě .... a teď taky víš, co to obnáší. Svým způsobem tě ta zkušenost posílila. Nech to být .... Nikdy nevíš, co tě v životě ještě čeká a mohou to být daleko horší rány osudu.Alena

Michal> nechci radit, ale za tim druhym bych fakticky nechodil. Akorat se Vam zhmotni a pokud mate alespon trochu sebetrapici sklony, urcite si je _DVA_ budete predstavovat v ne zrovna prijemnych situacich (pokud Vas uz tohle nenapada).Navic -- ten druhy je v tom prece nevinne, ne? Po zemi behaji stovky milionu lidi, kteri by si 'dali rict' -- je 100% vina Vasi zeny, ze se na nekoho vrhla. To ze to kdekdo zkousi kazdy vi.Z toho, co pisete, si myslim, ze mate lepsi vybaveni podobne veci prekonavat, nez ja.

Chtela bych vam napsat take svuj pribeh. Jsem 5 let vdana pred tim jsme s manzelem 7 let chodili.Mame dite (4 roky).Jsou to presne 3 mesice co jsem se dozvedela o manzelove nevere.Manzel mel sezonni praci mimo domov jezdil domu jak se dalo a my s malym za nim.Pocit, ze se neco deje jsem zacala mit asi pred pul rokem.Vsechno bezelo normalne a ja si myslela, ze je vse v poradku.Zjistila jsem, ze ten vztah trva 3 roky!!!Jsem stale v soku a nemuzu se s tim vyrovnat ani to zkousnout.Problemy jsme meli bezne a v sexu jsme si vzdy perfektne rozumeli manzel to take tvrdi.Samozrejme jsme vse probrali manzel vse ukoncil asi mesic pred odhalenim ,ale presto se sesli a ona mu psala.Slibil odprosil,ze se to vic nestane.A chcete vedet duvod?Nebylo to ani v sexu PRY ani,ze by ji mel radsi nez me, ale ja se bohuzel venovala vic nasemu malemu nez jemu.Rozhodla jsem se ,ze to zkusime, ale je mi strasne vubec to nezvladam.Sesla jsem se s milenkou uplne v klidu ona se me bala ,ale ja se snazila byt vyrovnana.Rekla mi jen, ze ji to tak vyhovovalo(je rozvedena)a abych mu to odpustila, ze uz se vytrestal dost a. ze be ze mne neni nic.(muze mi nekdo rict co tim ctela rict?)Manzel se snazil 3 mesice a ted to zajizdi do starych koleji.Citim se strasne nevim jestli vse co delam ma nejaky vyznam jestli mu opravdu oo strance sexu vyhovuji nebo ne.Je to ve me a neustale na to myslim,je mi moc zle .Duvera je absolutne pryc.Mam tendenci porad o tom s nim mluvit ,ale on samozrejme nechce uz o tom vice mluvit.Nevim jestli to ma vse jeste vyznam.Sveho manzela velice miluji, ale 3roky je na me moc.Zalet ,aferku to bych odpustila to se muze stat kazdemu kazdy udela chybu ,ale tohle je prilis dlouha doba.Myslela jsem,ze to casem bude lepsi,ale me cim dal tim hur.Bude to nekdy lepsi????Miluji ho, ale mam pocit,ze nemuzu zit s nim ani bez nej.Je to ta nejvetsi bolest ,kterou jsem kdy zazila.Muzete my nekdo pomoct? Moc se mi libi nazory HANINY.Nedokazu se chovat tak jako ,ze se nic nestalo a uz jsem premyslela take o rozchodu.Ale nas maly je stastny, ze nas na oba doma.(Manzel zmenil praci je doma)Je smutne ,ze partner hodil vinu na me a moje sebevedomi? Nevim co to je.

muj manzel je mi neverny

PRIESTOAle já ho mám ráda a o to víc to bolí.Nikdy jsem se s ním nenudila,je muzikant,takže to snad ani nejde.Jenom každý kdo nás zná říká,že jsme jako oheň a voda.Ale protiklady se přitahují a u nás to platí dvojnásobně.A hlavně všechno zlé je k něčemu dobré.Myslela jsem si,že bez něj umřu.No,a ono to tak není.Prošla jsem si tím strachem,že oejde k jiné a teď vím,že když to udělá,tak já se z toho nezhroutím.A on to ví,možná čekal že se budu palzit,ale to se spletl.Prostě jsem se nějak zatvrdila .Nevím,jestli je to dobře,ale to ukáže čas.Momentálnějsem udržela holce rodinu,snad se mi ta oběť vrátí.Možná taky ne.Napadlo mě ,že jestli si začít hledat nového partnera,pak teď.Za pár let bude dítě v pubertě a mě bude pomalu 40.Ale prostě jsem to riskla.

Michale,já jsem byla v podobné situaci.Můj muž si myslel,že na sobě nechám štípat dříví,ale to se spletl.Já hodně dlouho nic neřeknu,ale pak to stojí za to.S tou slečnou jsem si popovídala ,byla dost překvapená.A můj muž?Je pravda,že moje první reakce byla hodně zlá,došlo i na facky a výčitky typu"já ti dělám doma servis,starám se o dítě,dělám ti vola".Pak jsem se ale uklidnila .Přesně takovou reakci totiž očekával.Tak jsem další den navrhla,že si popovídáme.Řekla jsem mu,že ho mám ráda,ale nebudu žít s člověkem ,který mi lže.A že by bylo lepší kdyby pd nás prostě odešel.pokud se nehodlá změnit.U nás je to komplikovaný ještě tím,že je to novinář a muzikant.Takže mu prostě důvěřovat musím.Hrála jse vabank.A čekala,že odejde,protože proč by to jinak všechno dělal,že.Ale on nechtěl.Prý nás miluje.Takže přistoupil na moje podmínky.Od té doby je doma klid.Ale já se z toho vzpamatovávám nějak déle,než jsem čekala.A o důvěře se zatím mluvit nedá.Možná je to jen klid před bouří,ale dostal šanci,je na něm ,jak jí využije.Třeba to bude platit i na tvou ženu.Prostě se jí zeptat,jestli je ten druhý tak "úžasný",že kvůli němu tě tak trápí.No,drím ti palce,nečeká tě nic příjemnýho.HankaP.S.A za tím druhým , bych určitě zašla,třeba zjistíš,že to s ní nemyslí ani trochu vážně.

Moni tak teď jsem si přečetla ještě jeden tvůj starší příspěvěk, nějak jsem se tu dlouho nevokázala :-). Máš pravdu Moni, před vánoci asi není nejlepší čas na rozchod..., i když v naší situaci nemůžeme brát ohled na to kdy je nebo není vhodná doba. Jestli se zkrátka nerozhodnem ze dne na den a neuděláme za tím vším tečku, nikdy to neskončí :o/. Podle toho co píšeš o Mílovi..je to něco podobného jako Pavel :-), taky takovej rebel a holky jsou jeho hobby. Jsem sice svým způsobem ráda, že je mi ochoten pomoci a být se mnou, ale vím, že ta jeho slova, ať jsou jakkoli láskyplná, musím brát s rezervou. Nic si od toho neslibuju, nesmím, i když bych ráda. Mončo já jsem z Prahy :-/..takže to máme docela z ruky, i já si myslim, že by jsme našli spoustu společnýho. Ale i tak, kdyby si náhodou měla cestu do Prahy, dej určitě vědít a popovidáme co a jak. Ani nevíš, jak jsem ráda, že v takové situaci nejsem sama...

Ahojky Moni,děkuju za Tvůj příběh co se lásky týče. I já Ti, jen co bude čas, všechno vylíčim. Teď ale procházím obdobim, kdy mi není zrovna do smíchu. Vídám se s Pavlem a on je mi připraven pomoct odejít od Honzi...jenže já si nejsem pořád jistá tím, že to opravdu chci. Mám strach postavit se všem kolem sebe a hlavně nechci ublížit Honzovi, mám ho ráda a moc mi na něm záleží a vědomí, že mu ublížim mě děsí. S Pavlem je mi krásně, ale není to ten nejlepší důvod proč od Honzi odejít. Všichni by si mysleli, že jsem se zbláznila, nechat někoho s kým to má nějakou budoucnost a začít si s takovým "sígrem" (tak ho titulovala mamina). Moni nemáme to ani trochu lehký...no ale co, až nám z toho opravdu hrábne, aspoň popovidáme na stejné téma v blázinci :-). Teď to zlehčuju...ale já poslední dny jen bulela a i když mi je do breku pořád, nějak už nemám sílu. A co Míla? Viděla jsi ho někdy poslední dobou?

Nic si nenamlouvám, k nevěře došlo. Nemám problém s tím, že bych tomu člověku nemohl zavolat a zřejmě to i udělám. Naznačil jsem ženě, ať se zamyslí, jetli chce zůstat se mnou, a po neděli si o tom narovinu promluvíme. Trochu ji to udivilo, že jsem s tím přišel já. Včera jsme si trochu povídali, nechce se jí o tom moc mluvit, myslím, že se tak trochu stydí, ale dívala se na mě nějak jinak (proč s ní o tom mluvím narovinu, když ona všechno skrývá, nemluví, a občas lže).

Ja vim, ze v takove situaci je kazda rada draha. Vy jste zahnana do kouta a vy jste zaroven obet... asi byste se mela snazit si na nem neco najit, proc ho budete mit rada.Nevera na zacatku vztahu, kdy dotycni na sobe nejsou tolik zavisli (byt, deti apod.) se mozna resi snadno a snad i snaze odpousti -- alespon ja mam dotiz problem prekonavat takovehle veci, kdyz jsem pod tlakem, kdyz muzu uniknout jen za obrovskou cenu. To se to potom ve mne poradne vari :(

Tak ještě jedna odpvěď.Seropram ,Xanax,deník,všechno mám za sebou.A když jednou odejdu,pak už nepřijdu.Ale teď fakt musim jít makat.Maluju sklo a vánoce se blíží.Možná mě dostane stres pracovní.ZDRAVIM a zase zítra

PRO MICHALANemusíš vyhrožovat,já to taky nedělám,jen jí dej najevo,že se to to nezamlouvá.Ale já už to mám snad za sebou a taky nevím jak to mezi vámi je v životě.Neexistuje jednoduché řešení,ale já bych chtěla vědět kdo to je.Třeba si to jen namlováš,máš důkaz,že s tím mladíkem jen neflirtuje?Já vím , že to bolí,ale člověku pravda otevře oči.Musím končit,nebopříjdu o práci.Budu tady zase zítra v tuhle dobu.Ahoj

Denik je dobra vec. Dejte si jen pozor, at Vas trvala nejistota s stres nedostanou do problemu. Ja jsem nakonec skoncil na Seropramu, protoze jsem proste normalne nefungoval.BTW: ja mam zase opacny sklony -- vystehovavat, balit do tasek a menit zamky, at to stoji, co to stoji. A pak prilezu :(

Souhlasím,já to takhle mám,ale můj muž ne.Tak a co teď?Brali jsme se mladí,máme malé dítě ,a tak jsme se dohodli,že to zkusíme znovu.Ale být svobodná,nevěru bych neřešila.Sám jste z rozvedené rodiny,můj muž taky.A tam je asi ten problém.Já mám rodiče co se i po 40 letech milují.Ono to není tak jednoduché.Moc mi ublížil,ale naše rodina do té doby fungovala.Mám zdravé a klidné dítě a jsem máma.Nedokážu jí ten klid vzít.Asi to znamená,že mě v budoucnu nečeká nic pěknýho v případě,že se to bude opakivat,ale to už budu muset řešit rozchodem.Nyní se to snažíme zvládnout.Rozchod je totiž to poslední,alespoň v naší situaci.Ale být mi 20 jako Monice a mít takovéhle problémy,pak není co řešit.

Tak díky, beru poradnu jako jednu z možností, snažím se s ní o tom mluvit, ale moc se jí do toho nechce, nejsem týpek, který vyhrožuje. Včera jsem si začal psát takový deník, píšu si tam co si myslím, jaký jsem já, co mě trápí, třeba to je k ničemu nebo ne. Možná, že zapomněla, že mě miluje, možná. Nevím.

Omlouvam se, ze jsem pouzil takhle silna slova bez presneho vysvetleni -- _MUJ_ partner, ktery tohle udela, se v mych ocich stava kr*vou (klukovi jsem prstynek zatim nedal :). Rozhodne si prestanu takoveho cloveka vazit, pro mne je proste jiny a vzhledem k tomu, co provedl, mu tohle oznaceni dle meho nazoru sedi.Nechci rypat, ale -- jak muze citlivy clovek provest pohl. styk s cizim clovekem, aniz by se sveho partnera (na jehoz pocitech by mu jako citlivemu cloveku melo zalezet) nezeptal, jestli ho to nahodou nezrani??? To si nekdo s mozkem muze myslet, ze to ten druhy bude urcite brat na lehkou vahu?

Proboha udělej to,život máš jen jeden.Ale když to neuděláš te´d,stejně k tomu časem dojde.Jen ztrácíš čas.Já jsem dostala letos hodně přes čumák.A jediný problém byl v tom , že jsem kdysi nedokázala odejít.Ale je pravda,že dokážu odpustit hodně věcí,ale nepřenesla bych přes srdce,že mě nemiluje a je semnou jen z vděčnosti.Tobě by asi taky nebylo nejlí,kdyby ses dověděla,že tě sice má rád,ale ono to vlastně není nic moc.Popřemýšlej,je to i jeho život.čau