Nevěra

Monika> ja jsem svoji prvni pritelkyni taky nemiloval. Hledal jsem zazemi a narazil na ni. Byla to desne chyba, bal jsem se ji opustit, protoze jsem vubec nikoho nemel. Rodice se rozvedli, zadna komunikace, nedarilo se mi dostat se znovu na VS, protoze mne hrozne vytezovala moje firma... predtim jsem znal rok a pul jen a jen praci. Zadny soukromy zivot, zadni kamaradi. Sice byl uspech, ale v nem se bydlet neda a lepi se na tebe divni lide.Snazil jsem se presvedcovat sam sebe, ze tu prvni miluju. Zcela pokrytecky jsem si ale nebyl schopen priznat, ze to tak neni. Vsem vcetne psychologa jsem tvrdil, jak ji miluju.Az ted, kdyz mam vedle sebe nekoho, koho _OPRAVDU_ miluju takoveho, jaky je (a ne jenom zlomek anebo stin) si uvedomuju, jaky je to rozdil. Hodne mne mrzelo, ze jsem se te prvni vubec kdy dotknul, uz je to ale lepsi. Souziti s nekym, koho jsem nemiloval mne zdeformovalo -- pokud je to skutecne tak, jak jsi napsala, tak neztracej cas s nekym, koho nemas rada od zacatku.

PRO HANINUJenomže já moc dobře vím, že mě ten můj miluje, a několikrát mi říkal, že by nepřenes přes srdce, kdyby mě ztratil. Proto se bojím od něho odejít, je mi teprve 20 let a mám všechno před sebou, proto bych se tu neměla zahazovat s někým, ke komu cítím jen vděčnost a soucit, ale já jsem prostě slaboch a nevím jak mu říct, že odcházím.

Neřekla jsem , že jsem sim jistá,že jsou lidi polygamní,já třeba vím, že mi stačí jeden partner a nemám potřebu být nevěrná.A to že je někdo nevěrný ještě neznamená,že je to kráva nebo idiot.Můj muž je velmi chytrý a citlivý člověk.Bohužel je pro něj nevěra malé zlo.A podle toho se choval.Nebo máte pocit,že nevěra je záležitost jen krav a idiotů?To mi moc nesedí.I když uznávám, že jsem ve chvíli odhalení použila daleko jadrnějších slov.

PRO MONIKUKdybych chtěla odejít,musela bych si být jistá,že ho nemiluju.A pak by mě neudržel ani párem volů,ale já jsem v jiné situaci.Jsem vdaná a naše nevěry mají jiný charakter.Přesto všechno vím,že i kdyby to mělo znamenat,že se potupně vrátím k mamince,stejně bych odešla.Život je krátky na to,aby si ho utrácela s někým,koho evidentně nemiluješ.A taky jseš asi podstatně mladší,tak co řešíš.

Jak si muzete byt jista, ze lide jsou polygamni? Na tuhle vec panuji velmi rozporuplne nazory a spise mam dojem, ze vse smeruje k te monogamii (viz. Naha opice apod.). To ze je nevera celkem bezna vec prece jeste neznamena, ze jsme polygamni. Priznat si, ze jsem si vzal kr*vu, anebo id*ota je IMHO tezsi, nez omluvit dotycneho prislusnosti k polygamnimu druhu. Kdyby opravdu fungovala komunikace, muselo by k tolika neveram dochazet?

Ahoj Deni, teď ti napíšu takový příběh, ve kterém vystupují jen tři osoby, já, Milan a Míla. Sice tak přibližně víš, tak to mezi námi je, ale chci to někomu říct. Začalo to v létě roku 2000, kdy jsem byla seznámena s klukem jménem Milan. Byl to nejlepší kamarád Davida, který pracoval s mojí mamkou. Nevím proč jsem to pozvání přijala, ale nakonec jsem i s mojí mamkou šla do Alfy, to byla místní diskotéka. Když jsme vešly tak už tam seděli. Milan se mi nijak nelíbil a nejevila jsem o něj žádný zájem. V tu dobu se mi zrovna líbil právě David, ale nevěděl to, nechala jsem si to pro sebe. Mamka za nedlouho odešla a já tam s nim zůstala sama. Asi kolem třetí hodiny ráno jsme šli k nám domů. Tam zůstali až do sedmi hodin, a já jsem je šla pak vyprovodit. Milan v tu chvíli se mnou taky moc nekomunikoval, ale pak se to stalo. Když mě šli zpátky doprovodit domů, tak šel David napřed a já tam zůstala s Milanem. Najednou se ke mně sklonil a začal mě líbat. Nejprve se mi to nelíbilo ale nechala jsem se. To byla asi ta největší chyba. Od té doby za mnou chodil a snažil se mě sbalit. Po nějaké době se mu to povedlo a my jsme spolu začali chodit. Zanedlouho jsem poznala, také v Alfě, krásného blonďatého kluka s vypracovaným tělem. Nejprve mi připadal trochu drzý, protože z ničeho nic přišel k mamce a řekl jí čau. Nezdálo se mi to, protože byl dost mladý a navíc jsem nechápala odkud se znají. Hned jsem začala od mámy vyzvídat a dozvěděla jsem se, že pracuje ve fabrice, kterou máma hlídá. Padli jsme si do oka, u baru mě pozdravil a házel po mě očkem. I já jsem ho stále sledovala, ale ten den už k ničemu jinému nedošlo. Od té doby jsem na něj musela stále myslet. Viděla jsem ho úplně všude. Začala jsem častěji chodit za mamkou do práce, důvod je asi jasný, abych ho viděla, abych se znovu setkala s Mílou. Vždycky když jsme se potkali, tak jsme se na sebe usmívali a bylo vidět, že to mezi námi jiskří. Milan stále nic netušil, jak taky, když v té době byl na vojně a domů jezdil jen občas. Při té příležitosti jsme si zašli na diskotéku, kam jinam než do Alfy. Byla jsem si jistá, že tam Míla bude, a také že byl. Šlo vidět, že bychom se k sobě nejraději vrhli, ale nešlo to, protože ani on tam nebyl sám. Ne že by tam byl s přítelkyní, ale s kamarády, ty vše se zájmem pozorovali. Nakonec jsem se do něj tak zamilovala, že jsem se vždycky těšila až ho uvidím. Později jsem zjistila jeho telefonní číslo a napsala jsem mu SMS. On mi hned odepsal, ale tak krásně, že mi z toho začalo silně bušit srdce. Takto jsme si psali několik měsíců, občas jsme prohodili slovo, buď v práci nebo na diskotéce. Jednou, když jsme právě na diskotéce s Milanem byli, přišel za mnou ven a začali jsme se spolu bavit. Dokonce mi navrhl, že pojedeme k němu domů, že je tam větší klid. Že si dáme kafe a uděláme si hezký večer. Strašně jsem chtěla, ale nemohla jsem, protože tam byl Milan, který najednou za mnou vyšel ven a když mě tam s ním viděl, zuřil, začal tušit, že se něco děje. Já mu všechno zapírala, ale stejně nás podezříval. V tu dobu mi bylo 17 a byla jsem ještě panna, možná proto jsem taky s Mílou nešla, on si myslel, že už panna nejsem a tak jsem se nechtěla ztrapňovat. S Milanem jsem se vyspala po třech měsících a pak už mi nic nebránilo, abych se vrhla do náruče Mílovi. Nebylo to tak jednoduché. Milan mě neustále hlídal a četl mi zprávy. Vadilo mi to, ale co jsem mohla dělat. Několikrát si přečetl, co mi Míla napsal a samozřejmě se mu to nelíbilo. Oslovoval mě totiž kočičko, princezno apod. Příští rok v létě jsem dostala brigádu ve stejné fabrice, kde Míla pracoval. Milan zuřil, ale nemohl tomu zabránit. Vysvětlovala jsem mu, že tam jsem kvůli práci, ale samozřejmě že jsem lhala. Netrvalo dlouho a já jsem se k Mílovi dostala. Byl čtvrtek 12. Července a já měla odpolední. Když jsem se večer vracela domů, přišla mi SMS. Nevěděla jsem, kdo mi tak pozdě může psát, k mému překvapení to byl Míla. Byl sám doma a nudil se. Neměl s kým jít na pivo a představoval si, že já s ním půjdu. Milan byl ten večer v práci, tak mi nic nebránilo jít k Mílovi domů. Přišla jsem k němu něco po jedenáctý. On už tam na mě čekal. Mezi námi panovala taková zvláštní nálada. Povídali jsme si a dívali se na televizi. Pak mi navrhl, abych se šla podívat na jeho postel, letiště, to kvůli tomu, že jsme se o postelích bavili, já jsem si také chtěla nějaké letiště koupit. Nejprve jsem tam jít nechtěla, říkala jsem si, co na něm asi uvidím, ale nakonec jsem šla. Bylo celkem hezké, ale netušila jsem, že v něm také skončím. Když jsme tam tak stáli a dívali se na sebe, běhalo mi spoustu věcí hlavou. Pak jsem zhasla, protože mi vadilo to světlo. Najednou jsme tam stáli naproti sobě, sami dva, a dívali se na sebe. V tom mě Míla svalil na postel, ani jsem se nebránila, proč taky, vždyť jsem po tom tajně toužila. Pak ke mně pomalu přišel a začal mě líbat. Potom sjel níž, na břicho a líbal mě, stále mě líbal. Já jsem se vznášela v sedmém nebi. Najednou jsme se začali navzájem svlékat až jsme tam zůstali oba dva nazí. Pak do mě pomalu vniknul a začali jsme se milovat. Byla jsem strašně vzrušená a hlavně šťastná. Střídali jsme různé polohy, vše trvalo asi patnáct minut. Skončilo to tak, že Míla orgasmus měl ale já ne, chtěla jsem ještě počkat, ale asi jsem čekala moc dlouho. Pak jsme tam tak vedle sebe leželi, oba jsme byli spokojení. Bylo krátce po půlnoci a já jsem se šla vysprchovat, on se mezitím oblékl a sedl si do obýváku. Přišla jsem k němu jen tak v ručníku a sedla si vedle něj. Zaráželo mě jeho chování, ani mě nepohladil, ani mi neřekl nic hezkého, byl chladný. Zeptala jsem se ho:

Ahoj čtyřlístku, věř mi, i já bych ráda začala znovu, ale prostě to nějak nejde. Nedokážu se odvázat od nynějšího přítele, jde spíš o něj, já jsem se pokoušela odejít, ale on mě nechce pustit. I já si myslím, že ten prstýnek znamená spíše jakousi záchranu našeho vztahu, ale já už dávno vím, že náš vztah skončil už kdysi dávno, už když jsem ho podvedla, alespoň já to tak cítím.

PRO MICHALA V poradně nám nepomohli.Ne,že by to neuměli,ale řešili jsme tam spíš jeho lži.Lhal i ve chvíli,kdy mluvil s psycholožkou o samotě.Takže z toho plyne jedno.Ona musí chtít tu krizi vyřešit.Musíte komunikovat ,ale pokud jí vyhovuje tenhle stav,kdy se stýká s jiným a doma má troubu ,promiň,pak asi není moc co v poradně řešit.Já jí rozumím,ženský se chtějí líbit a člověk si připadá hned sexy,když o něj stojí dva chlapi najednou.Ale někdo na to žaludek nemá.Možná bys jí měl dát nůž na krk.Ukázat,že se nebojíš o ní přijít.U nás to zabralo,i když byla ve mě malá dušička,že zůstanu s holkou sama.A k tomu ,kde se stýkají,taky jsem si myslela, že bez bytu to nejde.Až nedávno jsem zjistila,že mám"kamarády" co ochotně vypomohou.A když mi bylo sděleno,že chodil i do lesa na deku,tak už jsem se musela smát.Jestli to měl zapotřebí ve 33?Jako puberťák.Najednou jsem zjistila,že je to vlastně chudák,a už se nebojím co bude.To nejhorší mám za sebou.I když to bolí,zvládnu to.Držím ti palce,je důležité aby si uvědomila,co by mohla ztratit.Musíš trochu riskovat.Určitě tě miluje,jen na to zapoměla.čau

Je fakt že mám v hlavě zmatek, občas mi připadá že nevím co chci a o návštěvě psychologa už jsem taky přemýšlela. To že ráda provokuji muže je trochu pravda, ale není to tak, že bych se každýmu rozdávala, je to na úrovni kamarádství, věř mi nebo ne, ale jde jen o flirt, pak se tomu společně zasmějeme.

;;; a má o mě zájem, a to mě těší, toužím po tom, abych byla žádanáByla jste u psychologa? Nemyslim to ted vubec utocne, ale z toho co pisete mam pocit, ze na jednu stranu stale neco hledate, necitite se naplnena a asi vam chybi nejaky uzky kontakt s nekym ale na druhou se vlastne nechcete vazat a provokujete ostatni. Prijde mi to jako dobry zmatek, z extremu do extremu.

PRO KROKODYLANo,jestli to máš takhle vyřešený,pak jsi šťastný muž.Otázka je ,jestli by se ti tvoje zajištěná rodina nerozpadla,kdyby to prasklo.Ale jestli to tvoje žena ví,pak je hrdinka a asi není co řešit.Ale já se tou odhalenou nevěrou dost trápím.Vím,že lidi nejsou monogamní,ale ve chvíli,kdy TO ví všichni,jen ty ne,je to sprostý a máš chuť všechno vzdát.Moje maminka mi jednou řekla,že jestli chci monogamní vztah,pak bych si měla vzít labuť.Ty mají jednoho partnera na celý život.No,vzala jsem si chlapa a tak mám teď parohy,že bych je mohla vystavovat.

Ahoj Moniko, jestli Ti to pomůže, dostala jsem se do podobné situace. Měla jsem se stěhovat za přítelem, daroval mi zásnubní prstýnek ale protože už před tím jsme měli potíže, byl spíš ten prstýnek něco jako snaha o to abych s přítelem zůstala. Přijala jsem ho, protože jsem si myslela že to pomůže aspoň vyřešit ten zmatek který jsem v sobě měla a nemohla jsem s tím ven, protože jsem měla strach že ublížím. Ano, byl v tom i jiný muž, najednou jsem vůbec nevěděla co vlastně chci ale bylo to jiné, k ničemu mě nenutil a nic nečekal, šlo opravdu jen o pár nocí kdy jsme vůbec nespali. Jak to dopadlo? Nemohla jsem se smířit s tím že jsem byla nevěrná, nemohla jsem se smířit sama se sebou. S přítelem jsme se rozešli a s milencem se občas vídáme ale je to jen na přátelské úrovni. I když vím že by mi s ním bylo fajn. Chci začít znovu, bez lží, výčitek a hlavně nevěry!

Ahoj Deni, dneska víc než kdy jindy uvažuji o tom, že od Milana odejdu. Už mi na něm začíná vadit úplně všechno. Skoro vůbec se nemilujeme, je to samozřejmě moje vina,ne že bych netoužila po sexu, ale ne s ním, představuji si to s kýmkoli jenom ne s ním. Tvýho Honzu vůbec neznám, ale jak to tak čtu, tak bude něco podobnýho co Milan. Ten mi taky pořád čte moje zprávy a nelíbí se mu, když si jdu někam s mojí kamarádkou sednout, samozřejmě bez něj. To okamžitě chce, abych přišla co nejdřív, ale sám chodí až ráno. Nedávno mi přišel na jednu SMS od kluka, spíše chlapa, se kterým si občas píšu, pracuje s mojí mamkou, je to skvělý člověk a má o mě zájem, a to mě těší, toužím po tom, abych byla žádaná, ale s Milanem je to úplně jiný. Když se chce milovat, tak se na mě sápe a začne mě ošmatávat, dělá se mi z toho špatně, ale když tohle samý dělal Míla, líbilo se mi to. On se mnou vlastně zacházel trochu tvrdě, ale já byla spokojená. Je mi líto, že nenajdeš sílu si promluvit s Honzou, ale je pravda, že by to mohl přijmout jinak než Milan. On sice taky nechtěl abych na něj šahala, říkal, že se mě štítí, ale když jsme se ještě tu noc pomilovali, všechno pominulo. Svým způsobem jsem se mu vnutila. O Mílu ještě stojím, ale nevím jak ho dostat zpátky když má holku, navíc si myslím, že je těhotná,alespooň mi tak připadala. Moc dobře vím, jaký je, že touží po obdivu žen a využije každé situace, aby s jednou z nich byl, i kdyby jen jednu noc. To mě moc trápí, protože z mojí strany to byla láska, ne jen chtíč, ten byl jen na začátku. Teď se blíží Vánoce, a já nevím, jestli je to vhodná doba na rozchod, to asi ne co? A navíc když mi koupil zásnubní prstýnek. Jak z toho ven? Myslím si, že se obě sejdeme na psychiatrii. Z nás by byly skvělé kamarádky, protože máme hodně společného, alespoň co se kluků týče. A odkud jsi? Já jsem z Mostu. Víš co je špatné, že na tebe Pája naléhá, abys to vyřešila, s tím by ti snad měl taky pomoct on ne? Vždyť se to týká také jeho. Závidím ti, že on s tebou chce být, narozdíl od Míly, nevím, jestli o mě ještě stojí, protože jsem ho dlouho neviděla, a Milan mi vymazal jeho číslo z mobilu, takže na něj nemám ani kontakt. Ale zkusím zajít za mamkou do práce, tam ho určitě potkám. Pak ti řeknu, jak to dopadlo. Zatím se měj hezky a hlavně se netrap, nebo to Honza pozná, a věř mi, že kluci to vždycky vycítí, když je holka podvádí.

Sezájmem čtu všechny články o nevěře aproblémech s tím spojených.Jsem 22 letženatý.Svoji ženu mám velice rád,alev otázce sexu to skřípe.Začalo to po narození prvního dítěte před 18 lety.Diskutujeme spolu o všem,tedy i sexu.Podle jejího tvrzení,je z mé stranyvše v pořádku.Myslím tím,že jí maximálně (dle jejích slov)vyhovuji.Frekvence našich styků se udržuje uždlouhou dobu cca na 1x měsíčně.Vydržel jsem to celých 17 let.Dnes si občas (tak 1x měsíčně)zahnu,pořádně sexuálněvyřádím.Nemám výčitky svědomí,protožejsem udělal všechno proto,aby byla rodina zajištěná, děti dospěly a já chci jako normální průměrný chlap sex alespoň 2x týdně.Na "svépomoc" jsem užtrochu starý -není mi 15 let.

Moni jak tak čtu Tvé řádky, čtu opravdu svůj příběh..byť jen se změnou jmen. Milan musí být asi opravdu hodně zamilovaný, nebo na Tobě do takové míry závislý, že Ti dokázal odpustit nevěru. Tohohle bych se od Honzi myslím nikdy nedočkala. Kdybych mu řekla pravdu, věřím, že už by se mi nikdy nedokázal dotknout, natož se mnou zůstat...má svou hrdost, alespoň tak odhaduji jeho reakci. V minulosti mi toho sice hodně odpustil, ale to jsme byli oba mladí a on mě chtěl za každou cenu...tak mě měl, ale né moje srdce. Teď už by odpustit nedokázal. Pavel (ten, s kterým jsem Honzu podvedla) je skvělej člověk a bylo mi s ním nádherně, nikdy nebudu, toho co jsem udělala, litovat. Jen si nejsem jistá tím, že dokážu zapomenout. Od Honzi odejít nedokážu, vím, že mě potřebuje a do jisté míry i já jeho. Kdybych věděla, že zůstanem alespoň dobří kamarádi..., ale nechci ho ztratit nadobro, což by se po přiznání toho co jsem udělala, stalo. Pavla nedokážu pustit z hlavy, zrovna tak jako on se nechce vzdát mě. A co teď??? Jsem zkrátka srab, že se nedokážu sebrat a odejít...bože jak já se někdy nenávidim. Takhle ubližuju jak Pájovi, Honzovi i sobě. Pája čeká, že to doma nějak vyřeším a budeme spolu, ale je jen otázka času, jak dlouho vydrží doufat, že to jednoho dne opravdu udělám. Takže se čím dál víc ztotožňuji s Tvým příběhem a za chvíli to mezi mnou a Pavlem bude jako mezi Tebou a Mílou :,o(. Moni ani nevíš, jak ráda bych Ti poradila, ale sama jsem přesně tam, kde ty...a že bych měla v hlavě jasno??? ..ani nápad, je mi na nic. Celej tejden jen bulim a jsem bezradná čím dál víc. Nemáme to ani trochu lehký, ač Honza o ničem neví..jsem já ta špatná, která vyhledává přítomnost kde koho, jen jeho dotyky nejsem schopná přijímat do takové míry jak by si on přál. Už mě deptá jeho věčný podezírání, kontrolování telefonu a vůbec ty jeho zpovědi, ať už jdu kamkoli bez něj :,o(. Čím víc mě obviňuje z něčeho co jsem neudělala tím víc se od sebe vzdalujem a já pak opravdu hledám porozumění a obětí někde jinde. Moni já už nevím jak dál. Za chvíli mi z toho všechno vážně přeskočí a pak ať se všichni třeba na hlavu postaví. Moni jestli si opravdu přesvědčená, že chceš Mílu zpátky, měla by si najít sílu a od Milana odejít (to se mi to říká, viď?..ja vim..sama to nedokážu a druhýmu radim). Neznám ho, ale pokud by se k tobě vrátil, nemyslim, že by to bylo úplně za stejných okolností jako tenkrát. Měl by pocit, že ho jen využíváš a na to mají zas chlapi svou hrdost. Bojím se toho, že za chvíli budu v úplně stejné situaci jako ty...ztratím Pavla, ačkoli na něj zapomenout nikdy nedokážu a budu se trápit jen vzpomínkami.....a s Honzou budu jen ze zvyku, nešťastná...! Moni to je hrozná představa...ani nevíš, jak jsem bezradná. Co si počnem??? Jak to všechno jednou pro vždy vyřešit??? :,o((((

Ahoj Deni, u mě nic novýho není. Možná to, že teď už mě zase Milan podezřívá, že mám něco s jedním klukem, který pracuje u mamky v práci. Už asi budu pro něj navždy ta nevěrná a nevděčná holka, která neodolá žádnýmu hezkýmu chlapovi, ale ono to tak vlastně je. Já totiž pořád hledám to správné, to co bych chtěla, ale zatím je to marné. Jsem sice ještě trochu zamilovaná do Míly, to je ten jak jsem s ním podvedla Milana, ale tím, že ho málo vidím, se ta láska vytrácí, já se snažím se mu všemožně vyhnout, protože vím, že kdybych ho viděla, vlítla bych do toho znovu, a protože jsem se předtím strašně trápila, tak už se tomu snažím vyvarovat. A co ty? Jakto že sis o tom ještě nepromluvila s Honzou. Já vím že je to těžké, ale když před tím budeš utíkat, tak to taky nevyřešíš, a čím déle to bude trvat, tak tím to bude horší. Ale jsem ráda, že jsi alespoň na chvilku byla šťastná, a to když jsi byla s tím druhým. A nebo jsi šťastná nebyla? Určitě jo viď. Já jsem taky byla když jsem ležele vedle Míly, ale bohužel tím to skončilo, protože pak už jsem se k němu tak blízko nedostala. Propásla jsem tu šanci být s ním, když jsem se nedokázala tenkrát rozejít s Milanem, a teď to mám. Nemůžu se ho zbavit. Nechce mě od sebe pustit. Snaží se natolik si mě udržet, až je mi z toho špatně a leze mi s tím na nervy. Když já chci Mílu, ale jak ho dostat zpátky k sobě? Poraď, asi taky nevíš co? Asi se z toho zblázním, snažím se předstírat a nalhávat sama sobě, že už k němu nic necítím, ale když teď o tom píšu, tak mi zase buší srdce na poplach. Ale jsem ráda, že v této situaci nejsem sama, jsi tu přece taky ty.

Zdravim vsechny, uz delsi dobu ctu tento chat a hledam odpoved na sve vlastni problemy.Jak zacit? Je mi 26 let a 2 roky mam pritele, s kterym uz asi pul rok ziju. Dlouho jsem takoveho muze hledala - je inteligentni, mily, pratelsky, vesely, pohodovy, nevyhledava problemy a hadky. Jedinny problem je asi nas sexualni zivot. Proste se nam to uz od zacatku nedari. On vedel, ze jsem zkusenejsi, asi i naruzivejsi a to ho frustrovalo.Dlouho jsem vsak byla trpeliva a snazila se, aby se to libilo jemu,povzbuzovala ho a na sebe nemyslela, vzdyt jsem byla strasne zamilovana.Az jsem potkala nekoho,s kym jsem zacala byt opravdu stastna po vsech strankach. Byl to vyborny milenec i clovek zaroven. Cele noci jsme promilovali a propovidali.Byl zabavny, plny napadu a fantazie. Neco uplne jineho a noveho.Prozila jsem s nim uzasne 3 mesice.Muj pritel se to nedozvedel,jelikoz jsem jezdivala na vikendy ze studii domu a tam se tajne schazela s tim druhym. Ten celou tu dobu ocekaval, ze opustim soucasneho pritele, nalehal i zuril, ale ja jsem nenasla odvahu, i kdyz jsem se do neho vasnive zamilovala.Avsak od te doby (je uz to temer rok) se ve mne vse zlomilo a ja byla neverna jeste nekolikrat. Cim mene se milujeme s mym pritelem (uz jen tak 1x mesicne - spatny, co?), tim mam vetsi pokuseni hledat nekoho jineho.Mam vycitky svedomi, porad si rikam,ze si to muj pritel nezaslouzi, je to skvely clovek. Samozrejme jsem mu nic nerekla, mam strach, ze bych ho mohla ztratit. Ano, strach je to spravne slovo. Strach, ze uz nikdy zadneho takoveho cloveka nenajdu a strach, ze zustanu sama, vzhledem k memu veku. Vim, jak dlouho mi trvalo nez jsem takoveho cloveka nasla. Predtim to byly spise jen takove studentske kratkodobe vztahy a take dalo by se rict "ulety".Nebo opravdu nebudu nikdy schopna byt verna? Nebo je to jen tim, ze ziju s tim nespravnym clovekem? Mam pocit, ze ziju jen ve strachu, pretvarce a lzi. Budu schopna to nekdy zmenit? Rict pravdu a odejit? Nebo z pohodlnosti, ze uz jsem si na pritele zvykla, zustanu? Planujeme si dokonce spolecnou budoucnoost,vse bude v poradku, sem tam si jen "odskocim" za milencem a tak budu zit cely zivot? Nebo aspon do te doby,kdy me sex bavi? Proc mam ale porad pocit, ze potkam nekoho jineho, s kym si budu opravdu rozumet? A budu verna!!!Ja uz ho mozna potkala a zahodila tu sanci.Je to plno otazek. A moc dlouhe psani. Dekuji, jestli se nasel nekdo, kdo to precetl az do konce. Nevim, jestli je to napsano dostatecne srozumitelne,mam v sobe hodne smisenych pocitu a nevyresenych problemu. Byla bych rada,kdyby se nasel nekdo sprizneny nebo alespon chapajici.Linda

Ahojky Moni,tak jak to u Vás vypadá? U nás darmo mluvit..nevím čí jsem, nevím už vůbec nic. Po té sobotě, kdy jsem ho podvedla se vším všudy..nemám v hlavině nic a nikoho jiného. Někdy bych od všeho nejradši utekla někam hodně hodně daleko, ale to je blbost, nic bych nevyřešila. Po tom všem co se o víkendu stalo se ten klučina zachoval úplně jinak než jsem čekala. Je to takovej malej rebel :-).., nikdy neměl o holky nouzi a tak jsem si říkla no a, budu jedna z mnoha, jen jedna noc a konec. Ale on to vidí všechno jinak. Chce být se mnou a dodává mi sil, abych dokázala odejít, ale já vím...že to nedokážu. S Honzou mi toho spojuje strašně moc. Přátelé, byt, rodiče...za těch pět let už by to bylo na sepsání knížky :o/.

Milý Leone, víš ono to není tak jednoduché někoho opustit po tak dlouhé době, já už jsem to dokonce zkusila, ale když on mě nechce od sebe pustit. Pořád se bojí, že ho znovu podvedu. Ale když ví, že se to může stát, tak proč mě nenechá odejít? Já jsem si vždycky myslela, že kluci se nikdy před holkou neponíží, že jí raději odkopnou, hlavně že neztratí svoji důstojnost, ale jak to tak vidím, tak jsem se mýlila. Tak mi poraď jak to mám udělat, abych mu neublížila? Jsi kluk, tak bych ráda věděla tvůj názor.

Nevím, jak dlouho se v tom plácáme my, řeknu, že máme delší dobu (měsíce)problémy se sexem. Přesto si myslím, že se o tom má mezi partnery mluvit, zkusit najít příčinu, zkusit najít nějaký nový podnět, ale to jsme neudělali. Dnes vím, že nejen, že mi žena byla nevěrná, ona je mi nevěrná stále, lže mi do očí, lže svým přítelkyním, a možná že lže i sobě, dokážu pochopit, že možná nenašla odvahu příjít a říct, už to s Tebou není ono, pojď to zkusit jinak. Ale jede v tom dál. Vím, že je to mladší muž než já. Neznám ho, myslím, že je to někdo z práce, nevím, nakolik to s ní vůbec myslí vážně, i když ji přesvědčuje jak je jeho láska vroucí, a co všechno by pro ni udělal. Dnes jsem navrhl návštěvu nějaké poradny, ale potřebuji od ní slyšet, že do toho chce jít. A ne jen říkat, že ví, že udělala chybu, že mě hodně ublížila, ale že neví co má dělat, a potají se ním scházet (nevím kde, když mladík bydlí u rodičů v 3+1, a nevěřím, že ná tolik odvahy a přiznal mámě a tátovi barvu). Vztek ze mně vyprchal za poslední 3 týdny, co jsem pořádně nespal, ale co mně hrozně moc bolí, že s tím sama nechce bojovat.