Nevěra

Pro Zlatku : Jsem vdaná 12 let a Tvůj život je totožný s mým, buď ráda, že máš přítele na kterého se můžeš obrátit...já takového stále hledám

jo Miro naprosto s tebou souhlasim Sara

Nejde o žádnou nevyzrálost.Sex a láska neni totéž.Svojí holku mam rád,mam rád její duši a když se vyskytne nějaká která se mi líbí, tak se s ní proste vyspim,protože se mi líbí její tělo nebo mě prostě přitahuje fyzicky.Je to něco jinýho než láska.nevim proč musíte k souloži potřebovat lásku.Řešíte blbosti.Lidi to maj prostě rádi,tak to dělaj a pravda je,že dělat to pořád se stejnou holkou je nuda.To víte všichni.

Nevím co se to s lidma děje, nechápu co to je za potřebu souložit s někým jiným než koho miluji a vymlouvat se na nějakou pudovost a touhu pářit se s ostatními "silnými" jedinci je hloupost... Kdo se neumí ovládnout a ubližovat druhému tak podle mě sobecký a citově nevyzralý...

AD, tvujprispevek me velice zaujal¨, stejne jako pribeh zoufale.AD, to ,co pises,je proste nadhera,a jsem moc rada, ze jsem si to precetla,narazila na takovy nazor. Ma otazka,spise pro me nez pro tebe ci ostatni zni,zda v takovem nahleddu na svet a lasku jaky popisujes lze setrvat "naporad".AJ kdysi chopdila 4 roky s klukem,byla to takova ta prvni laska,kdy vas ani nenapadne,ze by mohla skoncit,presto sup sup, tuk, tuk a behem tydne jsme oba meli jine partnery,pro nej to znamenalo novy vztah podobny nasemu, pro me lekci zivota,kterou jsem proklinala a brecela a nechapala, lae presto jsem potom po letech za ni byla vdecna, behem dvou let jsem dospela presne ke stejnemu nahledu jaky ty popisujes (skvely tah s temi citacemi, malokdo si uvedomi, co vlastne doopravdy rika) Porad jsem ho hlasala a kdyz jsem diky tomu obevila konecne spriznenou dusi, byla jsem stesi bez sebe,ted spolu chodime ani ne 2 roky a ja zacinam mit postoj jaky ma zoufala, proste laska na prvni misto a cokoliv se da prezit,muj pritel rozhodne neni zadny grazl,je strasne mily a jemny,pozorny,urcite nejlepsi chlap jakeho jsem kdy potkala, ma me hodne hodne rad,presto ja na prvni pohled miluju vic,na ten druhy mozna miluje on kvalitneji,takovym zpusobem,jaky popisujes,ja padam do zavislosti a nesplnenych ocekavani.Ja takove lasky jsem schopna asi jen teoreticky.

Jsou to strašný iluze, který někdy my ženský máme. Mám podobné, teda spíš jsem měla (jestli to už dneska tak mohu říct), jako Zoufalá. Předevčírem jsem prohlédla. Prostě jsem si uvědomila, že od začátku přistupuji k lásce jako k něčemu fatálnímu, osudovému... Svazuje to nejen mě, ale i mé blízké. Mé procitnutí provází deprese, smutek, nechuť žít a cokoliv podnikat. Nechávám se životem unášet, o nic se nesnažím a nic neznásilňuji. Snad si v tom jednou dokážu udělat jasno...

Milá zoufalá,v žádném případě nechci tvou situaci nijak zlehčovat, ostatně mohl bych se - také - připojit k těm, kteří tě ve snaze vyjádřit ti podporu politují, popř. přidají nějakou vlastní negativní zkušenost, ale myslím si, že to ti vůbec nepomůže.Ve svém prvním příspěvku jsi psala, že jsi vstupovala do vašeho vztahu jako "jako naivní osmnáctiletá holka plná naivity a ideálů o čisté lásce". Já mám nicméně pocit, jako by se na tomto tvém přístupu dodnes moc nezměnilo. Pomyslíš si možná něco o ztracených ideálech... Ale nebyly to jen FALEŠNÉ iluze? Z tvých příspěvků mám pocit, že lásku (nebo "lásku"?) bereš jako něco, co má v životě tu nejvyšší hodnotu, co ospravedlní a očistí úplně všechno, v zájmu čehož je možné (žádoucí?) trpět, "znásilňovat" a popírat sama sebe, obviňovat, vyčítat, citově vydírat své okolí... Něco, co zakládá (mělo by zakládat) stejnou přízeň i na druhé straně a opravňuje k tomu cítit se zhrzeně, když nic takového nepřichází... Podle mého názoru jsou takové zkreslené představy o "lásce, která hory přenáší," VELICE NEBEZPEČNÉ, a to jak pro tebe, tak i pro tvé okolí! Posuď sama, ze svých vlastních slov, jestli tomu u tebe tak není:...toto mi působilo obrovská muka...Snažila jsem se nedávat svou bolest najevo......svému příteli jsem si samozřejmě postěžovala

Hm, ani Míra ho ještě nemá..brala jsem to přesně jako on, opravdu na zahýbání nic není, ale teď se mi zdá, že jsem našla toho pravého a prostě ten vztah nechci špinit. Jasně, že by se nic nedozvěděl, nic by to neznamenalo, ale prostě nechci. Nemám potřebu spát s jiným chlapem, i kdyby se mi líbil nevímjak. Snad mi to vydrží:)..Míro, jestli to takhle dělá i Tvá holka, jste ideální pár. Moc by se mi líbilo, kdybych to, že spíme s kým chceme, nebrala jako nevěru. Ale opravdová láska je sobecká..

Sem zvedavej jak se na to budes tvarit az ti tohle rekne jednou ona. Ze to je jenom latkova vymena. V kazdym pripade si nemyslim ze v plnohodnotnym vztahu je nevera potreba. Na zaver musim podotknout ze neznam (a ani sem nemel) "plnohodnotnej vztah":-)

Nevim co tu řešíte,vždyť o nic nejde.Svojí holce jsem byl nevěrný několikrát,ale když o tom neví,tak přece nejde o žádný ubližování.Co oči nevidí srdce nebolí.Nevim,proč je pro vás tak důležitý spát jenom s jednim člověkem.O nic přece nejde je to jenom látková výměna.Mam svojí holku rád a taky se mi prostě líbí jiný ženský a když daj,tak daj.Proč bych nebral.S láskou k mojí holce to nemá nic společnýho.

Ahoj zoufala, plne souhlasim s "advocatus diaboli" - jako by mi mluvil z duse. Stejne tak souhlasim s Tvym psychologem - prestat se obvinovat. Zila jsi ve vztahu 5 let a za tu dobu jde na vztahu udelat spoustu prace. Problemy jdou resit a hledat kompromisy nebo neresit a cekat az prerostou. Za to jsou zodpovedni oba stejnym dilem. Nekteri chlapi maji radi obetave a odevzdane holky jako jsi nejspis Ty, ale jini zase maji radi takove, ktere jsou sve a dokazou si najit sve misto na Slunci. Uvedom si, ze kazdy ma pravo ze vztahu odejit, je to mozna cistsi nez byt neverny. A kdyz toto cini, ma zrejme k tomu padne duvody - Tvoje nevera muze byt jenom zaminka. Pises "žila jsem pět let jen pro něj, ať jsem dělala cokoliv, myslela jsem na něj, byl pro mne vším a najednou má být konec". Mozna to byla chyba, mela jsi zit predevsim pro sebe. Ja jsem zil ve vztahu s partnerkou s podobnym postojem jako Ty a moc jsem si pral jeji postoj zmenit - snazil jsem se podporit jeji samostatnost. Nepodarilo se a nakonec jsme se rozesli. Protoze kdyz nekdo na druhem prilis lpi, tak to ma i mnoho negativnich stranek, napr. chorobnou zarlivost, privlastnovani, atd. Nyni ziju ve vztahu, kde zijeme kazdy pro sebe i pro toho druheho a citim se stastny. Ale verim, ze je mnoho kluku, kteri uprednostnuji obetavou a oddanou pritelkyni pred samostatnou.Muzu jeste jednu rejpavou otazku - nepsala jsi nahodou v jine diskusi, ze jsi se s pritelem rozesla Ty, pak jsi se chtela vratit a on jiz nechtel?

Máš samozřejmě pravdu, že nevěra je jen a jen moje chyba a nic ji neomlouvá - jsme zodpovědní za to, co děláme, takže si uvědomuji, že jsem se k tomu rozhodla sama a nemusela jsem, ať byly okolnosti jakékoliv. Nevěra nic neřeší a je to obrovská chyba - pro mnohé neodpustitelná. Ale myslím si, že jsem za ni byla už potrestána dost - dlouhá léta jsem se kvůli tomu trápila a uvědomovala si, svou chybu, a když jsem přišla na nevěru svému partnerovi, poslušně jsem ji překousla, protože jsem si vzpomněla na tu svou. A v neposlední řadě - díky mé nevěře, dopadl náš vztah tak, jak dopadl...., takže víc potrestána snad ani být nemohu. Ale jak už jsem psala, souhlasím s tebou - je to má vina. Jenže nemohu s tebou souhlasil v jedné věci, a sice - abych začala hledat chybu v sobě. Promiň, ale v tomto nemáš pravdu - v tomto vztahu jsem setrvala tak dlouho právě proto, že jsem neustále obviňovala jen sebe a jeho chování jsem se snažila omlouvat - díky tomu mám teď nulové sebevědomí, protože cokoliv se mezi námi stalo, jsem si okamžitě zdůvodnila "zase jsem něco zvorala". Věř nebo ne, ale opravdu jsem si ve vztahu prožila své a nikomu bych to nepřála - několikrát jsem navštívila psychologa a jedna z jeho rad zněla: "Přestaňte se obviňovat" a já s tím chci opravdu skončit - nechci svalovat všechnu vinu na sebe, toho jsem si prožila už dost, kdyby to tak nebylo, netrval by náš vztah tak dlouho. Tím vším, ale nechci říct, že já jsem bez viny, ani to, že mým jediným prohřeškem je nevěra. Myslím, že chyba bývá většinou na obou stranách, jen někde bývá větší.

Milá zoufalá,zoufáš si nad tím, jak je ten svět zhýralý, jak je nevěra všude kolem nás... Ale cožpak jsi to nebyla I TY, kdo byl nevěrný? Kdo za to tehdy "mohl"? Nestavíš se příliš (a neprávem) do role oběti, abys mohla ukázat na viníka (viníky) okolo sebe? Mohu-li ti radit, být tebou bych tolik nedémonizoval všechno špatné, co kolem sebe vidíš. Hledej chyby i na své straně. Možná přijdeš na to, že málokdy jde jen o "rány osudu", že zodpovědní jsme do určité míry všichni... Proč byl tvůj vztah tak neutěšený? Proč jsi to tak dlouho dobrovolně snášela (tvůj přítel se k tobě podle tvých slov choval zle, ale tys to přece nemusela trpět, MOHLA jsi kdykoli váš vztah ukončit)?

Zdravím všechny a zároveň děkuji za reakce na můj příspěvek. Je těžké zapomenout - momentálně se mi to zdá dokonce nemožné - žila jsem pět let jen pro něj, ať jsem dělala cokoliv, myslela jsem na něj, byl pro mne vším a najednou má být konec??? Je to nesnesitelná bolest, cítím, jak moc ho miluji, ale zároveň vím, že bych s ním nebyla nikdy šťastná - není to muž pro rodinu, děti a život do nepohody. Jsem sice mladá, ale po pětiletém vztahu, jsem si v hlavě srovnala myšlenky, co od svého partnera čekám - hlavně oporu, pochopení a jistotu, že pokud s ním založím rodinu, bude schopný se o ni postarat tak, jako já o něj....Dva lidé se o sebe musí starat navzájem...Já se cítím tak unavená, necítím chuť žít, mám strach z dalších zklamání, která na mne čekají....Ano, máte pravdu - nevěra je všude kolem nás. Děsí mne to, že ať se podívám kamkoliv, neznám čistý vztah bez nevěry - to mne ničí. Láska se musí hýčkat, aby nezemřela - není to samozřejmost.

pro megan a zoufalou,cetla jsem vase prispevky a uplne me to dorazilo, jsem asi citlivka,ale mam pocit jako petr, ze nevera je vsude a vsecky vztahy jsou predurceny k zaniku...to si mysli me silene ja,ktere ted lituje,ze jsem se nevdala jeste v blazene nevedomosti dvaceti let,tehdy jsem na to jeste mela docela chut, s pribyvajicim vekem ale ta chut slabne, zvlast kdyz ctu tohle.me druhe ja ale vi,co tusite i vy dve, je dobre,ze ti vasi chlapi jsou pryc,protoze se muzete vymachat ve smutku a potom mozna s cistsi hlavou,mozna ne v totalnim rozum znicujicim zamilovani,ale zato s rozvahou zvolit si partnera,opravdu zvolit,samozrejme na zaklade sympatii, ne do neceho spadnout. Klidne me ukamenujte,ale podle me zamilovanost nestaci.A taky,priste uz nebudete setrvavat ve vztahu,ktery vas nici,poznate,kdy vam to jeste stoji za to a kdy uz ne,ta hranice je tam,ze kdybyste se pak naaaahodou rozesli,nikdy byste nelitovali casu,k¨tery jste s nim stravily.Na druhpou stranu nechyt to vyhrotit jako zoufala mutze mit taky sve plus,totiz ze si muze byt nastopro jista,ze tohle by uz tedy opravdu nechtela.Drzim vam holky palce,abyste z toho nezesilely uplne,prezit se to sice neda,ale prezit se to musi.

Pro zoufalou: To, co tě potkalo, je spíš ŠTĚSTÍ!!!! Ten chlap za to opravdu nestojí.Vím,že jsi teď asi úplně na dně a je těžké jednat rozumem,ale podud to vydržíš a hlavně se k sobě nevrátíte a za měsíc,za rok za 2 nebo třeba za 10 potkáš někoho lepšího a to si myslím není problém, uvidíš,jak jsi v době,kdy jsi byla s ním,nežila a poznáš,jak člověk může být šťastný.Chvíli to bude trvat,než se z toho dostaneš,ale neseď doma,zajdi někam s kamarádkou,nebo jen oslov kolegyni z práce,která vypadá sympaticky a zajdi si s ní někam.Nehledj za každou cenu nového muže,ale ani se jim nevyhýbej.Hodně sil!! A na toho bývalého zapomeň.

Moje milá Zoufalá, po přečtení Tvého dopisu mi z toho nebylo moc dobře.Já mám ten dopis před tebou a taky bych potřebovala poradit,ale vidím, že to, co jsi prožila ty, je obdobný jako byl můj vztah.Jsem sice rozvedená po sedmiletém manželství bych asi už měla vědět, co obnáší partnerský vztah, ale tohle byl nářez. Po rozvodu jsem si našla přítele, kolegu z práce,opravdu nejsem z těch, co by si pouze zahrávali s láskou, chtěla jsem opravdovou lásku a myslela jsem si, že ji mám, myslela jsem,že bude perfektní otec a skvělý manžel. Celé dny jsem na něho čekala, jak pitomec, viděli jsme se jednou za 3 dny,/to mě nestačilo a zlobila jsem se/, psala jsem mu hezké zprávy,byly samozřejmě bez odezvy, mezi kamarády mne nebral, prý se musí ujistit,jestli jsem ta pravá, Pane bože, takovýho idiota ze mne dělal.Pokud jsem se jen trochu ohradila, že na mne nemá čas, urazil se. Chodil na hokej, do hospody atd... samozřejmě beze mne. Tak to jsem si nezasloužila. V úterý se se mnou rozešel mezi dveřmi v práci a ani nepovažoval za vhodné mi to vysvětlit.Je mu 33 let, rozvedený, ale chování jako ... Prý je na ženy moc hodný,v tom případě nechápu,jak by se choval pokud by se rozčílil. Vlastně vím jak, nekomunikuje a to je horší než kdyby na mne řval.První den jsem se málem zbláznila, ale teď jsem celkem ráda, že už nemám ty nervy, jestli se staví nebo ne. Je mi to fuk.Myslím, že chci,to,co ty. To,aby jsme se mohly mít kam schoulit, když je úzko a slyšet,že nás má někdo rád.Ale, holka ,to co jsi zažila ty , bych nevydržela, buď ráda,že to takhle dopadlo. Dle toho, co jsi byla schopná vydržet, musíš být perfektní a obětavá ženská.To,že si mu byla nevěrná si vůbec nevyčítej, ten tvůj arogantní idiot si nic jiného nezaslouží.Ty jsi totiž na něho moc uvázaná,prosím Tě, začni žít. Já jsem na stejné lodi, akorát kratší dobu, taky mi není do zpěvu, ale jsem lepší než on a ty taky.Já se na něho musím koukat v práci, víš jak mne to bolí?Jsou chvíle, kdy to chci zabalit, ale to nesmím dopustit, radši si jdu zasportovat.Mimochodem ho potkává i ve sportovní hale.Sranda,co??Uvědom si, že jsi s ním nic moc hezkého zatím nezažila a představ si celý život před sebou a když už si Tě neváží teď, co by bylo za dvacet let. Jo,a to, že je už lepší, si jenom namlouváš a víc odpouštíš a ustupuješ.To nedělej.Když budeš mít chuť, napiš mi.jsou to jen objektivní názory.Ale to,že je to arogantní nafoukanec, o tom nepochybuji.Pa Megan

Ahoj zoufalko,rada je v tvym pripade uplne jasna, nech ho bejt. Za 5 let ti nikdy nebyl oporou, nemas v nem jistotu a ani nic jinyho. Je ti cca stejne jako me a na kompromisy jsme jeste mlady. Jinak hlavu vzhuru bude lip.

Ahoj všem, pročítala jsem téměř všechny příspěvky, a jelikož se nacházím ve velmi bolestivé životní situaci, jsem velice ráda, že jsem na toto diskusi narazila. Dovolte mi, abych i já připojila svůj příběh a požádala vás o vaše reakce a názory.Se svým přítelem jsem začínala chodit jako naivní osmnáctiletá holka plná naivity a ideálů o čisté lásce. Nyní náš vztah trvá přes pět let a často se ohlížím zpět. Na začátky našeho vztahu nevzpomínám vůbec ráda, ba právě naopak

Zdravím Vás všechny podvedené i podvádějící,Potřebuji poradit.Jsem zoufale zoufalá.Pracuji ve stavební firmě jako managerka a chodila jsem s kolegou ještě do včerejšího rána, kdy mi mezi dveřmi řekl, že je konec, že nejsem ta pravá a on pro mne není ten pravý.Byla jsem jak opařená a prosila jsem ho o to abychom si mohli alespoň promluvit,řekl,že se sejdeme během dne, ale už se neozval.Neodpovídá ani na SMS.Myslela jsem,že je to vážně životní partner a nepochybovala jsem o tom,že by byl vynikající otec a manžel, ale život mění.Je fakt,že mi malokdy volal a SMS posílal pouze zřídkakdy.Ale pokud jsme byli spolu, bylo nám moc fajn.Řikal, že po jeho rozvodu jsem jediná žena, kterou si pustil tak blízko k sobě.Ja jsem se mu oddala celá.Ale bohužel jsem si ho dobírala neustále tím, že vím, že se na mne vykašle a pokaždé když jsem od něho odcházela, byla jsem protivná a jízlivá svými řečmi. Ale to jenom proto,že jsem se bála ,že ho ztratím a žila jsem v neustálé nejistotě.Vím, že jsem se chovala jako pitomec,ale viděli jsme se jednou za 3 dny a nestačilo mi to.Teď mu občas napíšu zprávu, že se ho nevzdám, ale bez odezvy.A tak je mi z toho na nic hlavně když vůbec nevím proč se to stalo.Chtěla bych to vysvětlit a pochopit, ale musel by mi to umožnit.Je to hrozné žít v takové hnusné nejistotě a ještě ho potkávat na pracovišti.Nejím, nespím, zvracím a jsem pološílená.Poradíte? Nechci to skončit, chtěla bych šanci.Megan