Nevěra

Zdeňku, já si myslím, že ses jen narodil ve "špatné" zemi a kultuře. Narodit se trochu východněji a jižněji, naprosto by Tvé cítění odpovídalo společenským zvyklostem i zákonu. Ale věř, že tam se zase narodí lidé s opačnými touhami, kteří by rádi žili v úzkém manželském svazku jednoho muže a jedné ženy. Žiješ ale tady a teď, hodně tedy záleží na Tvé ženě, jakou ona má představu o soužití. Znám manželství, kde žije v úzkém vztahu více lidí a všem to vyhovuje. Drží svůj život v soukromí (protože se narodili ve střední Evropě) a nikdo by nehádal, že se nejedná o klasické manželství. Všechno se dá řešit, jen by si lidé neměli vzájemně ubližovat a jeden druhého trápit. Sonja.

Zdenku, rozumím co, chceš říct. Máš pravdu, ušili jsme si sami na sebe bič a teď se snažíme se mu všemožně vyhnout. Jenže na druhou stranu - na světě nikde nejsou stejné podmínky pro život právě proto, že každý musíme na sobě pracovat v jiných podmínkách. Možná proto ses narodil v ČR na ne třeba v nějaké muslimské zemi, kde bys měl k dispozici více žen dokonce oficiálně. Už to, že takhle přemýšlíš svědčí o tom, že je někde problém, ale ty se ho snažíš řešit. Myslím, že jdeš po dobré cestě. Jak už to tu někdo psal... jak se s nevěrou jednou začne, těžko to jde zastavit a i když přece, rozjede se to u toho druhého... je to prostě zákon zachování rovnováhy... Proč riskovat pěkný vztah nějakým románkem? Vždyť dlouhodobé a šťastné manželství je ten největší dar (snad kromě zdraví), který si můžeme sami nadělit...

Ahoj,zaujalo mě to, co píšeš, protože podobné věci také řeším. A myslím, že je řeší mnoho lidí, častěji ovšem muži. Jsem ženatý 3 roky a své ženě jsem zatím nevěrný nebyl, ale někdy o tom uvažuji. Ne, že by se z našeho vztahu něco vytrácelo (na to je doufám brzy), i sex je pěkný. Ale je tu jakási tíha - tedy pocit, že by člověk měl žít pravdivě a být sám sebou. Každý muž je sám sebou, když může dobývat ženy a milovat se s nimi. Mám pověst milovníka žen (i když nevím jak vznikla) a proto i přes mé manželství se mnou některé ženy koketují. Beru to zatím v klidu, ale zároveň mám pocit, že tím něco promarňuji a ztrácím, když se s nimi nemiluji. Nejde jen o sex, ale i o vzájemnou důvěru a hezké okamžiky. Nevím, téměř všechny ženy mi připadají velmi blízké a mám je rád. Ovšem, když moje žena někam odjede, já sám se necítím dobře při představě, že by s někým něco měla. To je paradoxní a i když se tak cítit nechci, moje emoce a naučené společenské návyky mě do toho pocitu dostávají. Čtu hodně OSHA, který tvrdí, že to je nějaké divné - žena může mít 10 orgasmů, muž jeden. Žena potřebuje dlouhou předehru, muž krátký sex. Četl jsem hodně i o tantře a když přijde chvíle jakého si uvědomění si obecných věcí, nepřipadá mi vůbec divné, že by moje žena spala s muži, které znám a mám je rád a já kdybych spal s ženami, které ona zná a má je ráda. Připadá mi to přirozené a ten systém jedna-jeden, ta společenská konvence mi připadá jako výmysl. Ale naučili jsme se tak žít - vytvořili jsme si to sami a teď (co svět světem je) nám to připadá divné a bojujeme s tím a se všemi problémy, které z toho vyplývají. Ahoj. Zdeněk

Ahoj Všem jsem tu dnes poprvé. Přečetla jsem t=měř všechny přispěvky, ale stejně si nevím rady, jak vyřešit svůj problém. Patřim t=ž mezi ty naivní celoživotně věrné manželky. Po 20 letém vztahu jsem objevila manželovu nevěru a nedokážu se sní vyrovnat. Obrázek je stejný jako v mnoha jiných příspěvcích. On mě pry má rád, nechce mě ztratit, tvrdí že všechny vztahy ukončil ( měl jich totiž více najednou), ale já vím, že lže. Ochutnal zakázané ovoce a nechce se ho vzdát. Co mám udělat pro sebe? Nedokázu s tímto vědomím klidně žít. Rozvádět se nechci. Prosím poraďte.

Vis staromodni,ja vim ze mas pravdu.Dneska me volal na ceste do prace,ze tam nebude a ja mam den na houby.Pokazde kdyz si na nej vzpomenu tak me picha u srdce,nechce se me jist(uz mam dole tri kila,potrebovala jsem to)a s tim,ze si lide vsimnou ze se chovame jinak,uz se me par lidi ptalo co se stalo,ze se snazim vyhybat sefovi.Ach joNekdy si myslim,ze kdyz se spolu vyspime uz se pak nebudeme chtit a bude konec.Ja si myslim,ze buh je pro neho ta nejvetsi prekazka,ne jeho manzelka.Snazi se tim nejak chranit.Musim jit neco delat.Staromodni diky K.

Holky díky! Jsem rád, že se i obyčejní a pro mě stále naprosto normální lidé dovedou ozvat. Tuto diskuzi mohou číst i lidé, kteří teprve přemýšlí o tom, jestli chtějí nebo nechtějí být nevěrní a v záplavě těch, co byli k "normální" nevěře "dotlačeni" (chtíčem, pudy, partnerem?! atp.) by opravdu mohli nabýt dojmu, že mít ke vztahu navíc milenku/milence je v pořádku. Což rozhodně NENÍ!

Souhlasím s Ditou a Ginou, jestli je někdo schopný podvádět svůj protějšek, a k tomu bude tvrdit jak ho nemiluje, jak se mu může podívat do očí?? A jak se může podívat sám na sebe? Jestli je někdo nevěrný, tak ve vztahu musí být problém. Pokud má někdo názor že vztah dvou lidí může být v pořádku i když si jeden "odskakuje", tak ať mě o tom přesvědčí. Pokud někoho milujeme, tak si ho zároveň vážíme. A neubližujeme.

Dito, cítím to stejně jako ty. Lidi jsou opravdu velcí sobci a spousta se řídí heslem "urvat si co jde" a nezabývají se nějakým svědomím a pocity druhých. Je to smutný, ale i lidi v mém okolí tak žijí. Na venek slušní taťkové, ale zálety jsou pro ně zřejmě běžným zpestřením života. A navíc to ještě řádně vylíčí společným známým a kamarádům mezi které pak bez ostychu přivedou svoji manželku nebo přítelkyni. Není to v pořádku a už vůbec ne normální, tedy alespoň z mého pohledu.Gina

Myslím,že existuje někdo, kdo chce být věrný. Nedovedu si představit, že bych svého přítele podváděla. Když někoho opravdu milujete, nedokážete ho podvést. A když podvádíte, tak nemilujete. Je to jen můj názor, píšu to tak, jak to cítím. Lidé jsou dnes moc sobečtí a chtějí si jen užívat a zásady a láska jim jsou cizí. Myslí lidi taky někdy na někoho jinýho, než na sebe?

Nevím čím to, ale mám pocit, že nevěra je čím dál tím běžnější součást našich životů. Existuje vůbec někdo, kdo je a chce být věrný? Někdo kdo považuje věrnost za důležitou ve vztahu? Spousta lidí tvrdí s lehkostí a klidem v duši, že co oči nevidí, to srdce nebolí. Já tento názor nesdílím, ale chápu, že člověk může potkat někoho, kdo zkrátka přebije všechny klady jeho stálého partnera. Pak bychom se měli snažit zapojit trochu i mozek a zachovat se čestně k našemu protějšku. Pokud si někdo odskakuje třeba jen pro sex a navíc se o to podělí s přáteli, potřeboval by pořádnou ránu, aby se ocitnul v opačné situaci.Nikdy jsem svého přítele nepodvedla a nehodlám to ani udělat. I když máme své problémy, tak je nebudu řešit postelovými výlety s někým jiným. Smutný je, že většina lidí to vidí dost jinak a tak je dneska skoro zázrak potkat někoho věrného.Gina

Nechci komentovat Simonin příběh jako takový, ale myslím si, že je opět dobrým apelem k zamyšlení, co je "normální"? Asi co, jak a pro koho - bohužel se naše společnost, nebo alespoň ta část, která je více slyšet, všeobecně staví k nevěře, jako k něčemu normálnímu a této reklamě podlehnou mnozí... Myslím, že tenhle příběh by si měla přečíst i Máša - dnes povolila "uzdu normálnosti" v jednom případě - dala signál manželovi, že jí není proti mysli, když on má styk s jinou ženou, k tomu už je jen krůček, aby se tak stalo i v její nepřítomnosti - vždyť přece: "jistě by mi to dovolila, kdyby tady byla".... také už jsem slyšel názor, že je to "jako když řízneš nožem do medu - nikdo nic nepozná".

Nevěru - a tím myslím krátkodobý úlet dokážu pochopit a netrápit se - alespon myslím, protoze se mi to do ted nestalo. A ted se stalo, nicmene to byl delsi vztah a vedeli o nem vsichni krome me - společní přátelé, kolegové. Zdanlivě vse fungovalo normalne, jen to vypadalo, ze uz spolu nejsme 24 hodin denne (máme spolecny podnik), což jsem já považovala za zdravé. Každý potřebuje trochu soukromí a odpocinout si od toho druhého. Pak mi to řekli společní přátelé - po půl roce. Chtěla, jsem vysvětlení, omluvu a ukončení druhého vztahu. Následovalo zatloukání, zlehčování problému a něco jako "to je normální a každému chlapovi přirozené, tak co se ti nelíbí" Nepochopím proč se někdo nechová alespoň čestně a stále lže. Buď nechci, aby se to manželka dozvěděla a pak se také podle toho chovám a neseznamuji milenku se společnými přáteli, nebo se čestně přiznám a omluvím. Dopadlo to neslavně - nechci žít s podvodníkem a i když on se rozvést nechce a vztah hned ukončil, tak ho nechci. A to jsme spolu 20 let, deti jsou velké a já mám pocit, ze můzu zít znovu a lépe. Bez praní ponožek atd. Vlastně mi ten jeho vztah pomohl vyjasnit situaci. Sama od sebe bych se asi neodhodlala k tak radikálnímu kroku. Takže někdy i nevěra po překonání prvního šoku může pomoci tomu druhému. Jemu jsem doporučila at se vrati ke sve milence, aby se nekdo postaral o podnik i o nej. Ale nejak se ji do toho nechce. Nicméně to jiz nepovazuji za svůj problém.

Moje jmeno neni dulezite, K. Mohla bych byt treba Otylie nebo Ofelie, to by se k nicku docela hodilo ale nic by to nezmenilo............... kdyz se tedy domnivas, ze to uz proste a neodvolatelne nemuzete vydrzet tak to udelejte. Pokud mozno s co nejvetsi diskretnosti. Co bude potom? Jiste jedna podvedena manzelka a jeden pritel pahohac navic. A co vy dva? Jak se potom budete k sobe chovat? Prospeje to vztahum na pracovisti? Opravdu si myslite, ze si toho ostatni nevsimnou, ze nezacnou pomlouvat a ze se to neproflakne? A az si dostatecne uzijete jeden druheho tak potom co? Budete kolem sebe chodit jakoby nic? K, je treba myslet predtim nez se kona. Hlavou. A navic, proc do toho porad taha Boha? Je snad zodpovedny za svoje chovani sam sobe, jako poradny chlap? A nebo jim neni? Jsi si jista, ze ti opravdu tak imponuje?

ENDY: Kazdej to ma trochu inac,ale mozna se trochu poucis,kdyz zalistujes zpatky a podivas se,o cem sem tam psal.a aktualne:dokud nejses naprosto presvedcenej,ze chces pritelkyni opustit,do niceho se nepoustej.Jak to jednou rozjedes,tezko to zastavis.a i kdyz ty treba jo, da se to do pohybu u pritelkyne...a jak se tech svych pocitu zbavit?No,nejdriv se snaz prijit na to,co te k necemu takovymu pritahuje,co ti treba u pritelkyne chybi a pak se ji to nebat rict a dat ji sanci,aby i ona tobe mohla rict,o cem se ji nechce moc mluvit...Princip je snadnej,ale v praxi je to jedna z nejtezsich veci. Muzes to brat i tak,ze te ty zensky ty tvy zavidej.good luck!

Ahoj Valo, Maaxxx má pravdu, udělej něco, aby si nebyl tak jistý!Myslím, že ho zbytečně omlouváš, protože nevěra v těhotenství je ta největší podlost, kterou znám!A bolí určitě dvojnásob.Ono je to těžké, rozhodovat se s dvěma dětmi, jestli odejít nebo ne...Ale sama za sebe můžu prohlásit, že tohle by pro mě bylo asi neomluvitelné..Myslím, že pak je veškerá důvěra tatam a bez toho jde jen těžko udržet vztah dvou lidí. Je ale fajn, že jsi zjistila, že nejsi tak hrozně závislá jen na něm, a že pokud bys měla dobrou práci a dostatečný příjem, abys mohla zajistit sebe a děti, možná by jsi uvažovala s větší hrdostí a měla striktnější názory a ani on by si nebyl tak jistý..Bohužel se od tohohle všechno odvíjí.Snad když trochu změníš chování a budeš se chovat sebevědoměji, chytne se za nos a uvědomí si, že život NENI krátký jen na jeden vztah(když za to ten druhý stojí).Držím Ti palce.Máša

Hm staromodni(nechces sem hodit sve jmeno?)ja vim mas uplnou pravdu.Vsechno co jsi napsala dava smysl,ja to vim ale srdce a sexualni organy uvazuji jinak.Ja ho vidim a jsem nameko.On je to same.Vcera jsem ho nevidela a dneska rano me volal,ze je cely divny,nervozni,protivny a,ze me chce.Potom jsme si v praci povidali a rikal,ze si mysli,ze buh je na nej nastvany a,ze ma strach,ze na to doplati jeho rodina a ze to musime skoncit.Za hodinu potom jsme se libali a jsme tam kde jsme byli.Je to super,ze to muzu napsat aspon tady.K.

Chtěl bych se tady svěřit se svými pocity. Žiju v bezva vztahu s přítelkyní, se kterou si skvěle rozumím. Byl jsem jí vždy věrný. Bohužel mě čím dál tím víc přitahují jiné ženy. Ne jedna konkrétní, do které bych se zamiloval, ale je v mém okolí několik holek, které mě přitahují a láká mě představa intimností s nimi. Ještě ke všemu mě některé z nich dělají dvojsmyslné náznaky. Nevěrný být nechci, sice bych třeba zažil vášnivý románek, který mě nejspíše láká, ale nechci zkazit důvěru v našem upřímném a pohodovém vztahu. Aspoň já bych se cítil mizerně, kdybych svojí přítelkyni podvedl bez ohledu na to, zda by se to dozvěděla či ne. Zajímalo by mě, zda má někdo podobné pocity jako já a jak je řeší. A nejlépe - jak se jich zbavit. Případně zda někdo podlehl těmto pocitům a jaké to mělo následky.

Ja se klidne budu opakovat ono to nebude stacit ani po stopate: Pro K: mozna, ze jsi v te vasni prehledla, ze mas pritele, ktery te miluje a ze on ma doma zenu, ktera na nej ceka. Mozna ze on opomenul, ze kdysi slibil sve zene vernost (kdyz uz je tedy takovy vasnivy katolik). Mozna si K dovedes predstavit, jak za nekolik let, kdybys nahodou pak byla jeho zenou ty, on by se vasnive libal v praci s nejakou novou a ty bys doma prebalovala kojence..... a tisic takovych jinych mozna. K je ti 27, uz jsi velka holka, tak se podle toho chovej.

Pro Valu - Udělej něco, aby si Tebou nebyl tak jistý. Nemusíš mu být skutečně nevěrná, stačí navodit situaci, aby si to myslel.Pokud bude mít pocit, že o Tebe nemůže přijít, bude Ti nevěrný pořád.Dej mu najevo , že o něj zase tolik nestojíš.Že o tvou přízeň musí také bojovat.Stačí několik telefonních hovorů ve večerních hodinách, začít se pěkně oblékat do práce.Přijít domů občas později a nedůvěryhodně to oddůvodnit.Jestli o něj stojíš. tak se překonej a nasaď mu brouka do hlavy.V té mírné nejistotě jej udržuj stále.Jinak se budeš trápit sama.Chlapi už jsou takoví!Co mají jisté, toho si moc neváží.Maaxxx.

tak diky Zuzano