MOBILNÍ TELEFONY A NEVĚRA !!!

Jsou to h*wa*da*. Jak mužský...xxx - kolik je ti roků?Samozřejmě, že to muži i ženy dělají, my tu ale řešíme, aby to tolik nebolelo a aby se zbytečně nebouraly rodiny.A každá tady z těch podváděných má pocit, že je jediná na světě, které se to stalo.Tak proto tady holky diskutují, aby si ulevily a načerpaly něco pozitivního od jiných, event. zkušenosti, jak dál.

Jitko, ale já ti neradím,...Jsou to h*wa*da*. Jak mužský , tak ženský. Nevěřit nikdy. Udělal/a to jednou, udělá to podruhé, po třetí, jen bude opatrnější. Proslovy co tady předvádíte jsou o ničem: kdo chce, bude nevěrný/á i bez mobilu, inernetu...tak to bylo , je a bude...vždycky.

Jitko, ale já ti neradím, abys ho opustila, jen jsem tím chtěla říct, že to nebude už tolik bolet, že ti na něm třeba přestane záležet. Až to všechno překonáš, vyjdeš z toho silnější a rozhodněš se podle další situace. Já si ale myslím, že bys měla udělat spoustu změn, protože tvůj muž se asi trošku nudil nebo měl roupy, nebo ho pálilo dobré bydlo, možná od všeho trochu. Ty mu musíš ukázat, že jsi pěkná ženská a že stojíš za to, aby s tebou zůstal. Chlapi prostě zahýbají, mají to tak v sobě zakódované, ale pokud jim doma není vysloveně zle, tak rodinu neopouštějí. Ještě otázka: tobě bylo 18, kolik bylo jemu? V tom je možná zakopaný pes, jestli jste si oba nic neužili, tak on se teď snaží dohnat o co přišel.A na závěr kontrolní otázka: koupila sis něco na sebe? Objednala ses ke kadeřníkovi? ty musíš vypadat najednou úplně jinak, aby si toho všimnul!Jitko napiš, irisko ty taky.

Ahoj Zazi, Irisko,děkuji za příspěvky, těším se na 1. 12. - až mi bude líp a věřím že bude, nedopustím, aby že mě byla troska, on neví s kým si zahrává, bud koukat, jak si bez něho poradím. Celý život sráží mé sebevědomí, ale já jakoby vždy znova a znova vstávám a nevzdávám se. To, že jsem si ho vzala v 18ti letech - "musela" jsem byla asi moje osudová chyba, teď to tak vidím, život s ním nebyl vůbec jednoduchý, a jeho rodiče mi taky hodně dusili ( už nežijí) Ale ono mi to jaksi nedocházelo, protože jak jsme na vsi jakoby na statku, jen samá práce (do práce, doma práce,děti malé, stavba - kolotoč). Ono se to opravdu nedá tak popsat, a možná si říkáte, proč jsem s ním vlastně byla, ale on to prostě se mnou uměl, a já ho měla ráda. Teď se od něho snažím oprostit - jak píše zazi, že mi na něm přestane záležet, tak to asi ano. Uvědomuji si, že se ke mě opravdu dobře nechová, musím v sobě najít tu sílu, abych to vše zvládla. Jo a na ty stránky spisovatelky Monyové už jsem koukala - skvělé, díky za typ. Končím, podívám se až v pondělí, zdravím a přeji Vám také hodně sil.

je to děsný, číst to, co člověk moc dobře zná. mně opravdu pomohlo i to, že jsem si na svou stranu hodně naklonila jeho příbuzné ( oni nic netuší )!v září jsme byli společně na rodinné oslavě , kde byla jeho rodina . já jsem měla dobrou náladu, slušelo mi to - kratší šaty, vysoké podpadky, na hostině jsem si střihla pár povedených vtípků, troufla i na malý proslov k oslavenci - v tom smyslu, že si vážím těch lidí kolem sebe a proč, a že život chystá na cestě různá úskalí a zkoušky.... můj manžel v obleku a kravatě, mně několikrát za ten den políbil, vzal za ruku a viděla jsem, že je šťastný, že má vedle sebe právě mně a že se jeho rodině líbím. cestou domů mi i řekl, že mi děkuje za tu řeč, že to bylo krásný a že by to takhle nikdy nedokázal. ono to totiž vycházelo ze mně, z pravdy, z mojí podstaty. myslím jitko, že ted je to tak čerstvé, že nemůžeš ani cítit nic jiného než bolest, smutek a nenávist. dej tomu čas, on se s tím taky musí vypořádat a urovnat vše v hlavě. a to nejde za pár dní. taky doporučuju psychologa, a to ve formě knížek od simony monyové, jsou jako léčebná terapie. třeba roznesu tě na kopytech, mluví o pocitech ženatého muže, kterýmu se tohle přihodiloa jeho mozek se neumí ovládat. tahle současná spisovatelka má na internetu i diskusi, koukni někdy na to.... pa ( ostatně ze slova pa se mi chce taky zvracet, můj manžel ho začal kdysi přidávat do smsek a mně to hned třísklo do očí. ale nevěnovala jsem tomu moc pozornosti, jen mi to bylo divné, protože já ho to nenaučila). dnes už mi to zapadá do sebe...tak tedy pa.díky holky, že občas napíšete.

Jitko, to je dobrý začátek!Ještě bys měla přidat nový účes, nové oblečení, nejlépe i nový nábytek, ale to je už trošku náročné.Kadeřníka a nějaké pěkné hadříky bys ale sehnat měla.Víš, Jitko, i když se snažíš, tak přece jen krása i pohoda vycházejí zevnitř člověka. Ty musíš sama sebe dostat do pohody a pak bude všechno lehčí, uvidíš.Může se ale taky stát, že ti na něm přestane záležet, zjistíš nakonec, že bez něj umíš žít taky. S tou linkou jsi udělala moc dobře, ono už jen to, že to někomu řekneš, tak ti uleví, možná to ani nemusí být psycholog, dobrá kamarádka je taky terno. Hlavně nedržet všechno v sobě. Dnes je 1.10., myslím, že 1.12. ti bude mnohem, mnohem líp. Čas je nejlepší na tyhle bolesti.

Ahoj Zazi,dnes to na mě zase všechno padá, ale bojuju s tím. No mužovi už ten mobil neprohlížím, nemá to stejně cenu, to už vím. Snažím se k němu chovat tak jako dříve, on dělá jako by nic. Jen mi vadí, že se mnou skoro nemluví, a to vím, že si povídá s tou druhou. Nevím, jak to s námi dopadne, dala jsem si čas přes zimu, uvidím. To že se vypíšu tady mi dělá dobře, pravda je že si taky povídám s paní na lince důvěry - to mám místo toho psychologa. Snažím se od muž odpoutat, doma scény nedělám, ale opravdu to chce asi ten čas. Na ženské finty je muž dost mazaný, ale snažím se ho více chválit, nezatěžovat starostmi a nechci, abych byla jako utrápená chudinka - tedy před ním. No uvidím. Více napíšu snad zítra, dnes už musím končit.

Irisko, to je dobře, že sis trošku cvakla, alkohol uvolňuje. Já jsem si tenkrát dávala alkohol skoro každý den, je div, že se ze mě nestala alkoholička.A to zakončení - co by sis mohla přát hezčího?Jitko, škoda, že nemáš doma internet. Já zas celý den nejsem doma. Možná bys měla začít s nějakými ženskými fintami. Nevím, co na toho tvého platí, ale se zamilovaným chlapem se fakt musí zacházet jako s nemocným. Napadla tě třeba návštěva psychologa?Víš, pokud na něj uhodíš a někam ho dotlačíš, mohl by taky najednou skončit v bytě té druhé, i když to třeba původně neplánoval. Možná by ses měla snažit dostat na svou stranu jeho příbuzné, pokud jsou někde v blízkosti.Vím, že se mi to lehko píše, ale vaši muži prostě chytli druhou mízu a potřebujou čas, aby se z toho dostali. Kdyby vaše manželství byla špatná, určitě by neváhali a odešli. Protože asi špatná nejsou, je třeba počkat, až ti vaši zase najdou půdu pod nohama. Ale taky je třeba přitáhnout jejich pozornost. Prohledávání mobilu vás dostává tam, kam nechcete, v jeho očích ještě níž.A tak bych začala s těmi fintami.Počkám, co vy na to a zítra napíšu zase.Nebuďte smutné a dělejte si radost, čím víc tím líp.

zazi, zdravím, večer si bohužel nepopovídáme, nemám doma internet. Ale těším se že mi něco napíšeš pro povzbuzení. Nevím proč si myslíš, že bych tvým příspěvkům nevěřila, naopak líbil se mi ze 14.9. i ze 23. 9., jen z 15.9. - nechci ho odhalit, abych ho potrestala, ale aby se situace řešila pravdivě (což je naivní, protože zatlouká ) nebo abych jakoby měla přehled - možná to tak úplně nevyjadřuje ten můj pocit ale prostě bych to chtěla vědět - kdo to je, jak opravdu dlouho, kde se potkali - a hlavně, že to opravdu skončilo - jsem naivní ale tak bych to chtěla s ním probrat. Jo a pravda je, že jsem si v 18 ti letech asi opravdu vzala nevěrníka a lháře, který to ovšem se mnou velmi dobře umí a má mě přečtenou. Vždy ,když mě něčím vytočil a já na něho byla "ostřejší" byla jsem nakonec ráda,že se on nehněvá. Nicméně se snažím zaměřovat na sebe, ale asi to chce opravdu čas, a nechat ho jakoby na pokoji - nepozorovat, jak se šlechtí, když má někam jet - tedy vždy jede "do práce na službu" podle něho, nebo něco vyřizovat. A taky nechat na pokoji ten jeho mobil - ale když si ho přede mnou bere s sebou ven, když jde něco dělat - to je vážně k neunesení, vím, že jí zase bude volat. Tak zdravím, ráno se podívám.

jitko, za uplynulý rok jsem stála 100 x v noci u okna, třeba ve tři a koukala jen tak se slzama v očích. vždycky přišel a řekl, že co zase se děje, že nic nechápe... oblíbená věta...myslím, že to chce moc času, opravdu ta měsíc ti bude hůř, připrav se na to, ale patří to asi k procesu, kdy se pozná, jestli jste schopný jít dál vedle sebe. já mam za sebou minulý týden noc, kdy jsem přišla opilá domů, napadla ho a on se sebral a s kartáčkem na zuby odešel... podivný pocit.... pak ale mi psal a skončilo to krásně, byl šťasný se mnou v posteli.... ale je to, zazi, pořád dokola. chvíli ho miluju, chvíli nenávidím. mám ale jasno. chci, aby byl s námi. ta baba je jen jeho klimakterium.

Jitko, chtěla jsem tě včera nějak potěšit, ale pak jsem si uvědomila, že mým příspěvkům jsi moc nevěřila.Tak večer?A nezjišťuj, vydrž. To mu nejvíc zamotá hlavu.

Včera jsem byla hodně v depresi, tak podle toho příspěvek vypadá. Pořád se s tím peru, jak jsem psala dříve, vše se vypsat nedá. Vadí mi taky, že mi manžel lhal a lže a že ze mě dělá blbce, a ze sebe chudáka, který to doma nemá jednoduché - viz děti mají na různé věci jiné názory, které mu bez obalu sdělují, a na mě hledá pořád nějaké chyby - hledá si alibi, proč si "chudák" musí hledat pochopení jinde - jako bych to viděla, ta dotyčná ho jistě obdivuje, má pro něj vždy čas, atd. Pořád mi bolí a je mi hrozně líto, že jí sděluje ty své myšlenky a pocity, že jí pořád volá. Jo a dnes jede něco vyřizovat do města a pak jde rovnou na službu - to se sejdou, to je jisté, má naprosotu volnost - já jsem v práci, tak nevím ani kdy pojede, odpoledne, až přijdu z práce už bude pryč, může jet třeba v 10 hodin, nic nezjistím, není šance. Ráno jsem mu říkala, že poslední dobou špatně spím - divil se, že neví proč. No zase se ozvu, píšu, aby se mi ulevilo. Zdravím.

Ahoj, v pohodě moc nejsem, sice mi řekl že to bylo jen krátce, že to zkusil a že to skončil, (po tom, co jsem mu tu jeho prozvonila a ona se mi ozvala - jeho mobilem, 9. 9.) - ale nevěřím mu, jen je ještě opatrnější, mobil si bere všude s sebou, už mu do něho stejně nelezu - on je chytrý na opatření - myslím že jí jen prozvoní a ona volá jemu, abych nic nepoznala. Jo a určitě jí koupil novou simku, když znám to jení číslo. Stejně jsem už na to číslo nevolala - k čemu mi to bude. Dala jsem si čas přes zimu, jestli se od něho nějak odpoutám, nebo on dá pokoj, pak s tím zase něco musím udělat, ale pravda je, že se rozvodu bojím, to bych asi byla nakonec úplně sama. On si asi jen něco dokazuje, nebo si zpestřuje život - myslím, že mě opustit nechce. Plkám ,co mi napadně, abych to ze sebe dostala - ty moje pocity, všechno vypsat stejně nejde, však to určitě znáte. JO v neděli šel něco dělat ven a nenápadně si mobil bral s sebou. já byla nějaká unavená, tak jsem se neovládla a zeptala se, na co si ho bere sebou - tak s ním praštil na stůl, že mi ho tu nechá, abych měla klid. Pak, když přišel, byl celý nervní, to si zase chtěl povídat a já mu to překazila. No a večer mi to vyčetl - on to umí, takový ten psychologický "boj" - pozorování , otázky, co na to dopovím - děs. No už jsem toho napsala dost, hned je mi lépe, všechny zdravím, jsem zvědavá, zda se ozvete - dáte mi nějaké rady?

Irisko - jak je?Lenko, chlapi jsou už poměrně hotoví, když si je bereme, nevěrník nebo věrník se vypěstovat nedá.Mají to už prostě v sobě, jde to snad jen nějak usměrnit.Stejně bychom si nenechaly poradit, když se zamilujeme - a tyhle věci vidí lépe rodiče nebo někdo, kdo není zainteresovaný.Vidím, že je tu klid, tak snad jste všechny relativně v pohodě.

Tímto přístupem si holky pěstujete doma chronického nevěrníka. Také jsem nad tím dlouho zavírala oči, ale u mě to nějak nedopadlo, když už mi na počítání milenek nestačila jedna ruka...také zkušenost

zazi, mluvíš mi z duše, dík za tvá slova. nedělat zbrklá rozhodnutí a nebourat hned rodinu - to si myslím i já. často se mi potvrzuje, že mě i děti miluje, to ženská vycejtí, pohladí tě bezděky nebo políbí, je jenom s tebou a přede ti v posteli jako kotě... mně se to ted docela daří... ale na druhou stranu mu i pomalu dávám najevo, že už nejsem ta malá holčička, co je na něm totálně závislá, vidí, že mám kolem sebe i jiné lidi a zdá se mi, že mu to teda rozhodně není úplně fuk. to ale samozřejmě neznamená, že tímto končí naše etapa nazvaná nevěra...myslím, že tajkovejch 10 let je dobrá doba na to, aby si pak člověk řekl, jak "to " dopadlo. zdravím tě a jsem ráda, že ses ještě ozvala.

Dlouho jsem tu nebyla a teď koukám, že mě tu Jana tak nějak nakopla.Jano, k muži, který má paralelní vztah, se musí přistupovat jako k nemocnému. Ne každý pustí do kalhot, když na něj manželka zadupe, každý vyžaduje jinou taktiku. Jestli si myslíš, že nevím, o čem píšu, tak vím - a moc dobře. Jenže se na to dívám očima ženské, která to ustála proto, že neudělala zbrklá rozhodnutí. Taky se všechno dávno zahojilo a nemám potřebu užívat silná slova. Prostě se to v životě někdy stane, je dobré si ulevit mezi babama a není třeba bourat rodinu.To jsem tím chtěla říct, nic víc.Konečně, každá manželka má dost silnou zbraň v podobě svých dětí, pokud není manželství úplně v troskách, stačí škubnout pomyslným provázkem a většina mužů se ve správnou dobu ráda vrátí domů.Irisko, držím palce tobě i všem, které to potřebují.

,,,,,,, - a co tím chtěl básník říct?

kdyz ti nekdo bude chtit podvadet,tak s mobilem i bez.to bych sem ani netahala.sou to prasata.

Barčo jak se cítím když mu...Jani,tak to je skvělé! Vzal to za dobrý konec. Ví,že se nejspíš odsoudí k celoživotnímu informování tě o všem,ale to je to minimum co pro tebe může udělat. Jen ať se zlosyn snaží. Neulehčuj mu to,ale na druhou stranu to nepřeháněj.A tobě moc a moc přeji,aby tě tvé pocity při tónech mobilu co nejdříve na dobro opustily.