jak se odmilovat ?

Moc a moc zdravím holky,...Dane, to snad není možné! Dnes v noci jsem se probudila a uvědomila jsem si, že jsem se sem dlouho nepodívala. Určitě to bylo ve chvíli, kdy jsi sem psal - ty noční zvíře! :-)Od Hály si pamatuju hlavně Dívko, dívko toulavá... ta se mi líbila. Ale děkuju moc za kulturní vložku a moc zdravím tebe i ostatní, dnes večer nezapomenu a podívám se, jestli se ozval ještě někdo. A nebo jestli tu není ještě trochu kultury. :-) :-) :-)

Moc a moc zdravím holky, "co spolu chodíme"! Pravdu měla Pati W: "Dan tu jistě někde bude." Nahlížel jsem často, ale byl jsem nějak neschopen psát, k tomu i počítač pomalej, zavirovanej... Chtěl jsem napsat koncem října, když Ašanah poslala svou "zprávu o stavu odmilovanosti", a naposledy minulý týden (už s jiným notebookem) - a když jsem konečně stvořil dlouhý příspěvek, v poslední větě o půl druhé v noci všechno komplet zmizelo. :-(Viola tady přečetla prý všechno od samého počátku. To je teda úctyhodný výkon, uvážíme-li, že minulý týden už tu bylo 9000 příspěvků! Budu se muset sám podívat do starých poznámek, abych se trapně neopakoval.Jane napsala (22.října) krásný příspěvek, ještě se k němu vrátím.Valerce je zřejmě souzeno, aby stále přitahovala nová tajemná dobrodružství; ale má pravdu - člověk se pak těší i víc do práce a vůbec.Miranda se diví, proč ji napadlo (26.února) podívat se sem. To má jednoduché vysvětlení - tou dobou jsem na ni strašně intenzívně myslel! A tak abych dnes zakončil stylově a kulturně, jak to u mě byla zvyklá:...a kdo se loučilten zapomnělže jednou vrátit se chtělVzpomínat buduna krásný časkdy svět můj celýznamenal Vása touha máVás přivolá...(Torneral, za války nahrál Gino Bordin, v roce 1963 nazpíval česky Karel Hála)

Také jsem tak nějak dopadla. Ze začátku, to byly vzájemné sympatie a jsou nadále ale... Zjistila jsem, že nejsem jediná. Bylo to velmi trapné, potom všem.I přesto ve lžích pokračoval dál. Opravdu zjišťuji, že mužům už nerozuním.Nedokážou být upřímní. Vím, nejsou všichni stejní, ale ...Ty vztahy jsou těžké. Nikdo nechce být sám, tak proč si nevážit, člověka který nám nabízí možnost být milován. Čím více zklamání, tím více člověk chce být sám.

Ašanah, také zdravím! Kolega si to z ničeho nic rozmyslel a začal mě ignorovat, i když jsme se předtím nikdy nebavili. Prostě jsem to z těch vyhýbavých pohledů poznala. Nevím, jestli mu do toho někdo mluvil, nebo si našel jinou oběť. Asi ho taky budu muset ignorovat, abych se nějak neztrapnila. A samozřejmě podle neřízených zákonů, vždycky chceme to, co mít nemůžeme. Naštěstí to začal on, takže mi to nedělá větší problém, jen mi vrtá hlavou ten náhlý zvrat. Na zvednutí sebevědomí to bylo příjemné. Člověk se aspoň těšil do práce.

Zdravím Valerku i ostatní. U mě stav setrvalý a nikdo nový na obzoru a ani po tom netoužím, když si vzpomenu na ty nervy kdysi.

Mirando, Pati W. - dámy, zdravím! Škoda, že se tato diskuze zastavila. Pati, je mi líto Tvé ztráty. S kolegou se mi stala taková věc. Máme ve stejném prostoru pověšené kabáty. Používám velmi intenzivní parfém, co hodně drží na oblečení. Jak právě naše kabáty visely vedle sebe, zřejmě se má voňavka dostala na jeho kabát. Mám to potvrzené od jedné kolegyně - prý šla domů a říkala si, co to tak hezky voní, že tu vůni zná ode mě. Před pár dny jsem měla navoněné rukavice v kapse kabátu pánským parfémem. Tak nevím, jestli tím zkouší rozbíhat nějakou hru. Manželova vůně to opravdu není. Co myslíte? Víc zajímavého u sebe zatím nemám. Třeba se tu objeví i Dan. Mohl by nás zase zahltit nějakým hezkým příběhem. Hezký večer, dámy!

Pati, to je stará známá věc - staré problémy odstraní problémy nové. To je mi líto s tvou maminkou, taky to mám za sebou. Ale k tomu plynutí, čím jsem starší, tím víc vím, že svůj život musíme ovlivnit sami, nikdo jiný to za nás (většinou) neudělá. Takže raději dělej, co můžeš, dokud chodíš, vidíš a vnímáš - promiň, ale určitě víš, jak to myslím. Jsem ráda, žes napsala, brzy se sem podívám, snad se ozveš veseleji ty a třeba i ostatní.

No jo - Pati !! Ahoj ahoj,...Tady se diskuze úplně zastavila, někteří přímo napsali, že už se jejich problémy vyřešily a další asi jen přestali psát. Dan tu jistě někde budeU mě, ono truchlení po zemřelé problematické 25let trvající lásce bylo otupeno smrtí maminky a jakousi nudou ze života plynoucího...nikam.

Zdravím Mirando a ValerkoNo jo - Pati !! Ahoj ahoj, já nevím, proč mě právě včera napadlo se sem podívat a našla jsem tu Valerku. A co asi Dan? A jak se máš ty? Co je u tebe nového?

To jsi napsal krásně. Jsi blázínek.

Valerko, nevím, proč mě...Zdravím Mirando a Valerko

Hezký večer všem...přečetla jsem jsem tuto diskuzi od samého začátku. Jako spousta dalších,i já hledám světýlko mezi stromy,jiskřičku naděje a také konečně vytoužený klid v duši, umět se opět radovat z maličkostí, usínat, nesnít a neprobouzet se s myšlenkami na něj. Velké množství příspěvků mi přišlo pochmurných,čtivých,ale také dost poučných. Bohužel, jak už to tak v životě chodí, člověk se musí trápit, často se dostane až na samotné dno, ale pak už se může zase jeho srdíčko pomalu zotavovat. Ale pouhá představa, že by to mělo trvat několik měsíců v lepším případě a nebo několik let, jako u některých, než se jim podařilo nechat zaschnout slzy a objevil se na jejich rtech znova úsměv. Byť třeba jen v náznaku. Sama se se ztrátou doteď nemohu vyrovnat. Jistě se zde příjdu alespoň vypsat.

Chodí sem ještě někdo z...Valerko, nevím, proč mě dnes napadlo se sem podívat, ale hrozně ráda od tebe čtu příspěvek. Je fajn, žes to všechno ustála, tohle je prostě život, muži přicházejí a odcházejí. :-) Už jsem skoro zapomněla nicky ostatních, ale tvůj si pamatuju. Třeba se ještě někdo zastaví. Tebe moc zdravím.

Gf

Všechno je to strašně čerstvé. Vlastně celých 20 let na mě myslela a čekal, že to vyjde....pak to vzdal. A já začala bojovat. Buď cítil velkou lásku a lekl se, nebo jsem opravdu přišla pozdě :-( Říkám si, měl zájem tak strašně dlouho....teď to vzdá? Taky jsem ho bombardovala esemeskama a mailama...přestala jsem a uzavřela to. Jinak bych se zbláznila. Takhle se žít nedá. Takže je to týden, kdy jsme bez kontaktu...zrušila jsem všechny možnosti, kde bysme se mohli potkat a musím se nadechnout. I on se musí nadechnout. Nechce totálně závislou ženskou. Chce tu, jakou jsem byla dřív...bezstarostná, veselá, odměřená. Je to zvláštní...ukážu zájem a je všechno v háji. Proč se musí na chlapy s nějakou taktikou? Proč se mu normálně nedá vyznat láska bez toho, aby se oni rázem změnili. Je to akce a reakce...čím víc člověk chce, tím míň to jde....a naopak...

Omlouvám se za dvojí příspěvek.Stalo se někomu něco podobného? Tomuhle já říkám osudová láska... Je nám 40, život nekončí...třeba nám to sakra jednou vyjde...

Já se musím znova...nelituj se, ta holka nejspíš za to nestojí. Přijde jiná, která Tě bude mít ráda. Člověk má poznat víc partnerek, než si vybere pravou, aby mohl srovnávat a vybrat si dobře (popř. se poučit z hcyb, které ve vztahu udělal).

Ahoj všichni. Můj příběh je maličko jiný. Známe se od střední, kdy jsme spolu chodili. S koncem školy skončila i láska. Já se vdala...on oženil. Nevídali jsme se, ale on o mně zřejmě věděl. Rozvedla jsem se a on se objevil. Dali jsme to tak napůl dohromady. Bylo nám fajn, jen já nebyla zamilovaná. Pořád jsem mu říkala, že nikoho nechci, že chci být sama. Bohužel mě pak ukecal jeden, který ani za řeč nestojí.....a toho ze střední jsem ztratila. Se špatnou zkušeností jsem si až uvědomila, že ho miluju, že je to on, na kterýho vlastně čekám. Je pozdě. Po několika zoufalých pokusech o nápravu a romantické návštěvě Prahy mi sdělil, že se do toho už nachce namočit. To moje podlehnutí tomu co nestojí za řeč, ho dostalo až do nemocnice. Teď se odmilovávám. Jde to strašně špatně, ale když už necítím naději...celkem to jde. Ta naděje byla nejhorší. Chci ho stále....pořád si vše vyčítám. Pomáhá při sklouznutí myšlenek myšlení na něco jiného. Pomáhá nebabrat se v minulosti a v sobě to uzavřít. Nevím...cítím, že jsme spolu měli být, že k sobě patříme...jen se nějak nemůžeme sejít...pořád se míjíme. Jeho manželství je nefunkční, před 5ti lety mi dokonce říkal...kdybys kývla odejdu k tobě. Ale já si chlapa doma tenkrát představit nedokázala. Byla jsem hloupá...vlastní vinou jsem přišla o krásný život...dobře mi tak... :-(

Ahoj všichni. Můj příběh je maličko jiný. Známe se od střední, kdy jsme spolu chodili. S koncem školy skončila i láska. Já se vdala...on oženil. Nevídali jsme se, ale on o mně zřejmě věděl. Rozvedla jsem se a on se objevil. Dali jsme to tak napůl dohromady. Bylo nám fajn, jen já nebyla zamilovaná. Pořád jsem mu říkala, že nikoho nechci, že chci být sama. Bohužel mě pak ukecal jeden, který ani za řeč nestojí.....a toho ze střední jsem ztratila. Se špatnou zkušeností jsem si až uvědomila, že ho miluju, že je to on, na kterýho vlastně čekám. Je pozdě. Po několika zoufalých pokusech o nápravu a romantické návštěvě Prahy mi sdělil, že se do toho už nachce namočit. To moje podlehnutí tomu co nestojí za řeč, ho dostalo až do nemocnice. Teď se odmilovávám. Jde to strašně špatně, ale když už necítím naději...celkem to jde. Ta nadějeje byla nejhorší. Chci ho stále....pořád si vše vyčítám. Pomáhá při sklouznutí myšlenek myšlení na něco jiného. Pomáhá nebabarat se v minulosti a v sobě to uzavřít. Nevím...cítím, že jsme spolu měli být, že k sobě patříme...jen se nějak nemůžeme sejít...pořád se míjíme. Jeho manželství je nefunkční, před 5ti lety mi dokonce říkal...kdybys kývla odejdu k tobě. Ale já si chlapa doma tenkrát představit nedokázala. Byla jsem hloupá...vlastní vinou jsem přišla o krásný život...dobře mi tak... :-(

Já se musím znova odmilovat... (tak si říkám zas a znova - proč ?) A to jsem se rozhodně zamilovat nechtěl :) Říkám si, jestli to znamená, že už nic necítím k té minulé, no a odpovědět si nemůžu. Nebo spíš - ano něco k ní cítím a asi vždycky budu. O aktuálním případu z jistých důvodů psát nemohu. Snad jen to, že jsem byl uloven a odkopnut.