Hleda se nejhorší tchýně !!!

Myslíte, že 70 km je dostatečná vzdálenost? Já bych doporučil alespoň 300 km.

naprostá většina Vašich problémů vyplývá z toho, že žijete blízko sebe (se tchýněmi) a případně máte partnery, kteří vám asi moc nepomohou. My od začátku manželství bydlíme 70 km od obou rodičů a je to akorát taková vzdálenost, aby to fungovalo jak má. Vždycky jsme si s dětma museli poradit sami, a šlo to.

Ahoj všem , píšu proto že už si nevím moc rady z mojí tchýní a jsem už unavená ze všech těch našich konfliktů. Nikdy bych neřekla, jak moc je těžké vyjít z tchýní ,teda pokut není tak moc upjatá na svého syna .Nechápu to, já jí ho přece neberu a na víc k nám chodí pomalu obden a stejně mám pocit jako bych jí ho snad chtěla přebrat nebo co , já už fakt nevím . Pořád se snaží schazovat mé názory na cokoli a to hlavně v přítomnosti mého přítele ale pořád se to mu nedokážu postavit tak jak bych chtěla a oponovat jí . Nejhorší je že se tím pak doma užírám a říkám si, no počkej příště já ti ukážu ale pak jsem zase ticho . Nechápu o co jí jde a na každou její návštěvu jsem pak jak omráčená už mám s toho noční můry . Je toho samozřejmě víc co mi vadí ale chtěla bych spíš vědět jak tomu zabránit a nebo pochopit její chování a pomoct jí od strachu že bych jí vzala jejího syna .

Jířo, já mám teď po skoro sedmi letech vztah s maminkou mého manžela opravdu dobrý. Ale bylo to několik let "práce". Chtělo to hodně trpělivosti, empatie a úcty (někdy i se skřípěním zubů) na obou stranách. Párkrát jsme si slušně a bez zbytečných emocí vyříkaly názor na výchovu, stravování, vaření, oblékání a vůbec na vše, co si maminky myslí, že znají a umějí lépe. Bylo to kolikrát těžké, aby se jedna nebo druhá strana neurazila, slova jsme asi obě vážily do posledního detailu. Ale své ovoce to přineslo a dnes se už ani jedna neurážíme, respektujeme se a dokonce se spolu dokážeme od srdce zasmát. Dnes jsem opravdu šťastná, že jsem se zpočátku nenechala unést a nebyla na mamku nepříjemná kvůli každé její výtce. Oni ty mamky se ale někdy bojí cokoli udělat, aby to nakonec nebylo špatně. A pak to vypadá, že nemají zájem. A přitom je to třeba všechno jinak, jen se o tom bojíte mluvit a každá si myslíte své.... Chce to hodně otevřené komunikace a dobrou vůli na obou stranách.

Jířo, takhle z toho Tvého...ahoj Jani,to jsme to asi spatne napsala,já nechci od nikoho pomáhat s domácností, barákem a tak...to bych ani nechtěla..je to moje ....ale mrzí mi že bydlí vedle nás a děti si sama z dobré vůle nevezme, víš?A má tam v baráku dceru a její děti má pořád,vím je to dcera...taky bych se chovala ke svým asi jinak, nevím..doufám,že v tom rozdíli nikdy dělat nebudu...

...ja mam bohuzel spise negativni zkusenost s maminkou meho pritele.Jsme spolu 7let.Prvni 3 roky me pani S.zboznovala,delali jsme co ona rekla a chtela,pak muj pritel od nich odkoupil dum a zacala rekonstrukce.Az rekonstrukce zkoncila zacali problemy,kam jdes, moc utracis,nejsi pro neho dost dobra, odesla jsem...po 3 mesicich jsem se vratila.Pak jsem dalsi 4 roky zili nezili..neustale pod dohledem,snazili jsme se udelat maximum.Brali ji na vylety,kupovali darky, travili s ni max casu ( ma manzela, ale bozuzel tento vztah jiz 30let neni funkci)a tak se uplnula na syna.A situace se vyhrotila...stehujeme se.Po x letech...pryc.Nezlobim se na ni,je nestastna a tak je strasne zla.Ale citim krivdu,protoze ja jsem se opravdu snazila a ze nemam miliony jako jejich rodina?Tak to asi nikdy mit nebudu,a tak premyslim jak z toho vyvazneme z zivi?To fakt nevim..

VTIP ZE ŽIVOTA :o) (tedy alespoň na ten můj to sedí dokonale - moje tchýně je přesně taková)

Potkají se po létech dvě známé
"Ahoj, jak se máš, co děti?"
"Ty jsou už velké, dcera se skvěle vdala. Její muž chce, aby byla doma, platí hospodyni, co jim chodí týdně uklízet, každou chvíli jí něco hezkého koupí a když přijde z práce, ještě uvaří a hraje si s dětma."
"A co syn?"
"No to je chudák. Snacha do práce nejde ani náhodou a i když se doma fláká, syn musí ještě platit hospodyni. Pořád z něj tahá peníze na svojí parádu a ještě ho nutí aby, když přijde z práce, pro všechny vařil a místo odpočinku se věnoval dětem."

koukám, že jsme s Katkou nezávisle na sobě napsaly téměř to samé. Neopisovala jsem - zatímco jsem to smolila, Katka to sem o minutku dřív zavěsila. Jsem ráda, že má někdo podobný názor na věc.

Jířo, takhle z toho Tvého vyprávění bych řekla, že bude možná trošku víc chyba na Tvé straně. Kdyby se tchýně pořád do vaší rodiny vměšovala, tak by Ti to taky asi nevonělo. Maminka mého manžela (záměrně nepoužívám slovo tchýně) si naše děti taky sama nikdy nevzme a nepochová, dokud jí to sama nenabídnu nebo jí o něco sama slušně nepožádám. Moje mamka se občas nabízí sama. To bude asi tím, že moje mamka má kě mně určitě blíž, než manželova maminka a ta má ještě tolik slušnosti, že v tichosti vyčkává, kdy si o pomoc a o hlídání řekneme sami, než by se vnucovala. Co bys vlastně chtěla? Aby Ti do všeho strkala nos? Nějak jsem nepochopila, o čem ses s ní vlastně pohádala? Ty chceš, aby Ti děti hlídala a jí to samotnou nenapadne? No a co čekáš? Že se bude každý den ptát, jestli nepotřebuješ pohlídat a pomoct? Vždyť by Ti to za chvíli lezlo krkem. Zkus se vžít do její situace a snaž se jí pochopit. Nechci se tu slepě zastávat Tvojí tchýně, jen to prostě celé na mě dělá takový dojem... Já jsem taky měla brzy po sobě dvě děti a k tomu velký dům na velké zahradě a manžel furt pryč. Nikdy jsem od nikoho žádnou pomoc nečekala! Bydlení a domácnost jsme si snad pořídili pro sebe a ne aby mi někdo s tím pomáhal. A děti? No tak ty jsme si taky pořídili s manželem a není ničí povinnost, aby mi s nima pomáhal sám od sebe. Moje i manželova mamka si už své děti odchovaly a teď je řada na nás. Je jen na našich maminkách, jestli jsou ochotné nám trošku pomoct, když je o to požádáme, ale čekat, že s tím přijdou samy nebo si něco takového vynucouvat?

Ahoj holky,tak já se...Tak tohle nechápu, pokud chci aby mi někdo (třeba tchyně) pohlídala děti, tak ji o to slušně požádám.Není to její povinnost, ona svoje děti už vychovala, tak teď si může žít po svém. Buďte ráda, že se vám neplete do života .Moje tchyně hlídá velmi málo, tchán vůbec, tak se to prostě řeší jinak.

Ahoj holky,tak já se přidávám,já mám tchýni docela zlatou, ale co se narodily děti,tak jsem ji začela nesnášet...Máme barák postavený na jejich zahradě, ale naštěstí je mezi plot...první 2 dítka jsem měla 1,75 od sebe a docela honču,aby mi někdo vozil děti nebo pomohl jsem nezažila...snad asi 2x vozila toho mladšího a to na popud,že jsem ho dala do kočárku mému tatínkovi...tet po 5 letech máme ročního synka, kterého si pochovala v 8 měsících a malej řval....dnes bude malému rok a včera jsem se s tchýní pohádala že dětem akorát něco slibuje a neplní a že malého si ani nevezme a bylo mi řečeno že za vše můžeme my, protože nechodíme asi večer po hospodach a nepotřebujeme ji žádat o hlídání...tak co by se vnucovala.... a to že jsem jí říkala že to jsou snad její vnoučata, tak o co jde..tak stejně špatné....BABA JEDNA!!!!!!!A to má v baráku dceru a ta má taky 3 děti a tu nejmenší má pořád, vyzvedává ze školky a já nevím co ještě...No nevím, manžel stojí při mně a mrzí mi že při té hádce nebyl,ale moje nervy prostě ruply a muselo to ven....Tak co vy na to? máte někdo podobné zkušenosti....Nebo je chyby ve mně?

Nevím, jestli bych...opravdu mi to hodně leží v žaludku. bojím se že on je ten typ, kterému to přijde normální, protože jednak se mi zdá matinka poněkud dominantní a taky jak vyrostl jen s ní, tak si vůbec neuvědomuje, že to není normální chování. kromě toho já mám na dětství vzpomínky na spoustu táborů, puťáků, škol v přírodě, lyžáků,pořád jsem byla někde v luftě s cizíma lidma de facto a on pokud mluví o nějakém zážitku z dětsví, třeba spojeném s místem kde spolu třeba projíždíme, tak to začíná vždy stejně..."tady jak se odbočuje do lesa, tam jsou chatky, tam jsem byl s mámou na dovolené" nebo "když dělala máma tam a tam, měli jsme poukaz na zotavovnu tam a tam" - celé dětství jen s mámou, na táboře byl snad 2 x v životě. kouká na to opravdu jen jako na nějaký zkrat, nikoliv její cílené chování, v podstatě se během těch scén jenom diví, že maminka se chová jako dítě a nejedná logicky a racionálně... ale nazvat to pravým jménem "maminka mě vydírá" to myslím vůbec nevnímá... jediné co mě trochu uklidňujě, že žije už někdy od 20 let samostatně, s předchozí partnerkou byl 8 let a žili spolu samozřejmě bez maminky, takže buď byla přespříliš tolerantní, nebo se to dá zvládat a tyhle scény matky nejsou ta časté... uf. zlatá moje máma, trpělivá, tolerantní ženská, která o nás s bráchou nemá přehnané mínění a na druhou stranu jediné co je pro ní důležité aby můj přítel (u bráchy slečna) byl hodný a měl mě rád. víc do toho nemluví, není sebestředná, žárlivá. a táta ten má všechno úplně na salámu... :)))

Když tchyně hlídá vnoučata, je to fajn, ale každá nemusí mít chuť hlídat. Neodsuzuju je za to. Moje tchyně nám taky nehlídala, ale nenapadlo by mě se za to na ní zlobit. Prostě ona zase vychovala svoje děti, až jí odrostly, tak má nárok dívat se na telku nebo si číst.

Moje tchýně je sebestředná, nespolehlivá, namyšlená ženská. Dokud žil tchán, byl jediný, kdo ji dokázal ukočírovat. Co zemřel, soustředila se na švagrovu rodinu. Hlídá jim děti, dolejzá, podlejzá, uplácí je. O mužovi ani neví. Pokud něco chce, jsme první na řadě. A ten můj, ji nedokáže nic odmítnout. Kdyby si vymyslela sebevětší pitomost, vyhoví okamžitě. Zlá jsem vždy já. Už mlčím. Ať si dělají co chtějí. A to je prosím mužovi 56.

Nevím, jestli bych...přesně tak. Naše manželství tchýně opravdu rozvedla. Byl to typ výše popsané matky. A její syn byl púřesně stejný mazánek. Myslela jsem, že to bude dobré, ale stačilo 5 let a povedlo se jí to, co chtěla...

potíž je, že on na ní...Nevím, jestli bych nepráskla do bot. Tvůj muž bude jako mezi dvěma ohni a nebude vědět, komu se zavděčit. Asi by měl s "maminkou" přerušit styky nebo vás rozvede.
Já jsem asi divná matka. Když se syn oženil, byla jsem ráda.

S tchýni žít nebudeš, jde...potíž je, že on na ní zatím reaguje tak, že se vydírat nechá. hodinové vysvětlování a omlouvání do telefonu. když udělala plačtivou scénu byli jsme zrovna na cestě autem. div jsme se nezabili, jak jel to "domů" žehlit. samostatný už je, nežije s ní už mnoho let, vážné známosti měl také, ale prostě stačí jedna věta od ní a plány se mění, protože maminka vydírá. nejhorší je, že já citové vydírání absolutně netoleruji u lidí mě blízkých, to zkusí někdo jednou. a on na základě toho skáče jak máti píská. no uvidíme, až bude příhodná situace zkusím s ním promluvit.

koukám, že je zde diskuze o příšerných tchýních či skoro tchýních. já řeším teď jednu věc. jsme s přítelem 8 měsíců. z počátku nic vážného, ale teď už to vážné je, mluvíme o společné budoucnosti. jeho maminka o mě, podle toho co vím,asi ani nic netuší. partner je jedináček a ještě vyrostl bez otce jen s ní. podle zatím prvních náznaků se zdá, že s ní bude dost problém. je to ten typ citové vyděračky. žádná není pro jejího syna dost dobrá. nedávno předvedla scénu hodnou puberťačky včetně pláče, "ty mě nemáš rád, sbohem" apod.kvůli blbosti - společnému obědu. vyrostla jsem v rodině, kde si sebe navzájem vážíme, dáváme si volnost, tak abychom se neomezovali vzájemně, vydírání neznám... tohle mě šíleně děsí. jsem ve věku kdy myslím už na děti, ale pokud se někdo chová takto a ještě ani o mě jako o známosti navážno neví, co nastane až se dozví, že jsem jí jejího synáčka "ukradla" ??? :(

Moje tchyně je taky ukázka....To nejsi ráda, že máš klid? Já bych spíš skákala z okna kdyby mi pořád lezla domů.
Konec konců, děti jste si udělali vy a ona si může dělat co chce.

A nebo naopak, jen si...Moje tchyně je taky ukázka. Má pouze jednoho syna - mého manžela. Našim dvojčatům jsou dva roky, viděla je všehovšudy třikrát. Vůbec nemůžu počítat s její pomocí. Manžel byl teď akutně hospitalizován na několik dní v nemocnici, já sama doma, ale zájem z její strany nulový. Pouze telefonát. Jen pod čarou, je jí padesát, je bez zaměstnání a bydlí v bytě, takže celý den sedí u TV nebo u knížky.