Hleda se nejhorší tchýně !!!

PPP to jsem zkusila jednou. Tchýně má stavy, kdy pořád bulí a říká, že jí nikdo rád, že si nevážíme toho, co pro nás udělala. Jednou zase přišla k nám do pokoje a začala na manžela tohle zkoušet, prostě ho citově vydírat. On je ale flegmatik a ignoruje ji, tak nereagoval a koukal dál na TV. Já si zacpala uši, protože jsem to nehodlala poslouchat a potřebovala jsem se soustředit na noviny (tenkrát jsem byla nezaměstnaná, čerstvá absolventka a hledala jsem práci v inzerátech). No a to bylo, proč si zacpávám uši, proč ji neposlouchám atd. Já jí řekla, že na ty její kecy nemám náladu, ať mě nechá napokoji. Tak jsme se do sebe pustili. Do toho na ni řval manžel, ať mě nechá a uklidní se. Dopadlo to tak, že jsem se zvedla a odešla. Hodinu jsem seděla na terase a pak šla do pokoje. Manžel mě uklidňoval, že si jí nemám všímat, vždyť je to kráva. Pak jsme měli asi 3 měsíce od ní pokoj, ale po těch 3 měsících to začalo nanovo a ještě to bylo horší. Teď ji ignoruju. Když příjde do pokoje, tak odejdu. V podstatě ji ignorují všichni členové rodiny - já, manžel, tchán, švára je jediný kdo se s ní hádá. My už na rozdíl od něj pochopili, že to nemá cenu! O to víc, makáme na baráčku, abychom se mohli, co nejdříve stěhovat.

Louss, nevím kolik ti je let, ale nemohu pochopit co vše si necháš líbit. Já osobně mám horší zkušenost s tchánem, ale rozhodně si nic nenechám líbit,sice už jsem došla k tomu jak na něj a hned se s ním nehádám, ale dostala jsem ho tak daleko, že se ma mne podívá a už ví co si může a nemůže dovolit, nebo stačí 2-3 odměřená slova a nepokračuje, protože ví, že by nepochodil.
I když se chová hůř než malé dítě, strašně lže, pro nic za nic dokáže být naštvaný vytvořit takovou atmosféru, že každý má pocit viny a neví co provedl. k tomu ještě očekává, že si ho budeme udobřovat my co jsme nic neprovedli. přitom je to hulvát a sobec, svojí ženu jen ponižuje....no děs.
Holka radím, ti jedno, postav se na zadní a nedej se.

My jsme se k nikomu nenacpali!!! Chtěli jsme se nastěhovat do baráčku po babičce, který je prázdný a je vedle zahrady, na které stavíme. Tchýně zabavila klíče a řekla, že tam v žádném případě nepůjdeme, že budeme bydlet u nich. A platit pronájem a stavět dohromady? Nejsme blázni, to můžeme na baráček zapomenout rovnou. Takže jsme se nastěhovali do jednoho pokoje. Vše bylo ze začátku OK, protože bylo léto a kupa práce na zahradě. Problémy nastali na podzim. Tchýně totiž už 6 let nechodí do práce a je doma. Od rána do večera kouká na TV. Mezi lidi nechodí a s nikým nemluví. Kdyby chodila do práce, tak by byla v pohodě, vím že před tím byla úplně jiná, ale od té doby, co je doma se hrozně změnila. Měla takových pracovních nabídek a žádnou nevzala. U všech ji něco vadilo! Všichni chodíme do práce, kromě ní, tak mi neříkej Ha, kdo je tu sprostý a drzý, když o tom nic nevíš!

Ahoj, nedá mi to abych nereagovala na tuto diskusi. Když jsem si brala mého muže, byli jsme oba hodně mladí (21let), dnes už jsme spolu 13 let, tak už můžu více posoudit vztah tchýně-snacha. Musím říct, že manželova maminka je generál v sukních, u nich doma vládne ona a vše je podle ní. Tak když jsme se vzali a začali spolu bydlet (ve svém bytě) neustále radila, teda spíš přikazovala co a jak máme a nemáme dělat, jak máme vychvávat dítě apod. Ze začátku jsem to trpěla, ale později už mě vytáčela natolik, že jsem se vždy pohádala s manželem. Já jsem si stěžovala na ni, ona na mě a vše jsme hnaly přes mého muže. A on z toho byl chudák nešťastný, měl rád i mě i maminku a k tomu byl zvyklý maminku poslouchat. Postupem času jsem přišla, jak to řešit. Manželovi jsem řekla, že to bude mamince muset vysvětlit on, ale poradila jsem mu, jak na to. Řekl jí něco ve smyslu, že si jí váží a má jí rád, ale náš domov si budeme řídit sami a podle nás. Ne, že by to vzala s nadšením, ale vzala to. Od té doby máme klid. Teda je fakt, že když se vracíme z dovolené, mám všude vydrbáno a přerovnáno kde co. To víte, že mě to v tu chvíli nadzvedne, ale ustojím to. A myslím si, že je to v té zralosti. Prostě už jsem dozrála býti snachou, člověk se musí naučit lecos překousnout a nerozčilovat se kvůli všemu. K tomu si každá z nás musí dojít sama, ale nezáleží to ani tak na věku, jako na délce vztahu snacha-tchýně. Tak všem snachám, které budou jednou také něčí tchýně, přeji pevné nervy a dobrou náladu.

Tenhle příspěvek se mi líbil :-) "Víte ze kterých 2 slov vzniklo slovo tchýně??? TCHOŘ a SVINĚ"

Louss,asi bys nemela bydlet u tchyne?!Kdo se ke komu vetrel?Kdyz lezete do chomoutu,tak pripraveny!Pronajem se sehnat dnes da bezne a pokud nato nemate,neobtezujte s tim pribuzne a nezente se.Nacpat se nekomu do bytu je sproste a drze.

Lousse nechápu to, ale nevadí, dělá prostě všechno naopak a naschvál. Jenom mě udivuje, že jí to dovolíš a hlavně to přepírání. Pošly ji do ř...

Moje tchýně je nejchytřejší na celém světě. Mluví i do věcí, do kterých ji níc není. Nedávno jsme s manželem začali stavět a to bylo něco pro ni. Nejdřív nám radila, že do střešních oken zatýká, ať si je neděláme. Pak že si máme dát topení elektrické, že plyn je drahý a když prý vypnou proud, tak nám to nebude topit. Jako kdyby to při elektrickém topilo. Nedávno mě poučovala o tom, jak se dělá smažák. Prý ho smažím moc zprudka a pak je od oleje celá plotýnka. Tak jsem jí řekla, že se to zprudka musí dělat, aby sýr nevytekl. Na to mi řekla, že to budu smažit zvolna, kdo to má po mě uklízet. Ještě, že už jsem končila. Ona sama vařit neumí a mě do vaření mluvit bude?
Taky po mě přepírá a převěšuje prádlo. Kalhotky věším na jeden kolíček za bok. Přišla jsem do sušárny a ono to bylo na dva kolíčky a za oba boky. No dobrý, vzala jsem to. Asi za 14 dní jsem prala znova, tak jsem to pověsila jako ona za oba boky. No a příjdu tam odpoledne a ono je to pověšené za jeden bok na jeden kolíček. Chápete to?

A co takhle nejhorší TCHÁN !!!!!!

Tak, tak, kdo neprošel rukama tchýně, byl ušetřen spousty nervů a špatných zkušeností. Na druhou stranu, taky budeme jednou tchýně a třeba to pro nás byla škola. Budeme taky takové???? Já myslím, že chyby mít budeme určitě, ale nezapomněly jsme. Co myslíte?

Moje druhá tchyně mně bila, kopala do mne, shodila mne ze schodů, a těch nadávek.... za 14 dní přilezla, a dělala ostudu na chodbě, protože klečela na kolenou za mýma dveřma a brečela nahlas, ať jí odpustím... snášela jsem to dlouho, až moc!
Až posléze jsem se dozvěděla, že trpí duševní nemocí. Teď je už pátý rok na uzavřeném psychiatrickém oddělení, když zemřel tchán, už ji neměl kdo aspoň částečně korigovat a chránit.
byla to taková hrůza, že teď nechápu, jak jsem to vydržela.
moje rada - jakmile to začně skřípat, nepřetvařovat se! Okamžitě utnout veškeré styky, i kdyby měl trpět kdokoliv jakkoliv . Pokud si chcete zachránit manželství. A nejlepší rada - odstěhovat se, je-li to, minimálně 100 km!!!! daleko! A nedat tchyni telefonní číslo! Věřte, jediná účinná obrana!
Sama asi budu brzo tchyní, ale zařekla jsem se, že budu MLČET MLČET MLČET, a chodit jen na pozvání, a nesnažit se snaše jakkoliv cokoliv radit či říkat, pokud se přímo nezeptá.
Naštěstí mám svůj bohatý život, a nepotřebuju žít život svého syna.
Ale která bude milovat mého syna, tu budu milovat i já - to je přece normální, ne?

Když čtu vaše příspěvky, chce se mi skoro brečet nad neurvalostí některých tchýní. Ani si neumím představit, že jednou budu taky tchýně, snad to zvládnu. Je fakt, že já tchýni nemám (zemřela než jsem potkala svého partnera) a musím říct, že mi ani žádná tchýně nechybí. Jenom chci napsat, aby jste se vy kteří máte takové špatné zkušenosti s tchýní vyvarovali do budoucna těchto problémů a neaplikovali je na partnerech svých dětí.

Vcera v noci jsem nespala, premyslela jsem o tom co mi rekl manzel pri jedne z hadek (kvuli samozrejme tchyninym manipulacim, kterych je strasne moc, ale nechci se o nich rozepisovat). Rval na me jako pominuty a pry opakoval to, co mu o mne rekla jeho matka. To jak se o mne ona vyjadruje mi vzdycky uplne vyrazi dech, ale jeste vice me boli to, ze muj manzel se s ni vubec takhle bavi... Je mi do place. Nekdo prede mnou tu psal, ze diky tchyninym manipulacim se rozpadlo jejich manzelstvi, ze manzel pro jednu z vas ztratil uctu a ze se to uz nikdy nespravilo. To je presne muj pribeh, zadna ucta a tim take uz se nemame snad ani radi, mne je nanic, citim se sama, ponizena apod.
Jak se s timhle vyrovnat, da se s tim vubec neco udelat? Ignorovat tchyni a nechodit k ni, to uz jsem zkusila, ale jak zapracovat na nasem vztahu? Tolik to boli, navic ani moje mamka nema manzela prilis v lasce, ale kdyz si dovoli neco spatneho o nem rict, tak ji vzdycky "sjedu pohledem", a ne ze to s ni jeste vic probiram jako on.

Tchýně zemřela před 13. lety. 7 let společná domácnost s tchýní. Nevařila, nepekla, neuklízela.Nikdy jsem nevyhověla, nikdy jsem neudělala nic dobře. Natrvalo poznamenaný vztah s manželem.Jejím žalováním a ztěžováním přesvědčila manžela, že jsem špatná. Mlčela jsem,němělo smysl nic namítat, dokázala udělat scénu a manžela proti mě poštvat ještě víc..Manžel se mě nikdy nezastal.Ona tu dnes už dlouho není, ale u manžela jsem už nikdy nedokázala, aby si mě vážil. Je to na dlouhé psaní...Jsem prý nekonfliktní typ - podle mínění jiných. Jen na závěr - neoslovovala mě jménem, když potřebovala nutně, řekla "ty osobo". Moje babička říkala "Děvče, nespěchej, dobrého užiješ ažaž a do špatného není proč spěchat". Byla to moudrá žena.

Mývalko,po přečtení tvé reakce na můj článeček je mně až divně u srdíčka, jaká neuvěřitelná shoda panuje mezi našimi tchýněmi.I ten smutný závěr o té pani z DD je naprosto stejný. Ona tam po pár měsících taky zemřela.My nemáme společný dvůr, já je mám přes silnici přesně naproti, no nedovedu posoudit, co je lepší výhra. Snad ani FBI nedokáže lépe špehovat. Dopadla jsem úplně stejně zdravotně jako ty, totiž normální,inteligentní a citlivý člověk, kterému není cizí upřímnost, laskavost, tolerance a pokora, nemůže takové chování za tolik let bez následků vydržet.Víš ,co je ale u nás nejhorší? Že několik let s námi nemluví, ani s našimi dětmi.Přitom děti jsou studující VŠ, nekouří, nepijí. Kdybys měla možnost, tak určitě slyšíš, jak móóóc ťukám, aby tomu tak bylo i nadále. Zato ale čím dál víc provokují a zapojují svou nechutnou fantazii. Toliko k našim tak podobným příběhům.Ahojky - D.

Mývalko, četla jsem Tvůj příspěvek a taky Ti držím palce!! Taky jsem si představovala, že s tchyní vyjdu, taky s lidma vycházím spíše dobře, ale s ní to nešlo :-(
Kolikrát jsem přemýšlela, proč to s ní prostě nejde, jenže já jsem od 18 let nežila u rodičů, mnoho let jsem byla v cizině, už jsem prostě nebyla zvyklá nechat se komandovat, nebyla jsem na ní nijak závislá, nic mi nedala, bydlení jsem si zařídila sama. Možná kdybych nic neměla a ona mi dovolila bydlet u ní , smířila bych se s víc věcma, ale takto na mě nemohla, já jsem si nic líbit nenechala a tak aspoň dělala zlo.
Já mám tu výhodu, že mám maminku kousek ode mě. Ačkoliv u rodičů nežiju od 18 let, máme se rádi, vídáme se skoro denně. Když se jeden den nevidíme, tak voláme :-)Miluje moje děti, pomáhá mi jak jen může, strašně jí mám ráda. To jaký je mezi těmito ženami rozdíl, vidí i můj manžel, který jí má hodně rád. I když se rozvádíme a mamce je to líto a ví proč, stejně se s ním baví a do ničeho se neplete.

Jitko, držím Ti palce! :-)

My jsme s manželem taky už jednou měli namále, protože jsme se museli právě kvůli tchýni pořád hádat, ale naštěstí jsme si včas uvědomili, že nemůžeme dopustit, aby se jí podařilo rozeštvat naši rodinu a přivést nás až k rozvodu, takže nakonec nás tohle naše strádání tím víc dalo s mužem i s dětmi dohromady, bereme to jako jednu velkou výzvu, kterou společnými silami překonáváme, radujeme se ze života, a rozhodně si nenecháme všichni zničit život od jedné zlé, nepřejícné a zapšklé báby. Že nemá ráda mě, to bych ještě dovedla pochopit, i když jsem jí k tomu nikdy nezavdala sebemenší příčinu, jsem člověk, který umí s lidmi vycházet, jenže ona nenávidí i svého syna, který jí nikdy nic špatného neudělal, naopak se jí snaží pomáhat, kde může, a to je něco strašného. A nemá ráda ani naše kluky, už skoro dospěláky, studenty, kteří jsou moc hodní. Je mi z toho velice smutno. Vždycky jsem si představovala tchýni jako takovou tu hodnou babičku z pohádky, přála jsem si ji pro svoje děti, tím spíš, že od své vlastní maminky žiju velice daleko... Tohle všechno je temná stránka mého života...

Kdyby se do našeho vztahu tchýně neustále s prominutím nesr... možná by manželství vydrželo, ale to, že se do našich problémů intenzivně zamotala ona způsobilo definitivní konec. Ona to nedělala z lásky k synovi, ale proto, že je neuvěžitelně sobecká. Já už bydlím jinde, sice jen o 18 km, ale i to už jde :-)
S manželem se rozvádíme, vypadá to, že se spolu domluvíme, snad. On jezdí za dětma k nám, kluci ho mají rádi...
Můj tchán zemřel před 10 lety (s tchyní spolu nežili). To jsme ještě neměli děti, pamatuju si, jak jsme spolu jednou seděli v kuchyni a on mi říkal, že tchyně je neuvěřitelně zlá ženská. Tehdy jsem jí moc neznala a on říkal, že jednou to poznám, no stalo se.
Jedno vím jistě, tchyně možná dosáhla toho co chtěla, ale na moje děti žádný vliv mít nebude. Nepřeju si, aby na ně jakkoli svou špatnou a zlou povahou působila, takže se s nima nebude stýkat. Já o ní před dětma nemluvím, mluvila bych o ní špatně, tak jsem raději zticha, ale to ona by nerespektovala a pomlouvala by mě, takže má smůlu, ale v jejich duši zmatek dělat nebude.
Stejně jsem nakonec na tom o mnoho lépe než ona, já se budu muset ohánět, když na dva kluky budu sama a nechci, aby nějak strádali, ale mám JE a oni mají mě. Jí zůstal hodně pošramocený a otřesený vztah k synovi, který se s ní prakticky nebaví.
Já mám 2 kluky, jednou budu tchyně, ale protože mám kluky nejraději na světě a přeju jim jen štěstí, tak doufám a přeju si, abych byla i jako tchyně tolerantní, abych jim jejich štěstí a rodinný život nebořila.

Viki, ty jedna nevěřícná, každý si tu vymýšlí. Špatní lidé se totiž nevyskytují - nejsi tak trochu naivní??? A neboj se, já lidi posuzuju hodnoty lidí i podle jiných kritérií než podle hadrů. Např. když někdo se sprostě naváží do někoho koho vůbec nezná a neví jak to bylo, tak je dle mého nevychovaný a primitiv též.

Moji rodiče si mohou dovolit nové kvádro tak jednou za 10 let, ale pro mě to udělali automaticky, protože to považovali za nejvýznamnější den mého života. Manželovi rodiče mají peněz jak šlupek, ale nestojí jim za to, aby kvůli němu utratili korunu za SLUŠNÉ oblečení (nepíšu značkové či drahé), umyli si a učesali vlasy v den jeho svatby. Tak se třeba podělej do výšky, já svůj názor nezměním, i kdybys mi nadávala sebevíc.

No teda tchyni i tu potenciální si držet od těla nejdál, nejlépe tak na 50 a více km!Ne ji nechat slídit po bytě notabene přestavovat nábytek!Tak to bych ji vyrazila okamžitě a přímo!Ta, které se stýská po tchyni, má dost. Je to zcela naivní duše, která nezažila intriky těchto dam stižených "oidipovským"či jiným komplexem, a neví, že i skorotchyně je schopna nahlodat vztah zvenčí tak, že i po letech se dva dospělí lidé rozejdou - kvůli ní!Já bych jí nějakou tchyni doporučovala prožít na vlastní kůži.