Hleda se nejhorší tchýně !!!

jste nevděčný slepice, každá jednou budete tchyně, tak se zklidněte!!

všechny vás mám ráda,potvory

Nestěžujte si na tchýně nevíte jaká tchýně bude jednou z vás!

Však ty snachy jsou někdy taky pěkný krávy!!!

Docela jsem se u těch příběhů pobavila, i když někdy je to spíš k pláči:)přidávám něco podobného, ale týká se to tchýně mojí mámy, tedy (mojí babičky z tátovi strany). Když mamka zjistila, že je těhotná -její rodiče nechtěli, aby si tátu vzala a tak utekla za ním a začala bydlet s ním u jeho rodičů. Jenže to nevěděla co ji všechno čeká...Tchýně byla zlá, panovačná, rozkazovačná, neustále radila jak co dělat, poštvávala mého tátu proti své ženě. S dědou se často do noci brutálně hádali nebo spolu třeba 3 měsíce v kuse nemluvili (myslím tchána s tchyní) dělali si naschvály apod. - a v tom jsem já vyrůstala. Táta byl v té době 2 roky na vojně, takže máma si tam užívala pěkný peklo. Po 3 letech se jí pak narodilo druhý dítě (moje sestra). Ta v deseti letech onemocněla crohnovou chorobou (není divu!) a babka místo, aby se snažila pomoci, chtěla dát mámu k soudu, že určitě zavinila sestřinu nemoc...Co víc doda?! Dneska ji nemůžu už ani vidět, za babičku ji prostě v žádným případě nepovažuju, zůstala sama, je 4 x rozvedená a je to zlá s prominutím "kráva"!

Když jsme na vejšce s přítelem přišli za jeho matkou, že se "musíme brát", spráskla ruce, uronila slzu, ale postavila se čelem k problému, byla svatba...V otázce bydlení nám nabídla podkroví jejich rod.domu. Můj tehdy již manžel řekl:NEEXISTUJE. Jsi paličatá, to by nedělalo dobrotu. Tak jsme se 10 let handrkovali po podnájmech, pak jsme zakotvili 333km od tchýně. Nejlepší rozhodnutí našeho života. Jsme s manželem 20 let, máme 3děti, tchýni navštěvujem 3krát ročně na pár dní a jsme tuze spokojeni. Ale bydlet u ní...my by se pobily.

jed na tchoře prodává drogista Vaněk v Kralupech

Jaká škoda, že se sem nedají umisťovat fotky tchýní...

myslím, že v češtině existují jenom dvě slova, které začínají na tch: tchýně a tchoř.

Ahoj Sono, chápu tě jak se asi cítíš. Já naštěstí se svojí tchýní nebydlím ale i tak si užiji. Do nedávna nám ve všem radila, co a jak dělat, jak vychovávat syna(vím že má zkušenosti, ale mě to nezajímá). Nyní předělávají byt tak se moc nestýkáme. Nejhorší je když něco synovi zakážu, třeba čokoládu, ona to slyší, příjde za ním tak abych to neviděla a zeptá se ho jestli chce čokoládu. Samozřejmě to takhle fungovalo se vším, takže když jsem doma něco zakázala, syn řekl že pojede k babičce a ta mu to dovolí.Takže jsem měla opravdu před tím dítětem velký reskpekt!!! Nevydržela jsem to a vše řekla manželovi. Musím říct že mám opravdu skvělého manžela, protože v tomto směru stál při mě a šel proti své matce. Takže teď když něco řeknu tak to takje bez ohledu co řekla tchyně. Ono je to složitě. Ty tchyně to asi špatně nesou že se o jejich synáčka stará už někdo jiný, že na prvním místě není máma, ale manžeka nebo přítelkyně. Vůbec ti tvoji situaci nezávidím,kor když bydlíte tak blízko sebe,HRUZA!!! Proč má klíče od vašeho bytu? Potřebuje je? Ty máš klíče od jejího bytu? Myslím že to by se jí moc asi nelíbilo!

Já mám zase nejhorší snachu pod sluncem!! Mluví takovým tím hlubokým drsným hlasem, myslí si, že je jí pořád 16!!

já mám moc hodnou tchýni. Svého syna milovala tak, že mu nedovolila nic doma z "ženských" prací dělat a všechny jeho průšvihy ji jenom pobavily. Když mi manžel pomoc utřít nádobí, vyškubla mu utěrku z ruky, "co on by to dělal"! A to mu už zůstalo...Když se opil a tropil výtržnosti, tak se tomu jen smála...Když byl agresivní, tak pro to bylo vysvětelení, že je po dědovi, ten byl taky takový...Takže soutěž asi nevyhraju..no řekněte: taková bezvadná a hodná maminka.

Co mas na mysli tim "sebedokonalejsi"?

A stalo se vam nekomu, ze vase matka mela neco proti kazdemu vasemu partnerovi, ktereho jste kdy meli, i kdyz byl temer dokonaly? Ja to mam tak.

kdyz to tady tak ctu, tak docela zavidim sama sobe, mozna me vyrazite z diskuse, ze tady nemam co delat, ale ja mam fakt chut rict, ze mam uzasnou tchyni i tchana a mozna si ani moc neuvedomuju jaky to je stesti. jsem holka z mesta a privdala jsem se na vesnici, bydlime s manzelem u jeho rodicu, docela vrazedna kombinace, ale vsecko klape, rodice jsou neuveritelne samostatni a spis otraujeme my je nez oni nas, vecne nekde litaji a nejsou moc doma. Ja k nim do bytu dusledne klepu ikdyz jdu ten den treba podesate s nejakou kravinou, oni k nam ted uz klepou taky, super,mam je rada, ale dusledne jim vykam a rikam prijmenim, parkrat nas pozvali na jidlo, parkrat to manzel odmitl ,ze mame v planu varit neco jineho, parkrat jsme prijali. nechavam to pokud mozno na nem. ja je na jidlo nikdy nezvu a kdyz na to prijde rec, tak se jen smeju, ze manzel rikal, ze by to stejne nejedli. tim debata konci.aneb jsou sice (zatim) fajn, ale i tak se ridim heslem "zpovzdali zadobre".tak se drzte,pa

Urcite nevyhraju. Moje tchyne si jen hraje na zkusenou, uspesnou, sectelou, scestovalou intelektualku (delala referentku), pri kazde navsteve pripomina sve tri uspesne prachate nebo slavne zname, resi manzelsky zivot me zeny, strka nos do nasich zalezitosti, samozrejme porad radi a pripomina sve zasluhy, za ktere ocekava vdek. A taky obcas prdi ve spolecnosti.

Kokokokodáááááááááákkkkkkkkkk!!!!!

No moje bývalá tchýně odchod svého syna oplakala, protože jsme nechtěli bydlet u nich, říkala " ty té kuchyni stejně moc nedáš, tak bych vařila já " tak jsme vzyli nohy na ramena a utekli. Můj manžel si potom našel slečnu a odstěhoval se z našeho bytu. Když jsem si asi po měsíci šla ke tchýni pro pár věcí ( čas od času jsme tam přespávali ) představila mě svým známým, kteří tam byli zrovna na návštěvě jako bývalou manželku svého syna ( opravdu asi měsíc potom, co jsme se rozešli, rozvod nebyl podaný )Teď tam bydlí všichni, syn se jí vrátil a spokojená je ona a nakonec i já.

Asi to mám jak psala Sona, velice podobný. Nejhorší je, že mě z ní bolí břicho a dostávám křeče, jsem z ní psychicky zdeptaná, když s ní mluvím nedokážu se jí podívat upřímně do očí. Bydlí naproti k nám přes cestu. Jen pořád radí atd... Chce si o nás starat jak o malé děti. Ona to ale podává takovým způsobem, že by jste řekli na první setkání, že musí být skvělá. Na každého se směje, s každým si hned chce povídat, ale pak doma každýho zdrbe. Zažívala jsem u nich doma muka, kdy jsem seděla v obýváku a musela poslouchat jak každej je hroznej, blbej, tlustej atd..Drbna,drbna atd..Taky si myslí, že je vyhlášená kuchařka, nejradši by nám vyvařovala, a aby jsme tam pořád chodili atd... To je prostě na dlouhé povídání, v bytě nám taky šmejdila, když jsme odjeli na dovolenou atd... Když jsme se s přítelem pohádali, tak zas špatná jsem byla já.. Je to hrůza takhle bydlet. Mám nervy fakt v prdeli.

Peklo, peklo, peklo. Ta moje "skoro" tchýně nemohla rozdýchat, že se její mladší syn odstěhoval dřív než starší. První roky volala příteli každý den, ať nezapomene tohle, ať udělá tohle, že musí vyřídit tohle, objednat se támhle, jestli má co jíst... A když jsem tam přijela: "Udělal tohle? Objednal se támhle? No to víš, musíš mu takové věci připomínat, musíš ho hlídat..." ALE JÁ PŘECI NECHCI ŽÍT S NĚJAKÝM NESOBĚSTAČNÝM, JÁ CHCI DOMA CHLAPA, KTERÝ SE O SEBE DOKÁŽE POSTARAT SÁM A NE ABYCH MU VŠE PŘIPOMÍNALA A DĚLALA. Tak jsme jednoho dne přijeli a mamince sdělili, že nemůže takhle volat, že přítel má svůj život a že už prostě nežije u rodičů, tak ať ho nechají žít si svůj vlastní život. Docela zaskočená mamča to určitě oplakala, cholerický tatínek si pěkně zakřičel a už nezavolali. Te´d už jen kritizují, že se neozveme my, že přítel ani nezavolá, že o nás nic nevědí, tak ať se potom nedivíme, že od nich nikdy nic nedostaneme. Starší bratr 26 bydlí u rodičů a s jejich pomocí si kupuje byt sousední. O to teda tak stojím. Mějte se a držte se!!!