Zůstaňte v přítomnosti

Lidé, kteří se zaobírají minulostí - s pocitem viny, lítosti nebo rozpaků - ztrácejí čas něčím, co už se beznadějně vymyká jejich vlivu. Podobně lidé děsící se věcí budoucích - jestli se jim nic nestane, zda budou šťastní, oblíbení, úspěšní - se zaměřují na sféru, kterou mohou ovlivnit přinejlepším v podružných drobnostech.

Znovu a znovu nacházím dva nejhlouběji zasahující kořeny psychických a emocionálních poruch a potíží: nepříjemné či znepokojivé vzpomínky na minulost a obavy z budoucnosti.

Neběhá vám mráz po zádech při pomyšlení, kolik bolesti působí lidem časové úseky ve skutečnosti neexistující? Minulost i budoucnost jsou jen abstraktní výtvory našeho myšlení a přesto obavy z toho, co bylo a bude, zavinily v západních zemích více úzkostí, nejistot, strachů, frustrací a tenzí než cokoliv z toho, co se opravdu přihodilo.

Lidé, kteří se zaobírají minulostí - s pocitem viny, lítosti nebo rozpaků - ztrácejí čas něčím, co už se beznadějně vymyká jejich vlivu. Podobně lidé děsící se věcí budoucích - jestli se jim nic nestane, zda budou šťastní, oblíbení, úspěšní - se zaměřují na sféru, kterou mohou ovlivnit přinejlepším v podružných drobnostech.

Pouze s přítomností můžete skutečně něco udělat.

Kdysi se ptali Willa Rogerse, co by dělal, kdyby mu zbývalo jen pět dní života. "Nic," odpověděl suše, "všechny své dny jsem prožil jaksepatří."

Prosté, ale přesto myšlenkově hluboké.


Nezáviděli jste vždycky tajně lidem, jejichž život se zdá být nekonečnou hrou či dobrodružstvím, kteří lační po zážitcích a vypadají, jako by žili jen touto chvílí? Nezalekli jste se nikdy, že pilíře vaší konzervativní výchovy - plánování do budoucna, spořivost a obavy o zajištěné bezstarostné stáří - krutě omezují vaši schopnost užít si života, vytěžit z něj co nejvíce?

Ti šťastní a spokojení pochopili, že nejlepší je jakási zlatá střední cesta. Ti nešťastní a nespokojení ne.

Lidé, kteří dokážou procházet životem bezstarostně a uvolněně, nemají neposkvrněnou ani nekomplikovanou minulost, stejně jako nemají naplánováno, co budou dělat v budoucnosti. Jen se naučili žít v přítomnosti. (Všimněte si, že říkám "v", ne "pro".)

Dokázat to je úžasně lehké.

Berte si příklad ze svých dětí: všimněte si, jak batolata žijí každý okamžik čistě pro radost z něj; jak naprosto soustředěně a uchváceně zkoumají vzorek koberce nebo vypínač videorekordéru. Uvědomili jste si někdy, jak klidné jsou v těchto chvílích?

Abyste dosáhli téhož, stačí se jen zaměřit na plné prožití každé jedné minuty či vteřiny vašeho života.

Snažte se je doslova vyždímat. Při jídle vychutnávejte každé sousto, všímejte si drobných nuancí i vzhledu potravy, jako byste takovou lahůdku okusili poprvé; kochejte se vůní, barvou i uspořádáním toho, co máte na talíři. (Jde zároveň o velice účinný způsob boje s nadváhou.)


Jestliže se dokážete plně soustředit na jídlo, místo abyste přemýšleli o zítřejší poradě nebo vzpomínali, jaké ještě koření jste do téhle omáčky přidávali posledně, bude vám mnohem více chutnat. A co víc, objevíte techniku, která vede k opravdovému klidu a vyrovnanosti.


Ať už jíte, vytrháváte plevel, řídíte auto nebo si hrajete, soustředíte-li se, zkoncentrujete veškerou pozornost na to, co právě děláte - a tedy na přítomnost - dosáhnete klidu.

Je to prosté.



zdroj: Paul Wilson - Základní kniha relaxačních technik

Komentáře (6)

  • Obrázek uživatele marcela hrubosova
    marcela hrubosova (anonym)

    Tento clanek je pro mne dobrou radou a malym upozornenim. Az pres-prilis se oddavam minulosti a az pres-prilis se presouvam do budoucnosti. Cas ktery mam ted, venuji tomu, co budu delat za par minut, za par hodin, dnu. Premyslim nad tim co vse jsem jeste nestihla a co vse jeste musim - snad je to mala zpoved workoholika - cloveka, ktery na prvni misto stavi praci, a az pak vse ostatni. Je to ode mne priznani si sveho stavu, a mozna i prvni krok ke zmene. Pokud je cesta, jak se z teto zavislosti dostat, budu rada jakemukoliv ukazateli.m.

    Lis 13, 2006
  • Obrázek uživatele Petr
    Petr (anonym)

    A jak se pořád nevracet k minulosti? Taky se mi to stává.

    Lis 14, 2006
  • Obrázek uživatele sari
    sari (anonym)

    Jsem ráda, že jsem si znovu poněkolikáté přečetla, jak mám žít. Dělala jsem to dosud špatně

    Črv 22, 2008
  • Obrázek uživatele Jaruna.
    Jaruna. (anonym)

    Tak to mi vysvětli-kdybychom se nezaobírali třeba tím,jak nezničit potomkům životní prostředí,nemysleli na budoucnost a nečerpali moudra minulých,nesnažili se přijít třeba na to,co naši rodiče pokazili,abychom to po nich neopakovali,kdybychom nepřemýšleli,proč se nám před týdnem stalo to,či ono,aby se nám to za týden nestalo znovu,kdybychom nerozebírali předchozí neúspěšný vztah a tím se poučili v současném-nebyli bychom v prdeli? P.S.-článek jsem nečetla.

    Črv 22, 2008
  • Obrázek uživatele jméno
    jméno (anonym)

    Je vidět, že si nečetla. Ona se mysl domnívá, aniž by prvně četla. Taky jsem otrok mysli, až na pár momentů, kdy vnímám, že mi to myslí a kam až moje mysl zachází. Mnoho tragedii jsem díky mysli zažil aniž by se skutečně staly, ale chci to změnit.

    Led 17, 2009
  • Obrázek uživatele luci
    luci (anonym)

    lidi sakra mi žijem jen jednou a musíme si ten život užít na plno i když to vždycky nejde. Když si pomyslim kolik minut, hodin, dnů svého života jsem promarnila a promarnuji. Zamyslím sse nad společností a sama nad sebou tak je mě stoho zle, ale to je jedno musím znovu začít žít jkao kdysi když jsem byla malá.

    Feb 14, 2009

Přidat komentář

Reklama

Reklama