Znovu a znovu nacházím dva nejhlouběji zasahující kořeny psychických a emocionálních poruch a potíží: nepříjemné či znepokojivé vzpomínky na minulost a obavy z budoucnosti.
Neběhá vám mráz po zádech při pomyšlení, kolik bolesti působí lidem časové úseky ve skutečnosti neexistující? Minulost i budoucnost jsou jen abstraktní výtvory našeho myšlení a přesto obavy z toho, co bylo a bude, zavinily v západních zemích více úzkostí, nejistot, strachů, frustrací a tenzí než cokoliv z toho, co se opravdu přihodilo.

Lidé, kteří se zaobírají minulostí - s pocitem viny, lítosti nebo rozpaků - ztrácejí čas něčím, co už se beznadějně vymyká jejich vlivu. Podobně lidé děsící se věcí budoucích - jestli se jim nic nestane, zda budou šťastní, oblíbení, úspěšní - se zaměřují na sféru, kterou mohou ovlivnit přinejlepším v podružných drobnostech.
Pouze s přítomností můžete skutečně něco udělat.
Kdysi se ptali Willa Rogerse, co by dělal, kdyby mu zbývalo jen pět dní života. "Nic," odpověděl suše, "všechny své dny jsem prožil jaksepatří."
Prosté, ale přesto myšlenkově hluboké.

Nezáviděli jste vždycky tajně lidem, jejichž život se zdá být nekonečnou hrou či dobrodružstvím, kteří lační po zážitcích a vypadají, jako by žili jen touto chvílí? Nezalekli jste se nikdy, že pilíře vaší konzervativní výchovy - plánování do budoucna, spořivost a obavy o zajištěné bezstarostné stáří - krutě omezují vaši schopnost užít si života, vytěžit z něj co nejvíce?

Ti šťastní a spokojení pochopili, že nejlepší je jakási zlatá střední cesta. Ti nešťastní a nespokojení ne.
Lidé, kteří dokážou procházet životem bezstarostně a uvolněně, nemají neposkvrněnou ani nekomplikovanou minulost, stejně jako nemají naplánováno, co budou dělat v budoucnosti. Jen se naučili žít v přítomnosti. (Všimněte si, že říkám "v", ne "pro".)
Dokázat to je úžasně lehké.
Berte si příklad ze svých dětí: všimněte si, jak batolata žijí každý okamžik čistě pro radost z něj; jak naprosto soustředěně a uchváceně zkoumají vzorek koberce nebo vypínač videorekordéru. Uvědomili jste si někdy, jak klidné jsou v těchto chvílích?
Abyste dosáhli téhož, stačí se jen zaměřit na plné prožití každé jedné minuty či vteřiny vašeho života.
Snažte se je doslova vyždímat. Při jídle vychutnávejte každé sousto, všímejte si drobných nuancí i vzhledu potravy, jako byste takovou lahůdku okusili poprvé; kochejte se vůní, barvou i uspořádáním toho, co máte na talíři. (Jde zároveň o velice účinný způsob boje s nadváhou.)

Jestliže se dokážete plně soustředit na jídlo, místo abyste přemýšleli o zítřejší poradě nebo vzpomínali, jaké ještě koření jste do téhle omáčky přidávali posledně, bude vám mnohem více chutnat. A co víc, objevíte techniku, která vede k opravdovému klidu a vyrovnanosti.

Ať už jíte, vytrháváte plevel, řídíte auto nebo si hrajete, soustředíte-li se, zkoncentrujete veškerou pozornost na to, co právě děláte - a tedy na přítomnost - dosáhnete klidu.
Je to prosté.

zdroj: Paul Wilson - Základní kniha relaxačních technik