Životní cíl

Kolik životních cílů jsme již ve svém životě měli - cíle v zaměstnání, soukromé cíle v lásce, v rodině a mnohé další? Některé své cíle dokážeme uskutečnit, a přece se může stát, že v nás vznikne pocit, že jsme nepokročili dále, nýbrž že přešlapujeme na místě.Pak si dáme nové cíle - a poklus v kruhu začíná opět od začátku.

Kdo nic neví o cíli,
nemůže mít cestu,
bude život svůj
celý klusat v bludném kruhu;
a nakonec dojde tam,
kde již jednou byl,
ale smysl věcí všech
jen víc rozdrobil.


Kdo života cíl nezná,
přec ho zažít dnes může,
když to uvnitř v něm plá
po skutečnosti božské;
jen když nepropadl se
do marnosti světa 
a když víno času zde
nepije až do dna.

 

Neboť je třeba se ptát
na nejtišší věci,
je třeba se odvážit
světla se domoci;
ten, kdo hledat neumí,
jak záletnik zůstane zde
v zajetí mámení,
v klamu semizávoje.

Christian Morgenstern


Christian Morgenstern jde o krok dále. Ve své básni bere na zřetel ten jediný osvobozující životní cíl! Dává nám radu, abychom se neutápěli v marnosti světa - abychom se nezaměřovali pouze na sebe -, pokud ten cíl možná ještě neznáme, ale již jsou v nás byť i jen náznaky touhy po Světle. Jakmile se začneme ptát na ?nejtišší věci", jakmile v nás dostatečně silně vyvstane a ozývá se otázka po smyslu, po ?božské skutečnosti", můžeme se o cíli přece dozvědět - a to dnes!

Milí přátelé, božská skutečnost je v nás! My pouze opakovaně ztrácíme toto povědomí cíle, tento vnitřní dotek. Proto je nám řečeno: ?Kdo nic neví o cíli, nemůže mít cestu, bude život svůj celý klusat v bludném kruhu; a nakonec dojde tam, kde již jednou byl, ale smysl věcí všech jen víc rozdrobil."

Zcela evidentně existuje mnoho přirozených pozemských cílů - což vede k nekonečnému koloběhu, běhu v kruhu.

A existuje jiný, osvobozující cíl, s nímž se můžeme spojit.
Jak to ale lze provést, když toto Jiné" je tak obtížně k rozpoznání, nebo to dokonce vůbec není uchopitelné a zřejmé?

Lidé v sobě poznávají svůj skutečný úkol, když dokážou rozpoznat ?sedmizávoj, sedminásobný závoj klamu" a ten může být silou uvědomění změněn. Pak se stává božská jiskra v srdci znovu účinnou, ? když to uvnitř plane po božské skutečnosti".
My lidé musíme jít cestou zkušeností tak dlouho, dokud v nás nevzplane touha po skutečném cíli.

Tento proces v sobě můžeme zakoušet jako pustinu, ale právě tak jako téměř nepopsatelné štěstí, a to tehdy, když se v našem nitru nalézá alespoň malý cípeček skutečného života nebo vzpomínka na náš prapůvod.

Pak se stáváme hledajícím člověkem a nepotřebujeme již pít víno času až do dna, protože jsme se dotkli věčnosti.

Sami se ven z tohoto otáčejícího se kola těžko vymaníme. Proto existují duchovní školy, které nám ve chvílích vnitřního vývoje stojí po boku.

Duchovní školy a školy mystérií byly a jsou po všechny časy pomocí pro lidi, kteří zaslechli jemné volání vnitřního hlasu a na toto volání reagují, ať již jakýmkoliv způsobem.

V duchovní škole jsou sdruženi lidé, kteří hledají a vytvářejí spojení mezi původní Boží oblastí a řádem běžné přírody.

Duchovní školy však nejsou cílem, ale nástrojem cesty.

Zdroj: Lectorium Rosicrucianum

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář

Komentáře (10)

  • Obrázek uživatele HesTia
    HesTia (anonym)

    Ten duchovny ciel mam vyjasneny, presnejsie, som uz na ceste a viem kam a preco smerujem, no nedrari sa mi nachadzat zmysel vo svetskych cieloch, co je ale paradox, pretoze nemal by byt rozdiel medzi svetskym a duchovnym...

    Lis 27, 2011
  • Obrázek uživatele Zdeněk
    Zdeněk (anonym)

    Napiš nám, jaký je tvůj duchovní cíl, proč a kam směřuješ.

    Lis 27, 2011
  • Obrázek uživatele J.
    J. (anonym)

    V podstatě je duchovní cíl pro všechny lidi stejný, a to spojení vědomí individuálního s vědomím kosmickým. Cest je mnoho k tomuto cíli ale ten cíl Bůh je pro všechny lidi stejný, je jeden universálni Bůh. Pokud mezi sebou některé náboženství bojují, tak je to nesmyslné. Je to tím že universální Bůh se projevuje v mnoha podobách, ale zase je to ten jeden universální Bůh. Problém je v lidské nevědomosti.

    Lis 27, 2011
  • Obrázek uživatele Zdeněk
    Zdeněk (anonym)

    Duch člověka pochází z duchovna, odkud vzešel jako semínko a může se tam vrátit, pokud zde na zemi v těle člověka dosáhl moudrosti, poznání, nebo-li osvícení. Toho lze dosáhnout, pokud se člověk bude řídit Citem, tedy tím, co mu radí jeho duch. Bůh je bezbytostný, lze jej poznat pouze v jeho díle. Člověk ani jeho duch nemá nejmenší šanci se přiblížit do jeho blízkosti.

    Lis 27, 2011
  • Obrázek uživatele HesTia
    HesTia (anonym)

    Moj duchovny ciel je sebapoznanie; spoznat kto som Ja, cize prekonanie,transformacia,zduchovnenie mojho ega. Individuacia - ako to nazval Jung. Boha chapem ako vyssi stav vedomia (nez ego/osobnost/individualita), stred mojej bytosti. Kralovstvo Bozie je stav bez ega. Vedomie moze existovat bez myslenia. Vedomie ktore hovori Ja som nie je to vedomie, ktore premysla. Nabozenstva medzi sebou bojuju lebo nedokazu alebo nechcu prekonat uroven ega, stale sa nachadzaju v dualite. Ego pouzivam v zmysle ako ho definuje napr. Eckart Tolle, Eduard Tomas, Paul Brunton. Co pod tym myslite ked pisete ze :"Člověk ani jeho duch nemá nejmenší šanci se přiblížit do jeho blízkosti."? A co mysticke zazitky v rozsirenych stavoch vedomia? Boh je aj Jednota - co je kvalitativne vyssi stav vedomia.

    Lis 28, 2011
  • Obrázek uživatele Zdeněk
    Zdeněk (anonym)

    Jakákoliv odpověď ode mne pro vás je zbytečná. Jste pevně přesvědčen o svém názoru a já nemám chuť vám jej dále vyvracet.

    Lis 28, 2011
  • Obrázek uživatele HesTia
    HesTia (anonym)

    Preco predpokladate ze odpoved by bola zbytocna? Podla seba sudim teba? Aj vy ste pevne presvedceny o svojom nazore? Ved sme tu aby sme diskutovali.

    Pro 05, 2011
  • Obrázek uživatele Zdeněk
    Zdeněk (anonym)

    Ano, já jsem o svém názoru přesvědčen, věřím že je to pravda, protože něco z toho mám již prožité. Vše co víte vy, máte naučené z knih. Ve Stvoření existuje mnoho úrovní. Život zde na zemi je hrubohmotný svět, nad ním je jemnohmotný svět, nebo-li onen svět, není již vidětelný pozemskýma očima, nad ním je bytostná úroveň, potom duchovní, dál praduchovní a pak Boží úroveň. Lidský duch nemůže se nikdy dostat do Boží blízkosti, neboť by byl vlivem ohromného žáru boží energie zničen.

    Pro 06, 2011
  • Obrázek uživatele Zdeněk
    Zdeněk (anonym)

    Nikdo nedělá nic kvůli druhým lidem, vše co dělá, dělá proto, že to tak chce on sám. Platí to i pro ty, kteří se se řídí citem. Např. pokud někdo někoho obdaruje, udělal to proto, protože je to zvyk a nechtěl zvyk měnit, nebo se cítil být dlužníkem a chtěl se tak zbavit pocitu dluhu, nebo chtěl si darem někoho zavázat, nebo také tím že někoho obdaroval, mu způsobilo radost. Proto není správné ego zavrhovat, bude vždy takové, čemu dá člověk přednost, zda citu, nebo rozumu.

    Pro 07, 2011
  • Obrázek uživatele Myšlenka
    Myšlenka (anonym)

    Myslet si, že když tučně někomu zaplatíte a on vás na oplátku za to naučí jak žít nebo vás zbaví toho co vás trápí, je tou největší lží sami sobě. Tím jen začnete hrát hru tohoto světa o moci, o penězích a o zneužívání nevědomosti a beznaděje mnohých. Nedávejte těmto lidem šance. Každý máte v sobě úžasné a velké schopnosti, o kterých nemáte ani tušení a pokud je nezačnete sami rozvíjet, za peníze se to stejně nenaučíte, ani je nekoupíte. Nepochybujte o nich ani o sobě, věřte si, věřte své intuici a učte se být sami sebou... Každý přece ví, že hloupost je lenost ducha a lenost hloupost těla, nebo ne?

    Kvě 05, 2013

Přidat komentář

Reklama

Reklama