
Každý člověk si utváří určitou psychologickou jistotu, aniž by si uvědomoval skutečnost, že jistota je jeho vězením. Lidé jsou obklopeni všelijakými druhy nejistoty, a tak přirozeně touží po tom, aby si vytvořili ochranu. Jak si více a více uvědomujete rizika, kterými procházíte, tato ochrana se více a více rozrůstá. Vaše vězeňská cela se zmenšuje. Začínáte žít tak dobře chráněni, že život sám začíná být nemožný.
Život je možný pouze v nejistotě. To je velmi zásadní věc, jíž je třeba porozumět: život je ve své podstatě nejistota. Zatímco chráníte sami sebe, ničíte svůj život. Ochrana je smrt, poněvadž absolutně chráněni jsou pouze lidé, kteří leží ve svém hrobě. Nikdo jim nemůže ublížit, nic se nemůže obrátit v jejich neprospěch. Smrt pro ně už neexistuje, všechno se již stalo. K ničemu dalšímu už nedojde.
Toužíte po jistotě hřbitova? Nevědomě je to to, oč se všichni pokoušejí. Snaží se o to rozličnými způsoby, ale jejich cíl je stejný. Co hledáte prostřednictvím peněz, moci, slávy, prostřednictvím přizpůsobení se společnosti, skrze přináležitost k náboženskému nebo politickému stádu, příslušnost k rodině či národu? Obklopuje vás neznámý strach a mezi sebe a tento strach začínáte stavět tolik překážek, kolik je jen možné. Tytéž překážky vám však zabraňují, abyste žili. Jakmile tomuto jednou porozumíte, pochopíte, co znamená sannjása. Sannjása je přijetí života coby nejistoty, odhození všech obran a svolení k tomu, aby se vás zmocnil život. Je to nebezpečný krok, avšak lidé, kteří jsou schopni jej učinit, jsou v nesmírné míře odměněni, protože pouze oni jsou naživu. Ostatní lidé jen přežívají.
Mezi životem a přežíváním je rozdíl. Přežívání znamená, že se jen vlečete - vlečete se od kolébky ke hrobu, přemýšlíte, kdy svůj hrob zahlédnete na obzoru. Proč byste v prostoru mezi kolébkou a hrobem měli mít strach? Smrt je jistá... a nemáte co ztratit. Přišli jste bez ničeho. Vaše strachy jsou jen projekce. Nemáte co ztratit a jednoho dne to, co máte, zákonitě zmizí. Kdyby smrt nebyla jistá, záměr vytvářet jistotu by měl jakousi podstatu. Pokud byste se mohli smrti vyhnout, pak by bylo samozřejmě naprosto správné, že byste mezi ni a sebe stavěli překážky. Smrti se však vyhnout nemůžete. Smrt existuje a vy s tím nemůžete nic udělat. Jakmile tento fakt přijmete, ztratí smrt veškerou svoji moc. Jestliže s ní nemůžete nic udělat, proč byste si s ní měli lámat hlavu?
Je velmi dobře známo, že vojáci, již jdou do války, se chvějí strachy. Hluboko ve svém nitru vědí, že ne všichni se večer vrátí zpět. To, který z nich se vrátí, a který ne, není známo, avšak je velmi dobře možné, že oni sami se domů nevrátí. Psychologové si však všimli jednoho zvláštního jevu: jakmile vojáci dosáhnou bojové linie, veškerý jejich strach se rozplyne. Začnou bojovat velmi hravě. Kam se poděje žihadlo smrti, jakmile je její skutečnost jednou přijata? V okamžiku, kdy si vojáci uvědomí, že smrt může přijít každou chvíli, mohou na ni zcela zapomenout. Setkal jsem se s mnoha vojáky, měl jsem v armádě veliké množství přátel a bylo zvláštní pozorovat, že jsou to ti nejradostnější a nejuvolněnější lidé. Kdykoliv mohou dostat povolávací rozkaz - "Připojte se k jednotce" - avšak oni hrají karty, golf, popíjejí a tancují. Užívají si života naplno.
Zdroj: Osho - Důvěrnost
Komentáře (34)
- odpovědět
Čer 28, 2007- odpovědět
Čer 28, 2007- odpovědět
Čer 28, 2007- odpovědět
Čer 28, 2007- odpovědět
Čer 28, 2007- odpovědět
Čer 28, 2007- odpovědět
Čer 28, 2007- odpovědět
Čer 28, 2007- odpovědět
Čer 28, 2007- odpovědět
Čer 28, 2007- odpovědět
Čer 28, 2007- odpovědět
Čer 28, 2007- odpovědět
Čer 28, 2007- odpovědět
Čer 28, 2007- odpovědět
Čer 29, 2007- odpovědět
Črv 01, 2007- odpovědět
Črv 07, 2007- odpovědět
Črv 07, 2007- odpovědět
Črv 07, 2007- odpovědět
Črv 31, 2007- odpovědět
Srp 01, 2007- odpovědět
Srp 09, 2007- odpovědět
Zář 18, 2007- odpovědět
Led 15, 2008- odpovědět
Led 16, 2008- odpovědět
Zář 05, 2010- odpovědět
Zář 05, 2010- odpovědět
Zář 06, 2010- odpovědět
Zář 12, 2010- odpovědět
Zář 12, 2010- odpovědět
Zář 12, 2010- odpovědět
Zář 12, 2010- odpovědět
Zář 12, 2010- odpovědět
Zář 12, 2010Přidat komentář