Vířící dervišové a súfistická zbožná hudba

Některé súfistické řády provozují ritualizované obřady (dhikr), které mohou zahrnovat recitaci, zpívání, hudbu, tradiční kostýmy, meditaci, extatický trans a tanec. Súfistická poezie se považuje za jedny z nejkrásnějších a nejdojemnějších veršů, co kdy byly napsány. Súfističtí dervišové z tureckého řádu Mevlevi jsou známí svým vířivým tancem: je to druh meditace prováděný po půstu.

Nejdříve vstoupí tanečníci oblečení v dlouhých černých kabátech, které představují hrob. Pak se tanečníci oblečení v dlouhém bílém rouše, které představuje rubáš, a s vysokým kloboukem začnou rychle otáčet na jednom místě. Uprostřed je šejk, který znázorňuje slunce; dervišové představují planety, které kolem něj krouží ve sluneční soustavě Mevlana. Začínají s rukama zkříženýma na ramenou a poté zvedají pravou paži do výšky s dlaní otočenou vzhůru a levou paži natahují dolů, dlaní k zemi. Energie seshora vstupuje pravou dlaní do těla a přes levou ruku je předávána Zemi.

Tanečníci, kterým je nevolno z otáčení proti směru hodinových ručiček, se mohou začít otáčet opačným směrem. Nakonec padnou k zemi a potichu začne proces rozmotávání. Přitom tanečník tiskne holé břicho a solar plexus (tedy křížovou čakru a čakru solar plexu) k zemi. Vířící derviše můžete vidět při vystoupení u muzea Mevlevi v Konyi v Turecku.

Súfističtí mystikové někdy také zpívají nebo tancují, aby si vyžádali přítomnost Boha, jeho proroků a andělů. Dalším druhem zbožné hudby běžné v Turecku, Pákistánu, Severní Indii, Afghánistánu a Iránu je Qawwaii. Mezi současné mistry se zařadili také Nusrat Fateh Ali Khan nebo bratři Sabri. V uigurské kultuře se některé súfistické pobožné praktiky zahrnující zpěv a tanec označují jako ?naslouchání".

Zdroj: Patricia Mercierová - Čakry od A do Z, nakladatelství Metafora