Člověk má šest smyslů. V minulosti znal pouze pět smyslů; ten šestý byl objeven teprve nedávno. Nachází se uvnitř uší, a proto ho lidé nevnímají. Je to smysl pro rovnováhu. Když máte závrať nebo když vidíte někoho opilého, je zjevné, že došlo k narušení smyslu pro rovnováhu.

Těchto šest smyslů se využívá k vnímání vnějšího světa a stejně tak existuje i šest smyslů k vnímání vnitřního světa umožňujících ho vidět, slyšet a cítit jeho dokonalou vyváženost a krásu. Něco tako­vého dokáže vidět jen vnitřní zrak, ne ten vnější. Vnějšími smysly se ho nedotknete, ale vnitřní smysly ho vnímají naprosto dokonale.

Óm je zvuk stavu, kdy z vašeho bytí zmizí úplně všechno - nejsou v něm myšlenky, sny, projekce, očekávání, není tam jediná vlnka. Celé jezero vědomí je klidné; je jako zrcadlo. V těchto vzácných okamžicích zaslechnete zvuk ticha. Je to ten nejcennější prožitek, protože vám ukazuje nejen kvalitu vnitřní hudby, ale i to, že vnitřní svět je plný harmonie, radosti a blaženosti. Tohle vše obsahuje hudba zvuku óm.

Nemluvte o něm. Pokud o něm mluvíte, minete jeho pravou podstatu. Musíte ho slyšet, musíte být úplně klidní a tiší a náhle je všude kolem; je to velmi lehounký tanec. Jakmile ho dokážete sly­šet, začnou se vám otevírat opravdová tajemství existence. Byli jste natolik citliví, že si zasloužíte, aby vám byla odhalena všechna tajemství. Existence čeká, až budete připraveni.

Na Východě se všechna náboženství bez jediné výjimky shodují na tom, že zvuk, jenž zaznívá na nejvyšším vrcholu ticha, je podobný zvuku óm. Slovo óm se v žádném východním jazyce nevyjadřuje pomocí písmen, protože není součástí jazyka. Píše se jako znak; ten­týž symbol se používá v sanskrtu, v pálí, v prákrtu i v tibetštině - vždy je to stejný symbol, protože všichni mystici všech věků dosáhli stejného prožitku, jenž nepatří do běžného vnějšího světa; proto se nedá vyjádřit pomocí písmen. Musí mít svůj vlastní symbol, který nenáleží žádnému jazyku. Není to nic, co by bylo spojeno s myslí, ale pro váš duchovní růst to znamená velmi mnoho.

Veškerá hudba, především klasická hudba, se snaží vystihnout zvuk ticha, aby i ti, kteří dosud nevstoupili do svého nitra, mohli prožívat něco podobného. Ale podobné není stejné; je to velmi vzdá­lená ozvěna. I ten nejlepší hudebník musí používat zvuky... musí to být ale nějaké tóny, nemůže to být úplné ticho. Mezi tóny dává pauzy a celá skladba je střídáním zvuků a ticha. Ti, kteří nechápou, slyší zvuky; ti, kteří už pochopili, slyší ticho, slyší pauzu mezi dvěma zvuky.

Ta pravá hudba je v pauzách. Netvoří ji hudebník - hudebník tvoří zvuky a nechává pauzy jako kontrast, abyste mohli prožívat něco z toho, co se děje v mystikově vnitřním světě.

Om patří mezi nejvyšší prožitky toho, kdo hledá pravdu.

Tím, že budete dokola opakovat óm , vnitřní hudbu neuslyšíte. Vaše mysl při opakování tohoto zvuku funguje naplno. Možná jsem první, kdo vám to říká; po staletí lidé slýchali „opakujte stále dokola zvuk óm". Ten zážitek je ale falešný a vy budete žít v klamu a nikdy neobjevíte to, co je opravdové.

Já vám říkám, že máte být tiší a naslouchat. Jakmile se mysl zklid­ní a utichne, náhle si uvědomíte, že ve vašem bytí se začíná ozývat jakýsi tichý šepot, a to je óm. Pokud se ozve sám, má naprosto jinou kvalitu. Transformuje vás.

Tato mantra obsahuje mnohá tajemství. První „bezeslovné" slo­vo zní óm a poslední je húm. První je rozkvétání a poslední je semínko. Súfisté nepoužívají celé jméno Alláha - to je muslimské jméno Boha. Súfisté říkají Alláh Hú a postupně přecházejí z Alláh Hú k prostému Hú Hú. Zjistili, že zvuk hú působí přesně na zdroj života nacházející se pod pupkem. Pupkem jste byli spojeni se svým životem, se svou matkou. A pod pupkem je zdroj vašeho života.

Vyzkoušejte to: Když řeknete hú, zasáhne to místo pod pupkem. Právě to používáme tady při dynamické meditaci. Je to objev súfistů, ale dá se to dělat i tibetským způsobem. Místo hú - hú je dost ostrý zvuk - se používá jemnější zvuk znějící húm. Vzhledem k to­mu, že je jemnější, trvá déle, než vaše energie procitne. Je možné, že právě jemnější zvuk lépe vyhovuje danému klimatu Tibetu. K pů­sobení na zdroj života tam není třeba používat ostrý zvuk. Ale v ob­tížných podmínkách arabské pouště začali súfisté používat zvuk hú...

Húm je podnět k tomu, aby ve vás procitl zvuk óm.

Zasadíte-li semínko života do půdy, začne mizet a místo něj vy­raší výhonky a zelené listy. Mezi dvěma zvuky - óm a húm - je maní padmé. Podle mého názoru zatím nikdo nedokázal vyjádřit nejvyšší prožitek lépe než zvuky maní padmé. Musíte si to představit. Na Východě je lotos tím nejkrásnějším a největším květem. A vložíte-li do lotosového květu za svitu vycházejícího slunce diamanty, je to nádherný zážitek... diamanty v květu lotosu.

Nejvyšší prožitek se dá velmi těžko vylíčit slovy, ale tibetští mys­tici se opravdu hodně snažili. Mnohé bylo řečeno, ale nejlépe to vystihují slova „diamant v lotosu", protože je to nejúžasnější a nejkrásnější prožitek a tibetští mystici si zvolili dvě nejkrásnější věci z běžného světa. Lotos a diamant - je to obrazné vyjádření krásy, kterou vidíte ve vlastním nitru.

Mantra Óm mani padmé húm v sobě skrývá celou filozofii. Zač­něte posledním slovem znějícím húm a první se pak objeví samo. A je-li vaše nitro naplněno zvukem ticha, dostaví se úžasný zážitek, při němž spatříte lotos s diamantem ve svitu vycházejícího slunce. Diamant září. A lotos je velmi jemný, ženský, křehký - žádná jiná květinu se mu nemůže rovnat.

Pro mystiky má obrovský význam... určitě jste viděli sochy Buddhy sedícího na lotosu. Symbolizují, že dosáhl nejvyššího stavu; jeho vnitřní lotos rozkvetl. Diamant má zvláštní vlastnosti, a proto byl vybrán právě on; je to symbol věčnosti. Diamant vydrží navěky a neví, co je smrt; diamant je věčný. Je to krásný a věčný prožitek.

Slovo mantra se nedá přeložit do angličtiny ani do žádného ji­ného západního jazyka, ale mohu vám objasnit jeho smysl, jeho význam. Mantra není něco, co jen odříkáváte. Není to prozpěvo­vání. Mantra vám pomáhá nořit se hlouběji do vlastního bytí, tak jako kořeny pronikají hluboko do země. Čím hlouběji jsou kořeny v zemi, tím výš roste strom k nebi. Mantra je jako semínko proni­kající hluboko do vašeho bytí, kde zapustí kořeny sahající ke zdro­jům vašeho života a nakonec až k vesmírnému životu. Pak začnou větve s listím sahat vysoko k nebi a až nastane ta pravá chvíle a při­jde jaro, vykvetou na nich tisíce květů.

Tibetská mantra óm mani padmé húm je zhuštěnou podobou celého vnitřního putování. Říká, jak začít, co se stane, když se roz­vije květ, a jaký bude nejvyšší prožitek při objevení vnitřních po­kladů.

Východní jazyky jsou bohaté v tom, že vytvořily velmi zhuště­né výroky, které se dají dál rozvíjet v rozsáhlých textech. Mantry vznikaly proto, že nebylo žádné písmo. Lidé si museli všechno pamatovat. Pokud si mají lidé něco zapamatovat, musí to být velmi stručné a hodně zhuštěné. Jakmile se objevilo písmo, stručnost zmi­zela. Už se to dalo objasnit stránka po stránce. Napadlo vás někdy, že když dostanete dopis, vždycky platí, že čím je dopis delší, tím méně významný je jeho obsah? Ale když dostanete telegram... je to třeba jen osm slov, ale všechna mají hluboký smysl a význam.

Mantry jsou jakési telegramy. Dají se snadno zapamatovat a ge­nerace si je předávají bez obav, že se jejich význam nějak změní. Mantru nemusíte opakovat, musíte pochopit její smysl a nechat ho, aby se vnořil do hloubi vašeho nitra. Tiše sedíte, jste úplně klidní a nehýbete se. Pozorujete svou mysl. Objeví se pár myšlenek, ale jakmile se zklidníte, myšlenky zmizí a náhle kolem sebe uslyšíte podivné hučení.

Vy
ten hučivý zvuk nevydáváte.

Je to samotné centrum existence.

Je to zvuk nebe, je to zvuk volného prostoru. Je to zvuk vesmíru, je to znamení jeho živosti. Vibruje tancem a hudbou. Óm je ten nejúžastnější symbol na celém světě.

Zdroj: Osho- Zázraky se dějí před snídaní, nakladatelství Beta