Svátky - rytmické milníky na cestě životem

Na rozdíl od beztvarého času zná příroda čas uspořádaný, cyklický, který dává možnost oddechu a spočinutí ve sváteční oslavě. S pohybem planety Země probíhají i změny ročních období, rytmy dnů i střídání dne s nocí. Život Země podléhá koloběhu rozkvétání a uvadání. Všechno dění v přírodě nese stopu posvátného pořádku. Život je proplétán rytmem přes pravidelná zastave­ní.

Úlohu milníků pro tato zastavení plní svátky a slavnosti, které vždycky odpovídaly rytmu přírody. Během nich se dostavuje jakýsi stav bezčasovosti, kdy máme kvalitativně jiný vztah k časomíře, neboť nejsme obtěžkáni běžnými starostmi.

K plnému a zdravému životu proto patří nejen bezduchý odpočinek, ale především také slavnostní prožívání času oddechu. Proto přes sváteční a slavnostní dny se můžeme i my, lidé součas­né civilizace, pravidelně přesouvat z všednosti do posvátnosti. Tím načerpáme nové síly k návratu k sobě samým i k tomu, co nás přesahuje.

Jedním z cílů svátků bylo také obnovení vztahu jednotlivce k pospolitosti. O svátcích se individuálně odlišní lidé vylaďovali v rytmu společného oslavo­vání. Rádi se seskupovali v kruhovém útvaru, neboť kruh je symbolem mno­hostí v jednotě a jednoty v mnohosti. O svátcích se lidé setkávali okolo posvátného středu; aby obnovili všechno, co mají společného, a zároveň posil­nili svoje individuální kvality.



Kdysi byly zdrojem obnovy sil lidí jejich večery, neděle a sváteční dny, spojené s ročním obdobím a odrážející střídání růstu a klidu v přírodě. Když se díky civilizačním vymoženostem zvětšila lidská svoboda, přibylo příležitostí žít nezávisle na pořádcích přírody. Přibylo možností tlumit a povzbuzovat biologické funkce, překonávat únavu a uměle navozovat euforii nebo akce­schopnost. Často se vysedává do noci, ráno se pak dospává a míjí se blahodárné setkání s ranním sluncem. Navíc k opravdovému probuzení se často používají povzbuzující prostředky. Toto trvalé porušování přírodních rytmů vede nutně k narušení řádu života.

Také nemoc je v jistém smyslu výrazem toho, jak člověk zachází se svým časem. Ve spojitosti s některými civilizačními nemocemi se někdy mluví o tzv. buněčném zmatku, který vyjadřuje špatnou souhru biorytmů lidského těla, způsobující celkovou dezorientaci. Kdo se umí orientovat, ten jako by žil v rytmu života a v souhře s přírodou, k jejímž nezastupitelným úkazům patří právě Slunce.

V dávných dobách byly vztahy mezi lidmi a přírodou s jejími ročními rytmy uchovávány a pěstovány v mysteriích, v kultovním a náboženském životě. Je­jich cílem bylo neustále oživovat bezprostřední prožitky koloběhu života v přírodě. Prastaré svátky se vztahovaly zvláště k oslavě Slunce. Ať to byli Babyloňané, Asyřané, Egypťané nebo Indiáni, či národy starověku, Řekové, Keltové, Románi, Germáni a Slované, všichni slavili Slunce ve významných momentech jeho pohybu.


Zdroj: Vůle ke zdravému životu - Miluše Kubíčková

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář

Přidat komentář

Reklama

Reklama