
Duchové rostlin nemají v pozitivisticky vytvářeném obrazu světa současné dominantní západně orientované megakultury žádné místo. Tam, kde je ontologie redukována na empirii a rozum, jsou tyto transempirické podstaty odkazovány v lepším případě do "iracionálna", a tak kategoricky onticky znehodnoceny.
Zcela jinak je tomu u národů dravců a rostlin. Jeví se ve vizích, snech, ponorech do tranzu a extatické opilosti jakoby prodchnuti bezprostřední přírodou a pronikají do příjemné transsmyslové podstaty. Je skutečně směšný názor, že snaha přírodních národů vytvořená na dobrém vztahu k duchovnímu spojení s rostlinami, je založena na pověrách, subjektivitě a iracionalitě. Z etnologického pohledu se tato prapříčina dokazuje jako etnocentrický a temperocentrický předsudek.
Dříve než se ocitly pod ekonomickým, misionářským i militaristickým tlakem, žily přírodní národy v dokonalé rovnováze se současným ekologickým systémem. Od paleolitu se po mnoho generací tradovaly znalosti přežití ve vztahu k okolnímu světu. Různé studie (mezi jinými LÉVI-STRAUSS 1991) potvrzují u těchto etnik přesnost a citlivost při pozorování přírody. Žili dokonce dobře velmi dobře, což zdůrazňoval MARSHALL SAHLINS, lépe než mnozí z nás, a to bez nákladných, okolní svět ničících sociálních a ekonomických jistících systémů, na něž jsme tak hrdi.
Zatímco většina vědců našeho století odbývá transempirické aspekty vegetace jako fantazii, neuniklo filozofickému antropologovi MAXU SCHELEROVI, že se dá u rostlin identifikovat něco takového jako uspořádaná inteligence, duševní síla reakce. Naprostá absence nervů a vnitřních orgánů, které dávají podnět k reflexi na něco nebo na svůj vlastní přeměněný vnitřní život nebo na něco, co tak vypadá, uzavírají slabý střed vědomí. To vše přimělo Schelera k hovoru o "extatických citových pudech" (SCHELER 1935). Oklikou tak vyjadřuje, co už šamani věděli: duch-duše rostlin není koexistentní s jejich fyzickou tělesností.
Nachází se "vně", "na druhé straně", "v jiných dimenzích". Jsou extatické (řecky ek-statis = "ze sebe vycházející"): člověk se musí sám dostat do extáze, pokud se s nimi chce stýkat. Šaman je definován jako "Velký mistr extáze". Má nadání k ovládání techniky výstupu z normovaného kulturního všedního dne.
Co máme z mnoha často částečně zachovalých rituálů rostlin a rozhovorů, jsou zbytky archaických technik ulehčujících tento odchod. Existují techniky, které umožňují vstupovat do spojení transsmyslové podstaty rostlin. Že se jedná o skutečně archaické techniky, vyplývá z potvrzených národně kulturních a etnografických zpráv.
zdroj: Franz-Theo Gottwald, Christian Ratsch - Šamanské vědy
Komentáře (3)
- odpovědět
Čer 11, 2006- odpovědět
Srp 19, 2007- odpovědět
Čer 14, 2012Přidat komentář