Sen o ráji

Kdo příležitostně nesnil o ráji jako o místě věčného štěstí, kde by mohl svůj život prožívat pokojně, bez starosti a nouze, bez závazků, bez obav a nebezpečí?

Slovo "ráj" je pro nás symbolem dokonalé harmonie, nepomíjivé krásy a lásky,
místem nebo spíše stavem - věčné blaženosti. O Adamovi a Evě se praví, že
v takovéto říši duše žili v blaženém stavu vědomí. Byli z ní vyhnáni, protože
rozumové myšlení, symbolizované hadem, státe nabývalo na moci a vlivu
a začala převládat svévole.

Kdo ale již nenaslouchá své duši a následuje pouze našeptávání rozumu, ten ráj duše ztrácí. Zůstává pak už jen sen o ráji, ideál, který v žádném případě neodpovídá realitě našeho současného stavu života. Náš život dnes převážně ovládá pozemský rozum se svým chladným ráciem a bezduchou sebestředností. Na místo vnitřního bohatství nastoupila touha po moci a uplatnění, a stejně tak i touha po pozemských statcích a jistotě života na tomto světě. V takové duševní chudobě se mnozí cítí být odcizeni a ztraceni. A my jsme skutečně cizinci. Jenom jsme si dalekosáhle zvykli na to, že existujeme jako "vyhnanci" v životním poli, které s vizí dokonalého ráje již nemá ani tu nejvzdálenější podobnost.


Každý lidský mikrokosmos však v sobě nosí vzpomínku na svou pradávnou minulost; vzpomínku na stav dokonalosti, který je ovšem tak vzdálený a nedostižný, jako dávno uplynulé dny dětství, kdy se nám svět občas zdál být rájem. Tato pravzpomínka, která byla zachována v srdci každého člověka jako semínko, v nás působí dál jako touha duše a žádá si naplnění.


Této naléhavé touze po "ztraceném ráji" se člověk stále pokouší nějak vyhovět. "Splňuje" si svou touhu po ideálním stavu, ale dělá to vždy jen s prostředky pozemského rozumu. Jeho výsledky však nejsou vhodné k tomu, aby sloužily pravým duševním silám v nás. Není tedy divu, když duše v celém tom vnějším lesku všeho stvořeného svůj ráj nenachází. Věda, kultura a humanitární snahy mohou v nejlepším případě vybudovat "ráje stvořené lidskou rukou". Jenomže ty jsou všechny pomíjivé. Ani tisíce let staré přírodní ráje nejsou jisté před úpadkem a zánikem.


Za těchto příznaků se život jednotlivce i celého lidstva rajskému stavu stále více vzdaluje. I neúnavně tvořícího člověka nejednou ochromuje pocit nesmyslnosti a prázdnoty. Vzhledem k téměř již nezvladatelným každodenním problémům se ho častokrát zmocňuje rezignace.


Dospěje-li až k tomuto nejnižšímu bodu, může ho osvítit poznání, že věčnou pratouhu duše nelze uspokojit žádným pozemským štěstím. Touha duše trvá dál a stále víc a víc se vtírá do vědomí.


Následuje-li člověk tuto neutišitelnou touhu správným způsobem, pozná, že ten dlouho hledaný ráj je identický se životem v duchu a pravdě. Může jej prožívat ve vlastním vědomí jako živou skutečnost.


Takový ráj však není z tohoto světa, neboť obsahuje všechny atributy věčnosti.


Lectorium Rosicrucianum - Mezinárodní škola Zlatého Růžového Kříže

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář

Komentáře (3)

  • Obrázek uživatele Vasek
    Vasek (anonym)

    Co zkusit astralni cestovani? http://eeg.ic.cz/para_astral.html

    Srp 11, 2006
  • Obrázek uživatele Karel Lukáš
    Karel Lukáš (anonym)

    Ono astrální cestování není žádná legrace. Pokut to chce někdo zkusit tak ale opatrně. Já bych ale do toho nikdy nešel.

    Říj 14, 2017
  • Obrázek uživatele Karel
    Karel (anonym)

    Aatrální cestování lze bez jakéhokoliv rizika vyzkoušet. Speciálně ve své postýlce. Každý večer před usnutím si představují cestu. Ale cestu se fším fšudy. Otevíráním dveří, sledováním jednotlivých kroků...etc. Nejlépe na nějaké dobře známé místo pro ověření. Zabere to jen několik minut každý večer před usnutím. Po nějaké době pravidelného opakování uvidíte zajímavé výsledky. Využití spánku se na východě nadává Sankalpa a jde o jogovou metodu. Zadejte si do gůgle termit Jenia sank. Ale ve starém řecku a egyptě se takové postupy využívaly k chrámovému léčení, vyvolání bůžků a kouzlům fšeho druhu. Viz překlady papyrů.

    Říj 21, 2017

Přidat komentář

Reklama

Reklama